Vnitřní chvění Ivana Moravce

Publikujeme k nedožitým 85. narozeninám světoznámého českého klavíristy

Texty Ivana Medka (62)

Ivan Medek„Není z těch klavíristů, kteří obecenstvo omračují. Dovede ale něco ne menšího, získat si důvěru. Přesvědčuje zvnitřku. Tak psal Ivan Medek o klavíristovi – a svém příteli – Ivanu Moravcovi v roce 1963 v rozhlasovém textu, který jsme v rámci našeho seriálu z Medkových textů už publikovali.

Tentokrát přinášíme opět rozhlasový pořad, určený tentokrát pro zahraniční vysílání Československého rozhlasu na konci šedesátých let. Kromě vnitřního chvění, kterým Medek Moravcovu hru charakterizuje a o kterém říká, že to není neklid, nýbrž „jen zvýšená citlivost pro každou změnu harmonie, nepatrnou odlišnost fráze, pro dynamické odstupňování ve stavbě“, píše ještě o fanatismu přesnosti. Ale ne v technickém slova smyslu. „Jde mu o přesnost výrazu, o přesnost pochopení záměru skladatele a o přesnost provedení tohoto záměru.“

Profesor Ivan Moravec by se 9. listopadu 2015 dožil pětaosmdesáti let.
***

(hudba – Ludwig van Beethoven: 32 variací c moll pro klavír – část)

Kdybychom tvrdili, že českoslovenští hudebníci dosahují svých největších úspěchů právě v posledních letech, bylo by to asi nespravedlivé k těm, kteří odcházeli z Prahy a ostatních československých měst do zahraničí již v sedmnáctém a osmnáctém století, v době, kdy se Čechám říkalo konzervatoř Evropy. Kdykoliv se proto zabýváme některým ze současných zjevů v oblasti reprodukčního umění, snažíme se najít kořeny, ze kterých toto umění roste, znaky pro toto umění specifické. Před chvílí jsme poslouchali úryvek Beethovenových 32 variací c moll v provedení pražského klavíristy Ivana Moravce.

Ivan Moravec (foto Pražské jaro / Ivan Malý)
Ivan Moravec (foto Pražské jaro / Ivan Malý)

Američtí kritikové o něm říkají, že je staromódní a moderní současně. To v jejich pojetí znamená, že má smysl pro citovou náplň a dovede ji vyjádřit moderními prostředky. Říkají toho ještě mnoho. A nejen američtí, ale také angličtí, italští a jiní kritikové. Všichni se v podstatě shodují na tom, že Ivan Moravec je dnes dosti vzácný typ umělce, u něhož dochází k podivuhodné syntéze citové a rozumové stránky. A snad právě toto je rys, ve kterém se nejvýrazněji projevuje několik set let stará česká muzikantská tradice, jejímž tak výrazným představitelem je mezi pražskými klavíristy Ivan Moravec. Než si o něm něco dalšího povíme, poslouchejme, jak hraje volnou větu z Mozartovy Sonáty B dur.

(hudba – Mozart: Sonáta B dur – II. věta)

Ivan Moravec se narodil v Praze 9. listopadu 1930. Od sedmi let hrál na klavír. V deseti letech se stal žákem profesorky Erny Grünfeldové, v patnácti vstoupil do její třídy na pražské konzervatoři a v jednadvaceti absolvoval. Pokračoval pak ve studiu na pražské Akademii múzických umění u profesorky Ilony Štěpánové-Kurzové. Ale již v šestnácti letech vystupoval v rozhlase a ve dvaceti hrál s orchestrem Bachův d moll koncert. Celé své mládí pracoval neobyčejně těžce a cílevědomě. Naučil se soustředit na sebemenší detail, jehož vypracování je mu stejně důležité jako stavba celku. V roce 1954 hrál poprvé s Českou filharmonií a v roce 1957 se v Praze seznámil se slavným italským klavíristou Arturem Benedetti-Michelangelim, který jej pozval do svých známých interpretačních kursů v Arezzu. Moravcova práce u Michelangeliho byla vlastně jen potvrzením správnosti cesty, nastoupené už dřív.

Ivan Moravec (foto archiv)
Ivan Moravec (foto archiv)

Jistě jste si například v Mozartově sonátě všimli Moravcova smyslu pro dynamické odstínění, bohatost úhozu a tónovou fantasii. A tomu, kdo pozorně poslouchal, jistě neušlo něco jako vnitřní chvění v rytmickém pohybu v agogice. Není to neklid. Jen zvýšená citlivost pro každou změnu harmonie, nepatrnou odlišnost fráze, pro dynamické odstupňování ve stavbě. A to je Mozart. Ještě charakterističtěji tyto rysy vystupují v Chopinově Baladě g moll.

(hudba – Chopin: Balada g moll)

Ivan Moravec koncertoval v Itálii, Holandsku, Rakousku, Anglii, NDR, SSSR, USA, Maďarsku, na Salcburském festivalu a připravuje se k zájezdu do NSR a Francie. V Anglii byl přirovnáván k Walteru Giesekingovi a Arthuru Schnabelovi. Jeho Evropské úspěchy vzbudily pozornost v USA, kam přijel poprvé na jaře 1962 na pozvání společnosti Connoisseur Society v New Yorku, aby tam nahrál gramofonové desky – Mozarta, Chopina, Francka a Beethovena. Po návratu z Ameriky odjel s Českým komorním orchestrem, jehož uměleckým vedoucím je vynikající umělec Josef Vlach, na Mezinárodní festival v Salcburku, kde hrál s velkým ohlasem Mozartův koncert Es dur. Jeho americké desky byly vydány a označeny za vynikající. Ivan Moravec byl pozván do USA podruhé, aby opět natáčel, a hlavně aby hrál Beethovenův IV. klavírní koncert s Clevelandským symfonickým orchestrem a jeho šéfem Georgem Szellem. V lednu a v únoru 1964 koncertuje ve Spojených státech a natáčí dvě gramofonová alba – Beethovena a Chopina. V dalších letech pokračuje ve své spolupráci se společností Connoisseur Society, hraje na mezinárodních festivalech v Praze a ve Vídni. Stále znovu a s nesmírnou pečlivostí studuje velká díla světového repertoáru, vrací se k tomu, co již důvěrně zná. Protože Moravec je fanatik přesnosti. Ne v technickém smyslu. Jde mu o přesnost výrazu, o přesnost pochopení záměru skladatele a přesnost provedení tohoto záměru. Připočteme-li k tomu velký, hluboký a bezprostřední muzikantský temperament a oslňující technickou virtuositu, pochopíme, proč se o Ivanu Moravcovi hovoří jako o jednom z nejzajímavějších klavíristů současné doby. Chcete-li se o tom přesvědčit, poslechněte si, jak hraje s Českou filharmonií finále Ravelova koncertu G dur.

Ivan Moravec (foto Pražské jaro / Ivan Malý)
Ivan Moravec (foto Pražské jaro / Ivan Malý)


(pokračování)

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na