Snad vůbec nejrychleji stárne umění reprodukční

IVAN MEDEK:
Víte, já si myslím, že bez ohledu na to, jak se budou měnit – a docela nesporně se budou měnit – názory na reprodukci a na slohové provádění té které hudební oblasti, některé věci pravděpodobně zůstanou v platnosti. Třeba to, že existují a budou asi vždycky existovat skladby, ve kterých se mohou lépe uplatnit jednotlivci, nástrojová virtuozita jednotlivých hráčů, sólistů nebo i skupin. A proti nim budou vždy stát díla, která budou spíš vyžadovat kázeň a řekl bych takové přizpůsobování se každého hráče – a přirozeně také jednotlivých skupin – celkové představě, zejména ve stavbě frází. Jedním z takových autorů rozhodně vždycky zůstane Brahms. Máme tady z jeho 1. symfonie první větu.

(hudební ukázka)

IVAN MEDEK:
K tomu, co jste před chvílí říkal o nahrávkách na gramofonové desky… Je jistě možné, že se generace, které přijdou po nás, budou dívat na naše dnešní gramofonové snímky třeba s úsměvem. Ale je jistě pravda, že dnešní desky České filharmonie jsou všude na světě přijímány neobyčejně kladně. A je moc hezké – a je to doklad velké vyspělosti našeho orchestru – že jednou z nejúspěšnějších desek poslední doby s filharmoniky a s vámi je snímek jedné z nejobtížnějších skladeb světového symfonického repertoáru: Stravinského Svěcení jara.

(hudební ukázka)

(pokračování)
Úvodní foto: archiv rodiny Medkovy