Kateřina Kněžíková

Kateřina Kněžíková, narozená 7. července 1982 v Bohumíně, je česká operní pěvkyně, sopranistka v oboru lyricko-koloraturní soprán. Je stálou členkou Opery Národního divadla v Praze, hostuje Národním divadle Brno, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, Národním divadle Brno a ve Slovenském národním divadle Bratislava.

Život

V roce 2007 absolvovala Pražskou konzervatoř a v roce 2010 Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění v Praze pod vedením Jiřiny Přívratské. Od pěti začala navštěvovat první ZUŠ v oboru klavír v Bohumíně, ale ve dvanácti letech si zlomila ruku a hra na klavír jí už nešla tak, jak by se očekávalo. V té době tedy začala chodit na ZUŠ v Orlové, kde se věnovala hlavně zpěvu.

Hudbě se Kněžíková zpočátku nechtěla věnovat profesionálně, studovala gymnázium a chtěla se stát farmaceutickou laborantkou. Nakonec však absolvovala Pražskou konzervatoř, studovala též konzervatoře v Brně a Ostravě. Po absolutoriu se rozhodla pro studium na Akademii múzických umění v Praze pod vedením Jiřiny Přívratské. Absolvovala v roce 2010.

Její první sólovou rolí byla role Barbariny v Mozartově opeře Figarova svatba v divadle v Karlových Varech ve 4. ročníku konzervatoře.

Rodina

Manželem Kateřiny Kněžíkové je operní pěvec a sólista Vídeňské státní opery Adam Plachetka, se kterým se seznámila na HAMU. Byli oddáni v roce 2012, mají spolu dvě dcery.

Kariéra

První angažmá Kateřiny Kněžíkové bylo v libereckém divadle F. X. Šaldy pod vedením dirigenta Doubravského byla svěřena role Mélie z opery Apollo a Hyacinth W. A. Mozarta.

V Národním divadle v Praze pak debutovala v roce 2005 v roli Zerliny v Mozartově opeře Don Giovanni a počínaje rokem 2006 se stala jeho stálou členkou. Účinkovala především v Mozartových operách, mezi její neslavnější role patří zejména Zuzanka z Figarovy svatby, Vitellia z La clemenza di Tito, Despina z Cosí fan tutte, Pamino z opery Kouzelná flétna. Dále jsou to belcantové role z Donizettiho oper – Adina z Nápoje lásky, Norina z opery Don Pasquale nebo z oper Charlesa Gounoda – Julie (Romeo a Juliette) a Markétka (Faust).

Kromě Národního divadla v Praze hostovala v Národním divadle v Brně, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, v divadle J. K. Tyla v Plzni nebo ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Kromě toho účinkovala i na mnohých zahraničních scénách, z francouzských jsou to Theatre de Caen, Opéra Royal de Versailles, Opéra de Dijon a Theatre Royal de La Monnaie v Bruselu.

S Francií je spojen i start její hudební kariéry a při jejích začátcích stál dirigent Serge Baudo. Kromě něho spolupracovala s Jiřím Bělohlávkem, Manfredem Honeckem, Jakubem Hrůšou, Václav Luksem, Tomášem Netopilem, Robertem Jindrou či Emmanuelem Villaumem.

Festivaly

Pravidelně vystupuje na řadě domácích i zahraničních festivalů, jako je Pražské jaro, Dvořákova Praha, Janáčkův máj, Struny podzimu, Svatováclavský hudební festival, Smetanova Litomyšl, Festival Anima Mundi v Pise, Festival La Chaise-Dieu, Festival Rencontres Musicales de Vétzelay, Festival Baroque de Pontoise, Hudební most Praha – Drážďany, Uckermärkische Musikwochen, Tage Alte Musik Regensburg a další.

Spolupráce s dalšími umělci a soubory

Spolupracuje s předními orchestry jako jsou BBC Symphony orchestra, Bamberger Symphoniker, Camerata Salzburg, Collegium 1704, Česká filharmonie, Rotterdam Philharmonisch Orchest, Orquesta Filarmónica de Gran Canaria a v neposlední řadě domácí PKF – Prague Philharmonia.

Vrcholem kariéry pro Kněžíkovou podle ní bylo setkání s Plácidem Domingem, který si ji vybral do speciálního pražského uvedení Dona Giovanniho, které dirigoval.

Vedle opery se věnuje komorním a písňovým recitálům, v roce 2018 vyhrála s Kateřinou Englichovou cenu Classic Prague Awards za nejlepší komorní výkon roku 2017, kromě toho spolupracuje s Davidem Švecem.

Kromě nahrávek pro Český rozhlas má na kontě i nahrávky pro francouzskou televizní stanici MEZZO a belgickou rozhlasovou stanici RTFB International.

Zajímavosti

Během druhého těhotenství v době nominace na cenu Thálie Kněžíkové zkolaboval imunitní systém, což se projevilo mimo jiné ztrátou mimiky v obličeji a citu v hrdle, neschopností polykat a častými mdlobami. Měla obavy, že svou kariéru bude nucena předčasně ukončit. Po stanovení diagnózy (Miller Fischerův syndrom) a následné léčbě, která spočívala především v dodržování naprostého klidu, se jí narodila zdravá druhá dcerka a Kněžíková se vrátila na jeviště.

V roce 2008 se podílela na vzniku nové verze státní hymny. Ty vznikly pod vedením Jiřího Bělohlávka celkem čtyři – sborový zpěv Sboru opery Národního divadla, orchestrální provedení Orchestru Národního divadla, mužský sólový zpěv v podání Adama Plachetky a ženský sólový zpěv, který nazpívala právě Kateřina Kněžíková.