Straussova Elektra a Prokofjevův Ohnivý anděl v Mnichově

  1. 1
  2. 2
Bavorská státní opera připravila na třetí únorový víkend pro své diváky tři vrcholné opusy světové operní klasiky. Jen málo i světově proslulých operních scén dokáže ve třech dnech po sobě uvést tak stylově odlišná hudební díla, se stejným orchestrem a v prvotřídním světovém obsazení. Jednalo se o starší inscenaci Straussovy Elektry, novou produkci Rossiniho poslední italské opery Semiramide (Semiramis) a konečně obnovenou inscenaci (takzvanou Wiederaufnahme) Ohnivého anděla, premiérovaného na podzim roku 2015 v mnichovském Národním divadle.
Nationaltheater – Bayerische Staatsoper Mnichov (foto © Felix Löchner)

Nina Stemme jako výjimečná mnichovská Elektra a jak německé publikum sleduje méně známou ruskou operu bez titulků
Inscenace Straussovy Elektry měla svoji premiéru před dvaceti lety (přesně 27. října 1997). Tento hudební skvost tehdy připravil významný německý režisér Herbert Wernicke, který rovněž vytvořil scénu, kostýmy a světelný design. Od té doby se v titulních rolích vystřídala plejáda vynikajících interpretů: Gabriele Schnaut (Elektra, později Klytaimnestra), Evelyn Herlitzius (Elektra), Mariana Lipovšek, Agnes Baltsa (Klytaimnestra) či Adrianne Pieczonka, Manuela Uhl a Riccarda Merbeth (Chrysothemis). V aktuální sérii představení se tentokrát zaskvěla současná královna vysokodramatického sopránového oboru, švédská pěvkyně Nina Stemme, která má roli Elektry v repertoáru asi tři roky a má ji už dokonale zažitou z několika produkcí.

Richard Strauss: Elektra – Bayerische Staatsoper 2017 (zdroj FB Bayerische Staatsoper)

Nina Stemme zvládá velký prostor Bavorské státní opery bez jakýchkoliv problémů, Elektru zpívá bez zbytečných hysterických nánosů v hlase, využívá všechny finesy náročné role, aniž by zpívala forte od začátku do konce.

Richard Strauss: Elektra – Nina Stemme (Elektra) – Bayerische Staatsoper 2017 (foto © Wilfried Hösl)

V nevděčné a přitom velmi obtížné roli její sestry vystoupila německá dramatická sopranistka Riccarda Merbeth, která rozhodně nezůstala ve stínu své kolegyně. Publikum nadchla mohutným výrazem, krásně vedeným hlasem ve všech polohách a zejména bezpečnými výškami.

Německá mezzosopranistka Doris Soffel, která má za sebou bohatou pěveckou kariéru na velkých světových jevištích, zpívala dříve četné mozartovské partie, Rossiniho, Donizettiho a v posledních letech se věnuje převážně německé operní literatuře. Na vrcholu své kariéry byla bezkonkurenční chůvou v opeře Richarda Strausse Die Frau ohne Schatten. Že Strausse opravdu umí, ukázala i minulý pátek v Mnichově, kde vedle dobře zvládnutého hudebního partu převedla příkladnou hereckou kreaci vražednice vlastního muže (Agamemnona), která se potácí pod tíhou vlastního svědomí. Její projev jen občas rušila neobratná manipulace s pláštěm – Klytaimnestřin plášť je dlouhý, těžký a má stejné zdobení jako hlavní opona operního domu v Mnichově.

Richard Strauss: Elektra – Nina Stemme (Elekta), Doris Soffel (Klytämnestra) – Bayerische Staatsoper 2017 (foto © Wilfried Hösl)

Tento druh kostýmování působí trochu samoúčelně, i když režie s touto „minioponou“ dále pracuje: Klytaimnestra svůj plášť ponechá na scéně a každý, kdo posléze má úmysl pomstít smrt Agamemnona, jej přes sebe přehazuje; na závěr opery stojí Elektřin bratr Orest zcela zahalen v tomto plášti na monumentálním schodišti, zahleděn do své nové role vládce, a zcela ignoruje Elektru.

V důležité roli Oresta publikum slyšelo dnes hojně obsazovaného dánského basbarytonistu Johana Reutera, narozeného v roce 1969 v Kodani, který rozhodně potvrdil pověst, která jej doprovází. Zajímavostí bylo obsazení malé role páté služky Jihoafričankou Goldou Schultz (oslavovanou Sofií v Růžovém kavalírovi v Salcburku 2015), která je členkou souboru Bavorské státní opery a vedle této role zde zpívá role Fiordiligi, Paminy či třeba Liù v Turandot. Uvidíme, jak si poradí s výrazně dramatičtějším partem vášnivé Vitellie v Mozartově La clemenza di Tito při letošních salcburských hrách 2017.

Ještě pár slov k hudebnímu provedení: jako vždy spolehlivě hrající orchestr Bavorské státní opery řídila tentokrát australská dirigentka Simone Young a jak u ní bývá zvykem, poněkud mechanicky, s rychlými tempy, kterým nedokáže dát úplně ten správný obsah.

Inscenace Herberta Wernickeho se stále drží na repertoáru Bavorské státní opery – jistě pro svůj nadčasový přesah, režisér dílo situoval do obecného prostoru i času, inscenace je výtvarně jednoduchá, ale přesto zajímavá. Ovšem zkušený divák, který v minulých letech mohl sledovat strhující produkci Elektry z dílny režiséra Patrice Chéreaua (uvedeno postupně v Unter den Linden Berlín, Teatro alla Scala v Miláně a na Festivalu d’Aix-en-Provence), bude zklamán. Vedle Chéreauovy psychologické drobnokresby všech (!) postav na jevišti působí mnichovská Elektra už trochu „za zenitem“ a jako „lepší“ koncertní provedení opery.

Richard Strauss: Elektra – Bayerische Staatsoper 17. 2. 2017 (zdroj FB Bayerische Staatsoper / foto Wilfried Hösl)

Následujícího dne (18. února) Bavorská státní opera uvedla představení Rossiniho tragické opery Semiramide, kde vedle dechberoucího výkonu orchestru řízeného Michele Mariottim publikum do extáze uvedly pěvecko-herecké výkony Joyce DiDonato (Semiramide) a Daniely Barcellony (Arsace). Podrobnou recenzi tohoto titulu v Bavorské státní opeře přineseme začátkem příštího týdne.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Strauss: Elektra (Bayerische Staatsoper 1997)

[Celkem: 2    Průměr: 4.5/5]

Vaše hodnocení - Prokofjev: Der feurige Engel (Bayerische Staatsoper 2015)

[Celkem: 12    Průměr: 3.3/5]

Související články


Napsat komentář