Zběsile omračující, plná neomezené síly. Rozhovor s mezzosopranistkou Eliškou Weissovou

Paní Weissová, setkáváme se krátce poté, co vám bylo uděleno ocenění na&scaron;ím zpravodajským portálem Opera Plus. Cenu jste získala u čtenářů předev&scaron;ím za va&scaron;e výjimečné ztvárnění postavy Ortrudy ve Wagnerově Lohengrinu. Byla Ortruda va&scaron;ím prvním setkáním s Wagnerem? Poprvé jsem se setkala s Wagnerem v roce 2013 v opeře Rennes ve Francii, kam jsem byla angažována, abych tu zpívala v koncertním provedení jednu z valkýr, Rossweisse, ve druhém dílu tetralogie Prstenu Niebelungova. Souběžně s tím jsem byla požádána ředitelem opery, zda bych mohla také koncertně vystoupit v duetu Elsy a Ortrudy z druhého aktu Lohengrina (Zurück Elsa). Je to velmi obtížný duet a vůbec jsem si v té době nepřestavovala, že budu někdy Wagnera, potažmo dokonce Ortrudu zpívat. Nicméně v roce 2016 jsem dostala nabídku na roli Ortrudy ve Slovenském národním divadle, kde Lohengrina dirigoval pan Friedrich Haider. A po bratislavské Ortrudě při&scaron;la nabídka i z Prahy. Celá produkce Lohengrina byla mimořádným počinem na české operní scéně, k tomu jistě přispělo i hudební nastudování Constantinem Trinksem a režijní vedení pravnučkou Richarda Wagnera, Katharinou Wagner – jak byste hodnotila setkání s těmito osobnostmi? Spolupráce s oběma umělci byla pro mne obrovským zážitkem. Pan dirigent Trinks dbal nekompromisně na každý detail a absolutní přesnost německé dikce. Byla jsem velmi ráda za v&scaron;echny jeho cenné připomínky a poznámky, které mne od Bratislavy určitě posunuly mnohem dál. Paní Katharina byla při inscenování velmi příjemná, vycházela z mého typu, mých vlastních nápadů a moje představy korigovala, aby zapadaly do celkové koncepce Lohengrina. Zdánlivá statičnost celé inscenace neznamenala, že budeme při zpívání &bdquo;jen“ sedět či stát, ale paní Wagner naopak vyžadovala pro každou větu, každé slovo specifický výraz a vnitřní napětí. Je úžasné mít možnost pracovat s takovou režisérkou. Určitě to byl velký přínos jak pro samotné pěvce, tak pro Operu Národního divadla. Va&scaron;í Ortrudu oceňuje nejen domácí publikum, ale v superlativech se předhánějí i zahraniční recenzenti, například Jan Brachmann ve Frankfurter Allgemeine Zeitung z 10. června 2017 uvádí: &bdquo;Ortruda Eli&scaron;ky Weissové působí jako výkonný raketový pohon, hlas nejvy&scaron;&scaron;í kontroly v dramatickém žáru, každý její atak je přesně zacílen a vždy zasáhne“ či &bdquo;Takřka zběsile omračující, plná neomezené síly byla Ortruda Eli&scaron;ky Weissové.“ – to uvádí Michael Ernst z Neue Musikzeitung 11. června 2017 a konečně Manuel Brug z Die Welt, 10. června 2017 pí&scaron;e &bdquo;ze zbývajícího části solidního ansámblu vyniká Eli&scaron;ka Weissová přímo bombasticky, nejen jako citronově žlutá, zdobená pajetkami, zlá rádobykrálovna. Její vysoké tóny, letící jako &scaron;íp v 'Entweihte Götter!', propůjčily tomuto setkání s operní minulostí alespoň na chvíli momenty vzru&scaron;ujícího dne&scaron;ka“. A kritici rovněž chválí va&scaron;í jazykovou přípravu. Ano, z tohoto mám velkou radost, věnovala jsem textu a výslovnosti opravdu velkou pozornost a jsem ráda, že i tato stránka mé role připoutala pozornost. Jaké specifické pěvecké problémy může přiná&scaron;et role Ortrudy v Lohengrinu? To samozřejmě záleží na interpretovi, jeho pěveckém &scaron;kolení a technice. Pro mne je nejobtížněj&scaron;í duet s Telramundem hned na počátku druhého dějství, je napsán hodně ve střední poloze – a tu musím