Fenomenální sborové scény, extrémně vypjaté virtuózní árie a také stále aktuální témata o expanzivní válce, touze po moci, zradě, intrikách, lásce, životě a smrti jsou důvodem, proč je Nabucco stálou součástí repertoáru operních divadel. Nejnovější pražská inscenace vznikla v koprodukci se Slovenským národním divadlem. Režie se ujal zkušený Tomáš Ondřej Pilař, scénografii vytvořil Petr Vítek, kostýmy navrhla Dana Haklová.
„Těší nás koprodukce se Slovenským národním divadlem, se kterým spolupracujeme kontinuálně a tradičně, z podstaty naší společné kulturní historie,“ zdůrazňuje generální ředitel Národního divadla Jan Burian.
Orchestr Státní opery řídí Andrij Jurkevyč, pro kterého je právě tato Verdiho opera nejenom jedno ze zásadních děl operního repertoáru, ale také nesmírně aktuální: „Je to velmi důležité, dalo by se říci epochální dílo, jak pro hudební divadlo, tak z hlediska společenského. Je relevantní pro období, ve kterém se nyní nacházíme, pro lidi, kteří jsou na cestě duchovního hledání, nebo pro ty, kteří takový podnět potřebují. Duchovní hledání jednotlivých postav této opery, celých národů, které je popsáno jak v Bibli, tak v tomto operním díle, by nemělo nechat nikoho lhostejným – od diváků až po účinkující.“
Nejslavnější částí je sborová operní scéna „Va, pensiero, sull‘ali dorate“ („Leť, vzpomínko, leť na zlatých křídlech“), která vyjadřovala naději hebrejských exulantů na svobodu. Ve Verdiho době se stala symbolem odporu Italů proti rakouské nadvládě, neoficiální národní hymnou tehdy ještě nesjednocené a nesvobodné Itálie, a roli politického apelu si udržela dodnes. Verdiho libretista Temistocle Solera našel inspiraci v Žalmu 137 a na žalmech a biblické symbolice založil svou koncepci současné inscenace také režisér Tomáš Ondřej Pilař a osvětluje ji takto: „Pod slupkou fascinujících a velkolepých sborových scén se odehrává nadčasové rodinné drama, které v naší inscenaci pojmenováváme metaforou pouště. Ta postupně zachvacuje scénický prostor inspirovaný Pergamonským muzeem v Berlíně.“
Titulním hrdinou příběhu je skutečná historická postava, babylónský král Nabuchodonozor. Děj začíná rozvalením a zničením Šalomounova chrámu v roce 587 př. Kr. Následná konverze k judaismu a propuštění Židů z babylónského zajetí jsou však již literární fikcí Verdiho libretisty, podobně jako složité vztahy dvou dcer Nabucca – Abigail a Feneny.
Gruzínský barytonista Nikoloz Lagvilava, který již dříve s úspěchem ztvárnil v pražské Státní opeře Rigoletta, k roli Nabucca uvádí: „Jsem verdiovský barytonista a Nabucco je jednou z mých nejoblíbenějších rolí. Paleta hlasového projevu je velmi bohatá a barevná, jak pěvecky, tak co se dramatického výrazu týče. Pro mě jako zpěváka-herce je ve druhém jednání velmi atraktivní proměna postavy Nabucca. Mými obzvlášť oblíbenými místy jsou duet s Abigail a samozřejmě árie Dio di Giuda, kterou provádím s velkým potěšením.“
Dále v roli Nabucca vystoupí Stepan Drobit, kterého pražské publikum již zná jako Germonta z La traviaty, dceru Abigail ztvární Jihokorejka Lilla Lee v alternaci s ukrajinskou sopranistkou Oksanou Nosatovou, Fenenu zpívají Markéta Cukrová a Stanislava Jirků, jako Ismael vystoupí Richard Samek a Josef Moravec, jako Zachariáš se představí bulharský basista Ivo Stánčev a Moldavan Iurie Maimescu. Druhým dirigentem této operní produkce bude Piotr Staniszewski, který povede orchestr v některých reprízách.
