Publikujeme k nedožitým 85. narozeninám světoznámého českého klavíristy
Texty Ivana Medka (62)
„Není z těch klavíristů, kteří obecenstvo omračují. Dovede ale něco ne menšího, získat si důvěru. Přesvědčuje zvnitřku.“ Tak psal Ivan Medek o klavíristovi – a svém příteli – Ivanu Moravcovi v roce 1963 v rozhlasovém textu, který jsme v rámci našeho seriálu z Medkových textů už publikovali.
Tentokrát přinášíme opět rozhlasový pořad, určený tentokrát pro zahraniční vysílání Československého rozhlasu na konci šedesátých let. Kromě vnitřního chvění, kterým Medek Moravcovu hru charakterizuje a o kterém říká, že to není neklid, nýbrž „jen zvýšená citlivost pro každou změnu harmonie, nepatrnou odlišnost fráze, pro dynamické odstupňování ve stavbě“, píše ještě o fanatismu přesnosti. Ale ne v technickém slova smyslu. „Jde mu o přesnost výrazu, o přesnost pochopení záměru skladatele a o přesnost provedení tohoto záměru.“
Profesor Ivan Moravec by se 9. listopadu 2015 dožil pětaosmdesáti let.
***
(hudba – Ludwig van Beethoven: 32 variací c moll pro klavír – část)
Kdybychom tvrdili, že českoslovenští hudebníci dosahují svých největších úspěchů právě v posledních letech, bylo by to asi nespravedlivé k těm, kteří odcházeli z Prahy a ostatních československých měst do zahraničí již v sedmnáctém a osmnáctém století, v době, kdy se Čechám říkalo konzervatoř Evropy. Kdykoliv se proto zabýváme některým ze současných zjevů v oblasti reprodukčního umění, snažíme se najít kořeny, ze kterých toto umění roste, znaky pro toto umění specifické. Před chvílí jsme poslouchali úryvek Beethovenových 32 variací c moll v provedení pražského klavíristy Ivana Moravce.
Američtí kritikové o něm říkají, že je staromódní a moderní současně. To v jejich pojetí znamená, že má smysl pro citovou náplň a dovede ji vyjádřit moderními prostředky. Říkají toho ještě mnoho. A nejen američtí, ale také angličtí, italští a jiní kritikové. Všichni se v podstatě shodují na tom, že Ivan Moravec je dnes dosti vzácný typ umělce, u něhož dochází k podivuhodné syntéze citové a rozumové stránky. A snad právě toto je rys, ve kterém se nejvýrazněji projevuje několik set let stará česká muzikantská tradice, jejímž tak výrazným představitelem je mezi pražskými klavíristy Ivan Moravec. Než si o něm něco dalšího povíme, poslouchejme, jak hraje volnou větu z Mozartovy Sonáty B dur.
(hudba – Mozart: Sonáta B dur – II. věta)
Ivan Moravec se narodil v Praze 9. listopadu 1930. Od sedmi let hrál na klavír. V deseti letech se stal žákem profesorky Erny Grünfeldové, v patnácti vstoupil do její třídy na pražské konzervatoři a v jednadvaceti absolvoval. Pokračoval pak ve studiu na pražské Akademii múzických umění u profesorky Ilony Štěpánové-Kurzové. Ale již v šestnácti letech vystupoval v rozhlase a ve dvaceti hrál s orchestrem Bachův d moll koncert. Celé své mládí pracoval neobyčejně těžce a cílevědomě. Naučil se soustředit na sebemenší detail, jehož vypracování je mu stejně důležité jako stavba celku. V roce 1954 hrál poprvé s Českou filharmonií a v roce 1957 se v Praze seznámil se slavným italským klavíristou Arturem Benedetti-Michelangelim, který jej pozval do svých známých interpretačních kursů v Arezzu. Moravcova práce u Michelangeliho byla vlastně jen potvrzením správnosti cesty, nastoupené už dřív.
Jistě jste si například v Mozartově sonátě všimli Moravcova smyslu pro dynamické odstínění, bohatost úhozu a tónovou fantasii. A tomu, kdo pozorně poslouchal, jistě neušlo něco jako vnitřní chvění v rytmickém pohybu v agogice. Není to neklid. Jen zvýšená citlivost pro každou změnu harmonie, nepatrnou odlišnost fráze, pro dynamické odstupňování ve stavbě. A to je Mozart. Ještě charakterističtěji tyto rysy vystupují v Chopinově Baladě g moll.
(hudba – Chopin: Balada g moll)
Ivan Moravec koncertoval v Itálii, Holandsku, Rakousku, Anglii, NDR, SSSR, USA, Maďarsku, na Salcburském festivalu a připravuje se k zájezdu do NSR a Francie. V Anglii byl přirovnáván k Walteru Giesekingovi a Arthuru Schnabelovi. Jeho Evropské úspěchy vzbudily pozornost v USA, kam přijel poprvé na jaře 1962 na pozvání společnosti Connoisseur Society v New Yorku, aby tam nahrál gramofonové desky – Mozarta, Chopina, Francka a Beethovena. Po návratu z Ameriky odjel s Českým komorním orchestrem, jehož uměleckým vedoucím je vynikající umělec Josef Vlach, na Mezinárodní festival v Salcburku, kde hrál s velkým ohlasem Mozartův koncert Es dur. Jeho americké desky byly vydány a označeny za vynikající. Ivan Moravec byl pozván do USA podruhé, aby opět natáčel, a hlavně aby hrál Beethovenův IV. klavírní koncert s Clevelandským symfonickým orchestrem a jeho šéfem Georgem Szellem. V lednu a v únoru 1964 koncertuje ve Spojených státech a natáčí dvě gramofonová alba – Beethovena a Chopina. V dalších letech pokračuje ve své spolupráci se společností Connoisseur Society, hraje na mezinárodních festivalech v Praze a ve Vídni. Stále znovu a s nesmírnou pečlivostí studuje velká díla světového repertoáru, vrací se k tomu, co již důvěrně zná. Protože Moravec je fanatik přesnosti. Ne v technickém smyslu. Jde mu o přesnost výrazu, o přesnost pochopení záměru skladatele a přesnost provedení tohoto záměru. Připočteme-li k tomu velký, hluboký a bezprostřední muzikantský temperament a oslňující technickou virtuositu, pochopíme, proč se o Ivanu Moravcovi hovoří jako o jednom z nejzajímavějších klavíristů současné doby. Chcete-li se o tom přesvědčit, poslechněte si, jak hraje s Českou filharmonií finále Ravelova koncertu G dur.
(pokračování)
