Úspěšná premiéra klavírního koncertu Thierryho Escaiche v České filharmonii

Obsah baletu Petruška nás zavádí na ruský jarmark, kde loutkář předvádí lidovou frašku o krásné baleríně, křehkém zamilovaném Petruškovi a obhroublém chlapáckém Maurovi. Petruška miluje balerínu, je však ponižován a zaháněn Maurem. Nakonec jej Maur zabije. Tento akt odpudí všechny přítomné diváky a ti odejdou. Náhle se objeví nad portálem divadélka šaškův duch a udělá dlouhý nos. Zděšený loutkář nadobro odchází z jeviště. Příběh zapojuje do hry velké množství epizodních postav z ruského lidového prostředí, proto Stravinskij využil množství jarmarečních popěvků a tanců s flašinetovým doprovodem. Ty tvoří vedlejší díly ke stále se navracejícímu rámcovému hudebnímu naladění zpodobňujícímu jarmareční ruch. K vyjádření charakteru tohoto dění využil Stravinskij hudbu silně centralizovanou prodlevami či ostinaty. Semjon Byčkov zde musel řešit v interpretaci velkou závislost formy skladby na epizodických příbězích, které hudbu drobí. Opět se mu podařilo hudební proud sjednotit na základě tempové kontinuity. Bylo také znát, že jeho schopnost vysvětlit orchestru charakter ilustrativnosti Stravinského hudby v Petruškovi má díky jeho studiím v Rusku velmi hluboké kořeny. Stravinského hudba k baletu Petruška se tak stala vrcholem koncertu. Z mnoha výborných výkonů hráčů na dechové nástroje je zde nutno vyzdvihnout trumpetistu Waltera Hofbauera.

Last but not least. Tak by se mohl uvést závěrečný odstavec předložené recenze. Bude se věnovat novince z pera francouzského skladatele Thierryho Escaiche (*1965) Études symphoniques pro klavír a orchestr. Na večeru ji ve světové premiéře zahrál rodák ze Soulu Seong-Jin Cho. Thierry Escaich je nejen velmi úspěšným skladatelem, ale i varhaníkem a improvizátorem. Není bez zajímavosti, že byl v roce 1996 jmenován varhaníkem kostela Saint-Étienne-du-Mont v Paříži jako nástupce legendárního Maurice Duruflého. Z dostupných skladeb lze vypozorovat, že má velmi blízko ke klávesovým nástrojům a k hudbě opírající se o obecné dlouhodobě prověřené principy kompozice, které umožňují sdělovat publiku konkrétní či abstraktní obsah. Především uznává nutnost zavádět zvukově kontrastní části, gradovat jejich průběh a scelovat kontinuitu hudebního proudu pro větší úsek skladby pomocí společných parametrů. S uvedenými atributy jsme se setkali též v jeho novém díle Études symphoniques pro klavír a orchestr. Publikum jej ocenilo upřímným potleskem. Nejenom pro to, že efektní sólový part výborně provedl Seong-Jin Cho, ale i pro zvukovou atraktivitu průběhu kompozice jako celku. Jeho partitura je vzdušná, sólový part neblokuje nikde akustická hradba dynamicky robustnějších nástrojů. Veškeré děje jsou vypracovány do výrazové ostrosti. Hudba má charakter klavírního koncertu, rozvíjejícího se sice v jednom tahu, ale členícího se do čtyř samostatných celků. První část Dérives obsahuje volnou passacaglii, druhá část Furtif hudbu charakteru scherza, třetí část Mirage je zklidněním s názvuky polyfonie. Poslední část naplňuje toccatová hudba. Jednotlivé věty však do sebe kompozičně vplývají. Nemusí být tedy vždy sluchově identifikovatelné. To však má na vnímání celku jen malý vliv. Důležitější je obecná zvuková dramaturgie vedoucí hudební proud stále vpřed do nových konstelací v duchu realizace zvukových kontrastů v rytmice, melodice, akordice či instrumentaci. Jistě, svojí roli zde hrají společné křižovatky, kde se Escaichova hudba potkává s impresionistickými či neoklasickými kompozičními metodami. Uvedená setkání pomáhají jeho hudbu pochopit ještě více. Nutno dále zdůraznit, že Escaichova hudba je sice disonující, ale souzvuky jsou vždy ušlechtile a účelně upraveny. Nedochází tak k bolestným střetům. V závěrečné Toccatě nabízí autor posluchači pomocnou ruku pro pochopení jeho skladby v okamžiku, když centralizuje repetované tóny v akordech, a profiluje je do souzvukových opor. K nim se jiné souzvuky funkčně vztahují. V duchu výše řečeného, ani zde není realizována výrazná melodika a ani zde to ducha soudobého hudebního vyjádření nelimituje. Nosnost zvukového vývoje skladby pak slibuje, že nový opus Thierryho Escaiche se bude na pódia vracet. Přejme mu, aby to bylo co nejčastěji.

Koncert České filharmonie ozdobily výkony hráčů dechové sekce. Na nich také všechny provedené skladby stály. Není tedy divu, že na závěr večera dirigent Semjon Byčkov vyvolal všechny hráče dechové sekce a publikum jim ohlušujícím aplausem děkovalo za vynaloženou snahu. Absolutorium si však zaslouží celý orchestr.

Česká filharmonie • Semjon Byčkov
16. března 2023, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program
Béla Bartók: Podivuhodný mandarín, suita z baletní pantomimy
Thierry Escaich: Études symphoniques pro klavír a orchestr (světová premiéra)
Igor Stravinskij: Petruška. Burleskní scény o čtyřech obrazech (koncertní verze 1947)

Účinkující
Seong-Jin Cho – klavír
Česká filharmonie
Semjon Byčkov – dirigent