Sex v hotelu Universale a také nehoda při představení. Don Giovanni ve Vídni

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Málokdy je operní kritik, což považuji v podstatě za klidné povolání (až na příležitostné ataky čtenářů a umělců samých), hluboce vylekán při výkonu své profese. Pokud je kritik zděšen úrovní výkonu, nebývá to náhlý stav, ale spíše celovečerní proces během představení. Při sobotní repríze Mozartova Dona Giovanniho jsem ale takový „smrtelný" úlek zažil, když do orchestřiště náhle spadl těžký hotelový vozík na zavazadla, který byl součástí scény. Inscenace ale přes tuto nehodu prokázala své neobyčejné kvality a schopnost i po deseti letech zcela pohltit své diváky.

Inscenace Dona Giovanniho, uváděná u příležitosti desátého výročí reorganizace Theater an der Wien na výlučně operní scénu, byla jedním z prvních velkých úspěchů intendanta Rolanda Geyera. Pro velký úspěch pak byla znovu nastudována v pozměněném obsazení roku 2009 a teď byla znovu a po právu vybrána k přestudování (opět s jiným pěveckým souborem) k oslavám úspěšné dekády, během níž divadlo získalo řadu cen, jak za individuální pěvecké a režisérské výkony, tak ocenění jako nejlepšího operního souboru a divadla. Hlavní zásluhu na fenomenálním úspěchu této mozartovské inscenace má propracovaná a důvtipná režie anglického režiséra Keitha Warnera a hudební nastudování Ivora Boltona, podpořené vynikající scénografií a výkony pečlivě volených sólistů, kteří ideálně spojují herecké a vokální schopnosti.

Režisér Keith Warner, jeden z častých tvůrců scény na Vídeňce, organicky přenesl původní děj do moderního hotelu Universale. Formálně tvarovou inspirací je pak zřejmě román Vicki Baum a posléze světově úspěšný film Lidé v hotelu s Gretou Garbo. Jak zvolený název místa (hotel Universale) napovídá, hotel představuje pro tvůrce určitý mikrosvět, ve kterém probíhají příběhy lidí, kteří se zde na delší či kratší čas zastaví. Hotelové prostředí je zvláštní, lidé se zde zpravidla po ubytování chovají volněji než v běžném životě. Nejste pod tlakem názorů lidí, kteří vás znají, a možné známosti začínají a končí s délkou pobytu. Takoví jsou i hosté hotelu Universale, kde jako recepční pracuje Leporello. V hotelu je dlouhodobě ubytován Don Giovanni a střídající se hosté a četný dámský personál jsou mu k dispozici k obvyklým hojným milostným (řekněme rovnou sexuálním) dobrodružstvím. Zvláště pokud se naskytne taková příležitost, jako je maskovaná party…

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – Theater an der Wien 2016 (foto © Werner Kmetitsch)

Režisér inscenuje scény da Ponteho libreta v hale s recepcí a dvěma výtahy, v hotelových chodbách, jídelně i společenském zrcadlovém sálu. Především výtahy jsou zdrojem neuvěřitelné záplavy gagů, které si zpěváci užívají. Hřbitovní scénu s komturem přenáší do zavazadlového skladiště kdesi v hotelovém suterénu, kam Donna Anna odložila sádrový model hlavy otce pro zamýšlený pomník. Hlava ve scéně se svůdníkem nečekaně obživne, což cynického Dona Giovanniho zase tolik nepřekvapí. Tento hororový postup z béčkového italského filmu se promítne i v závěru, kdy zkrvavený titulní hrdina umírá ve skleněném sarkofágu. Právě závěr nebyl jako jediná část inscenace při prvním uvedení zcela pochopen, protože režisér nechal zestárnout Giovanniho, Leporella i Elvíru o celé dekády. Stařec Giovanni s bujnou bílou kšticí pak za pomoci nevrlého sluhy usazuje u stolu na hostinu figuríny Donny Anny, Dona Ottavia a Zerliny jako připomínky nenávratného mládí. Don Giovanni je starý, opuštěný, ale jeho sexuální touha zůstala. Nejhorší možná životní kombinace opravdu nastala, ovšem Giovanni ke svému štěstí umírá sice strašnou, ale rychlou smrtí – na infarkt, když se po letech znovu objeví děsivý Komtur. Důsledná propracovanost Warnerovy koncepce udiví diváky ještě po závěrečném stažení opony, na níž již nezáří původní neonový nápis „Hotel Universale“, ale jeho vyhořelá verze „HO..L …….LE“ (tedy v překladu Hölle = peklo).

Pro Giovanniho se po Geraldu Finleyovi (2006) a Erwinu Schrottovi (2009, uruguayský basbarytonista se do inscenace vrátí na dvě představení 28. a 31. prosince 2016) podařilo získat dalšího velmi atraktivního zpěváka. Americký baryton Nathan Gunn, specializující se především na operní tituly dvacátého století a soudobá díla, ztvárňuje věčného svůdce s robustní virilitou filmového herce Russella Crowea a šarmem George Clooneyho, který s nonšalancí sobě vlastní miliónům obdivovatelek prodává Nespresso i vlastní filmy s heslem dámských časopisů Kouzlo zralých mužů vepsaným ve tváři.

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni – Nathan Gunn (Don Giovanni) – Theater an der Wien 2016 (foto © Werner Kmetitsch)

Gunnův antihrdina je ovšem pragmatický svůdník, který ví, že „pro jedno kvítí slunce nesvítí” a vždy je možnost obrátit se k jiné sukni. Herecky naprosto přesvědčivý výkon uměřeného herectví, s pečlivě dávkovanou arogancí a cynismem, bez ambicí na existenciální rozměr postavy, zato s výborně zahranými gagy (neodolatelný je nácvik s Leporellem na různé způsoby sebevraždy v hotelové hale, která má dojmout uraženou Donnu Elvíru na začátku druhého dějství). Vokálně jeho baryton zní snad trochu suše a tvrdě, ale tato „věcná” kvalita a výraz výborně doplňují hereckou charakteristiku.

Leporello novozélandského basbarytonisty Jonathana Lemalua je jednodušší dobromyslný tlouštík, který by měl rád svoje jistoty, ale finanční závislost a zvyk na pána mu nedovoluje začít vlastní život. Pobaví ve scénách, kdy má až dětskou radost (ne nadarmo je jednou z jeho nejlepších rolí Papageno), že se mu něco povedlo a že to „umí” jako jeho pán. Ač reprízu zpíval v ohlášené indispozici (viróza) a právě on byl nevinným původcem v úvodu zmíněného pádu vozíku, když podle režijních pokynů odhazoval při “rejstříkové” árii fetišisticky nashromážděné předměty – upomínky na tisícovku Giovanniho milenek, a odhozeným střevíčkem uvedl kovový vozík (vážící desítky kilogramů) v pohyb (vozík pak nečekaně překonal bezpečnostní lištu na okraji jeviště a zřítil se zcela nekontrolovaně do orchestřiště), nebylo na jeho hlasovém výkonu takřka nic znát. Znamenitě rozložil síly a přes jen místy tišší projev se vůbec nešetřil, aby pobavil diváky.

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Don Giovanni (Theater an der Wien 2016)

[Celkem: 7    Průměr: 4.4/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na