Brno Contemporary Orchestra: Jen blázni (ne)přišli na Blázna

  1. 1
  2. 2
Druhé vystoupení Brno Contemporary Orchestra v letošním roce jako obvykle nezaplnilo prostory brněnského Besedního domu. Přesněji, koncert přilákal dvaašedesát posluchačů, což je, kdyby si diváci sesedli koncentrovaně vedle sebe, jedna čtvrtina parteru. Pokud nejste pravidelným návštěvníkem těchto akcí, můžete namítnout, že je takový nezájem děsivý, není to však pravda.
Pavel Šnajdr, Brno Contemporary Orchestra – Brno 7. 3. 2017 (foto © Petr Francán)

Brno Contemporary Orchestra má totiž jednu výsadu, kterou si ostatní orchestry nemohou, ba dokonce nesmí dovolit: nemusí vybírat svůj program s ohledem na publikum. To totiž stále určuje kasovní úspěchy koncertů, z čehož vyplývá, že determinuje i to, co se na nich bude provádět. A buďme upřímní, publikum jako celek, jako živá a citlivá masa – není teď myšleno nějaké konkrétní posluchačstvo, spíše zprůměrované obecenstvo – často zastavilo svou recepci hudby u moderních děl, která však jsou téměř sto let stará. Kdyby tedy Brno Contemporary Orchestra bylo nuceno adaptovat se podle vkusu veřejnosti, je téměř jisté, že by žádné Brno Contemporary Orchestra neexistovalo.

Dirigent Pavel Šnajdr se na koncertě s názvem Blázen 2 postaral o provedení děl spadajících převážně do první poloviny devadesátých let, tedy kompozic, které jsou staré více než čtvrt století.

Pavel Šnajdr – Brno 7. 3. 2017 (foto © Petr Francán)

Skladba Hanse Zendera s názvem „Denn wiederkommen“: Hölderlin lesen III“ pro smyčcový kvartet a mluvený přednes zahájila lehce bláznivý, na straně druhé však i racionální hölderlinovský večer. Sopranistka Irena Troupová se zasadila o velmi expresivní recitaci, kterou smyčcový kvartet doprovázel. Respektive nedoprovázel, spíše akusticky a dějově podporoval.

Irena Troupová – Brno 7. 3. 2017 (foto © Petr Francán)

Opus započal neustále se opakujícím vysokým tónem prvních houslí v různých rytmických obměnách, který dominoval zvuku kvarteta, zatímco sekundy, viola a violoncello doplňovaly celek krátkými intervalovými úseky, často s akcentovanou poslední notou fráze. Ve druhé části skladby se mění zvuk kvarteta, kdy první a druhé housle hrají pizzicato, při kterém navíc používají mikrointervaliky a čtvrttónových glissand, zatímco viola a violoncello je doprovázejí monotónním, dlouze a pomalu smykovaným tónem, jenž vytváří hutný základ celku.

Přednes Ireny Troupové byl přítomen hned od první části, nicméně převládl až v jakési třetí větě, ve které ho Zender uplatnil více než v částech předešlých. Celkový zvuk kvarteta byl velmi přesvědčivý – byla to pěkně vyvážená crescenda a decrescenda, ve kterých se hráči pozorně poslouchali navzájem, ale i subita, jež byla perfektně zvukově rozlišena v kvartetu jako celku. Místy však plný zvuk instrumentalistů přehlušil vzrušenou recitaci, která pod náporem kvarteta v některých pasážích téměř zanikala. Naprosto obdivuhodná pak byla pianissima, kterých kvartet dosáhl a při nichž posluchači tajili dech a ani nedutali. Zejména se jednalo o úseky, ve kterých hráči drobně přejížděli svými smyčci přes struny a vytvářeli zajímavý zvukový efekt. Recitace se často zajímavě zvukově kryla s pizzicatem ve druhých houslích, v předposlední části ji naopak podporovaly housle první. Za zmínku stojí jistě téměř minutové smyky ve viole, ve kterých byla skvěle zvládnuta neslyšná výměna smyčce. V poslední části přebraly druhé housle monotónní vysoký tón úvodu od svého prvního kolegy, zatímco ten hrál pizzicato a violoncello s violou je po vzoru začátku podobně doplňovaly.

Irena Troupová, Pavel Šnajdr, Brno Contemporary Orchestra – Brno 7. 3. 2017 (foto © Petr Francán)

Druhým číslem večera bylo dílo Georga Friedricha Haase pojmenované „… Einklang freier Wesen …“ pro deset nástrojů, jejichž party se však dají provádět i sólově nebo v menších skupinách. Skladba začíná temným a hlubokým zvukem celého ansámblu, basový klarinet v těchto pasážích spolu se snad až barbarsky rituálním účinkem zbytku tělesa připomínal australské didgeridoo. Vzhledem k tomu, že skladatel použil výsadně hluboké nástroje jako zmíněný basklarinet, basovou flétnu, violoncello či kontrabas, předpokládal, že výsledný zvukový efekt bude tmavý. Ačkoliv se mohlo zdát, že instrumenty zněly nesourodě, komplexnost, s jakou pak zněl výsledný zvuk, byla báječná. Ačkoliv vibrafon i marimba nebyly slyšet jako samostatná jednotka, pomáhaly dovytvářet celek. Basová příčná flétna pak místy jako by navazovala na skladbu předešlou, zejména v částech, kdy její tón připomínal lidský hlas, který se dral zpoza masy zvuku. Poutavé pak bylo místo, ve kterém se všechny nástroje sešly na jednom tónu, ze kterého se po chvilce opět vydaly každý jinam, nicméně onen jednotónový cantus firmus přetrvával v určitých instrumentech i nadále a zněl jako siréna či přistávající letadlo, zejména když jeho kolegové postupovali chromaticky do hlubokých poloh.

Pavel Šnajdr, Brno Contemporary Orchestra – Brno 7. 3. 2017 (foto © Petr Francán)

Po přestávce zazněla třívětá Turm Musik pro sólovou flétnu, komorní soubor a magnetofonový pás Heinze Holligera. Jednotlivé části sice byly attacca, nicméně specifičnost jejich charakterů je zřetelně rozdělila. Flétnová introdukce magnetofonového pásu, jež zněla jako hudba z filmů o Vinnetouovi, zahájila celou kompozici. Na ni pak navázala sólová flétna v podání Daniela Havla, kterou po chvíli kadenčního preludování přerušila obrovská rána do činelů, po níž následovala temná mezihra magnetofonového pásu.

Daniel Havel – Brno 7. 3. 2017 (foto © Petr Francán)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - BCO -P.Šnajdr & I. Troupová, D. Havel (Brno 7.3.2017)

[Total: 9    Average: 4.4/5]

Související články


Napsat komentář