Platée ve světě módy

  1. 1
  2. 2

Při hodnocení inscenace jako je tato, je těžké vyzdvihnout některé složku oproti druhé, protože se navzájem podporují v účinku. Vedle režiséra ale má zásadní podíl na úspěchu promyšlená choreografie Nicolase Paula, s využitím podivuhodné směsi klasicistního baletu a tance, catwalkingu, break-dancu, a především vogueing (pro ty mladší – videoklip Madonny Vogue). Strhující choreografie zaujme svou různorodostí a množstvím vtipných nápadů. Bláznivou podobu inscenace podporují kostýmy a výprava Gedeona Daveye. Kostýmy jsou módními výpůjčkami z mnoha zdrojů a výprava je jednoduchá s množstvím lesklých a transparentních materiálů, které dodávají inscenaci patřičný vzhled umělosti módního světa. Hudební nastudování po náhle onemocnělém Williamu Christie převzal tenorista a dnes další dirigent světoznámého souboru Les Arts Florissants Paul Agnew, umělec s obrovskou zkušeností v barokním repertoáru a také představitel role Platée v minulosti. Orchestr zněl s typickým zvukem, a radostně vyznívaly tance s proměnlivou rytmikou, jejichž živost opravdu svádí k pohybovému vyjádření, což bylo vidět i u části publika. Nezbývá mi než opakovat obvyklé pochvaly na výkon Arnold Schoenberg Chor, který zcela naplnil hudební představy díla a navíc v řadě drobných mikropříběhů neustále ilustroval děj a zajistil mu patřičnou živost ve spolupráci s vynikajícími tanečníky. Zátěž představení především nese v nelehké travesty roli holandský tenorista Marcel Beekman, dnes se specializující na tuto roli. Není to hlasově pravý francouzský haute-coutoure jako byl prvý představitel roli Platée Pierre de Jélyotte nebo francouzský tenorista Michel Senechal, který se zapříčinil o renesanci díla v polovině padesátých let dvacátého století. Beekmanův hlas je mohutnější a sytější, ve vysokých polohách partu si občas pomáhá fistulovými tóny. To ale jen zvyšuje komický účinek postavy, protože Beekman je rozený komediant a roli odehraje ve vysokém hereckém, pohybovém a pěveckém nasazení, za které si oprávněně zasloužil ovace publika. Part La Folie vyžaduje brilantní koloraturní sopranistku. Vzhledem k charakteru role a Carsensově režijní koncepci byla jasnou volbou extravagantní německá pěvkyně Simone Kermes, která před několika lety nadchla vídeňské diváky provedením postavy Genia v Haydnově opeře L´anima del filosofo. Už tehdy mě vedle jejího fulminantního projevu oslovily její pohybové stereotypy, diskotékové podupávání a rytmické pohyby těla (a to tehdy bylo koncertní provedení!). Kermes svoji roli vlastně nehraje, je to jen její extravagantnější obraz sebe samé, využívající podob, kostýmů a pohybů popových zpěvaček. Hlasově ovšem Kermes zůstala leccos dlužna, vysoké tóny byly tvořeny pod tlakem, v árii zůstala v druhé části pod tónem, ale to vše mohlo být způsobeno premiérovou nervozitou, nošením složitého kostýmů a zejména pohybem na velmi příkrém schodišti. Ostatní role byly kvalitně interpretovány poučenými interprety, kteří opakovaně spolupracovali s Williamem Christie.

Náročná inscenace náročného díla vyžadovala značné prostředky na realizaci, proto bude zřejmě ještě přenesena do Paříže a do Spojených států, kde by mohla mít vzhledem k parodovaným faktům ještě větší ohlas než v Evropě. Pro českého diváka, který bohužel stále dává přednost ve Vídni tradičnějšímu repertoáru a pojetí ve Vídeňské státní opeře, je Carsenova inscenace smělým příkladem, že aniž bychom museli slevovat z tak zvané poučené dobové hudební interpretace, můžeme režijně a opticky díla barokního divadla interpretovat zcela současně s vyjádřením současných problémů. Barokní divadlo mělo svého diváka, ale rekonstrukce jeho estetiky, tak častá při inscenování dobových děl, je jen jednou možnou polohou, která právě z těchto děl dělá spíše výlučnou záležitost. A pro ředitele českých scén je tato inscenace otázkou, zda by nebylo lepší místo již známých režijních stylů hostujících režisérů, jako je Robert Wilson nebo Poutney, pozvat třeba Roberta Carsena.


Hodnocení autora recenze: 90 %

Jean-Philippe Rameau:
Platée
Hudební nastudování a dirigent: Paul Agnew
Režie: Robert Carsen
Scéna a kostýmy: Gideon Davey
Světla: Robert Carsen, Peter van Praet
Choreografie: Nicolas Paul
Sbormistr: Erwin Ortner
Les Arts Florissants
Arnold Schoenberg Chor
(koprodukce Theater an der Wien Vídeň / Opéra Comique Paříž)
Premiéra 17. února 2014 Theater an der Wien Vídeň

Platée – Marcel Beekman
Clarine / Amour – Emmanuelle de Negri
Jupiter – Edwin Crossley-Mercer
Mommuss – Joao Fernandes
La Folie – Simone Kermes
Junon – Emilie Renard
Satyre – Joao Fernandes

Thespis / Mercure – Cyril Auvity
Thalie – Gan-ya Ben-gur Akselrod
Momus (Prolog) – Marc Mauillon
Cithéron – Marc Mauillon
Tänzer – Camille Brulais, Haruka Miyamoto, Suzanne Meyer, Anaëlle Echalier, Fanny Gombert, Anna Konopska, Alexandre Bado, Gael Alamargot, Jean Gérald Dupau, Julien Gaillac

www.theater-wien.at

Foto Monika Rittershaus

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Rameau: Platée (Theater an der Wien)

[yasr_visitor_votes postid="93881" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments