Slavná budova opery v Sydney slaví čtyřicátiny

Obří plachetnice kotvící v přístavu, veliký exotický pták, milující se želvy nebo škeble. To vše připomíná pozoruhodná budova opery s kaskádou mušlovitých útvarů, která trůní v přístavu v australském Sydney už čtyřicet let. Přesně tolik uplyne v sobotu od uvedení prvního operního představení v tomto hudebním stánku. Tím prvním kusem tady uvedeným byla Vojna a mír ruského skladatele, klavíristy a dirigenta Sergeje Prokofjeva. Mistr hudební moderny, jehož dílo patří k vrcholům hudby dvacátého století, tuto operu složil v letech 1941–1943. Adaptace slavného románu Lva Nikolajeviče Tolstého byla výrazem skladatelova hlubokého vlastenectví. Orchestr při prvním představení v opeře v Sydney tehdy řídil Edward Downes.Od té doby tu vystoupila řada vynikajících umělců. Mezi jinými Leonard Bernstein, dirigující zde v roce 1974 koncert Newyorského filharmonického orchestru, roku 1983 Luciano Pavarotti v benefičním galakoncertu nebo v roce 1996 Michael Jackson, jenž zde obdržel cenu společnosti Sony Music a jednu tunu vážící sochu, která ho vítala z voru na hladině zátoky.

Operou zněla i česká hudba. Smetanovu Prodanou nevěstu zde dirigoval v roce 1981 František Vajnar, který tu posléze v roce 1994 koncertně uvedl i Dvořákovu Rusalku. Hrála se tu Janáčkova Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Věc Makropulos a Příhody lišky Bystroušky. Sinfoniettu Leoše Janáčka tu choreograficky ztvárnil světoznámý Jiří Kylián.

Ze slavných osobností poctily operu svou návštěvou kromě britské královny Alžběty II. také třeba papež Jan Pavel II. v roce 1986, o čtyři roky později jihoafrický prezident Nelson Mandela, v roce 1996 prezident Spojených států Bill Clinton a v dalším roce kupříkladu německý kancléř Helmut Kohl.Inspirací architektovi díla, kterým byl Dán Jörn Utzon, se prý staly listy palem a další motivy ze světa přírody i z historie architektury. Půvab jeho vizionářského díla umocňuje i okolní prostředí – stojí na samém konci výběžku Bennelong, v sousedství botanické zahrady, která vytváří zelené pozadí bílých mušlovitých skořepin, záliv přístavu pak důležitou modrou horizontálu a opodál stojící most působivý kompoziční vztah.

Utzon strávil prací na náročném projektu celkem osm let a v roce 2003 mu za něj byla udělena Pritzkerova cena (pokládaná za Nobelovu cenu za architekturu) se slovy: „Utzon dokázal, že v architektuře může být dosaženo nádherného a zdánlivě nemožného cíle.“

Se svým revolučním projektem uspěl Utzon mezi dvě stě třiceti třemi návrhy v roce 1957 v architektonické soutěži. To už patřil mezi nejznámější architekty planety s osobitým stylem kombinujícím monumentalitu s harmonií.„Budou to dvě budovy viditelně zavěšené na mušlích jako kus nábytku,“ prohlásil o svém díle v roce 1962. Nejvýraznějším prvkem stavby se staly právě tyto skořepiny kryté světlými glazovanými a matnými keramickými dlaždicemi.

Dnes celý komplex sestává z pěti samostatných prostor: koncertní síně, vlastní opery, dramatického divadla, činohry a ze studia. To bylo otevřeno v roce 1999 a věnuje se převážně experimentální tvorbě.

Opera v Sydney se stala symbolem Austrálie a v roce 2007 ji UNESCO zapsalo na seznam světového kulturního dědictví.
Foto Diliff, archiv, Keystone – Getty Images, KT Moon – Fidamo