Vy jste slyšel Stradu? (1)

  1. 1
  2. 2

Na začátku 2. dějství Janáčkovy opery Věc Makropulos se Emilia Marty ptá Vítka, zda se mu v divadle líbila. „Hotová Strada!“ je jeho odpověď, která Emilii rozčilí: „Vy jste slyšel Stradu? Strada pískala. Corrona měla knedlík. Agujari byla husa.“ V Čapkově předloze je dialog ještě delší:

EMILIA: Vy jste slyšel zpívat Stradu? Poslyšte, Strada pískala; to nebyl žádný hlas.
VÍTEK: Vždyť Strada zemřela už před sto lety!
EMILIA: Tím hůř! Měl byste ji slyšet, Strada! Prosím vás, co pořád máte s tou Stradou?
VÍTEK: Prosím za odpuštění, já – já ji samozřejmě neslyšel. Ale podle historie –
EMILIA: Poslyšte, historie lže. Já Vám něco řeknu: Strada pískala a Corrona měla knedlík. Agujari byla husa a Faustina dýchala jako měch. To je ta Vaše historie
.


(O Janáčkovi – libretistovi psal Jiří Srstka na našem webu
zde, studii Lenky Křupkové přímo o proměnách Čapkova textu v Janáčkově opeře věc Makropulos si můžete přečíst zde)
České, případně slovenské, publikum si díky filmu Císařův Pekař – Pekařův císař pravděpodobně nejprve spojí první ze jmen s onou hraběnkou, jež „spala na nebesích“ – Kateřinou Stradovou (de Strada), milenkou císaře Rudolfa II. Ostatně i ten hraje v opeře podstatnou roli. S Kateřinou Stradovou zplodil šest dětí, kterým všem daroval přídomek d´Austria, čímž je de facto uznal za své potomky. Jedním z nich byl i později neblaze proslulý don Juan d´Austria. Ale tato Strada nezpívala, musí jít tedy o někoho jiného, běží myšlenky…

Anna Maria Strada, provdaná del Pò, se narodila… A již zde začínají problémy: o Stradě se mnoho pramenů zřejmě nezachovalo, a tak se mi v literatuře moc najít nepodařilo. Přesné datum narození není známo, pravděpodobně se tak stalo na přelomu 17. a 18. století v Bologni nebo v Bergamu či šířeji v Lombardii. Poprvé se na scéně se Stradou setkáváme v sezóně z přelomu let 1720 a 1721. Tehdy byla ve službách milánského guvernéra hraběte Colloreda a tehdy také debutovala v Benátkách v opeře La verità in cimento a dalších dílech Antonia Vivaldiho a Giuseppe Orlandiniho. V následujících několika letech slavila úspěchy v Livornu, Lucce a Neapoli. Zde se vdala za impresária Aurelia del Pò. Údajně si ji vzít musel – dlužil totiž Stradě dva tisíce dukátů a na splacení neměl prostředky.

V roce 1729 ji slyšel při svém pobytu v Itálii Händel a angažoval ji pro svou společnost do Londýna. V té době jeho hlavní hvězdy Francesca Cuzzoni a Faustina Bordoni pobývaly na kontinentu a bylo třeba sehnat novou sopranistku. Víme, že Händel Stradě nabídl šest set liber (což bylo ovšem o dvě stě méně než dal altistce Merighi). Do Londýna spolu nejeli – Händel totiž dostal zprávu, že jeho matka umírá. Stihl se ještě vrátit do Halle a staral se o ni v posledních chvílích po celé dny, takže odmítl i návštěvu Johanna Sebastiana Bacha.

Se Stradou se znovu setkal až v Londýně a hned se pustil do skládání nové opery. Stradě začala skutečně velká kariéra, a protože Händel jí psal role ve svých operách a oratoriích „na tělo“, můžeme si učinit alespoň přibližnou představu o jejím sopránu, jehož rozsah sahal od c´ do c´´´ (později se o něco zúžil). Hlas měla silný a dokázala jím vyjádřit citový stav hrdinek. Výborně intonovala, ceněný byl její trylek. Händel o ní prohlásil, že „zpívá lépe než ty dvě, jež nás opustily, neboť první z nich (Bordoni) mne nikdy docela neuspokojila a na druhou (Cuzzoni) bych raději zapomněl. Pravda je taková, že její soprán je jako pronikavý paprsek, který potěší ucho, ale – ach – jak odlišný od Cuzzony!“

 

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


7
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
7 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Kdyz byl tento prispevek ohlasen, okamzite jsem si vzpomnel na Felliniho film La Strada z roku 1954. Ted jsem si to pred nedelni veceri s chuti precetl a zjistil, ze to spolu vubec nesouvisi. Ani jedna (skutecna Strada), ani druha (Gelsomina z filmu La Strada) vsak nemely vzdy na ruzich ustlano. O te prvni jsme si precetli v Pavlove clanku, tak druha (a to Felliniho priznivci davno vedi) byla o 200 let pozdeji prodana za 10 tisic lir do cirkusu. Nelichotivou prezdivku skutecne Strady opakovat nebudu. Te druhe ze zmineneho filmu (herecka Giulietta Masina, Felliniho manzelka) rikali, jiste v dobrem,… Číst vice »

Anonymous

Legrační, legrační, legrační. Zatímco dnes hodnotí výkony pěvců amatéři v tisku (alespoň u nás) a pár hádajících se fanoušků na diskusních fórech, tenkrát to byli sami skladatelé, kteří si vybírali.

Dnes už se fanouškové jenom hádají, jestli je lepší Cura, Villazon, Fleming, Hartjeros, Hampson… Je to jako když si teenager vylepí nad postel plakát s Bradem Pittem :-) "Miluju ho, je tak úžasný…"

Doba se velmi změnila, ale idoly fanoušků i v opeře zůstávají.

operomaniak

Velmi dobrá noticka, nejenom úsměvná, ale i poučná a zajímavá. Děkuji

Jana

Příjemné nahlédnutí do doby dávno minulé. I já jsem mnohokrát přemýšlela, zda interpretační úroveň dnes je jiná, než v minulosti. Po studiu dobových nahrávek a materiálů jsem dospěla k závěru, že v současnosti máme daleko vyšší interpretační úroveň, než v minulosti a nároky na hudební přednes jsou také výrazně vyšší. To co můžete slyšet na některých starších nahrávkách belcanta nebo i na prvních zvukových nahrávkách s hlasem Carusa, svědčí nejenom o zcela jiném přístupu k frázování, ale i ke zpěvu a tím i k vyznění zpívaných skladeb. Tak, jak se zpívá belcanto v současnosti,se za dob Rossiniho nezpívalo. Nyní jsou… Číst vice »

Eduard

Je mnoho zajímavého k publikování atenhle článeček mne nadchl. Dobře, že nekdo takto poutavě "zabrousil" do historie k divám let dávno minulých. Velepěkně a čtivě napsáno.

Anonymous

to anonymní: I dnes si vybírá dirigent zpěváky do své inscenace, ale kvůli globalizovanému světu jsou někteří dobří daleko dříve známější a ikonizovaní. A s úspěchem může přijít i daleko rychlejší pád (viz R. Villazon). RK

Anonymous

Zajímavé, také si myslím, že dříve interpretační nároky nebyly tak vysoké, jako jsou v dnešní precizní době.
J.