Varhany a cembalo v jednom večeru

První polovina večera patřila cembalu. Skladbou Carla Philippa Emanuela Bacha Sonáta a moll ze sbírky Württembergische Sonaten zahájila Kateřina Chroboková opravdu skvělý večer. Od prvních tónů překvapovala především lehkostí a technickou dokonalostí. Stejně tomu bylo i při přednesu Passacaglie C dur Luise Couperina. V obou skladbách navíc dokázala strhující interpretací obecenstvo naprosto „pohltit“. Vrcholem první části byla ale skladba Hungarian Rock ( Chaconne) György Ligetiho, maďarského rodáka s rakouským občanstvím, který patří k významným skladatelům konce 20. století. Muž, ovlivněný avantgardními směry a elektronickou hudbou, psal skladby tzv. „na hranici hratelnosti“. Kateřina Chroboková má právě takovouto hudbu ráda, je už od počátku své umělecké kariéry její nadšenou propagátorkou a interpretkou. Za provedení sklidila dokonce i hlasité ovace! Závěr první poloviny večera patřil Sonátě E dur, K. 215, 216 Domenica Scarlattiho. Bylo velice zajímavé sledovat rychlý přerod a skok od současné hudby ke klasickému repertoáru, což interpretce evidentně nečinilo žádný problém. Opět nemohu napsat nic jiného, než jen slova uznání.

Druhá polovina večera patřila „královskému nástroji“. Vzácný barokní nástroj v kostele sv. Šimona a Judy je ideální k interpretaci jihoněmecké barokní hudby, a proto Kateřina Chroboková zvolila díla dvou jihoněmeckých autorů Georga Muffata a jeho Toccatu duodecima et ultima a Passacaglii d moll od Johanna Kaspara Kerlla. I při hře na varhany bylo zcela zřejmé, že nejen technická dokonalost, ale hlavně interpretační vyzrálost, jsou silnými stránkami této mladé interpretky. Poněkud překvapivé bylo poté vypnutí kamery. Obecenstvo tak ztratilo vizuální kontakt, nicméně záměrem skladby György Ligetiho Harmonies bylo zvukové využití možností varhan díky nezvyklým kombinacím rejstříků. Obecenstvo se během ní rozdělilo na dvě skupiny. Ta první, v domnění, že se snad jedná o omyl, se během ní totiž bavila. Prostě ty zajímavé zvuky pro ni nebyly hudbou. Ta druhá se naopak poučeně ponořila a vnímala nejen zvuk, ale i zvukové vibrace, malebnost jednotlivých tónů a zvuků. Při interpretaci této skladby pomohl s registrací Kateřině Chrobokové skladatel Jaroslav Šťastný (Peter Graham). Závěr koncertu patřil klasikovi varhanní tvorby Johannu Sebastianu Bachovi, tedy přepisu koncertu d moll Antonia Vivaldiho, BWV 596 (Allegro) – Grave – Fuga – Finale. Tato skladba byla vrcholem celého večera. Kateřina Chroboková byla odměněna dlouhotrvajícím nadšeným potleskem a ovacemi. Sympatickou tečkou byla skladba Louise Couperina …..na cembalo, kterou si dokonce sama uvedla a poděkovala obecenstvu za příjemný společný večer. První samostatný recitál Kateřiny Chrobokové v Praze skončil velkým úspěchem. Každá skladba večera totiž byla následována několika vteřinami ticha. Takového ticha, které svědčí o hlubokém prožitku a požitku z krásy hudby. Nezbývá než doufat, že se s touto interpretkou budeme moci vídat častěji, než lidé v západní Evropě, kde nejvíce působí.

2 v 1 – varhany a cembalo v jednom večeru
(cyklus FOK Varhany – cembalo – kladívkový klavír)