The Barre Project, jak byla novinka utilitárně nazvána, je první spoluprací světoznámého tvůrce s americkou tanečnicí Tiler Peck, která po vzájemné tvorbě toužila prý již několik let. Nabité programy obou umělců však nebyly příliš kompatibilní, dokud neudeřila pandemie a nenadělila části společnosti do klína nepříjemně velké množství volného času. Ten se Peck s Forsythem rozhodli produktivně využít a během léta 2020 díky videohovorům skrze Zoom nazkoušeli nový balet. Obtíže, výzvy i legrační okamžiky zachycují výstupy ve filmovém záznamu, které prokládají jednotlivé obrazy choreografie. William Forsythe totiž tvořil ze svého domova ve Vermontu, Tiler Peck se dvěma kolegy, Brooklynem Mackem a Romanem Mejiou, byli v baletním studiu, čtvrtý tanečník, Lex Ishimoto, u sebe doma. O situace „Bylo to takto v pořádku?“ „Určitě. Já tedy na jedné obrazovce vidím vás od pasu nahoru a na druhé Lexovy nohy, ale stopro…“ pak nebyla nouze. Společně se všichni sešli až nad výsledkem 23. září v prázdném divadle v Los Angeles, kde byl The Barre Project zachycen na kameru.
Choreografie vznikla na výběr skladeb britského hudebníka a zpěváka Jamese Blakea, s jehož tvorbou Forsythe pracoval poprvé před pár lety v pařížské Opeře, pro niž vzniklo dílo Blake Works I, jež římskou číslovkou jako by předjímalo pokračování, jehož jsme se nyní dočkali.
Na potemnělé scéně stojí dlouhá kovová tyč, k níž přichází tanečnice ve světle modrém trikotu a v rytmickém beatu skladby Buzzard & Kestrel se vrhá po hlavě do forsythovsky roztančeného, dynamicky energického baletního tréninku plného variací na battementy tendu, protažené arabesky a plasticky proměňované tvary těla a končetin. Dovádivě rozskotačené tancování, v němž si tanečníci mezi sebou nejprve jakoby předávají štafetu, v dalších obrazech se na scéně potkávají všichni v nejrůznějších kompozicích, prokládají dva na první pohled nenápadné, něžně introspektivní vstupy. V těch vidíme nejprve na čtyřech částech obrazovky dlaně tanečnice jemně klouzající po uhlazeném povrchu baletní tyče v intimní komunikaci, v úplném závěru celého díla se k prvnímu páru rukou přidává další a znásobuje naléhavost drobných gest, jejich prostotu i životní nutnost.
The Barre Project je kraťounké, sotva půlhodinové dílo (včetně výše zmiňovaných vstupů ze zkoušek a rozhovorů s choreografem), přesto dává divákovi úplně všechno, a ještě něco navíc. Nakažlivou radost z tance a jeho sdílení, špičkové taneční výkony, v nichž především Peck se svou rychlou americkou balanchinovskou školou vypadá, že se pro slovník a bryskní, pro mnohé krkolomné změny směrů a dynamiky Forsythova stylu doslova narodila, fascinující přístup ke klasické taneční technice a otevřené bavení se jejími možnostmi, pro něž je Forsythe znám a milován, i nečekanou hloubku. Mnoho tvůrců se již nyní vyjadřuje a v následujících letech jistě ještě vyjadřovat bude k situaci, v níž posledních několik (mnoho) dlouhých měsíců žijeme. Mnoho z oněch mnoha do větší či menší míry pracuje s frustracemi, depresemi, deprivacemi a obecně problémy, které jsou před nás stavěny a jimž čelíme. Forsythův The Barre Project ne snad, že by toto ignoroval a poskakoval na obláčku odtrženém od reality, nicméně ani na vteřinu neupadá do temných hlubin, naopak vás jeho sledování neuvěřitelně nakopne. Nadto když sledujete duet Peck s Mackem (v odzbrojujících červených šusťácích s bílým pruhem), v nichž si choreograf rozjařeně hraje s motivy samby a rumby, zdají se i latinskoamerické tance, druhdy křečovité (především ve své sportovní variantě), najednou docela snesitelné, ba co dím, dokonce zábavné.
The Barre Project – Blake Works II
Choreografie: William Forsythe
Hudba: James Blake (Buzzard & Kestrel, Lindisfrane I, Lullaby for my Insomniac, 200 press, Retrograde)
Světelný design: Brandon Stirling Baker
Design: William Forsythe
Kostýmy: Janie Taylor, Harriet Jung & Reid Bartelme, Tiler Peck, EPTM
Kamera a režie záznamu: Devin Jamieson
Tančí: Tiler Peck, Lex Ishimoto, Roman Mejia, Brooklyn Mack
Psáno ze záznamu dostupného od 6. do 16. května 2021.
