Skladatel, dirigent, ale i hudební režisér, dramaturg, publicista. Před 50 lety zemřel Iša Krejčí

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Do dějin české hudby vstoupil především jako představitel neoklasicismu. Znamenitě charakterizoval Išu Krejčího jako skladatele jeho přítel a životopisec Václav Holzknecht, když o něm prohlásil: „Krejčí stojí jednou nohou ve století dvacátém a druhou ve století osmnáctém a na tuto nohu zřejmě přenáší ohnisko své tvorby.“

Ve třicátých letech napsal řadu vynikajících komorních skladeb. Jmenujme například jeho dvě Concertina pro klavír a pro housle s doprovodem dechových nástrojů, Sonatinu pro klarinet a klavír anebo Malou smuteční hudbu pro alt, violu, violoncello, kontrabas a klavír na texty žalmů a básně Staré ženy Františka Halase.

Pro svého přítele Jiřího Frejku, jenž se mezitím stal úspěšným režisérem Národního divadla, vytvořil znamenitou scénickou hudbu pro jeho poetické inscenace Shakespearova Snu noci svatojanské, Molièrova Amfitryona či Sheridanovy komedie Škola pomluv. A v letech 1937–1942 napsal svou úspěšnou operu buffu Komedie omylů na námět Shakespearovy komedie. Opera měla mimořádně úspěšnou premiéru v roce 1946 v Národním divadle v nastudování dirigenta Rudolfa Vašaty a režiséra Ferdinanda Pujmana. Po ní rychle následovala uvedení v dalších divadlech. Na konci války se pustil do operního zpracování Jiráskova románu Temno. Dílo ale nikdy nedokončil.

Po válce si splnil svůj sen, po němž toužil celý život, a to pracovat v divadle. V červnu 1945 nastudoval v Národním divadle spolu s režisérem Ferdinandem Pujmanem operu Františka Škroupa Dráteník.

František Škroup: Dráteník – Josef Celerin (Lána), Josef Křikava (Květenský), Jaroslav Veverka (Kůl) – ND Praha 1945 (zdroj archiv ND Praha / foto Josef Heinrich)

Do Národního divadla ale angažován nebyl, stal se šéfem olomoucké opery. Shodou okolností zde nahradil Karla Nedbala, který jej v roce 1928 přivedl do Bratislavy. Tu byl Nedbal nucen v roce 1938 po vzniku Slovenského státu opustit. Vrátil se do Olomouce a odtud byl povolán v roce 1945 do Národního divadla. Iša Krejčí po něm převzal vedení olomoucké opery.

Převzal velmi kvalitní, koncepčně dlouhodobě budovaný soubor, na jehož profil mohl úspěšně navázat, což také učinil. Základem úspěchu v jeho šéfovské činnosti byla jasná dramaturgická koncepce. Ačkoli jako dirigent byl Iša Krejčí odchovancem Talichovým, při hodnocení Iši Krejčího jako šéfa můžeme na něj spíše aplikovat větu, kterou použil Karel Nedbal při hodnocení Ostrčilova působení v čele Opery Národního divadla: „Tato funkce zůstala vždy nejvýraznější složkou Ostrčilova divadelního působení, převládajíc nad jeho činností dirigentskou.“ Za dramaturgický přínos byli také olomoucký soubor a především Iša Krejčí osobně několikrát oceněni v Divadelní žatvě, což byla tehdejší určitá vzdálená obdoba nynějších Cen Thálie.

Pilíři repertoáru byla díla českých klasiků, zejména opery Bedřicha Smetany, tvorba Mozartova, péče o vznik nových operních děl a také tvorba ruská. V tomto případě mu jistě svým způsobem nahrála situace vzniklá po válce, ale u Iši Krejčího se v žádném případě nejednalo o konjunkturalistický přístup.

Dalším principem bylo jeho navazování na šéfovskou éru Karla Nedbala. To se snad nevýrazněji projevilo, když 30. června 1957 uvedl pod svou taktovkou Salome, první operní dílo Richarda Strausse, které se po jeho dočasném zatracení mohlo objevit na české operní scéně. K nejvýznamnějším dramaturgickým i inscenačním počinům v obou obdobích Nedbalovy olomoucké éry patřila právě tato opera. Poprvé ji uvedl v roce 1923 a mladý nepočetný olomoucký soubor se v ní vypjal k mimořádnému výkonu. Ještě s větším úspěchem se setkala Nedbalova inscenace tohoto díla v roce 1942. A se stejně mimořádným ohlasem byla přijata i inscenace Iši Krejčího a režiséra Emila F. Vokálka. Hlavní role Salome a Jochanaana ztvárnili stejně jako před patnácti lety Milada Marková a Otto Kubín.

Nevím, zda svou roli sehrála náhoda anebo šlo o určitý záměr, ale pouhé čtyři dny po olomoucké Salome zazněla Straussova hudba na českém jevišti znovu. V Brně se 3. července 1957 odehrála památná premiéra Růžového kavalíra, kterou nastudovali šéf brněnské opery a host z tehdejší Německé demokratické republiky, špičkový německý operní režisér Carl Riha. Hvězdou této inscenace se stala Soňa Červená v roli Oktaviána.

Základním kamenem repertoáru Iši Krejčího byly pochopitelně Smetanovy opery. Větší část z nich včetně Prodané nevěsty a Libuše sám nastudoval. V Olomouci se v té době hrálo také šest děl Antonína Dvořáka, tři opery Fibichovy a tři Foersterovy, řadu z nich opět nastudoval Iša Krejčí osobně stejně jako Janáčkovu Její pastorkyňu. Do Olomouce zavítala v té době i Liška Bystrouška.

Několika zajímavými premiérami byla zastoupena tvorba původní. V roce 1949 se v Olomouci pod taktovkou Iši Krejčího a v režii Ferdinanda Pujmana konalo první uvedení opery Zbyňka Vostřáka Rohovín čtverrohý na námět komedie Václava Klimenta Klicpery. Nahrávku této opery o deset let později pořídil v provedení olomouckého souboru Československý rozhlas. V témže roce nastudoval dirigent Jaroslav Budík operu Janáčkova žáka Vladimíra Ambrose El Christo de la Luz a o několik let později byla uvedena Ambrosova opera Maryla, kterou Iša Krejčí sám nastudoval. Cenu Divadelní žatvy obdržela premiéra Burghauserovy opery Karolinka a lhář, kterou hudebně nastudoval dirigent Josef Staněk. V roce 1952 se po šesti letech od pražské premiéry dočkala Olomouc konečně také provedení Pozdvižení v Efesu, které nedirigoval autor, ale dirigent Jaroslav Budík.

Iša Krejčí: Pozdvižení v Efesu – Krajské oblastní divadlo Olomouc 1952 (zdroj vis.idu.cz)

Iša Krejčí ale nastudoval a řídil původní baletní premiéru, kterou byl Král Lávra Jaroslava Doubravy.

Josef Staněk byl také dirigentem další oceněné inscenace, kterou byla československá premiéra opery sovětského autora Kabalevského Tarasova rodina s námětem z druhé světové války. Další prestižní „žatevní“ ocenění dostal sám Iša Krejčí za proslulou inscenaci v té době u nás prakticky neznámé opery Giuseppe Verdiho Simon Boccanegra. Z německé operní tvorby byl uveden například Weberův Čarostřelec, Lortzingův Car a tesař a Wagnerův Bludný Holanďan.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat