Klavírista Seong-Jin Cho na Pražském jaru: Oslňující, precizní a s nadhledem

V Praze vystoupil na Pražském jaru již v roce 2017, když předvedl díla Mozarta, Schuberta a Chopina. Pro své letošní druhé vystoupení zvolil jen dva autory – zato ďábelsky obtížné – Ravela a Liszta, když ne o jiném, tak tato volba svědčí o klavíristově nesmírné sebedůvěře. Zahrát v jednom večeru Ravelova Kašpara noci (Gaspard de la nuit, 1908) a komplet druhou knihu Lisztových Let putování (Années de pèlerinage S161, 1837–1849) je extrémním úkolem i pro dokonale technicky připraveného klavíristu. Obě díla jsou sama o sobě postrachem všech, jako jedny z nejobtížnějších kusů klavírní literatury vůbec. Zahrát je obě v jednom večeru hraničí s koketováním na hranici lidských možností. Obě spojuje ovšem rovněž hloubka poetického obsahu, v prvém případě daná již tím, že se Ravel ve své třívěté kompozici opírá o výběr z básní Aloysia Bertranda, francouzského poety silně bizarních vizí a nálad. V druhém případě máme co do činění s druhým Lisztovým programovým cyklem, jakýmsi cestovatelským deníkem, který se ovšem nesnaží popisovat, co Liszt na cestách Itálií viděl, ale co přitom cítil. Právě proto je ten úkol, jenž na klavíristu čeká, tak svrchovaně obtížný. Kromě vrcholné techniky se po něm žádá, aby znovustvořil poetický obsah obou děl, aby před námi rozvinul Ravelův barevný svět prchavých, poněkud idiosynkratických vidin, i Lisztovu okouzlenou reflexi z uměleckých děl velkých mistrů, Raffaela, Michelangela a z četby Petrarky a Danteho.

Seong-Jin Cho zahájil svůj ravelovský blok Starodávným menuetem (Menuet antique), transparentním kouskem vtipně archaizujícím impresionistické výrazivo, které si dvacetiletý Ravel již dobře osvojil, aniž by imitoval svého velkého učitele Debussyho. Anebo – a je to možná výstižnější – můžeme brát skladbu jako poctu starému baroknímu tanci, jehož velebné plynutí Ravel půvabně aktualizuje k roku 1895.

Dále pokračoval Sonatinou (1903–1905), kde nám mohl poskytnout hlubší vhled do svého chápání Ravelovy hudební řeči. Je to impresionismus kosmopolitní barvy, tedy spíše bezbarvý, čirý, nedotčený příliš galským espritem, jaký slyšíme u Roberta Casadesuse, Samsona Françoise či z novějších u Jeana-Efflama Bavouzeta. Právě tato transparence prosvěcuje fakturu všech tří vět ostře kontrastním spot-lightem, což přináší nové valéry. Není to sice můj šálek kávy, ale respektuji tento přístup minimálně jako možný. Toto pojetí pak klavírista nepoměrně úspěšněji zúročil v Kašparovi noci. Na této skladbě je fascinující, jak nekonečně široké spektrum výrazových možností a přístupů umožňuje. Seong-Jin Cho předkládá svého Ravela ve střízlivějším vydání, od poetického pólu se odchyluje k filologicky preciznímu, místy až trochu odtažitému podání. Je to pojetí, jež je prosté jakékoli vnější virtuozérie, velmi citlivé, s filigránsky jemně vypracovanými detaily, ale schopné i zabouřit syrovým, leč dokonale zvládnutým zvukem.

Na řadě míst nutno uznat, že mladší generace respektuje dnes více Ravelův zápis či komentář než staří mistři. Hned úvodní, tak obávané, kapky rosy na zamlžené okenici, mu splývají s melodií svůdné víly Ondiny, která se z tohoto pozadí výrazněji nevyděluje, je jeho součástí, tak, jak si Ravel přál. Smysl pro rytmickou kázeň a zdrženlivost předvedl klavírista v úsporně traktované Šibenici (Le gibet), kterou vystavěl jako jedno působivé výrazové noční crescendo, od neklidných zvonů zdáli až po hrůznou vidinu za přicházejícího rozbřesku. Nevyzní-li Scarbo oslňujícím dojmem, pak by měl klavírista zvážit, zda Kašpara vůbec hrát. Seong-Jin Cho toto řešit nemusí, je naprosto přesvědčivý. Nároky jsou zde ovšem vystupňovány do extrému. Ravel podle vlastních slov chtěl ještě překonat v náročnosti Balakirevovu Islamey, což se mu nepochybně podařilo. Tím, že napsal pod drastické Vif (živě), kde kulminuje accelerando lomených akordů, ještě crescendo z pp do ff, následované opět decrescendem do pp, se symetricky umístěným vrcholem do středu, předložil chudákům klavíristům skoro nadlidsky těžký úkol. O jeho jakési řešení se vždy pokoušeli jen ti největší z velkých – Samson François, Ivo Pogorelich, z mladé generace třeba Lucas Debargue. Seong-Jin Cho to, celkem rozumně, vzdal. I tak předvedl oslňující výkon – jeho Kašpar noci je dílem zralého umělce, jenž nám předvedl svou promyšlenou koncepci, dokonale realizovanou jak v detailu, tak celkovém oblouku.

Seong-Jin Cho je lisztovský klavírista par excellence. Dokázal to svým celkovým přístupem k sedmi částem Années de pèlerinage, který měl všechny parametry vrcholné lisztovské interpretace. Lisztovi je zde virtuozita, jak již řečeno, jen prostředkem k vystupňování básnického výrazu – a korejský klavírista si zde počíná s jasným koncepčním záměrem, který nemůže nevzbuzovat respekt. Udivuje velkorysostí široce založených dynamických linií, jež neztrácejí dech ani po desítkách taktů, ukáže však i citlivou pozornost k jemně traktovaným detailům klavírní sazby. Všechny finty Lisztovy okázalé stylizace, magických triků, jež uváděly pařížské publikum své doby v úžas, podává s vytříbeností schopnou emulovat Lisztův romantický idiom beze zbytku. Je to schopnost, která nás u asijských klavíristů stále znovu a znovu překvapuje (ač bychom si měli již dávno zvyknout na jejich úžasnou schopnost věrné napodobivosti tradiční interpretace). Je toho mnoho, co nutno obdivovat. Propracovaný kontrast jednotlivých vět (Canzonetta podána se šviháckou rozšafností, přitom v mezích dobrého vkusu), pedalizace právě „tak akorát“, respektující čitelnost detailu, ale umožňující iluzi velkého symfonického zvuku tam, kde třeba. Především však úžasnou výdrž, schopnost absolutní koncentrace po celý téměř hodinový blok (byť bez Gondoliery, Canzony a Tarantelly).

Neunavitelnost Seong-Jinovy techniky vyplývá z toho, že jeho úhoz je maximálně efektivní – vydává jen tolik energie, kolik v dané chvíli třeba. Čistě technicky: jeho paže se pohybují po ideálních biometrických křivkách, a s maximální úsporností. Takže mu svěžest v pažích i prstech vydrží až do závěrečné opulentní gradace a bestiálních oktáv v závěru Après une lecture du Dante: Fantasia quasi Sonata. Je to Liszt velkolepých oblouků, držených však pevnými svorníky, tu virilní, atletický, tu náhle zjemnělý, citlivě artikukující křehkou lyriku rafinovaných pasáží. Dnes už v těchto místech dámy neomdlévají, jako v prvých letech pařížských recitálů (jehož formát Liszt sám vynalezl), ale bezprostřednost podání způsobila dokonce, že některé odložily své mobily do kabelky a přestaly s tweetováním. Schumannovo Snění jako přídavek tak mohlo vyznít do působivého ticha. Lze složit klavíristovi větší poklonu?

Seong-Jin Cho
24. května 2024, 20:00 hodin
Rudolfinum – Dvořákova síň, Praha

Program:
Maurice Ravel: Menuet antique
Maurice Ravel: Sonatina
Maurice Ravel: Gaspard de la nuit (Kašpar noci)
Franz Liszt: Léta putování, Rok druhý: Itálie S 161

Účinkující:
Seong-Jin Cho – klavír