Hana Blažíková

Hana Blažíková, narozená 2. prosince 1980 v Praze, je česká sopranistka specializující se na historicky poučenou interpretaci středověké, renesanční a barokní hudby. Věnuje se rovněž hře na románskou a gotickou harfu.

Život a studium

Hana Blažíková se začala věnovat zpěvu již v útlém věku, zpívala v dětském sboru Radost-Praha a zároveň hrála na housle. Navštěvovala základní školu s rozšířenou hudební výchovou, kde ji pro středověkou hudbu nadchnul při hudební výchově hudebník a pedagog Pavel Jurkovič.

Studovala Gymnázium Jana Nerudy s hudebním zaměřením pod vedením Jariny Smolákové-Svolinské. Po úspěšném zakončení gymnázia absolvovala v roce 2002 Pražskou konzervatoř u Jiřího Kotouče, kde se prohloubil její zájem o barokní hudbu.

Po absolvování konzervatoře nebyla přijata na VŠMU v Bratislavě, a tak se přihlásila ke studiu hudební vědy na Filozofické fakultě. Kvůli velkému počtu pracovních zakázek však musela studium po čtyřech letech ukončit.

Harfa ji zaujala již v dětství, ale zájem o ni prohloubila až středověká hudba. Hře na harfu se tak začala věnovat v šestnácti letech, studovala ji u Jany Střížkové.

Rodina

Hana Blažíková je vdaná, jejím manželem je theorbista Jan Krejča.

Kariéra

Hana Blažíková je známá u nás i v zahraničí. Má za sebou interpretační kurzy pod vedením Petera Kooije, Poppy Holden, Howarda Crooka nebo Moniky Mauchové. Vystupovala na mnoha významných festivalech, jak českých, tak světových. Zúčastnila se nizozemského festivalu Oude Muziek Utrecht, vídeňského Resonanzen, německého Tage Alter Musik v Řeznu, Bachfest Leipzig, francouzských festivalech Festival de Sablé, Festival de La Chaise-Dieu, Festival de Saintes nebo Arts festival Hong Kong, kromě toho vystoupila i na renomovaném Salcburském festivalu. Zde zpívala v cyklu oper Claudia Monteverdiho s dirigentem Sirem Johnem Eliotem Gardinerem a jeho soubory English Baroque Soloists a Monteverdi Choir.

V současnosti se Blažíková věnuje zejména středověké, barokní a renesanční hudbě a sólově vystupuje s mnoha světovými hudebními soubory, jako jsou jako Collegium Vocale Gent, Amsterdam Baroque Orchestra, L’Arpeggiata, Sette Voci, Tafelmusik, Gli Angeli Geneve, Nederlandse Bachvereniging, L’Armonia Sonora nebo Ensemble Masques.

Pravidelně hostuje v souboru Bach Collegium Japan, se kterým vystoupila i v newyorské Carnegie Hall. Rovněž se s ním se podílela na kompletním vydání nahrávek Bachových kantát. Její zaujetí pro J. S. Bacha probudil především belgický dirigent Philippe Herreweghe, přední odborník na Bachovo dílo a jeho interpretaci. Právě pod Herreweghovým vedením se zúčastnila turné s Bachovými Matoušovými pašijemi. Spolupráci s ním pro ni byla zásadním a důležitým momentem její kariéry. On sám ji považuje za nejlepší současnou interpretku staré hudby.

S českým barokním orchestrem Collegium 1704 natočila řadu nahrávek, spolupracuje též s vokálním souborem Tiburtina. Dále spolupracuje se soubory Collegium Marianum, Cappella Mariana, Ensemble Inégal, a dalšími.

Kromě výše uvedených se objevila v roli Libuše v opeře Praga nascente da Libussa e Primislao a v roli Zuzanky v Mozartově opeře Figarova svatba v karlovarském divadle. Ve Stavovském divadle v Praze vystupovala v roli Zerliny v Mozartově Donu Giovannim. Sama o sobě však říká, že má spíš křehký hlas a vystupování v opeře je pro ni hlasově náročné, proto v ní nevystupuje s takovou pravidelností.

Sólově vystupuje s hrou na gotickou a románskou harfu nebo v duu s Barborou Kabátkovou.

Zajímavosti

Kromě klasiky a hry na harfu je velkou fanynkou rockové hudby a jako jedna z mála klasických interpretů byla dlouho dobu baskytaristkou punk-rockové skupiny Stillknox. Podle svých slov však odmítá nabídky projektů, ve kterých by se mísila rocková a klasická hudba, protože se jí líbí, když je mezi oběma styly ostrá hranice a jsou tak oba čisté. Mezi kolegy v branži klasiky o svém účinkování na poli rockovém dříve mlčela z obavy, že tak v jejích očích klesne, ale kladná reakce jejích kolegů ji mile překvapila.