Všechny cesty vedou do Prahy

  1. 1
  2. 2
Hudba Plus Petra Vebera (11) - vybraná témata uplynulých dní s nadhledem a v souvislostech: Ještě o třináctém ročníku Festivalu hudebního divadla Opera 2017.
Stavovské divadlo Praha (zdroj commons.wikimedia.org / foto Jorge Royan)

V podzimním termínu Festival hudebního divadla Opera obstál, konstatovali pořadatelé. Třináctý ročník přehlídky tuzemských scén a souborů se uskutečnil od 13. září do 4. listopadu, celkem se odehrálo osmnáct představení, přišlo na ně 7.500 lidí. Jako jediné se letos nezúčastnilo Severočeské divadlo z Ústí nad Labem. A festival skončil o den dřív, než se původně plánovalo – nepodařilo se bohužel zrealizovat Xenakisovu Oresteiu, kterou mělo v Praze uvést Ostravské centrum nové hudby.

Jestli bude podzimní termín festivalu, pořádaného jako bienále od roku 1993, napříště už termínem definitivním, Jednota hudebního divadla ještě neví. Diváci si pohostinská představení našli, i když byli dosud zvyklí na jinou roční dobu a přestože možná samotný rozjezd prodeje lístků byl bezprostředně po prázdninách ze začátku trochu váhavější. Našli si festival, navzdory tomu, že jde o celkově exponovanější dobu, kdy se toho v kultuře děje docela hodně a potenciální publikum má na výběr mnoho dalších nabídek. Podstatnější budou ovšem v úvahách o stanovení případného nového pravidelného termínu nadcházející jednání s pražským Národním divadlem o volných termínech. Pro podzimní dobu nicméně hovoří jedna věc – na rozdíl od zimy už je touto dobou pro pořadatele jasnější, jak to bude v konkrétním roce s financemi…

Festival Opera se může konat především díky tomu, že jde o společnou akci divadel. Z grantů lze do určité míry pokrýt základní náklady, ale divadla se na jejich pokrytí musí podílet a podílejí finančně také sama. Rozhodně nejde o akci výdělečnou. Smyslem festivalu od počátku je umožnit vzájemnou uměleckou konfrontaci a prezentaci souborů před jiným než jejich domácím publikem a současně pochopitelně také umožnit pražským divákům zažít, co je na repertoáru na jiných scénách; ne každý je ochoten nebo schopen jezdit za operou do jiných měst. Festival Opera je vlastně do určité míry nesen rovněž krásným a jinak nepříliš často vídaným idealismem.

I letos byly do programu zahrnuty slovenské operní soubory. Je to sympatické a nejde určitě o nostalgii, stesk po časech Československa. Jazykově a kulturně jsou si obě naše samostatné republiky v mnoha rovinách velmi blízko a ve zvaní slovenských divadel je logika. Další rozšiřování pražského festivalu na „středoevropský“, po němž někteří volají, však Jednota hudebního divadla v daných finančních, termínových a organizačních podmínkách zcela jednoznačně nepovažuje za možné. Je zřejmé, že například rakouská divadla by se musela zvát na komerční bázi – a to není reálné. Pořadatelé se drží při zemi a vůbec se nelze divit. Už to, co se daří zorganizovat, je hodno obdivu – a odhadnout velikost soust, která si pořadatel může „ukousnout“, a nepodlehnout přehnanému optimismu je známkou způsobilosti.

Libušky, skleněné artefakty předávané jako ocenění za výjimečné festivalové výkony, jsou už legendární záležitostí. Ten název je něžný a nápaditý…! Ale soutěžním tento festival není. Jde o vyzdvižení některých týmů a výsledků jejich práce. Může to být i pomocí pro soubor tam, kde je doma.

Cenu kritiků za nejlepší inscenaci získalo Divadlo F. X. Šaldy za inscenaci opery Thaïs od Julese Masseneta. Liberecká opera v posledních sedmi letech přitahuje pozornost dramaturgicky objevnými tituly, často v kombinaci s neotřelým nastudováním a výkony, které v našem kontextu výrazně převyšují průměr. Taková byla Foersterova Eva, Offenbachův Robinson Crusoe, Démon Antona Rubinštejna, Belliniho Náměsíčná nebo Pucciniho Edgar – a nyní i Massenetova Thäis, jak loni napsala Helena Havlíková.

Jules Massenet: Thaïs – Lívia Obručník Vénosová (Thäis) – DFXŠ Liberec 2016 (zdroj DFXŠ Liberec / foto Petr Našic)

Cenu diváků za nejlepší inscenaci obdrželo Národní divadlo moravskoslezské Ostrava za operu Hamlet od Ambroise Thomase. Diváci o této ceně už tradičně rozhodují v anketě. Míru spokojenosti vyjadřují na stupnici od jedné do pěti, kdy pět znamená nejlepší. Hamlet se stal divácky nejúspěšnější inscenací s průměrem 4,87; následovala liberecká Thaïs s průměrem 4,81.

A. Thomas: Hamlet – Thomas Weinhappel (Hamlet), NDM 2016 (zdroj NDM / foto Martin Popelář)

Ostravský Hamlet zabodoval i v ocenění mimořádné interpretace role – Cenu kritiků dostal Rakušan Thomas Weinhappel za titulní úlohu. Do užšího výběru se dále dostali Peter Berger za roli Michela v pražské Juliettě, Jana Sibera za roli Ophélie v opeře Hamlet a Lívia Obručník Vénosová za roli Thaïs. Posledně jmenovaná sólistka má za stejnou roli také Cenu diváků – v anketě získala 111 hlasů.

Ředitelka festivalu Lenka Šaldová vyzdvihla svou cenou inscenaci Čaroděj a jeho sluha autorské dvojice Drábek – Kyas. Operu do Prahy přivezl Ensemble Opera Diversa. Cena jim patří za programové hledání soudobého operního jazyka v přímém kontaktu s interprety.

Pavel Drábek, Ondřej Kyas: Čaroděj a jeho sluha – Ensemble Opera Diversa 2016 (zdroj Ensemble Opera Diversa / foto © Vít Kobza)

A pak ještě uděluje cenu výbor Jednoty hudebního divadla. S letošním pražským Festivalem Opera tato konkrétní cena přímo nesouvisí, ale vůbec to nevadí. Přiřkli ji vedení Národního divadla Brno – Janáčkovy opery v čele s Martinem Glaserem a Jiřím Heřmanem za současnou koncepci a realizaci Festivalu Janáček Brno, který podle zdůvodnění ceny chápou v mezinárodním uměleckém kontextu – že jeho prostřednictvím programově otevírají soudobé možnosti pro inscenování opery a vstupují do mezinárodních koprodukcí s významnými evropskými operními domy. Dění na Festivalu Janáček podle ocenění výrazně ovlivňuje operní dění v Brně, kultivuje domácí publikum a vystavuje operní poměry České republiky mezinárodnímu srovnání.

  1. 1
  2. 2

Související články


Komentáře “Všechny cesty vedou do Prahy

Napsat komentář