Gala (nejen) s Deborah Voigt v Litomyšli

Aktualizováno 

Mezinárodní festival v Litomyšli pokračoval ve svém programu galakoncertem, nazvaným Návštěva v Metropolitní opeře v New Yorku. Náplní bylo vystoupení nejen operní hvězdy Met Deborah Voigt, dramatické sopranistky známé především z rolí Richarda Wagnera a Richarda Strausse. Spolu s ní vystoupil americký tenorista Garrett Sorenson a za dirigentským pultem PKF – Prague Philharmonia stanul další Američan – dirigent James David Jackson.Program koncertu, který budil zdání zlatého hřebu letošního sedmapadesátého ročníku litomyšlského festivalu, byl dramaturgicky zvolen pěkně kontrastně. První část tvořila závažnější tvorba německé opery, která je pro Deborah Voigt oborovou parketou, především Richard Wagner. Druhou část vyplnily ukázky z francouzské operní tvorby, třetí závěrečný oddíl byl takticky vhodně opřen o známou tvorbu muzikálovou.

V prvém oddílu večera, který byl zaměřen na operní tvorbu německou, zazněla na úvod ouvertura k Weberově Euryantě a poté obstaral pěvecký vstup do večera tenorista Garrett Sorenson árií Maxe z Weberova Čarostřelce. Nosný Sorensonův tenor se ve vstupu v recitativu árie Maxe ještě trochu akusticky hledal, ale dramatické vyústění již plně ukázalo krásný hlasový materiál, velmi efektivně vyškolený v důsledném vedení tónů do masky, s velmi pozoruhodnou hustotou tónu středních a vyšších poloh. Hlas vedený správně k nepřeotvírání vokálů, ale naopak k tvoření do precizního pocitu znělých souhlásek, je barevně zajímavý, s krásnou, širokou a důsledně koncentrovanou, jistou výškou. Ta pěvci umožňuje výlety do hrdinných oborů, při základně charakteru materiálu více spinto tenorového.Pěvec nemá barytonálně pompézní střední polohy wagnerovských tenorů, může je však zpívat úspěšně, jak předvedl spolu s Deborah Voight v rozsáhlé scéně Siegmunda a Sieglindy ze závěru prvního dějství Valkýry Richarda Wagnera. Je to nádherná výseč Wagnerova díla, která obsahuje i známou májovou píseň Siegmunda o mrazu a bouři, mizící před příchodem máje do dálek. Tato ukázka z Wagnerova díla také ukázala oborovou parketu Deborah Voigt, je podstatným punktem jejího uměleckého snažení. Dlouhodeché, plynulé wagnerovské fráze, výborná deklamace ve stylu Wagnerova sprechgesangu, s pevnými souhláskami. Deborah Voigt se uvedla při vstupu velkou árií Leonory z prvního dějství Beethovenova Fidelia. To je na vstup do večera velmi obtížná sopránová árie! Na počátku koncertu se slavná sopranistka jakoby akusticky teprve opatrně prostorově nacházela. Možná, že po úmorném vedru tohoto dne svoji formu hledala. Co platno, vrcholová pěvecká léta bývají v tomto věku již trochu minulostí. V závěru drobný pamětní výpadek způsobil, že vrchol árie nevedl k vysokému béčku ve finále. Rovněž míra hlasové nosnosti, intenzity, v prostoru druhého zámeckého nádvoří nebyla taková, jak bych od této populární operní divy očekával, musí-li ryze zvukově uspět mírou rezonance ve velkých operních divadlech, navíc právě ve wagnerovském oboru. Pořád mám totiž fixován projev Birgit Nilsson v pražském Rudolfinu jako Wagnerovy Isoldy. Oproti této hvězdě působila Deborah Voigt komorněji, eufemisticky jemně řečeno.Ve druhé, dalo by se říci francouzské části večera, se Voigt představila interpretací árie Kassandry z opery Trojané, u nás málo známé. Nicméně klenutá legata této rozsáhlé árie měla potřebnou pružnost a příkladnou plasticitu frází. Imponovala nádherně kulatými tóny středních a vyšších středních poloh v dokonalé dikci francouzštiny. Garrett Sorenson ve známém tenorovém evergreenu árie Werthera z díla Julese Masseneta sice nevěděl, jak nastoupit ve druhé sloce, musel tak učinit až napodruhé, leč právě zde dobře ukázal, že tato literatura je mu hlasově blízká. Árii vyvrcholil břesknými, širokými béčky, o mezza voce dovětku árie – Porquoi me réveiller – se raději se svým znělým, přímočarým fondem nepokoušel. V předešlé árii Romea Charlese Gounoda – Ah, lève – toi soleil – ze slavného díla Romeo a Julie efekt závěrového mezza voce v příliš izolované, dosti nepropojené falzetové funkci zrovna dvakrát ideální nebyl. Nicolai Gedda byl svrchovaným světovým tenoristou tohoto francouzského oboru, jeho eleganci frází a nadlehčenost tvoření přece jen tento sympatický Američan nemá. Finálovou část tvořily ukázky interpretace světa známých muzikálů, dá se říci, že v autentickém provedení. Ano, Deborah Voigt jakoby právě zde našla pravou výrazovou polohu pro koncert v Litomyšli. Půvabně zazněla ukázka z muzikálu Oklahoma Richarda Rodgerse a Oscara Hammersteina, duet zazněl velmi přesvědčivě. V tomtéž duchu lze hovořit také o muzikálu My Fair Lady, kdy atmosféra přece jen o dost polohově příjemnějšího partu ukázala tvář Deborah Voigt v příznivějším světle atmosféry komunikativnosti a zvoleného typu neoperně cítěné interpretace. Právě zde se Deborah Voigt představila právě tak, jak ji známe v jejích příjemných rozhovorech při přenosech z Met do kin.Tenorista Garrett Sorenson se předvedl nejlépe v ukázce ze zmíněného muzikálu Oklahoma – Oh, What a Beautiful Morning.  Duet z Bernsteinovy tolik slavné West Side Story byl tečkou koncertu. Trochu „vypocený”, ne asi zcela připravený jediný přídavek rovněž z West Side Story, jakoby chtěl spíše ukončit tento večer, který u mne celkově vzato nenaplnil zcela očekávání. Jakoby příprava byla trochu podceněna. Opora o party u tak z většiny chronicky známých věcí mi přišla nadsazená, když navíc ani nezabránilo drobným lapsům. Jistě je však sebeméně nepřeceňuji, jen cosi napovídají. Ale chápu klima značného vedra daného dne, automatem z nás nikdo jistě není.

