Sametové odcházení Petra Zusky. Velký rozhovor pro Operu Plus

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
O nástupu na místo šéfa Baletu Národního divadla v roce 2002. O proměně tehdejšího repertoáru. O bilanci patnácti let v čele Baletu Národního divadla. O sloučení baletních souborů Národního divadla a Státní opery. O současné výměně šéfů. O důvodech odchodu. O vlastních choreografiích a dalších plánech.
Petr Zuska (zdroj ND Praha / foto Pavel Hejný)

 

Nějakou dobu už prožíváš, řečeno spolu s Havlem, „odcházení“ z Národního divadla, z pozice šéfa Baletu. Nabízí se rekapitulace, malé ohlédnutí za tím, co jsi baletu dal. Před patnácti lety jsi přišel do Národního divadla jako šéf baletu, měl jsi trochu ztíženou pozici tím, žes přišel možná nekonvenční cestou, navíc v polovině funkčního období Vlastimila Harapese, kterého odvolal tehdejší ministr kultury. I když jsi byl předtím několik let sólista baletního souboru, určitá část baletní veřejnosti vnímala tvoji nestandardní taneční kariéru a vstup do čela Národního divadla negativně. Jak vzpomínáš na tu dobu? V jakém stavu jsi přebíral baletní soubor, jak bys jej zpětně ohodnotil?

Byl jsem součástí souboru Baletu Národního divadla šest let v devadesátých letech, pak jsem na čtyři roky zmizel (poznámka autorky: Petr Zuska působil jako sólista Baletu Národního divadla v Praze v letech 1992 až 1998, v roce 1998 přijal angažmá v mnichovském baletu a v roce 1999 nastoupil do baletního souboru divadla v Augsburgu; v roce 2000 se stal sólistou Les Grands Ballets Canadiens v kanadském Montréalu). Balet Národního divadla samozřejmě za tu dobu, kdy jsem byl v zahraničí, prodělal určité změny ve srovnání s momentem, kdy jsem odcházel do zahraničí. V repertoáru se mi některé věci líbily, některé méně a některé se mi nelíbily vůbec, ale ač jsem měl na věc svůj názor, dobře jsem si uvědomoval, že za mého předchůdce bylo něco vytvořeno a já na to nějakým způsobem musím navázat a rozvíjet to a posunovat to dál podle svého.

Cítil a vnímal jsi potřebu nějaké kontinuity?

Cítil jsem kontinuitu, měl jsem pocit, že to je nutné. V podstatě jsem do repertoáru první rok kromě jediné inscenace vlastně vůbec nezasahoval. Až teprve v průběhu šesti let se repertoár kompletně vyměnil. Takže jsem chtěl začít takovou nějakou pozvolnou evoluční cestu a to přesto, že můj nástup znamenal velkou revoluci, jak jsi řekla na začátku, v očích mnoha lidí.

Petr Zuska (zdroj ND Praha / foto Jakub Fulín)


O nástupu na místo šéfa Baletu Národního divadla

Já si vzpomínám na článek v Mladé frontě, který byl poměrně ostrý, dost zavádějící a nespravedlivý, kdy tě anonymní autor označoval za jakéhosi samouka, amatéra, se kterým vymizí klasický tanec ze scén Národního divadla. Na článek zareagoval Vladimír Vašut, uvedl některé věci na pravou míru, snažil se situaci zklidnit. Ovšem část baletní veřejnosti byla zneklidněna, co s tebou vlastně přichází. Jak si vybavuješ svůj nástup na pozici šéfa Baletu Národního divadla?

Takových věcí bylo víc. Je to tak strašně dávno, že už si tu emoci nemůžu ani moc vyvolat… Tím, že jsem sám v souboru Národního divadla v devadesátých letech tancoval, jen pár let předtím, než mně Daniel Dvořák nabídl možnost vést soubor, jsem měl k lidem v souboru velmi silný profesní i lidský vztah, a to bylo strašně fajn. Většina z těchto mých bývalých kolegů mi absolutně věřila a vítala změnu. Pak tady byli lidi, kteří mě nikdy jako tanečníka nezažili a mysleli si, že to tady chci úplně zničit a vymýtit klasický balet z Česka a podobné nesmysly. S těmi to bylo samozřejmě horší, a řekl bych, že i profesní kvalita těchto lidí byla většinou velice sporná.

Jak probíhala proměna souboru?

Opřel jsem se o kvalitní sólisty, jako byli Terezka Podařilová, Zuzka Susová, tehdy už vlastně i Nikola Márová, Saša Katsapov, to byl vrchol toho nového souborového dortu. Začal jsem ostatní členy souboru přibližovat, to znamená, že „step by step“ jsem začal sezonu po sezoně ten soubor proměňovat. Jednak co se týče kvality a jednak co se týče mezinárodnosti, protože když jsem ten soubor přejímal, tak tady byly dva cizinci, a dneska, po patnácti letech, je to padesát na padesát. Vlastně padesát procent jsou Češi a padesát procent jsou cizinci z celého světa a na zkouškách se mluví především anglicky. Neříkám, že jsem to udělal proto, že jsem si myslel, že čeští tanečníci jsou horší než ti ostatní, ale protože jsem vybíral opravdu podle kvalit. Vlastně si myslím, že úplně každý rok jsem vzal někoho z Pražské konzervatoře a že to bylo díky jeho kvalitě. Měl jsem ale zároveň pocit, že souboru potřebuju trošku otevřít dveře do světa, a to nejen v rámci národnosti tanečníků, ale i repertoáru. To znamená, že jsem začal uvažovat trošku méně na Východ a trošičku víc na Západ.

Měl jsem napsaný takový papír, takový seznam lidí, kteří by tady měli být, kde nechyběl samozřejmě Jirka Kylián, který tady už tehdy byl. A pochopitelně z těch světových jmen Nacho Duato, Itzik Galili, William Forsythe, Christopher Bruce, Ohad Naharin – a v podstatě všechna tahle velká světová jména se mi nakonec podařilo na repertoár během těch let dostat. Kromě přebudovávání souboru a přebudovávání repertoáru jsem tedy také přivedl zajímavé špičkové tvůrce. A nelze myslím také opomenout změnu atmosféry v souboru. Musím říci, že v době mého příchodu do vedení souboru tady vládla taková zvláštní, mírně zatuchlá atmosféra baletu sovětských souborů, a já jsem byl zvyklý z Kanady a z Německa na trošku jiný přístup a ten jsem tady začal docela silně uplatňovat.

Petr Zuska (zdroj ND Praha / foto Mário Bakuš)


O proměně repertoáru

Když jsi proměnil repertoár, projevilo se to nějak v návštěvnosti? Většinou trvá nějaký čas, než se návštěvnická čísla usadí, někteří diváci odpadnou, další naopak přibudou. Jak dlouho trvalo, než si diváci oblíbili tvůj dramaturgický koncept? Měnil jsi třeba počet premiér za danou sezonu?

Titulů bylo ze začátku přibližně stejně, ale brzy jsme se začali dostávat přes čísla, která měl Balet Národního divadla za bývalého vedení. Kromě asi dvou sezon jsme začali uvádět tři nové premiéry místo dříve obvyklých dvou.

Jakou máte návštěvnost teď?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
10 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments