Festivalový management dokázal připravit celý Maraton Jana Nováka, ke kterému patřil i projekt, který vyprovokoval novou tvorbu. Pět renomovaných soudobých skladatelů bylo osloveno, aby na texty Jana Nováka z autobiografické sbírky básní Ludicra, psaných „humornou, vulgární a „pobrněnštěnou“ latinou“ (jak stojí v programu), napsali nové skladby pro sólové violoncello a komorní orchestr. Duší tohoto projektu je dramaturg brněnské filharmonie Vítězslav Mikeš a realizátory skladeb se stali violoncellista Štěpán Filípek a soubor Brno Contemporaly Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra, který se již léta zabývá interpretací soudobé hudby. Smyčcový orchestr byl doplněn o dřevěné dechové nástroje, lesní roh, harfu a perkuse, a tohle obsazení dokázalo vytvořit bohaté barevné efekty při široké dynamické škále.
Celý projekt vyvrcholil v pátek 8. října 2021, kdy se v sále Besedního domu konal koncert, na kterém se oslovení skladatelé osobně představili a zazněly jejich skladby. Večer byl připraven komorně s intimním osvětlením, orchestr hrál v sále a židle byly postaveny do půlkruhu, takže byl umožněn bezprostřední kontakt posluchačů s umělci. Celý projekt se nahrával, proto bylo všude spousta mikrofonů. Zajímavé bylo, že ačkoliv byla hudba inspirována textem, který byl obsažen v programu (i když pro nedostatek světla ho nebylo možné paralelně číst), text se v žádné skladbě neobjevil, s výjimkou jedné, kdy na závěr zazněl melodram. Cílem projektu bylo zachytit v instrumentálním zpracování charakter a emoce obsažené v básni, kterou si skladatel vybral a která ho oslovila.
Jako první zazněla skladba českého skladatele Jakuba Rataje na text básně s názvem Fabella (Bajka), která je dedikována „našim novačkám Doře a Kláře“, tedy skladatelovým dcerám. Lehký úvod na jednom tónu postupně narůstal v poněkud jednotvárném tvaru, aby se vzepjal do accelleranda v závěru. Bajku s textem o chycené sově, která uletěla, mi to nijak neevokovalo.
Druhá báseň s názvem Cantilena aeaea (Píseň aeaey), je dedikována „milovníkům středověké výslovnosti“. Pojednává o Ciceronovi a Kirké, která na ostrově prováděla čáry, a o sirénách lákajících námořníky do záhuby. Skladatelkou, jež se tématu ujala, je Lenka Nota, česká autorka, absolventka JAMU a hudební vědy, žijící v Rakousku, která se zabývá úlohou žen v umění a hudbě a zajímá ji etnická hudba stejně jako duchovně orientovaná hudba křesťanská i východní. Inspirovala se čáry a sirénami a vytvořila skladbu, naplněnou plnokrevnou a barevnou muzikálností. Po vstupu flétny a lesního rohu a harfy se ujalo vedení violoncello v dialogu s mandolínou, čímž vznikla neotřelá barevnost v protikladu k dalšímu dialogu flétny a klarinetu, ve kterém se skrývaly sirény. Sólo prvních houslí bylo melodické a naléhavé, stejně jako violoncello, které se ve flažoletech postupně vytratilo do závěru. Skladba poetická, muzikální a mámivá.
Třetím číslem byla skladba hudebníka z Hongkongu jménem Barry Wan, který studoval v České republice – na HAMU i na JAMU – a v Londýně. Báseň Anna ho oslovila svojí smyslností a vášnivostí, kterou promítl do hudby. Hoboj a lesní roh zahájily zvukové hody, plné chvění, naléhavosti i vášnivosti, jak ve violoncellu, tak i v orchestrálním plénu. To tvořilo expresivní plochy v kontrastu s něhou padajících kapek xylofonu a zvonů a pizzicata v houslích. Intimní závěr dovedl violoncellista do ztracena.
Čtvrtá skladba na téma básně Somnium (Sen) byla dílem amerického skladatele Davida Carpentera, který v ní našel obraz ženy, která je současně lidská i božská. Po lehounkém pianissimu smyčců vstupuje lesní roh s pevným, konkrétním melodickým motivem a s následným dialogem s flétnou. Melodii rozvádí sólové violoncello a dělí se o ni s naléhavostí dřevěných nástrojů, aby všichni ustoupili melodickým sekvencím v houslích. Postupné diminuendo přebírá sólové violoncello s niterným výrazem, zdůrazněným melodramatickou latinskou modlitbou, deklamovanou violoncellistou: „…gratia plena… ora pro nobis… Sancta Maria, Mater Dei…“ Působivý závěr, i když tento text v básni, která je podkladem pro skladbu, není.
Poslední, pátá skladba má název Oratio philippica (Řeč útočná). Ujala se jí Jana Vöröšová, pocházející z Prahy, jejíž skladby hrají renomované orchestry i na Pražském jaru. „Jednotlivé věty jsou jako hrubé črty, za kterými tušíme jemné předivo vztahů, pocitů, situací….“, svěřuje se v programu. I ona začíná skladbu ze sotva tušeného pianissima, postupně se zvyšuje naléhavost, kterou narušují flažolety houslí a šustění trhaného a mačkaného papíru, až dospěje violoncello k agresivitě spolu s plným orchestrem a glizzy smyčců. Violoncello využívá disonantních postupů až do náhlého zlomu, po kterém se se vstupem lesního rohu objevuje pomalá melodie, smyčce drnčí a skáčou po strunách, postupné diminuendo je zdůrazněno opětovným šustěním a trháním papíru až do ztracena. Velmi působivá skladba, plně vyjadřující emoce i obsah básně, která byla jejím podkladem.
Celý večer byl prodchnut tvůrčím nadšením i napětím, jak se který skladatel s daným úkolem vypořádal a kdo přinesl hudební podněty a emoce, které přesvědčily. Mám svého favorita, i když musím uznat, že každá skladba byla jiná a přesvědčivá a že společně vytvořily cyklus, který je životaschopný a jistě se objeví i v dalších dramaturgických projektech.
Ludicra – pět světových premiér na latinskou poezii Jana Nováka
Festival Moravský podzim, 8. října 2021, 19:00, Besední dům Brno
Jakub Rataj: Fabella
Lenka Nota: Cantilena aeaea
Barry Wan: Anna
David Carpenter: Somnium
Jana Vöröšová: Oratio philippica
Štěpán Filípek – violoncello
Brno Contemporary Orchestra
Pavel Šnajdr – dirigent
