Seznamte se: Gabriela Matoušková

Opera PLUS představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Gabriela Matoušková z klarinetové třídy profesora Milana Poláka.

Kde jste se narodila?
Narodila jsem se v Praze.

Má vaše rodina vztah k hudbě?
Jsem v rodině jediná profesionální muzikantka, ale všichni máme k hudbě kladný vztah. Můj táta hraje se svými kamarády na mandolínu v bluegrassové kapele a o mojí prababičce se traduje, že zpívala tak krásně, že dostala nabídku zpívat v Českém rozhlase (což jí její otec statkář nedovolil). Mě ale moje rodina nadšeně podporuje a chodí na moje koncerty. Na třídních přehrávkách mívám největší obecenstvo.

Jak jste se začala hudebně rozvíjet?
Od mala jsem si prý přála na něco hrát, tak mě maminka ve čtyřech letech přihlásila na zobcovou flétnu do ZUŠ Klecany.

Proč jste si nakonec vybrala právě klarinet?
To je těžká otázka. Myslím, že mě to k hudbě táhlo od mala, a i kdybych se v patnácti letech nerozhodla jít na konzervatoř, nejspíš bych se po maturitě na gymnáziu stejně rozhodla tím směrem jít.

Vzpomněla byste si na své první veřejné vystoupení?
Na to si nevzpomínám. Asi jsem hrála Běžela ovečka na flétničku.

Jak vás ovlivnili vaši učitelé?
Na klarinet jsem začínala u pana učitele Petra Michalce na ZUŠ Klecany, později ho vystřídal pan učitel Jan Pařík a na konzervatoř mě připravila paní učitelka Petra Smolová. Každý z nich mi do hudebního života něco dal a ráda na ta léta vzpomínám.

Na Pražské konzervatoři jsem od začátku u pana profesora Milana Poláka, se kterým jsem prošla mnoha soutěžemi a konkurzy, úspěchy i neúspěchy, a moc si ho vážím. Považuji ho nejen za vynikajícího pedagoga a klarinetistu, ale také za skvělého člověka se smyslem pro humor. Své studenty podporuje k účasti na různých konkurzech a soutěžích, a vždy se jim naplno věnuje i nad rámec svých povinností, aby měli co největší šanci uspět. Za ta léta, co studuji v jeho třídě jsem mu za hodně vděčná a jsem moc ráda, že jsem mohla studovat právě u něho.

Souběžně s šestým ročníkem Pražské konzervatoře studuji i na konzervatoři v Paříži ve třídě Florenta Héau, Francka Ameta a Paula Meyera. Každý z nich je jiný a vzájemně se dobře doplňují. Studium u nich mi rozšiřuje obzory a snad mi i otevře dveře k dalším příležitostem.

Jakých soutěží jste se zúčastnila a které pro vás měly zásadní přínos?
Účastnila jsem se několika soutěží, to je pravda. Hodně se od sebe lišily, někdy byly jednokolové, jindy měly dvě až tři kola. Například v době covidu jsem posílala nahrávky na některé online soutěže, i když obecně preferuji živý výstup. Vzpomínám na Concertino Praga, rozhlasovou soutěž, které jsem se zúčastnila už v prvním ročníku konzervatoře, a především na turné po jižních Čechách, které pro laureáty následovalo.

Na soutěžích je přínosné setkávání s dalšími hudebníky, to, že si člověk musí připravit poměrně hodně repertoáru a samozřejmě je to pódiová zkušenost, která mě vždy posune dál. Taky je dobré, když člověk soutěž vyhraje.

Jaký je váš největší úspěch?
Ráda vzpomínám na sólové vystoupení s Janáčkovou filharmonií v Ostravě, kde jsem hrála Debussyho Première rhapsodie. Bylo to v roce 2021, koncert byl odložený kvůli covidu a celkově to tehdy bylo náročné a já jsem moc ráda, že se koncert uskutečnil, a i s dalšími sólistkami jsme měly úspěch. Dále působení v orchestrální akademii SOČRu bylo pro mé hudební směřování velmi důležité. Uvědomila jsem si, že hrát v orchestru mě ohromně baví, a chtěla bych, aby se stalo součástí mého profesního života. Mám radost z každého úspěchu, který mě potká a za úspěch považuji i každý povedený koncert.

Koho považujete za svůj profesní vzor?
Konkrétní vzor asi nemám, snažím se si z každého hudebního setkání vzít to, co mě zaujme a co považuji za důležité. Inspirují mě i osobnosti z jiných oblastí a obecně každý, kdo dělá svojí práci dobře a rád.

Kam byste to chtěla ve svém oboru dotáhnout?
Dotáhnout asi není to správné slovo. Přála bych si prostě dělat hudbu na co nejvyšší úrovni s lidmi, kteří mají také chuť předávat něco dál. Jak už jsem zmínila, nejraději bych hrála v nějakém dobrém orchestru a k tomu bych ráda měla i sólové a komorní koncerty. Moc mě například baví hrát v našem dechovém kvintetu Cortilia Quintet.

Jakou hudbu provozujete nejraději?
Nejblíže je mi vážná hudba. Co se týče období, tak nejsem nijak vyhraněná, baví mě stejně tak klasické koncerty jako hudba 20. století. S ostatními žánry nemám moc velké zkušenosti, ale někdy je fajn si zahrát s kamarády úplně cokoliv.

Jakou hudbu ráda posloucháte?
Z velké části poslouchám opět vážnou hudbu. Mimo ni mám ráda indie rock, jazz nebo šanson. Ale jsem schopná poslouchat téměř cokoli, pokud mě to nějak zaujme.

Máte nějaké mimohudební koníčky?
Úplně výrazné mimohudební koníčky nemám. Ráda čtu, díky hudbě jsem zjistila, že mě baví cestovat a objevovat nové věci, a mám moc ráda dobrou kávu a jídlo. Volný čas ráda trávím s rodinou a přáteli.

Co vám dokáže udělat největší radost?
Pokaždé něco jiného. Většinou jsou to maličkosti, které se snažím nacházet v každodenním životě.

Jaké je vaše největší přání?
Přála bych si mít takových maličkostí v životě co nejvíc.

Slovo profesora Milana Poláka:
Gabriela Matoušková je jednou z nejvíce talentovaných studentek, které jsem měl možnost učit. Během studia na Pražské konzervatoři Gabriela získala řadu ocenění na interpretačních soutěžích v České republice, Polsku, Francii, Itálii a Velké Británii. Úspěšná byla na konkurzech do Orchestrální akademie SOČRu, Filharmonie Bohuslava Martinů a mimořádným úspěchem je vítězství v konkurzu do Orchestru mladých Evropské unie, se kterým letos absolvuje koncertní turné.

Na Gabriele oceňuji její muzikalitu, brilantní prstovou techniku, ušlechtilý zvuk a také mimořádnou pracovitost a cílevědomost. To, že tento školní rok studuje ještě i na Pařížské konzervatoři je obdivuhodné. Obdivuji také její všestrannost, kdy už bravurně zvládla roli sólistky, komorní a orchestrální hráčky a problém ji nedělá ani střídání nástrojů jako jsou Es klarinet a basklarinet.

Na jaře ji čekají dva absolventské koncerty. Na prvním koncertě zahraje komorní repertoár a na druhém Koncert pro klarinet od Jeana Françaixe za doprovodu Filharmonie Hradec Králové. Gabriele přeji do budoucna úspěch, radost z hudby a uplatnění, které si zaslouží díky své píli a mimořádnému hudebnímu talentu!

Gabriela Matoušková studuje na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Milana Poláka. (přečtěte si více...)