Celoživotním zájmem teatrologa Ladislava Čavojského byl italský skladatel Giuseppe Verdi, velmi si ovšem vážil i díla Richarda Wagnera. Jeho vztah k těmto dvěma velikánům dal vzniknout knize o jejich tak rozdílném opusu a o jejich operách na slovenských scénách. Autor srovnává život a obou skladatelů a na základě zahraničních i vlastních kritik inscenací jejich děl načrtává obraz vývoje operního umění na Slovensku v uplynulém století.
Ladislav Čavojský vždy dokázal zaujmout svým osobitým jazykem, humorem a schopností získat si čtenáře svým nadšením pro divadelní umění. Tyto vlastnosti charakterizují i jeho poslední knihu, kterou nestihl dokončit. K vydání připravila nedokončený rukopis až Katarína Ducárová, dcera Ladislava Čavojského. Divadelní kritik Vladimír Blaho pak doplnil chybějící části.
Ladislav Čavojský (17. ledna 1932, Trnava – 9. ledna 2014, Bratislava) byl divadelní historik a kritik. Vystudoval divadelní vědu na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (1955). Od ukončení vysokoškolského studia působil nepřetržitě na vědeckém pracovišti Slovenské akademie věd (v současnosti Ústav divadelnej a filmovej vedy Centra vied o umení SAV). Jeho hlavní oblastí výzkumu bylo slovenské divadlo od jeho zrodu (1830) až po současnost. Byl odborníkem na amatérské i profesionální činoherní a hudební divadlo (zejména operu) a autorem stovek studií, článků, kritik, recenzí a příspěvků v denním tisku, odborných časopisech (Kultúrny život, Slovenské divadlo, Literární týdeník, Divadelní noviny, Javisko, Teatro), knižních sbornících a encyklopedických dílech. Vydal samostatné publikace Divadlo v Trnavě (1982), Divadlo v Brezně (1988), První a přední herci Slovenského národního divadla (1993), Slovenské divadlo do roku 1919 (1997, 1998), Ferko Urbánek aneb Naše divadelní učebnice (2011), je spoluautorem Kapitol z dějin slovenského divadla (1967), Slovenské amatérské divadlo 1830-1980 (1983), Encyklopedie dramatického umění Slovenska (1989, 1990), Slovenské divadlo ve 20. století (1999). Ve svých dílech se zaměřoval na zpracování dosud neprobádaných a divadelně historicky neprozkoumaných souvislostí. V tomto duchu také připravoval svou poslední práci o operních skladatelích Giuseppe Verdim a Richardu Wagnerovi na slovenských operních scénách. Jeho vědecký výzkum a práce věnované divadlu byly oceněny Řádem Ľudovíta Štúra II. třídy za mimořádné zásluhy o rozvoj kultury a umění (2010), Cenou Literárního fondu za celoživotní dílo v oblasti divadla a rozhlasu (2011) a Zlatou medailí Slovenské akademie věd (2012).
Mgr. Vladimír Blaho (narozen 26. října 1943) vystudoval španělštinu a slovenštinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Jeho práce Tragičnost v Lorcových dramatech byla později vydána knižně. V letech 1970-1982 pracoval ve Výzkumném ústavu kultury a veřejného mínění, kde provedl řadu výzkumů divadelního publika a kulturních zájmů. Poté pracoval na odboru školství Ministerstva kultury Slovenské republiky jako specialista pro estetickou výchovu a zájmovou uměleckou činnost, v letech 1987-1990 vedl Kabinet estetické výchovy při Institutu vzdělávání, kde napsal publikaci Jak rozumět opeře. V letech 1991 až 2003 působil jako specialista pro pěvecké sbory v Národním vzdělávacím centru, kde organizoval festivaly a školení pro amatérské sbory. Od počátku 70. let píše operní recenze pro Hudební život. Publikoval operní recenze, operní medailony a další články týkající se opery, nejprve v kulturní rubrice deníku Ľud (1974-1990), později v Pravdě, Práci, Národním obrodu a v časopise Javisko. V časopisech Nové slovo a Literární týdeník psal kromě operních recenzí také odborné reflexe festivalu Zvolenské hry a širší kulturní a kulturně-politickou publicistiku. Publikuje na operním portálu Opera Slovakia a recenzuje také zahraniční operní inscenace. Je autorem publikace Viva La Bohéme! (Divadelní ústav, 2019) a autorem studie Dějiny slovenského divadla II (Divadelní ústav, 2020).
