Siegfried Wagner – skladatel navždy ve stínu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Siegfriedova životní cesta
Sudičky daly tedy do vínku (či do genů) Siegfriedu Wagnerovi mnohé jak po stránce hudební, tak literární a obecně umělecké. Nelze se proto divit, že i on se stal posléze skladatelem a že od roku 1908 vedl po své matce každoroční festival otcových oper v Bayreuthu. Siegfried Helferich Richard Wagner se narodil 6. června 1869 v Tribschenu u Lucernského jezera ve Švýcarsku. Na schodech vily, kde tehdy Wagnerovi žili, měla 25. prosince 1870 premiéru otcova skladba pro komorní orchestr nazvaná Siegfriedova idyla (Siegfried Idyll), což byl dárek k narozeninám Cosimy, jež se narodila 24. prosince 1837 – a také „poděkování“ za narození syna, pojmenovaného po hrdinovi Prstenu Niebelungova. Hudba z Idyly později přešla právě do opery Siegfried, do závěrečného duetu Siegfrieda a Brünnhildy, kterou rek bez bázně a hany právě vysvobodil ze spánku mezi plameny, jež ji chránily, čím jiným než polibkem jako v pohádce…

Školení v harmonii absolvoval Siegfried u svého dědečka Franze Liszta, který žil v Bayreuthu v sousedství Wagnerovy vily Wahnfried, kterou si tam dal Wagner postavit a kde je dnes Wagnerovo muzeum (a v zahradě za domem také hrob Richarda i Cosimy). První mladistvé Siegfriedovy kompozice se datují do roku 1882. Po roce 1889 studoval hudbu u skladatele Engelberta Humperdincka (1854–1921), autora známé pohádkové opery Jeníček a Mařenka (Perníková chaloupka). Je zajímavé, že sám Siegfried se pak věnoval komponování převážně pohádkových oper na vlastní texty. V této době ho ale víc než hudba lákala architektura, kterou studoval v Berlíně a Karlsruhe. V roce 1892 podnikl cestu do Asie se svým přítelem, anglickým skladatelem a klavíristou Clementem Harrisem (1871–1897), a právě při této cestě se rozhodl opustit architekturu a věnovat se hudbě. A byl to také Harris, kdo v mladém Wagnerovi probudil jeho homoerotické sklony, s nimiž se (resp. s bisexualitou) měl potýkat po celý život. Mimochodem, Harris byl jako pětadvacetiletý zabit v bojích řecko-turecké války u Pente Pigadia v dubnu 1897 a jeho památce Siegfried později věnoval symfonickou báseň Štěstí.

V letech 1892–1895 pracoval Siegfried Wagner na svém prvním oficiálním díle, symfonické básni Sehnsucht (Touha) podle Friedricha Schillera. Dirigoval ji pak na koncertě v Londýně 6. června 1895. Mezitím, v létě 1894, debutoval jako asistent dirigenta na festivalu v Bayreuthu, kde o dva roky později už spoluzodpovídal za uvedení Prstenu spolu s Felixem Mottlem a Hansem Richterem, jenž dirigoval první uvedení celé tetralogie o dvacet let dříve. V té době, od Wagnerovy smrti v roce 1883, řídila bayreuthský festival Cosima. V roce 1908 převzal její otěže Siegfried. Ten zde nejen dirigoval, ale také režíroval, například v roce 1906 Bludného Holanďana. Nemohl si však dovolit žádné prudké změny v inscenační tradici, protože matka urputně zachovávala věrnost Wagnerovu odkazu a změnám se bránila. Siegfriedovy pokusy o scénickou inovaci proto probíhaly jen pozvolna a velmi opatrně. Odvážně však prosadil přijetí různých technických novinek.

Manželství s Winifred
Kolem roku 1913 vypukla aféra, když novinář Maximilian Harden obvinil řadu veřejně známých osob z homosexuálních styků a mezi nimi byl i Siegfried nebo kníže Philipp Eulenburg-Hertefeld, přítel německého císaře Viléma II. V této atmosféře zasáhla Cosima a začala pro Siegfrieda hledat nevěstu, aby zamezila šíření drbů – a také aby zajistila pokračování rodinného klanu. Našla sedmnáctiletou Angličanku Winifred Klindworthovou (1897–1980), rozenou Williamsovou, a v roce 1914 ji na bayreuthském festivalu představila tehdy již pětačtyřicetiletému svobodnému Siegfriedovi. O rok později, 22. září 1915, se slavila jejich svatba. Páru se postupně narodily čtyři děti: Wieland (1917–1966), Friedelind (1918–1991), Wolfgang (1919–2010) a Verena (1920–2019). I po sňatku však Siegfried zůstával sexuálně aktivní s jinými muži, o čemž Winifred nejspíš věděla.

Winifred pocházela z rodiny novináře a kritika Johna Williamse, o oba rodiče však přišla, když jí nebyly ani dva roky. Prošla několika pěstounskými rodinami, až ji jako desetiletou adoptovali vzdálení příbuzní její matky z Německa, Henrietta Karopová a její manžel Karl Klindworth, hudebník a přítel Richarda Wagnera. Když si brala Siegfrieda, nikdo nemohl tušit, jak neblahou roli sehraje Winifred v dalších osudech wagnerovského klanu a bayreuthského festivalu svým příklonem k nacismu a obdivem k Adolfu Hitlerovi, s nímž se přátelila, až se spekulovalo o jejich mileneckém vztahu…

Siegfried Wagner (Breitkopf und Härtel, dobová fotografie)

Siegfriedovo hudební a operní dílo
Siegfried Wagner je dále autorem například Concertina pro flétnu a malý orchestr (1913), houslového koncertu (1915), symfonické básně Glück (Štěstí, 1922–1923) nebo Symfonie C dur (1925/1927) a několika vokálních děl (například Wahnfried-Idyll, 1918), především však oper v pozdně romantickém stylu, jichž napsal víc než jeho otec a jež měly premiéru v prestižních operních domech, v Mnichově, v Hamburku, v Karlsruhe, v Kolíně nad Rýnem či ve Stuttgartu. Z osmnácti operních projektů jich dokončil patnáct (otec třináct), u dvou zůstalo jen libreto a nedokončená hudba, u jedné libreto a hudba k prvnímu dějství, poslední operu zkompletoval Hans Peter Mohr; ne všechny se dočkaly uvedení za Siegfriedova života, některé nebyly v celku uvedeny dodnes. Libreta ke všem operám si napsal skladatel sám, po vzoru svého otce. Opery jsou v lidovém tónu, často s pohádkovým námětem; jedna z nich (Říše černých labutí) se odehrává na české půdě v 17. století. Z otcova vlivu se Siegfried pokusil vymanit tím, že od znějícího kosmu přešel k líbezně modelovaným detailům, z čehož cítíme vliv jeho učitele Humperdincka – tak Siegfriedovu tvorbu charakterizují operní encyklopedie. Žádná z jeho oper se ale nestala pevnou součástí repertoáru, uváděny jsou velice zřídka a ani nahrávek není k dispozici příliš mnoho, i když některé opery nahrány byly a jeho tvorbě se věnoval zejména label CPO, u něhož vyšla mimo jiné v roce 2000 i nahrávka kompletního orchestrálního díla na sedmi CD (včetně všech operních předeher).

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na