Štítek: Česká filharmonie

Česká filharmonie je symfonický orchestr, založený roku 1896, sídlící v pražském Rudolfinu. Jeho současným šéfdirigentem a hudebním ředitelem je Semjon Byčkov a hlavními hostujícími dirigenty Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.

Česká filharmonie se záhy po svém založení v roce 1896 stala nejvýznamnějším českým symfonickým orchestrem a již před 1. světovou válkou si na evropských scénách vybudovala značné renomé. Do historie orchestru se během více než 122 let jeho existence zapsala celá řada českých i zahraničních osobností. Česká filharmonie představovala a představuje nejen ryzí uměleckou hodnotu, ale díky své tradici a úspěchům se stala jedním ze symbolů české kultury.

Sídlem České filharmonie byla od počátku její existence budova Rudolfina, postavená na základě vítězného projektu Josefa Zítka a Josefa Schulze, vzešlého z architektonické soutěže České spořitelny (do provozu byla uvedena 7. 2. 1885); jen v době, kdy v budově Rudolfina sídlil československý parlament (1919–40), přenesla filharmonie své působení do Smetanovy síně v Obecním domě. Budova Rudolfina prošla několika rekonstrukcemi (1922–39, 1941–43, 1989–92); posledně zmíněné úpravy vrátily Rudolfinum do původní podoby, odpovídající projektu Josefa Zítka a Josefa Schulze.

Okolnosti založení

Podhoubí vzniku

Založení orchestru České filharmonie předcházelo již úsilí Bedřicha Smetany o zavedení instituce pravidelných abonentních koncertů v Praze. Smetana byl signatářem dopisu pražskému místodržitelství, v němž 9. 1. 1871 žádal o schválení stanov Spolku pro podporování hudebních umělců v Praze jich vdov a sirotků (společně s Janem Ludevítem Lukesem). Začátkem roku 1873 založili Bedřich Smetana, Vojtěch Hřímalý a Antonín Sitt Pražský filharmonický spolek. První koncert této Filharmonie řídil Bedřich Smetana 16. března 1873.

Založení spolku

Orchestr České filharmonie vznikal postupně již od roku 1894 po stávce členů orchestru Národního divadla, která propukla 1. ledna 1894. Houslista Alois Paleček inicioval podání žádosti o ustavení “penzijního spolku hráčů orchestru Národního divadla”.

V této první etapě nešlo o umělecky promyšlenou ideu, nýbrž pouze o řešení sociálních problémů členů orchestru Národního divadla. Proto iniciátoři (Alois Paleček, Antonín Janoušek a Tomáš Kovařovic) podali v dubnu 1894 novou žádost o povolení spolku s pozměněným názvem “ČESKÁ FILHARMONIE, spolek ku povznesení hudebního umění v Praze, jakož i spolku penzijního členů orchestru Národního divadla, jich vdov a sirotků“. Ten již 7. června 1894 místodržitelství činnost spolku, jemuž předsedal Alois Paleček, povolilo.

Dne 6. července 1894 vznikl reprezentativní umělecký výbor České filharmonie (členy byli mimo jiné Antonín Dvořák, Karel Bendl, Zdeněk Fibich, Josef Richard Rozkošný, Emanuel Chvála, Karel Weiss, Hanuš Trneček, Otakar Hostinský, Karel Kovařovic, Josef Bohuslav Foerster a další). O stanovení přesného data  vzniku České filharmonie byla pak vedena řada sporů, než  13. dubna 1972 vydala čtyřčlenná komise odborníků (Jiří Bajer, Vilém Pospíšil, František Mužík a Václav Holzknecht) expertní stanovisko, v němž prohlašuje, že „Datum vzniku České filharmonie uvádí komise zcela jednoznačně den 4. ledna 1896. Jubilejní koncerty, které byly kdy k  tomuto datu uspořádány, byly proto uspořádány právem…“ Pod tímto názvem vystupoval ovšem orchestr Národního divadla jako spolek, pořádající samostatné symfonické koncerty, již dříve. Výtěžek z těchto akcí byl vkládán do spolkového jmění.

Česká filharmonie v minulosti

Česká filharmonie odehrála svůj první koncert 4. ledna roku 1896. V Rudolfinu tehdy pod taktovkou samotného Antonína Dvořáka uvedla čistě dvořákovský program, jehož součástí byla i světová premiéra skladatelových Biblických písní č. 1 až 5.  Dnes se orchestru dostává uznání nejen za jeho kanonické interpretace hudby českých skladatelů, kterou propaguje od svého založení, ale je znám také svým silným vztahem k dílu Dvořákových přátel Johannese Brahmse a P. I. Čajkovského a k dílu Gustava Mahlera, který v roce 1908 dirigoval Českou filharmonii ve světové premiéře své Sedmé symfonie.

