Válka a hudba – Soňa Červená v Příběhu vojáka

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Na pondělním koncertu byli posluchači svědky i toho, že generační rozdíl ne vždy musí skladatele odsunout na vedlejší kolej. Ačkoliv samozřejmě vždy záleží na osobnosti i otevřenosti jedince. Capriccio pro klavír jednou rukou, flétnu/pikolu, dvě trubky, tři trombony a tenorovou tubu Leoše Janáčka, taktéž z roku 1926, všechny v sále přesvědčilo, zejména po konfrontaci s concertinem téměř o čtyřicet let mladšího Bohuslava Martinů, jak geniální osobností tento náš moravský poklad byl, když i na sklonku svého života dokázal vytvořit živé a na svou dobu aktuální dílo, navzdory jeho generační propasti jak ke Stravinskému, tak k Martinů. Janáček se dokázal zmíněné změně hudebního prostředí velice rychle přizpůsobit a v novém paradigmatu dvacátého století dokázal vytvořit hodnotná a svým způsobem avantgardní díla, přestože byl věkově blíže k Antonínu Dvořákovi či Richardu Straussovi. Právě v porovnání v té době s už vyčpělým Straussem zůstává rozum stát nad tím, jak progresivní byl Janáček ve svých dvaasedmdesáti letech, a to nejen zvolenou instrumentací, jejíž kurióznost si nezadala se všemi opusy daleko mladších autorů té doby.

Ve druhém čísle koncertu byl Daniel Wiesner u klavíru vystřídán pedagogem Janáčkovy akademie múzických umění Janem Jiraským.  Ten má k Janáčkovi svůj vlastní a velmi osobní vztah, proto nikdo nepochyboval o jeho bezchybné interpretaci zmíněného hudebního skladatele. Bohužel největším kamenem úrazu této skladby je zajímavá, leč zvukově nepříliš vyvážená instrumentace. Už od prvních taktů bylo patrné, že dirigent Pavel Šnajdr ne zcela vystihl zvukové možnosti (téměř) žesťového orchestru a sólového klavíru. Třebaže byl tedy v počátečních taktech v b moll klavír slyšitelný, jeho zvuk byl poněkud upozaděn tenorovou tubou a třemi trombony. K celkovému ráznému a dramatickému charakteru úvodu by se slušelo šestnáctinový pohyb v klavíru daleko více zvýraznit. Přes to však bylo vidět, že Jan Jiraský zná Janáčka dobře a přesně ví, co s ním má dělat. Problém s halasností žesťových nástrojů však neskončil pouze u hlasitého úvodu. Trubka byla nejednou příliš silná, a to až na úkor zvukové únosnosti. Přiznávky v žestích také zvukově zastínily virtuózní pasáže v klavíru. Na barevně i výrazově kouzelný prolog sólisty ve druhé větě znamenitě navazovaly odpovědi trombonů, ale i ostatních žesťových nástrojů, jež dokázaly vytvořit velice příjemný a křehký zvuk. V exaltovaných úsecích druhé části však opět chyběl vytříbený zvukový balanc, a tak se klavír mimovolně dostával téměř permanentně pod nápor žesťových kolegů.

To však neznamená, že by orchestr hrál špatně! Ba naopak. Vtipné téma třetí věty vyznělo od tenorové tuby velmi přesvědčivě, stejně tak i intervalové skoky trombonů, které ho doprovázely. Následné stupnicové běhy v klavíru provedl Jan Jiraský bez sebemenšího zaváhání či zaškobrtnutí, ačkoliv i zde se chvílemi dostával pod nemilosrdné jho trubek a trombonů, ze kterého zkrátka nebylo úniku; nástrojové dispozice klavíru, navíc ovládaného pouze levou rukou, neumožňují disponovat tak silným zvukem, který by přemohl šest žesťových nástrojů. Ne vždy byl však klavír přehlušen. Například v úseku třetí věty, kdy jsou rychlé pasáže klavíru doprovázeny trubkou, se docílilo velice zajímavého zvukového efektu, kterému také napomohla naprosto skvěle promyšlená a pohotová Jiraského pedalizace. Ve čtvrté větě opět především trubky přehlušovaly zvuk klavíru a místy byly opět příliš silné i pro uši posluchačů v sále. V této poslední části pak sólista pokračoval v mistrné práci s pedálem, při které si divák uvědomil, že Jiraský dokáže dokonale rozlišit jeho jednotlivé polohy. Díky této dispozici mu nic zbytečně nepřeznívalo a vše bylo perfektně srozumitelné, i když zjevně pod pedálem. Leč i na samotném závěru Janáčkova capriccia se klavír ztratil v husté vegetaci žesťů.

Preview koncert festivalu Janáček Brno – Jan Jiraský – divadlo Reduta 13. 11. 2017 (zdroj ND Brno / foto Marek Olbrzymek)

Pomyslný vrchol koncertu se dostavil po přestávce, když před nadšeně aplaudující publikum nastoupila Soňa Červená po boků svých hereckých kolegů – Štěpána Kaminského a Petra Bláhy. Příběh vojáka Igora Stravinského je svým způsobem dnes už kultovním dílem nejen hudby dvacátého století, ale vážné hudby jako takové. To však neubírá nic na jeho geniálnosti a náročnosti jak pro herce, tak dirigenta, ale především pro sedm muzikantů. Už od Pochodu vojáka, prvního čísla tohoto opusu, byl slyšet nejen výborný zvukový balanc, ale i vysoké a vyvážené technické niveau každé jednotlivé složky hudebního souboru. Projev Soni Červené se od počátku jevil poněkud nejistě. Na vině byla absence dioptrických brýlí na jejím nose. Následné sledování celé anabáze s názvem hledání brýlí Soni Červené dodalo hudbě Igora Stravinského zcela nový rozměr. Dialogům mužských rolí bylo rozumět bez sebemenšího problému, místy však hudební ansámbl přehlušil přednes paní Soni Červené, jejíž hlas v těchto úsecích parciálně zanikal. Kdykoliv však, po obdržení brýlí, mluvila na piedestalu sama či nikoliv s doprovodem tutti, neměla problém s rozezvučením celého sálu.

Báječný dramatický moment se dostavil ve chvíli, kdy ji doprovázely pouze housle s pizzicatovým doprovodem kontrabasu. Postavy Ďábla a Vojáka svou hereckou deklamací vůbec nezapadly vedle osobnosti Soni Červené – Petr Bláha coby Ďábel byl absolutně nedostižný a Štěpán Kaminský v roli naivního vojáčka skvěle vystihl svou roli. Komplikovaná Stravinského hudba v podání Brno Contemporary Orchestra byla jednoduše dokonalá. Nejen, že jednotlivé nástroje naprosto s přehledem ovládaly své party, v celém souboru ale byla patrná neuvěřitelná reciprocita všech hráčů. Ta se vždy jako první projeví na nejzákladnějším aspektu orchestrální hry – ladění. Jednotlivé instrumenty tedy nejen že mezi sebou náramně ladily, zvuk každého byl i proporčně dynamicky i barevně vyvážen vůči jeho kolegům. Například housle, klarinet a trubka v Malém koncertu bezchybně zapadaly jeden do druhého, ohromující však byla jejich zvuková vyrovnanost.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Preview koncert festivalu Janáček Brno 2018 (divadlo Reduta Brno 17. 11. 2017)

[yasr_visitor_votes postid="276772" size="small"]

Mohlo by vás zajímat