obdařit vždy dostatečnou znělostí. Tento duet je naprosto klíčový pro motivaci dal&scaron;ího chování obou postav, a proto deklamace musí být srozumitelná a přesvědčivá. Necítím žádný pěvecký problém při výbuchu Ortrudy při setkání s Elsou Entweihte Götter! či Zurück Elsa. Úplný závěr Lohengrina pak sice pěvecky pro mne není složitý, protože mám dobrou vysokou polohu – ale je tu jiný problém: Ortruda v posledním aktu nevystupuje, můj hlas je více než hodinu v klidu a já mám přijít na jevi&scaron;tě zpívat bouřlivé Fahr heim. Po první zku&scaron;enosti z Bratislavy jsem se naučila svůj hlas po celou dobu tří aktů v &scaron;atně zahřívat, aby závěr měl potřebnou údernost. Jinak je role Ortrudy naprosto fascinující, jak po pěvecké, tak po emocionální stránce. V případě spolupráce s Katharinou Wagner nezůstalo v&scaron;ak jen u Lohengrina, že? Ano, během leto&scaron;ního léta jsem byla oslovena, abych přijela do Bayreuthu přímo do festivalového Festspielhausu a tam se s dal&scaron;ími pěvkyněmi zúčastnila konkurzu na role valkýr do nového Prstenu Niebelungova, který bude premiérován v roce 2020. Zazpívat si na tomto jevi&scaron;ti Wagnera a dokonce zmíněný velký závěr Ortrudy Fahr heim (jak jsem k tomu byla vyzvána komisí) bylo obrovským zážitkem. Účinkování v Bayreuthu by mělo předcházet v roce 2019 koncertní provedení Valkýry v Abu Dhabi – v rámci pohostinského vystoupení bayreuthského festivalu. Z tohoto pohledu se dá říct, že pražská Ortruda je va&scaron;ím osudovým setkáním s Wagnerem? Bezesporu ano, ráda bych se věnovala tomuto oboru – poslední léta můj hlas nabírá na objemu a moje vý&scaron;ky se stávají pevnými a jistými. Chtěla bych teď více zpívat role &bdquo;zwischefachu“, to jsou role na pomezí mezzosopránu a dramatického sopránu. Zpívám Amneris, Azucenu, Ulriku, Cizí kněžnu, ale zkusila jsem si za poslední rok například i Santuzzu v Plzni, Giorgettu v Pucciniho Plá&scaron;ti v Bratislavě – a cítím se v těchto rolích s vý&scaron;e položenou tessiturou velmi komfortně. Myslím, že mám pořád slu&scaron;né hloubky i pro vyloženě altové role (například Ježibabu), ale jako ryba ve vodě se cítím právě v těchto vý&scaron;e položených partiích. Zkou&scaron;ela jsem koncertně zpívat závěrečné Libu&scaron;ino proroctví a jednak můj vlastní báječný pocit z intepretace, jednak i velmi pozitivní ohlas publika mně potvrdily, že můj hlasový vývoj není nesprávný. Myslím si, že vývoj hlasu potřebuje vždy nějaký čas a hlavně dostatek jevi&scaron;tních příležitostí. Za několik dní budete mít možnost se pražskému publiku představit i v jiné hvězdné roli českých dramatických pěvkyň – Kostelničce v Janáčkově Pastorkyni. Ano, Kostelnička je moje srdeční záležitost. Je to postava, která mě úplně pohlcuje po herecké, emocionální a pěvecké stránce. Před několika dny jsem byla oslovena hudebním ředitelem Opery Národního divadla, panem Jaroslavem Kyzlinkem, abych vystoupila v novém hudebním nastudování současné inscenace Národního divadla v Praze, a to 1. prosince 2017. Poprvé jsem Kostelničku zpívala velmi mladá, ve třiceti letech na festivalu Janáček Brno v nastudování Komorní opery JAMU, a z dne&scaron;ního pohledu vidím, že jak představitelsky, tak pěvecky jsem jí je&scaron;tě nemohla tehdy zcela obsáhnout. Poté jsem v této roli hostovala ve francouzském Opéra de Rennes, Opéra de Limoges, Opéra de Reims. Ale je tu téměř devět let dal&scaron;ího zpívání, nabývání i lidských zku&scaron;eností včetně prožitku vlastního mateřství. Naposledy jsem tuto roli zpívala v létě 2016 na