Česká filharmonie a Smetanova Má vlast

V pozoruhodné a slavné minulosti České filharmonie hrála roli geografická poloha jejího působiště v srdci Evropy i dramatické politické dějiny českých zemí, jejichž výmluvným symbolem je Smetanova Má vlast. První úplné provedení Mé vlasti filharmonií se konalo v roce 1901 ve smíchovském pivovaru. V roce 1924 ji Václav Talich uvedl na prvním koncertě filharmoniků, který byl živě přenášen rozhlasem, a pět let poté se stala i prvním dílem, jež orchestr nahrál na desku.

Když Joseph Goebbels za nacistické okupace požadoval, aby Česká filharmonie vystoupila v Berlíně a v Drážďanech, šéfdirigent Talich dal jako vzdorné gesto na program právě Mou vlast. Tutéž skladbu pak v roce 1945 řídil Rafael Kubelík na „koncertě díkůvzdání“ za čerstvě osvobozené Československo, a po pětačtyřiceti letech vybral Mou vlast znovu na program koncertu k prvním svobodným československým volbám.

Poslání filharmonie

Celými dějinami orchestru prolínají dvě tematické linky – propagace hudby českých skladatelů a přesvědčení, že hudba může svým působením měnit lidské životy.  Při svém založení byla Česká filharmonie definována jakožto „spolek ku povznesení hudebního umění v Praze, jakož i spolek pensijní členů orchestru Národního divadla v Praze, jich vdov a sirotků“, neboť výtěžek ze čtyř  koncertů, jež ročně odehrála, pomáhal podporovat členy orchestru, kteří již nemohli vystupovat, a také nejbližší rodinné příslušníky zemřelých členů.

Již ve dvacátých letech uváděl Václav Talich (šéfdirigent ČF v letech 1919 až 1941) první koncerty pro dělníky, mládež a dobrovolné spolky, jako byl Červený kříž, Sokol a Jednota slovanských žen, a v roce 1923 zorganizoval tři dobročinné koncerty pro ruské, rakouské a německé hudebníky včetně členů Vídeňské a Berlínské filharmonie.

Tohoto kursu se Česká filharmonie drží i dnes a její veřejně prospěšná činnost je neméně rozmanitá a intenzivní.  Vedle nedávno započatého projektu Orchestrální akademie má vypracovánu ucelenou strategii hudebního vzdělávání, v jejímž rámci spolupracuje s více než čtyřmi sty škol. Do Rudolfina tak přijíždějí na koncerty či mistrovské kursy mladí lidé všech věkových skupin, ač návštěva Prahy znamená pro některé až čtyřhodinové cestování.

Motivační hudební a písňový program, který Česká filharmonie vytvořila pro rozsáhlou romskou komunitu v České republice a na Slovensku, pomohl ke zviditelnění a nalezení vlastního hlasu mnoha sociálně vyloučeným rodinám.

Propagace české hudby

Orchestr již v počátcích pomáhal prosazovat hudbu Bohuslava Martinů a v roce 1919 uvedl premiéru jeho České rapsódie. Podrobný seznam českých děl, která Česká filharmonie uvedla pod vedením Václava Talicha, zahrnuje mimo jiné světové premiéry Poločasu Bohuslava Martinů (1924) a Janáčkovy Sinfonietty (1926) a pražskou premiéru Janáčkova Tarase Bulby (1924).

Propagátorem hudby Martinů byl i Rafael Kubelík, který poprvé uvedl jeho Polní mši (1946) a Symfonii č. 5 (1947). Karel Ančerl pak dirigoval Českou filharmonii v roce 1956 při premiéře skladatelových Symfonických fantazií (Symfonie č. 6). Právě se Symfonickými fantaziemi vystoupil orchestr dvakrát také na BBC Proms, poprvé v roce 1969 s šéfdirigentem Václavem Neumannem a podruhé v roce 2010 se sirem Johnem Eliotem Gardinerem.

Orchestrální akademie

Česká filharmonie, stejně jako jiné přední světové orchestry, má zájem na výchově dalších generací špičkových hudebníků, kteří mohou v budoucnu usednout do jejích řad. Proto od sezony 2012/2013 vznikla na její půdě Orchestrální akademie.

