Slovenská lidová poezie v písních vyznívá v podání Janála a Košárka přesvědčivě

Mikuláš Schneider-Trnavský (1881–1958) byl velmi populární slovenský skladatel a pedagog, jehož tvorbu a činnost ovlivňovala zejména křesťanská duchovní inklinace. Sestavil a vytvořil dokonce slovenský kancionál, jednotný katolický zpěvník, který se užívá dodnes. Veškerou jeho tvorbou se jako zlatá nitka vine inspirace lidovou hudbou, folklorem. Svou specializovanou Zbierku slovenských národných piesní napsal v letech dvacátých, vřadil ji do pěti opusů op. 27–op. 31, vyšla v pěti sešitech. Ovšem už v čase svých pražských studií sepsal a v roce 1905 pro slovenský pražský spolek Detvan vydal hrdou a sdělnou propagaci své rodné kultury, sbírku slovenských lidových písní pro střední hlas a klavír. Obsahovala ty nejznámější a nejpopulárnější písně včetně té, která dostala posléze velkou dějinnou popularitu – Nad Tatrou sa blýská. Sbírka má i mnohé z písní, které si vybral Roman Janál do nahrávky Slovenská lidová poezie v písních. Každá lidová píseň zrcadlí muzicírování, bytostný naturel dávného, většinou anonymního tvůrce, vyjádření jeho tužeb, reality a prostředí. A Mikuláš Schneider-Trnavský jim všem dává v účinné symbióze s klavírem obdivuhodnou působnost. 

Slovenské lidové písně jsou pro Romana Janála něco docela samozřejmého, vždyť své první roky života a první kroky k písni a hudbě nastartoval ve slovenském Trenčíně. Je vlastně s podivem a patrně ne ke škodě, že k tomuto počinu nahrávky došel až nyní, v plné zralosti svého pěveckého umění. Strhující Čardáš budzogáň, zahraj mi Cigáň dostal Janálův cit pro výraz písně a její gradaci, díky čemuž je patřičně strhující. Skvělý nástup, který vyvolává zvědavost a nabádá poslouchat dál. Však také další zbojnické muzikantské kousky jako Hej pofukaj, povievaj či Vínko, vínko jsou jasným projevem obdivuhodného tvůrčího bohatství lidové chasy. A Roman Janál s Karlem Košárkem předvádějí vytříbené uchopení stylu, přednes plný napětí osudových, aforických životních sdělení, která jsou cizelována krásou tónů.

S ohromným citem pro specifiku lidové písně a s emoční úderností zpívá Roman Janál též blok písní lyrických, milostně dumavých i rozšafných, jako je třeba Anča čierna, buď mi verná. Celý blok baladických nálad, loučení při asentu, něžně rozlučková Takú som si frajarečku zamiloval a výrazná Hej, kone moje. Především Všetci ľudia povedajú těží z přednesového umu Romana Janála naplno. Disponuje tónovou vytříbeností vedenou vnitřním prožitkem zpívaného textu, dokonalou artikulací a je dalek jakémukoli skluzu do pěveckých manýr školeného zpěvu. Něha milostných námluv Ej hora, hora… nabádá k obdivu, ale možná nejtklivější je nářek Sihote, sihote, zelené sihote, kloubení romantiky přírody a sociální reality sirotčí každodennosti. Jak výstižně zpívá Roman Janál v baladickém napětí ten teskný povzdech: „Bože moj, otče moj z vysokého neba, keď si mu zuby dal, daj že mi i chleba. Keď mi ho dávajú, nožem ho merajú, keď mi ho krájajú, slzy mi padajú.“ Každá z písní by však mohla mít svůj vlastní komentář. Tečie voda tečie je ukázkové číslo báječné souhry pěvce s pianistou i kompoziční práce Mikuláše Schneidera-Trnavského, svou originální poutavost mají ale všechny prezentované písně. Z opusů Schneidera-Trnavského je jich zastoupeno osmadvacet.

Vrstevník slovenského autora, světoběžník Bohuslav Martinů (1890–1959), se ke slovenským lidovým písním dostal naživo v roce 1920. Byl v létě na Slovensku se sestrou Mařkou a přáteli. Jeho pobyt byl cílený na sběr písní – badatelé usuzují, že kvůli nějakému stipendijnímu závazku, který splnil. Jak pohlednice s Popradským plesem rodičům sděluje: „Dnes jedem již z hor do vesnice. Už mám písničky. Bohouš.“ Cyklus byl vydaný s názvem Nové slovenské písně. Nahrávka se prezentuje pod titulem Slovenské písně H 126. Sbírka obsahuje třicet hodně známých písniček, k jejich originalitě Martinů přidává harmonický klavírní podklad, nezpracovává je v kompozičních úpravách. Ta moudrá sdělení lidové poezie předává a zvýrazňuje Roman Janál naplno. Jeho přirozenost energického zpěvu, vypravěčská variabilnost dynamiky, která písním tak sluší, provází všech osm titulů, nejenom tklivou Povedz že mi, povedz či stýskání siroty Stojí dievča u šentýša. Ve vtipně vyzpívané sličnosti Povídajú ludé rozeznívá Karel Košárek klavír přímo jako cimbál, rozlučková Budzil som ca má vyznění hrdosti.

Lidová píseň, autentický projev lidové slovesnosti a hudebnosti – Martinů v koncertním přepisu nabízí pravý národní unikát a v perfektně stylovém uchopení Romanem Janálem a Karlem Košárkem jde o zážitek generující obdiv a vděk. Celková stopáž je osmapadesát minut a čtyři sekundy, což jasně napovídá, že dvě tři písně Martinů by se do nahrávky ještě vešly. Je vskutku škoda, že jsme je v tomto tak přirozeně přesvědčivém podání nedostali.

Slovenská lidová poezie v písních/Slovak folk Poetry in Songs
Mikuláš Schneider-Trnavský: Zbierka slovenských národných piesní/Collection of Slovak National Songs, Vol. 1-5, selectio of songs
Bohuslav Martinů: Slovenské písně/Slovak Songs, collection, H 126
30 Songs in Two Groups, selection of songs

Roman Janál – baryton
Karel Košárek – piano
Hudební režisér Jaroslav Krček, zvukový mistr Karel Soukeník

Label:ArcoDiva UP 0237