Spitfire Company na festivalu 4+4 dny v pohybu

Jednou z dalších premiér, která byla v rámci 22. Mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu uvedena, bylo i nejnovější dílo Spitfire Company Fragmenty #2. Označení titulu jako Inscenace vs. instalace evokuje tušené propojení různých uměleckých žánrů, což stejně jako umístění přímo „na místo činu“ do Kasáren Karlín dokonale odráží podstatu festivalu. Anotace jako fragmenty fragmentů sice odkazovala na návaznost k dřívějšímu představení Fragmenty milostných obrazů, ale podmínkou plnohodnotného diváckého zážitku to určitě nebylo.

Bylo to jako bloudění v nejskrytějších záhybech lidské mysli. Čím hlouběji v prostoru a čase se celá akce dostávala, tím rafinovaněji působila. Každá místnost byla jiná. Zatímco někde byla využívána videoprojekce (ať už pasivně nebo formou interakce), jinde divák nacházel instalace artefaktů či jen mlhu osvětlenou pouze stroboskopem. Civilně odění performeři (Roman Zotov, Miřenka Čechová, Inga Mikshina, Petr Boháč, Alice Bauer) se postupně mísili s diváky, což přinášelo nečekané momenty překvapení vzbuzující tajemně působící pocit náhodně zimprovizovaného stavu, ale dá se předpokládat pevná bodová struktura, ve které se celá téměř šedesátiminutová performance odehrávala od jasného začátku až k jasnému konci. Vše podporoval i promyšlený light design, kterému na premiérovém uvedení skvěle nahrával západ slunce za nezatemněnými okny budovy.

Z hlavní chodby vedly odbočky do několika různě propojených místností snad bývalé ošetřovny, pokaždé v jiném atmosférickém zpracování se společným jmenovatelem milostné (lépe řečeno sexuální) vášně. Performeři se stali jakými si průvodci těmito zákoutími, ale bylo jen na divácích, zdali je budou následovat, nebo si najdou vlastní cestu a budou v tomto skorobludišti náhodně nacházet oživlé situační obrazy připomínající střepy rozbitého zrcadla. Skutečný cinkot skla podloženého stříbrnou fólií bylo snad jediné, co chybělo. Jinak ovšem hudební složka této site-specific měla velmi výraznou roli.

Mohlo by se zdát, že divácky nejatraktivnější bude snaha o využití moderních technologií zapojením chytrých telefonů – osobních přístrojů diváků přímo do hudební tvorby tak, že publikum si mohlo díky webové aplikaci samo vytvářet hudební doprovod, ale paradoxně na první premiéře zaujal tento interaktivní aspekt jen málokoho. O to více se pozornosti se dostalo živému hudebnímu doprovodu v podání zpěvačky Alice Bauer a klavíristky Elišky Cílkové, která na značně zdeformovaném nástroji vytvářela zajímavé hudební plochy, přenášené reproduktory do různých místností. Situace, které tato forma vzájemné inspirace hudební, výtvarné a pohybové stránky projektu vytvářela, působily opravdu emocionálně silným dojmem.

Hodnocení autorky recenze: 90%

 

4 + 4 dny v pohybu 2017
Fragmenty #2
Koncept, režie, scénografie: Petr Boháč, Miřenka Čechová
Hudba: Alice Bauer, Eliška Cílková, Miro Hvizdoš, Zdeňka Košnarová, Martin Tvrdý
Kostýmy: Miřenka Čechová
Dramaturgie: Dominika Špalková
Světla: Martin Hamouz, David Prokopič, Zuzana Režná, Karel Šimek, Jiří Šmirk
Zpěv: Alice Bauer
Spitfire Company
(koprodukce Divadlo Drak a Mezinárodní institut figurálního divadla, Palác Akropolis / Art Frame s.r.o., Čtyři dny z.s.)
Premiéra 13. října 2017 Kasárna Karlín Praha

Perfomeři – Lukáš Bláha, Sabina Bočková, Petr Boháč, Miřenka Čechová, Inga Mikshina, Johana Pocková, Roman Zotov

www.ctyridny.cz