Příležitost rozšířit si vzdělání a získat cenné zkušenosti v akademii prvního českého orchestru mají především studenti a absolventi středních a vysokých hudebních škol, a to jak z České republiky, tak ze zahraničí.

Program se zaměřuje nejen na oblast orchestrální hry, ale prostřednictvím koncertů Českého spolku pro komorní hudbu a edukativních programů pořádaných Českou filharmonií umožňuje účastníkům akademie také rozvoj v komorní hře.

Začlenění mladých talentovaných hudebníků do orchestru České filharmonie s sebou přináší mnoho nových impulsů do dalšího fungování tohoto hudebního tělesa. Česká filharmonie se založením své vlastní akademie hlásí k dlouhé tradici vysoce kvalitního hudebního vzdělávání v České republice a věří, že tak přispěje k jeho dalšímu rozvoji.

Slavní účinkující a spolupracovníci

Prvním zahraničním skladatelem, který stanul za dirigentským pultem České filharmonie byl v roce 1906 Edward Grieg. V roce 1930 vystoupil s Českou filharmonií Igor Stravinskij, jenž v Praze pod taktovkou Václava Talicha provedl své Capriccio pro klavír a orchestr. Na Pražském jaru roku 1947 dirigoval orchestr Leonard Bernstein při evropské premiéře Symfonie č. 3 Aarona Coplanda a o dva roky později, v roce 1949, řídil filharmoniky Arthur Honegger v programu složeném z jeho vlastních skladeb. Na festivalu Pražské jaro v roce 1966 uvedl Darius Milhaud s Českou filharmonií poprvé svou Hudbu pro Prahu a v roce 1996 dirigoval orchestr Krzysztof Penderecki při premiéře svého Koncertu pro klarinet a komorní orchestr.

K těmto jménům lze připojit jména mnoha dalších mimořádných osobností, které s orchestrem v průběhu let spolupracovaly: Martha Argerich, Claudio Arrau, Jevgenij Kissin, Erich Kleiber, Leonid Kogan, Erich Leinsdorf, Lovro von Matačić, Ivan Moravec, Jevgenij Mravinskij, David Oistrach, Antonio Pedrotti, Svjatoslav Richter, Mstislav Rostropovič, Gennadij Rožděstvěnskij, Wolfgang Sawallisch, Wolfgang Schneiderhan, Georg Szell, Henryk Szeryng, Bruno Walter a Alexander Zemlinsky.

Zajímavosti

První sezónou České filharmonie měla původně být sezóna 1894–95. Pro neshody (kvůli požadavku Národního divadla, aby na koncertech vystoupili dirigenti Národního divadla Adolf Čech a Mořic Anger) však byl program odvolán a obsah následující, de facto první sezóny byl vydán zároveň s obsáhlým programovým prohlášením teprve v listopadu 1895. První koncert řídil 4. ledna 1896 Antonín Dvořák; na programu byly jeho skladby (Slovanská rapsodie č. 3 As dur, op. 45, Biblické písně, op. 99 a Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“, op. 95). Sólový part ve Dvořákových Biblických písních zpíval Antonín Šír.

Galerie

Ředitelé České filharmonie

Od roku 1958, kdy byl do vedoucí funkce jmenován skladatel a organizační pracovník Jiří Pauer (do 1978), hráli v České filharmonii významnou roli i její ředitelé. Po desetiletích, v jejichž průběhu nesli tíhu jak uměleckého, tak organizačního zajištění činnosti České filharmonie na svých bedrech z velké části umělci (L. V. Čelanský, O. Nedbal, V. Zemánek, K. Kovařovic, V. Talich, R. Kubelík, K. Šejna a K. Ančerl), sňalo toto řešení z šéfdirigentů povinnost pečovat i o provozní otázky a umožnilo jim soustředit  se převážně na problémy umělecké.

Po Pauerově odchodu do Národního divadla byl od roku 1980 do 1989 ředitelem Ctirad Kohoutek, poté krátce Lubomír Čížek; po roce 1989 převzal funkci ředitele a intendanta orchestru varhaník Jaroslav Tvrzský, jehož v roce 1992 vystřídal ekonom ing. Milan Lášek.

V době Albrechtova působení ve funkci šéfdirigenta (od června 1993 do konce sezóny 1996–97 byl ředitelem Ladislav Kantor, po něm ing. Jiří Kovář.