Pro mne osobně jednou z nejpříjemnějších chvil daného gala koncertu bylo skvělé houslové sólo koncertního mistra PKF – Prague Philharmonia Jana Fišera ve známé meditaci – intermezzu z Massenetovy opery Thaïs. Byl jsem moc rád, že se zde výtečně předvedla česká houslová škola nádherně plastických houslových frází.PKF – Prague Philharmonia se jako symfonické těleso prezentovala výborně. Krásně homogenním zvukem orchestru, měkkými frázemi smyčců, výraznými trubkami a pozouny. Citlivý přechod lesních rohů v Beethovenově árii Leonory se vydařil, což bývá málokdy. Vždyť toto prekérní místo hráči poctivě pilovali v úmorném vedru již v 17 hodin na pódiu! James David Jackson řídil večer z pozic dirigenta, který má za sebou mnohá pozoruhodná vystoupení.Hráči orchestru se mu skvěle podřídili, či bych raději řekl, leccos vyčetli svojí intuicí a praxí hudebníků. Realizovali to mimo vůli dirigenta velmi adekvátně. Snad mu i četli jeho myšlenky, které gesticky ne vždy stoprocentně zcela vyjádřil. Prostě vedro onoho večera působilo méně na hráče Pražské komorní filharmonie než na protagonisty večera. Ti prodali dobře svá jména, která byla i důvodem zcela zaplněného druhého zámeckého nádvoří, včetně krásných arkád litomyšlského klenotu. Zámek v Litomyšli byl jistě pro trojici amerických hostů vysoce pozitivním zážitkem, kde lze jen tak spatřit takovou nádheru?

Malé odlehčení na závěr. Český text Smetanových Dvou vdov byl titulkován česky (recenzi najdete zde). Tento koncert se zpíval ve třech světových jazycích. Čtecí zařízení kupodivu nebylo použito vůbec. Ano, pevnost konsonant byla jednou z jasně identifikovatelných předností obou protagonistů. Ale přece jen třeba velká scéna z Valkýry by si zasloužila obsah tlumočit do češtiny. Pěvcům bylo dobře rozumět, ale ne každý v početném publiku těmito jazyky patrně vládne. Ale jistě to byl pro velmi početné publikum příjemně strávený festivalový večer.
Hodnocení autora recenze: 85 %

Smetanova Litomyšl 2015
Návštěva v Metropolitní opeře
Deborah Voigt (soprán)
Garrett Sorenson (tenor)
Dirigent: James David Jackson
PKF – Prague Philharmonia
4. července 2015 II. zámecké nádvoří Litomyšl

program:
– Carl Maria von Weber: Euryanthe (předehra k opeře)
– Carl Maria von Weber: Durch die Wälder, durch die Auen (z opery Čarostřelec)
– Ludwig van Beethoven: Abscheulicher, wo eilst Du hin? (z opery Fidelio)
– Engelbert Humperdinck: Perníková chaloupka (Hänzel und Gretel – předehra k opeře)
– Richard Wagner: Duet z 1. jednání opery Valkýra
– Hector Berlioz: Římský karneval (předehra k opeře)
– Charles Gounod: Ah, lève-toi soleil (z opery Romeo a Julie)
– Hector Berlioz: Les grecs ont disparu… Malheureux roi (z opery Trójané)
– Jules Massenet: Meditace (z opery Thaïs)
– Jules Massenet: Pourquoi me réveiller? (z opery Werther)
– Leonard Bernstein: Candide (předehra)
– Richard Rodgers, Oscar Hammerstein II.: People Will Say We’re in Love (z muzikálu Oklahoma)
– Richard Rodgers, Oscar Hammerstein: Oh What a Beautiful Morning (Oklahoma)
– Alan Jay Lerner, Frederick Loewe: I Could Have Danced All Night (z muzikálu My Fair Lady)
– Alan Jay Lerner, Frederick Loewe: On the Street Where You Live (z muzikálu My Fair Lady)
– Jerome Kern, Oscar Hammerstein II.: Can’t Help Loving that Man of Mine (z muzikálu Showboat)
– Leonard Bernstein: Tonight, Tonight (z muzikálu West Side Story)

www.festival.smetanovalitomysl.cz

Foto Smetanova Litomyšl