Wagnerovy opery poprvé v Čechách

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Wagnerovský kaleidoskop 
Výběr z kritik uvedení děl Richarda Wagnera v Čechách v průběhu 19. století 


Tannhäuser

(první uvedení v Čechách 25. listopadu 1854, Stavovské divadlo Praha)

Po více než dvouletém, pro každé umělecké vedení opery velmi charakteristickém váhání stalo se včera konečně uvedení opery R. Wagnera skutečností. Už dlouho před představením byla všechna místa obsazena, vstup do divadla si musel člověk draze vykoupit. Ačkoli poskytla přeplněnost divadla podnět k mnohému komickému intermezzu, vládlo přece během téměř čtyřhodinového představení ono bezdeché ticho a napjatá pozornost, jakou si za všech okolností vynutí pouze velké umělecké dílo. Jen pouze na koncích jednání a po jednotlivých výstupech bylo přerušováno bouřlivým aplausem davu. Účinek prvního vcelku dávaného Wagnerova díla můžeme bez přehánění označit jako obrovský. I když se možná v příštích dnech tu tam rozvine prudká a stranická kontroverze o poněkud nezvyklém hudebním dramatu, první dojem byl veliký, poetický a zažehující; neboť takový umělecký zájem, takové spontánní nadšení jako včerejší se nedá předstírat. Uvedení opery prokázalo, co dokáže nadšení. Orchestr byl posílen o více než 30 hráčů a výjimečně hrál, dokonce i ve smyčcích, většinou dobře. Totéž platí o výkonu sboru.
(Bohemia, 26. 11. 1854)

Kolosální zpěvohra Tannhäuser potkala se u nás s výsledkem tak vřelým a hlučným, že nám živě připomínala ony lepší časy, kdy ještě krasochuť a soudnost Prahy umrtvujícími snahami jistých hudebních monopolistův neporušeny byly a výrok pražského obecenstva ve věcech hudebních daleko široko velké požíval vážnosti. Úprava byla velevkusná a skvostná.
(Lumír, příloha 28.11.1854)

Lohengrin
(první uvedení v Čechách, 25. února 1856, Stavovské divadlo Praha)

Wagnerův Lohengrin vypadl velmi skvěle. Jest to skladba ještě velkotvornější než Tannhäuser. Při provozování pro větší obecenstvo neškodilo by notné zkrácení některých délek. Z dekorací se nám druhá nelíbila, poněvadž v ní naprosto pohřešujeme časový ráz a řádnou známost architektury.
(Lumír, 28.2.1856)

Bludný Holanďan
(první uvedení v Čechách, 7. září 1856, Stavovské divadlo Praha)

Naše publikum, které už slyšelo Tannhäusera a Lohengrina, se bude umět zorientovat. Je to, jako bychom zde byli svědky západu slunce uplynulého dne, zatímco červánky nového už šíří své ohnivé paprsky.
(Bohemia, 6. 9. 1856)

Včerejší první představení Wagnerova Bludného Holanďana zaplnilo veškeré prostory divadla. Že se Wagner jako básník a skladatel u našeho publika těší zvláštním sympatiím, dokázala nejen tato okolnost, nýbrž ještě více ona takříkajíc bezdechá účast, nejpozornější zájem, s nímž sledovalo toto drama Wagnerova přechodného období od bouře a vzdoru k umělecky vědomé tvorbě. Těší nás, že můžeme sdělit, jak právě ty okamžiky, které lze považovat za předzvěst nynějšího období jeho múzy, vyvolávaly všeobecnou senzaci.
(Bohemia, 8. 9. 1856)

Rienzi
(první uvedení v Čechách, 24. října 1859, Stavovské divadlo Praha)

Zvláštně vzrušený, už týdny trvající zájem o Rienziho došel včerejším provedením konečně uspokojení. Lze snadno pochopit, že se zde, kde jsme se už naučili ocenit ‚hudební drama‘ moderního reformátora v dílech jako Tannhäuser a Lohengrin, zdá uvedení jeho poslední ‚opery‘ – nechceme-li k nim počítat ještě také Bludného Holanďana – poněkud odvážným. Experiment se v Praze vydařil potud, že mnoho významných okamžiků plné čtyři hodiny trvajícího představení před plným hledištěm mělo ohlas a sklidilo bouřlivý potlesk.
(Bohemia, 25. 10. 1859)

Hudba ku Cola Rienzi je skrz naskrz krásně a charakteristicky držána a zvláště ve sborech i v několika recitativech vskutku velkolepá. Velkého účinku vzbuzuje velký počet efektních triumfálních pochodů a velkých konečných výjevů.
(Dalibor, 10. 11. 1859)Wagnerovy koncerty v Praze
(podzim 1863)

Wagner dobyl Prahu, to nelze jen tak přejít mlčením, nýbrž energicky zdůraznit. Můžeme vůči jeho zvláštnostem odvážného reformátora, zejména vůči jeho příliš excentrickému, příliš idealistickému směru nejnovější fáze ještě namítat mnoho významného a jistě ne neoprávněnéh. Sotvakdo však popře, že se v něm  setkáváme s výjimečnou, a pokud jde o Německo jedinou produktivní silou, silou, která znamená pokrok v pozitivním, nebo alespoň nejméně negativním smyslu.
(Bohemia, 10. 11. 1863)

Mistři pěvci norimberští
(první uvedení v Čechách. 26. dubna 1871, Stavovské divadlo Praha)

Nemůže již ani nejzarytějších protivníků Wagnerových býti tajno, na kterou stranu se kloní vítězství v tuhém zápasu mezi starou, na ryze hudební půdě stojící ‚operou‘ a moderním ‚hudebním dramatem‘ neboli ‚zpěvohrou‘ – ovšem v tohoto slova smyslu nejvyšším a nejušlechtilejším. Dokud velké obecenstvo dramatická díla Wagnerova posuzovalo dle obvyklé šablony operní, dotud nemohlo se s nimi arci spokojiti a spřáteliti.
(Hudební listy 1871)

Lohengrin
(první uvedení v češtině, 12. ledna 1885, Národní divadlo Praha)

Úspěch prvního provedení Wagnerova Lohengrina v Národním divadle byl rozhodný a skvělý. Hned po ukončení předehry, později pak po každém aktu ozval se nadšený potlesk. Mužský sbor v druhém jednání byl aplaudován dokonce při otevřené scéně. Všichni účinkující provedli své úlohy s nejlepší snahou a s výsledkem znamenitým, takže celkový dojem, zvýšený nádherou výpravy a slavnostní náladou, při premiéře vládnoucí, byl unášející.
(Národní listy, 13. 1. 1885)

Zlato Rýna, Valkýra
(první uvedení v Čechách, 19. a 20. prosince 1885, Stavovské divadlo Praha)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na