Od sezóny 2001–02 zastával funkci generálního ředitele znovu tvůrčí umělec – skladatel a pedagog prof. Václav Riedlbauch až do roku 2009.

V následujícím období zastávali funkci ředitele Vladimír Darjanin (2009–2010) a Václav Kasík (květen–srpen 2010), od 1. února 2011 až do současnosti David Mareček.

Seznam šéfdirigentů

Ludvík Čelanský (1901–1903)

Vilém Zemánek (1903–1918)

Václav Talich (1919–1931 a 1933–1941)

Rafael Kubelík (1942–1948)

Karel Ančerl (1950–1968)

Václav Neumann (1968–1989)

Jiří Bělohlávek (1990–1992)

Gerd Albrecht (1993–1996)

Vladimir Ashkenazy (1996–2003)

Zdeněk Mácal (2003–2007)

Elijahu Inbal (2009–2011)

Jiří Bělohlávek (2012–2017)

Semjon Byčkov (od 2018 – do doučasnosti)

Hostující dirigenti

U pultu České filharmonie se vedle Oskara Nedbala, Františka Neumanna, Františka Stupky a Karla Šejny postupně vystřídali prakticky všichni významnější čeští dirigenti: zvanými hosty byli Václav Smetáček, Zdeněk Košler, Libor Pešek, Ladislav Slovák, Jaroslav Krombholc, Josef Vlach, Vladimír Válek, ale také Alois Klíma a František Vajnar.

Současné obsazení

Dirigenti

Semjon Byčkov / Šéfdirigent a hudební ředitel
Jakub Hrůša / Hlavní hostující dirigent
Tomáš Netopil / Hlavní hostující dirigent

První housle

Jan Mráček / koncertní mistr
Jiří Vodička / koncertní mistr
Josef Špaček / koncertní mistr
Jan Fišer / koncertní mistr
Irena Jakubcová
Magdaléna Mašlaňová
Ota Bartoš
Luboš Dudek
Marie Dvorská
Jan Jouza
Bohumil Kotmel
Jiří Kubita
Lenka Machová
Viktor Mazáček
Pavel Nechvíle
Aida Shabuová
Helena Skopová
Zdeněk Starý
Jindřich Vácha
Milan Vavřínek
Miroslav Vilímec
Zdeněk Zelba

Druhé housle

Ondřej Skopový
Markéta Vokáčová
Václav Prudil
Petra Brabcová
Xenie Dohnalová
Zuzana Hájková
Petr Havlín
Pavel Herajn
Jitka Kokšová
Milena Kolářová
Marcel Kozánek
Veronika Kozlovská
Jan Ludvík
Vítězslav Ochman
Jiří Ševčík
Helena Šulcová
Libor Vilímec

Violy

Jaroslav Pondělíček
Pavel Ciprys
Dominik Trávníček
Pavel Hořejší
Ondřej Kameš
Jaroslav Kroft
Jan Mareček
Ondřej Martinovský
Jaromír Páviček
Jiří Poslední
Jiří Řehák
Jan Šimon
René Vácha
Lukáš Valášek

Violoncella

Václav Petr / koncertní mistr
Josef Špaček st.
Ivan Vokáč
Jan Keller
Josef Dvořák
Jakub Dvořák
Jan Holeňa
František Host
Tomáš Hostička
František Lhotka
Peter Mišejka
Marek Novák
Karel Stralczynský
Eduard Šístek

Kontrabasy

Adam Honzírek
Petr Ries
Pavel Nejtek
Ondřej Balcar
Jaromír Černík
Martin Hilský
Jiří Hudec
Tomáš Karpíšek
Roman Koudelka
Jiří Vopálka

Flétny

Andrea Rysová
Naoki Sato
Roman Novotný
Jan Machat
Petr Veverka

Klarinety

Tomáš Kopáček
Jan Mach
František Bláha
Petr Sinkule
Jan Brabec

Fagoty

Ondřej Roskovec
Jaroslav Kubita
Martin Petrák
Tomáš Františ
Ondřej Šindelář

Hoboje

Ivan Séquardt
Jana Brožková
Jiří Zelba
Vojtěch Jouza
Vladislav Borovka

Trubky

Jaroslav Halíř
Stanislav Masaryk
Ladislav Kozderka
Jiří Šedivý
Antonín Pecha

Trombony

Robert Kozánek
Lukáš Moťka
Lukáš Besuch
Jan Perný
Karel Kučera
Bohumil Tůma

Lesní rohy

Jan Vobořil
Ondřej Vrabec
Kateřina Javůrková
Mikuláš Koska
Jindřich Kolář
Hana Sapáková
Petra Čermáková
Petr Duda
Jiří Havlík

