Výlety Leoše Janáčka do měsíce a do 15. století

  1. 1
  2. 2

Ale zpátky k Výletům. Asi neexistuje opera, která by měla tolik libretistů, jako Výlet páně Broučka do měsíce. Janáček poměrně chaoticky oslovoval řadu literátů a požadoval od nich napsání, či úpravu libreta na Čechovu prózu. Nejprve Janáček zkoušel napsat libreto sám, pak ve spolupráci s Fedorou Bartošovou, libretistkou bláznivé opery Osud, avšak neúspěšně. Dále na libretu spolupůsobili pánové Mašek, Holý, Dyk, Janek, Šípek, Gellner, osloveni byli i bratři Mrštíkové, spolupráci odmítnul S. K. Neumann … a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Nicméně rozhodující roli při tvorbě libreta sehrál F. S. Procházka, byť souběžně s ním libreto vytvářeli i Viktor Dyk a Jiří Mahen, kteří o sobě nevěděli až do té doby, kdy se Mahen z novin dozvěděl, že libreto k Výletům napsal Dyk, přičemž byli oba přátelé. Spor je pak „ukončen“ v roce 1916, protože je Dyk zatčen pro velezradu a libreto dokončuje věrný F. S. Procházka. Dlužno také podotknout, že původně Janáček operu o Matěji Broučkovi a jeho výletech koncipoval pouze jako Výlet do měsíce, tedy jako jednu operu, již dokonce opatřil epilogem. K samostatnému uvedení Výletu páně Broučka na měsíc jako samostatné opery s epilogem však došlo až o mnoho později.

Zůstává nezodpovězenou otázkou, proč Leoš Janáček právě sáhnul po próze Svatopluka Čecha s tím, že se tato próza v adaptované podobě již na divadelních scénách objevila. Výlet do měsíce zpracoval František Ferdinand Šamberk jako frašku se scénickou hudbou Karla Kovařovice (!), operetu na toto téma pod názvem Výlet pana Broučka složil dnes již neznámý skladatel Karel Moor. Důvodem snad byla touha Janáčka „namířit očistně střely do vlastních řad“. Šlo mu tedy asi o burlesku, satiru, kritiku českého prostředí a bůh ví co ještě. Zřejmě ho přitahovala postava Matěje Broučka, který rád pije pivo a honí nájemníky ve svém domě, aby mu zaplatili činži na straně jedné, na straně druhé pak svět sterilních umělců na měsíci, bez dotyku s jakoukoli realitou (i tou měsíční), pijících pouze rosu, kteří jsou plní licoměrnosti a pokrytectví. Ostří Janáčkovo se zařezává do české reality daleko důrazněji ve Výletu do 15. století, kdy je chování Matěje Broučka v obklopení husity zbabělé, dá se říci typicky české a alibistické. Před rozhodující bitvou, do které má Brouček pochodovat s husity, zpívá: „K čemu, proč a co mne to vynese?“ Nu, satira a mravokárcovství  se na operní jeviště moc nehodí.

Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy – ND 2018 (zdroj ND / foto Hana Smejkalová)

Zajímavá je však Janáčkova práce s jazykem a týká se vlastně všech jeho tří „literárních oper“, tedy ještě Příhod lišky Bystroušky (předloha Rudolf Těsnohlídek) a Janáčkovy poslední opery Z mrtvého domu (předloha Fjodor Michajlovič Dostojevskij). Otevřeně řečeno, jsou libreta těchto oper na hranici srozumitelnosti. Opera Z mrtvého domu, kde libreto psal sám Janáček, je zaplavena rusismy (Já pozdravljaju s prazdnikom) a v Lišce Bystroušce Janáček používá směsici příbrněnského, bílovického, hanáckého a bůhví jakého ještě dialektu, kterému též není zrovna rozumět. Výlety jakoby tento vývoj předznamenávaly s použitím zvláštního ústrojenství českého jazyka v případě Výletu do měsíce a starobylé češtiny v případě Výletu do 15. století. Jakoby se Janáčkovi tento Čechův metajazyk více než zamlouval a možná dosti právě přispěl k tomu, že Janáček si umanul Čechovy prózy zhudebnit. Pokud si vezmete na jedné straně prózu Svatopluka Čecha a na straně druhé libreto k Výletu do měsíce zjistíte, že Janáček a jeho houf spolupracovníků „vybíral“ do libreta právě části, které jsou co nejvíce nesrozumitelné.  Posuďte sami:
Etherea: „Již prchám jako vánkem vůně květná, leč vrátím se jak motýl na liánu, když bleskne duhou v reje paviánů, jak živý démant ve všech barvách vzlétna.

Obdobné je to ve Výletu do 15. století, kde je zpívaná starobylá čeština ještě nesrozumitelnější. Pokud pak porovnáme jazyk Čechův s jazykem Janáčkovým (respektive s jazykem F. S. Procházky) zjistíme, že Janáček s Procházkou nesrozumitelnost textu ještě posilují.

Čech: „Ale ty jsi jistě cizozemec poběhlý, ježto mluvieš někakú změtenú řěčí a odievaš  sě takým rúchem, potvorným.“
Janáček + Procházka: „Tys ajsa cizozemec? Mluvíš někakú zmatenú řečí, sotně rozumiem, co blebceš a potvorně se odieváš.

Svatopluk Čech pak asi v polovině Výletu do 15. století uprostřed textu zničehonic napsal: „Doufám, že jsem svou staročeštinou neznalce již dosti oslnil, znalce pak dosyta pozlobil a že mi proto čtenářové dovolí, abych ostatní řeči svých Staročechů podal prostou novočeštinou“. Této výzvy však Janáček s Procházkou nedbali.
Ano, je skvělé, že již máme v operních domech titulkovací zařízení, kde i u české opery je promítáno také česky psané libreto.

Přes všechno shora uvedené je obdivuhodné, že Janáčkův hudební génius dokázal z takového s odpuštěním libretistického mišmaše ukout podivuhodnou operu, jež je celistvá, zajímavá, místy i strhující, byť spíše pro operní gurmány. Výlety páně Broučkovy však představují neslezitelnou horu a to pro naprostou většinu operních režisérů. Není se čemu, ve vztahu k podobě opery Výlety páně Broučkovy, co divit.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na