Věra Müllerová nehrála na Bodenseefestival poprvé. Sólově či v komorním sdružení zde vystupovala v rámci několika ročníků. Proto není divu, že jí místní organizátoři v roce jejího životního jubilea nabídli vlastní recitál. V hojně zaplněném sále Musea Rosenegg zasedli příznivci vážné hudby nejen ze Švýcarska, ale i z Německa.
Interpretka, která velmi často premiéruje soudobé skladby, zvolila jako osu svého vystoupení díla tří skladatelů ze tří evropských zemí, kteří dlouhodobě spolupracují: Holmera Beckera z Německa, Jiřího Bezděka z České republiky a Frédérica Bolliho ze Švýcarska. Uvedení autoři se obrátili k dnes zřídka uváděnému žánru a vytvořili každý po svém současnou podobu impromptu. Holmer Becker krásně převedl do současnosti 2 Impromptus, která se opírají o pozdně romantickou hudební mluvu. Mnoho poetiky vytěžil z méně využívaných harmonických příčností, vznikajících rozdělením půltónu do dvou hlasů v oktávovém rozestupu. Jiří Bezděk vytvořil především ve svém úvodním „Energico“ z cyklu Tři Impromptus velmi poutavý, motoricky proměnlivý kus plný zábavných zvratů. Kontrastní Adagio (č. 2) postavil na stále se vracejícím třítónovém motivu, zaostřeném provokující disharmonií. Závěrečné „Molto vivo“ je založeno na ostinatu akordického doprovodného sledu, což napomáhá gradaci celého cyklu. Technicky je dílo velmi náročné, hodné skutečně špičkového interpreta.
Rozšíření tématu koncertu o nokturna, zastoupená pouze názvem třívětého cyklu Frédérica Bolliho, je poněkud zavádějící v tom smyslu, že autor neužil typického žánru nokturna charakteristického svou poetičností a snivostí, obrazivostí noci, měsíce a s nimi spojených lyrických nálad a pocitů. Spíše se inspiroval díly Bély Bartóka, který opustil tuto tradici a vtiskl svým nokturnům odlišný, spíše dramatický výraz. Tři Nocturna Frédérica Bolliho rozhodně nemají ráz snivé noci, ale spíše dramatické toccaty. Svojí kompoziční metodou odpovídají schubertovské verzi impromptu. Z třívětého cyklu na koncertu zazněly první dvě části (I. Sostenuto e legato, II. Andantino).
Skladby soudobých skladatelů interpretka průběžně střídala s díly klasických velikánů (Bach, Mozart, Chopin). A tak se v těsné blízkosti vedle sebe ocitly Chromatická fantazie a fuga d moll BWV 903 Johanna Sebastiana Bacha s dílem 2 Impromptus Holmera Beckera, Fantazie c moll KV 475 Wolfganga Amadea Mozarta a Tři Impromptus Jiřího Bezděka a po pauze zazněla 2 Nocturna Frédérica Bolliho spolu se 4 Impromptus Frédérica Chopina (1. As dur, op. 29, 2. Fis dur, op. 36, 3. Ges dur, p. 51 a 4. cis moll, op. 66).
Takto pojatá dramaturgie jako by přímo vybízela k hledaní jiné než časové spojnice. Například historické a současné zpracování jedné hudební formy či podobnost stylu a „neo-stylu“. Z tohoto hlediska nejlépe vyznělo spojení Bolliho Nocturen (Impromptus) se závěrečnými Chopinovými Impromptus. Spojovacím elementem u děl Bacha a Beckera bylo do jisté míry silné zastoupení polyfonního prvku. Z programového kontextu tak pro mě poněkud neústrojně vystupovala Mozartova Fantazie c moll. Škoda, že volba nepadla raději na Impromptus Franze Schuberta, která jsou považována za jedny z nejdůležitějších příkladů tohoto populárního žánru počátku 19. století. Jejich konfrontace se současnými impromptu by tak smysluplně doladila celkový charakter koncertu.
Uvedený program už mělo možnost slyšet publikum 13. května 2023 v německém Buchenau, kde byl velmi kladně přijat tamním kritikem Aurelem von Bismarckem, varhaníkem a specialistou na interpretaci Johanna Sebastiana Bacha. Přestože se dopustil ve svém hodnocení několika nepřesností (například se už nejednalo o světové premiéry skladeb Beckera a Bezděka, ale o premiéry německé), fundovaně pochválil Müllerové pojetí Bachovy Chromatické fantazie a Fugy d moll v místním tisku: „Od minulé války se mezi odborníky, zejména v Německu, vedou bouřlivé diskuse, zda se taková hudba má na moderním křídle vůbec hrát, a pokud ano, jak. V 60. letech minulého století se stále ještě nehrál Bach s pedálem! Věra Müllerová zahrála toto náročné dílo se všemi prostředky dnešního klavíru velmi přesvědčivě. Vždy je příjemné slyšet toto dílo, které se pro svou obtížnost hraje velmi zřídka, v klavírním recitálu.“
Také na švýcarském vystoupení byl interpretační styl Věry Müllerové velmi osobitý, místy lehce romantizující. Její úhozová filozofie nejlépe vyhovovala interpretaci J. S. Bacha. Výkon Věry Müllerové tak vyzníval příjemně mentorsky. Na závěr koncertu hrané Chopinovo Impromptu No. 4 c moll op. 66, známé jako „Fantazie-Impromptu“ skvěle vygradovalo a uzavřelo celý recitál. Jako přídavek si interpretka zvolila „Reflets dans l’eau“, první větu z Images francouzského skladatele Clauda Debussyho a stalo se něco velmi zvláštního. Jako kdyby Věra Müllerová otevřela další komnatu svého vnitřního světa. Ve vstupní části do tohoto díla vytvořila dosud neslyšené barevné obrazy opředené dokonalou impresionistickou mlhovinou. Jeden z největších zážitků večera!
Fantazie, Impromptu a Nokturna
26. května 2023, 20:00 hodin
sál Musea Rosenegg, Kreuzlingen
Program
Johann Sebastian Bach: Chromatická fantazie a fuga d moll BWV 903
Wolfgang Amadeus Mozart: Fantazie c moll KV 475
Jiří Bezděk: Tři Impromptus
Holmer Becker: 2 Impromptus
Frédéric Bolli: 2 Nokturna
Účinkující
Věra Müllerová – klavír