Tuba

Karel Malimánek

Tympány a bicí nástroje

Petr Holub
Michael Kroutil
Daniel Mikolášek
Pavel Polívka
Miroslav Kejmar

Harfy

Jana Boušková
Barbara Pazourová

Klávesové nástroje

Václav Mácha

Diskografie

První gramofonové nahrávání České filharmonie se uskutečnilo v roce 1929, kdy Václav Talich natočil pro světoznámé hudební vydavatelství His Master’s Voice Smetanův cyklus symfonických básní Má vlast. Po několika nahrávkách pro tuto značku začala po válce ČF budovat svou rozsáhlou diskografii u firmy Supraphon. Prvními snímky byly nahrávky s Václavem Talichem a poté tzv. zlatý fond nahrávek s Karlem Ančerlem, jehož snímky, dokumentující interpretační vývoj orchestru, vydává Supraphon od června 2002 v digitalizované podobě v unikátní řadě 42 CD jako Karel Ančerl Gold Edition.

Vydána byla též kompletní edice Beethovenových symfonií, nahraná v šedesátých letech pod taktovkou Paula Kleckiho. S Václavem Neumannem natočila filharmonie kompletní cykly symfonií Dvořáka, Martinů a Mahlera. Šéfdirigent Vladimir Ashkenazy obohatil diskografii orchestru o 13 titulů. Nová souborná nahrávka všech symfonií Bohuslava Martinů byla připravena podle skladatelova autografu znalcem jeho hudby, dirigentem Jiřím Bělohlávkem.

Koncertní turné

Filharmonie pravidelně koncertuje na zahraničních turné, včetně účasti na festivalech ve Vídni, Salcburku, Londýně či Budapešti. Z významnějších cest do zahraničí uvádíme tyto:

1901 Koncerty v českých městech (mimo jiné Brno, Ostrava, Olomouc, České Budějovice, Plzeň, Kroměříž a další)

1901 První zahraniční zájezd – Vídeň, turné do Záhřebu, Lublaně a Rjeky

1902 zájezd do Anglie. Skotsko

1922 Itálie, Rakousko

1926 Itálie, Jugoslávie,

1931 Itálie, Maďarsko, Jugoslávie

1932 Rakousko

1935 Anglie, Belgie, Francie

1935–37 turné po Československu

1937 Anglie, Skotsko a Belgie

1938 do Anglie, Skotsko, Irsko a Belgie

1941 Německo

1945–1948 SSSR, Austrálie, Francie, Švýcarsko, Polsko

1959 Austrálie, Nový Zéland, Japonsko

Od 2. poloviny 50 let Západní Německo, v Jugoslávie, Rakousko, Holandsko, Anglie a v Belgie, dále Nový Zéland, Austrálie, Japonsko, Čína a Indie

1965 Spojené státy americké a Kanada

2004 Jubilejní desáté turné v USA

Ocenění

Kromě řady dalších mezinárodních cen jak se svými, tak i hostujícími dirigenty i šéfdirigenty i s jinými dirigenty a sólisty, získala Česká filharmonie desetkrát Grand Prix du disque de l´Académie Charles Cros, první z nich za Ančerlovu nahrávku Symfonických fantazií Bohuslava Martinů (1960), dále pak pětkrát Grand Prix du disque de l´Académie de disque français a Cannes Classical Awards – tuto cenu získala filharmonie zatím naposledy v roce 2003 za Dvořákovy skladby s dirigentem a specialistou na českou hudbu sirem Charlesem Mackerrasem (Supraphon).

První Cenu Hanno R. Ellenbogenové za výjimečnou službu veřejnosti obdržela spolu s ruským dirigentem a klavírním virtuosem Vladimírem Ashkenazym. Sekunadárním recipientem se stal český pianista Lukáš Vondráček.

Spolu s Pavlem Štěpánem získala Česká filharmonie dvakrát cenu Wiener Flötenuhr za nejlepší mozartovskou nahrávku roku (Supraphon) Supraphonline.

Odkazy

Oficiální stránky orchestru.

Česká filharmonie na Opeře Plus.

Česká filharmonie na Facebooku.

YouTube kanál České filharmonie.

Heslo orchestru v Českém hudebním slovníku.

(Autorkou textu je Eva Kolandová.)