Grab&scaron;tejně s báječnými kolegy z Národního divadla – a teď na na&scaron;í první scéně vyměním Rychtářku za Kostelničku – stra&scaron;ně moc se na to tě&scaron;ím. Už i současná hudební příprava je pro mne velmi vzru&scaron;ující – pan dirigent Kyzlink mně dává úžasné podněty a je to velká radost s ním pracovat. Máte pro roli Kostelničky nějaké vzory? Léta jsem zpívala Rychtářku po boku paní Urbanové, jejíž svrchovaná interpretace mne vždycky dojímala, a velmi si vážím umění paní Naděždy Kniplové. Její Kostelnička mě uchvátila již na začátku mého pěveckého studia. Vy jste prakticky účinkovala ve v&scaron;ech velkých českých divadlech, ale máte za sebou už i nejednu zahraniční zku&scaron;enost, naposledy to byla letní stagiona s Verdiho Azucenou v Erfurtu. Je velký rozdíl mezi tím zpívat v Česku a v zahraničí? V zahraničí je nesrovnatelně vět&scaron;í konkurence, jak v italském, tak v německém oboru. A když odhlédneme od finanční stránky takového hostování, tak mě vždycky fascinuje dokonalá organizace takových produkcí. Alespoň třeba v Německu je v&scaron;e do detailu naplánováno, korepetice, zkou&scaron;ky kostýmů, hlavní zkou&scaron;ky a podobně – a v&scaron;e funguje, dodržuje se – mne jako zpěvačku to nesvazuje, naopak, dává mi to prostor věnovat se plně přípravě své role a pak odevzdat divákovi ten nejlep&scaron;í výkon. Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů na jevi&scaron;tních prknech! VIZITKA Eli&scaron;ka Weissová (1979) se narodila v Moravské Třebové. Zpěv studovala na Konzervatoři v Brně a na pražské Akademii múzických umění u profesora René Tučka. Jako doplněk studií absolvovala mistrovské kurzy u Naděždy Kniplové a Petera Dvorského. S úspěchem se zúčastnila několika pěveckých soutěží, například Mezinárodní pěvecké soutěže Emy Destinnové v Českých Budějovicích, Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kterou v roce 2004 vyhrála, Queen Sonja Competition v Oslu, soutěže Mikulá&scaron;e Schneidera-Trnavského, (3. místo) Competizione dell'Opera v Drážďanech nebo soutěže Borise Christoffa v Sofii. Od roku 2006 působila jako stálý host opery v Olomouci, Plzni, Ústí nad Labem, Opavě a Ko&scaron;icích, kde nastudovala Florence (Britten: Albert Herring), Marcelinu (Rossini: Lazebník sevillský), Káču (Dvořák: Čert a Káča), Maddalenu (Verdi: Rigoletto), Ulricu (Verdi: Ma&scaron;karní bál). V plzeňské opeře dále nastudovala Verdiho Azucenu (Trubadúr) a Fenenu (Nabucco), Pucciniho Kněžnu (Sestra Angelica), role Archanděla Gabriela a Kovářovy dcery (Martinů: Hry o Marii), Ježibabu (Dvořák: Rusalka) a Stařenku Buryjovku (Janáček: Její pastorkyňa). V Opeře Národního divadla v Praze vystupuje například jako Rychtářka (Její pastorkyňa), Marcellina (Figarova svatba), Mercedes (Carmen). S tímto souborem absolvovala také několik zahraničních zájezdů (Japonsko, Itálie). Od sezony 2009/2010 působí jako stálý host Národního divadla v Brně, kde vystupuje jako Fenena (Nabucco) a Amneris (Aida). Na svém repertoáru má dále Suzuki (Puccini: Madame Butterfly), Olgu (Čajkovskij: Evžen Oněgin), Evu (Martinů: Veselohra na mostě), Dido (Purcell: Dido a Aeneas), Kostelničku (Janáček: Její pastorkyňa), Ljuba&scaron;u (Rimskij-Korsakov: Carská nevěsta). V roce 2010 v roli Martinky účinkovala na operním festivalu v irském Wexfordu. Na koncertním podiu se představila se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK v Rimini v Janáčkově Glagolské m&scaron;i, s Českým národním symfonickým orchestrem ve Verdiho Requiem, jako Zefka z...

Mohlo by vás zajímat