Česká filharmonie rozradostnila posluchače: Vášně rozdmýchal mladý maďarský pianista

Návštěvníci koncertu, jenž se uskutečnil 24. listopadu 2021 v Rudolfinu, dostali možnost hned ve třech rovinách zakusit, že radost může mít mnoho podob. Proklamace o tom, že poslech hudby právě radost způsobuje se staly už natolik součástí celospolečenského narativu, že je máme tendenci považovat za pouhé bezobsažné floskule. O to cennější proto je, když se zúčastníme koncertu, díky němuž zas a znovu pochopíme, jak hluboká pravda se v nich opravdu skrývá. A návštěvníci Rudolfina si onu pravdivost mohli vychutnat opravdu plnými doušky.

Zoltán Fejérvári (zdroj Česká filharmonie, foto Petra Hajská)
Zoltán Fejérvári (zdroj Česká filharmonie, foto Petra Hajská)

Již jména účinkujících slibovala skvělý umělecký zážitek. Česká filharmonie se po desetiletí řadí ke špičkovým světovým orchestrům a Tomáš Netopil patří k velmi výrazným postavám své dirigentské generace. Neznámou mohl být pouze maďarský pianista Zoltán Fejérvári, pro něhož byl tento koncert historicky prvním vystoupením s Českou filharmonií. Výčet jeho ocenění však naznačoval, že ani on nepatří ve svém oboru mezi průměrné.

Nebyl to však klavírista, kdo si vzal úvodní slovo. O to se postaral Tomáš Netopil spolu s filharmoniky. Předehra pro orchestr Bohuslava Martinů, kterou jsme si mohli v jejich podání vyslechnout, byla vskutku důstojným zahájením koncertu. Orchestr pod Netopilovým vedením zněl majestátně, ne však nabubřele, hravé sólo flétny, houslí a violoncella bylo dostatečně zřetelné na to, aby si mohl posluchač vychutnat skladatelovu práci s hlasy ve všech detailech, a tklivý zpěv dřev měl tu správnou niternou atmosféru, zároveň se však nesl dostatečně na to, aby nezanikl v podkresu smyčců. Jako celek působilo dílo svěžím a radostným dojmem, a otevřelo tak cestu k následující skladbě, ve které se hlavní role ujal Zoltán Fejérvári.

V jeho podání Bartókova Třetího klavírního koncertu se snoubila technická vyspělost s nezdolným temperamentem a naplno tak vynikl optimistický duch tohoto díla. Nechci tím ovšem říct, že by se pianista nedokázal uklidnit, vyžadovala-li to situace. Po hravé a zpěvné první větě byla věta druhá v jeho podání nádhernou hrou barev, která se následně změnila v jakousi meditaci, prostřednictvím níž nám pianista neustále pokládal závažné otázky. Tyto však ihned zodpověděl v až bláznivě radostné větě poslední. K technickému provedení koncertu lze snad poznamenat jen tolik, že veškeré oktávové pasáže byly hrány bez jakéhokoliv náznaku ztuhlosti, a i v tom nejtišším pianissimu bylo interpretovi skvěle rozumět.

Tomáš Netopil (zdroj Česká filharmonie, foto Petra Hajská)
Tomáš Netopil (zdroj Česká filharmonie, foto Petra Hajská)

Jako přídavek zahrál Fejérvári Janáčkův Lístek odvanutý z cyklu Po zarostlém chodníčku. Jeho interpretace byla zvláštní svou útržkovitostí a malou mírou pedalizace. Posluchač, zvyklý na dlouhé klenuté fráze, si na tento aspekt musel nějakou chvíli zvykat. Na druhou stranu i toto podání má svůj smysl, názorně totiž ilustruje lístek, který v jednu chvíli vítr odfoukne tam, potom zas jinam.

Druhá polovina koncertu patřila opět České filharmonii. V jejím podání jsme si vyslechli Dvořákovy Legendy. Těchto deset skladeb dalo druhé části koncertu odlehčený charakter. Radost, čišící z těchto drobných skladeb byla však jiná, než ta slavnostní Bohuslava Martinů, nebo ta blouznivá Bartókova. Skladby jako by ilustrovaly radosti tehdejšího vesnického člověka. Radost z toho, že je tu nový den, z toho, že člověk může vyběhnout do polí, nebo z toho, že si může jít po těžké práci zatancovat do hospody k muzice. Bylo úžasné poslouchat, jak obsazením velký orchestr umí citlivě vyprávět i o takovýchto drobných věcech, aniž by z nich dělal megalomanské narativy.

Lze věřit tomu, že posluchači opouštěli koncertní sál s radostí v srdci. Jestli se radovali důstojně, blouznivě, nebo jen tak obyčejně, ale o to upřímněji, to už bylo věcí každého z nich.

Česká filharmonie a Zoltán Fejérvári
24. listopadu 2021, 19:30 hodin
Rudolfinum – Dvořákova síň, Praha

Program:
Bohuslav Martinů: Předehra pro orchestr H 345
Béla Bartók: Koncert pro klavír a orchestr E dur
Antonín Dvořák: Legendy op. 58

Účinkující:
Zoltán Fejérvári – klavír
Česká filharmonie

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


3.5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments