Klára Jelínková: Nejhorší je tančící tělo bez duše (1)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Byla jsem redakcí Opery Plus požádána o rozhovor s členem souboru baletu Národního divadla s tím, že výběr z českého zastoupení je na mně. Procházela jsem jednotlivá jména a hledala někoho, kdo by mohl nabídnout čtenářům svou osobitost a zkušenosti a zároveň i ukázat svůj taneční život z jiného úhlu, než na jaký jsme u baletních umělců zvyklí. Oči se zastavily na jméně Kláry Jelínkové. Charismatické tanečnice, která na své taneční umění upozornila během svého dvaadvacetiletého angažmá v souboru baletu Národního divadla především díky rolím v moderně orientovaném repertoáru, jenž dramaturgicky vyvažuje uvádění klasických dějových titulů. S Klárou Jelínkovou jsme se sešly v jedné staroměstské kavárně a příjemně si povídaly o proměnách v tanci a životě.

Klára Jelínková (foto Pavel Hejný)

V říjnu měl premiéru program složený ze tří choreografií, které atakují konvence klasické taneční techniky jejími vlastními zbraněmi. Vy jste byla obsazena do první z nich, The Second Detail. Jejím autorem je jeden z nejvýznamnějších tanečních umělců baletního postmodernismu s přesahem svého vlivu až do dnešní doby, americký choreograf William Forsythe.
Jak náročná byla práce, která předcházela uvedení jeho díla?

Začátek byl hodně krušný a těžký, ale zároveň to byl nástřel obrovské energie.  My jsme začali zkoušet už v době covidové, kdy se ještě nemohlo hrát, což bylo skvělé, protože jsme se mohli soustředit pouze na Forsytha. Většinou zkoušíme 4-5 titulů různého stylu. Z Ameriky přijel přímo od pana Forsytha jeho asistent Noah Gelber, který s ním dlouho spolupracoval i jako tanečník. My jsme přímo s ním zkoušeli intenzivně dva měsíce a snažili se dostat Forsythův styl do těla. Já jsem to měla při zkoušení trošku těžší, protože se moje alternace v druhém obsazení zranila a třetí obsazení zkoušelo něco jiného, takže to všechno zůstalo na mně a nemohla jsem se moc střídat. A tak jsem občas jela celou choreografii v jednom dni i třikrát za sebou, což se pochopitelně někde muselo odrazit. A tak když intenzivní příprava skončila, dozkoušelo se, Noah Gelber odjel, tak jsem se já jednou ráno probudila (už po třech dnech volna) se silnou bolestí způsobenou blokací zad. Zřejmě důsledek předchozího přetížení. Naštěstí to dobře dopadlo a teď už se zase střídáme a já se hlídám, abych se nepřetížila. Tedy spíš se o to pokouším (smích).

V čem to pro vás bylo jiné než předchozí práce?
Určitě je to jiné v tom, že se jedná o dvacet intenzivních kardio minut, kdy neodejdete z jeviště. Je to velký rozdíl mezi tím, když hrajete a máte výstup tu tři minuty, tam pět minut, vydýcháte se, odpočinete si. A tady je úplně jiný nápor na fyzičku, jiná práce s dechem, jiné rozložení sil. Nemůžete to hned na začátku napálit, protože pak nevydržíte. Celých dvacet minut jde o skutečně obrovskou fyzickou zátěž, ale vykompenzovanou velkým vyplavením endorfinů na konci. Určité problémy představuje i minimalistická elektronická hudba, kterou člověk musí pečlivě naposlouchat, naučit se ji vnímat, nasát pod kůži. Pak vám ale její intenzita pomáhá udržet napětí v těle po celou dobu choreografie. Podobné to bylo, když jsme tančili Svěcení jara od Petra Zusky.
No a v čem byla tahle práce jiná především, tak to se týkalo tance samotného, a především taneční techniky. William Forsythe rozpracoval klasickou techniku do všech extrémních pozic, dynamika pohybu se rychle střídá a celkově se člověk najednou hýbe úplně jinak. Posouvá si hranice možností, o kterých si myslel, že jsou definitivní. Je úžasné, jak je lidské tělo flexibilní a kolik vydrží. Všechno se dá ještě víc natáhnout, prodloužit, zrychlit, zpomalit, zintenzivnit, uvolnit… V tomhle směru to byla pro mě opravdu jiná, nová práce.

Máte pocit, že to nějak změnilo váš taneční styl?
Určitě mě to zase někam posunulo. V prvé řadě jsem se musela hodně zklidnit. Pak také změnit svůj způsob uvažování.  Z konzervatoře jsme zvyklí v klasické technice všechno tlačit či rvát silou a tady to najednou bylo o uvolnění. Dostat do pohybu lehkost. Naučit se pracovat s klidem a jemností, bez síly a tlaku. Pracovat efektivně s energií. Pochopit, že stačí někdy málo síly na to, aby výsledek byl mnohem efektivnější. Opustit zatěžkaný ruský styl klasického tance, dát všemu lehkost, ale přitom si udržet kvalitu baletní techniky.
Také bylo třeba naučit se pracovat s novou pohybovou koordinací. To bylo strašně zvláštní. Třeba díla Jiřího Kyliána nám tanečníkům jdou všem takzvaně pod nohy, vždycky se nám dobře tančí, kroky přirozeně navazují. U Forsytha byla koordinace pohybu velmi náročná. Spousta kontra pohybů, kdy ruka a noha dělají úplně něco jiného. Separovat jednotlivé části těla, pracovat s nimi dohromady, a přitom odděleně, to vše ve špičkách… Forsythe využívá představy Labanovy krychle a dalších geometrických tvarů pro lepší pochopení výsledného pohybu. Dělali jsme čtverce, obdélníky, trojúhelníky, diagonály, představovali si prostor vymezený krychlí, ve kterém se pohybujeme.

Klára Jelínková, The Second Detail (foto Martin Divšek)

Začala jste tuto imaginaci nějak používat i jinak?
Začala, ale nejen díky tomuhle představení. Určité přístupy imaginárního vnímání tance jsem si okusila už s izraelským choreografem Ohadem Naharinem a také během mého současného studia na HAMU. I tam hledáme nové přístupy k výuce tance, která by neměla být orientovaná jen na profesionální tanečníky, ale měla by být dostupná i běžným lidem. Jde jen o to, jak se k tomu člověk postaví, nesmí se zablokovat, musí tu svou cestu hledat. Samozřejmě když vám někdo řekne, tvoje páteř je jako mořská řasa, nemusíte to hned úplně fyzicky pochopit, ale jde k tomu postupně dojít. Já si myslím, že každý může tančit, jde jen o to, aby se člověk uvolnil, našel si svůj styl, který mu vyhovuje. Někdy mi přijde, že my jsme z baletu trochu zkažení tou snahou o formu. Pořád potřebujeme dělat nějakou dokonale vypadající formu, ale já myslím, že daleko důležitější je to, co chci převést, ať už je to pocit nebo emoce. Nechat naše tělo promlouvat skrze emoce a neřešit, jak to vypadá, jestli to má nějakou formu či tvar, pak vznikají nádherné věci.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


4.7 3 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments