Operní panorama Heleny Havlíkové (103)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Týden od 7. do 13. ledna 2013
– Sicilské nešpory v Brně
– Festival Opera 2013
     – Franzovo bušení na bránu opery
     – Liberecký Quichotte na festivalu boj s větrnými mlýny neprohrál
     – Obrovský je obrovský
– Inspirace na dny příští
***

Sicilské nešpory v Brně

Dvacátá Verdiho opera Sicilské nešpory, kterou vytvořil pro pařížské Théâtre Impérial de l’Opéra (jak se době premiéry 13. června 1855 Pařížská národní opera oficiálně jmenovala), není uváděna často  – především pro svou hudební náročnost i obtížnost inscenačního uchopení dramaturgické stavby díla. U nás byly Sicilské nešpory inscenovány zatím pouze pětkrát: německy 29. 1. 1859 ve Stavovském divadle v Praze, česky 10. 12. 1953 v Plzni, 27. 1. 1961 v Ostravě a 1. 4. 1967 v Liberci, dále pak italsky 23. 3. 2006 ve Státní opeře Praha. V tomto kontextu slouží vedení opery brněnského Národního divadla ke cti, že se rozhodlo uctít letošní velké Verdiho výročí právě Sicilskými nešporami (v dnes nejčastěji uváděné italské verzi).

Se Sicilskými nešporami se Verdi dost trápil – zakázka byla pro uznávaného Mistra výzvou, ale i trýzní při naplňování podle jeho názoru zastaralého schématu velké francouzské opery s milostným příběhem a komplikovaným otcovsko-synovským vztahem zasazeným do historických událostí povstání v roce 1282, kdy se Sicílie osvobodila z francouzské nadvlády. Také spolupráce se slavným, ale příliš zaměstnaným libretistou Scribem neprobíhala podle Verdiho představ. Přidělené téma bylo navíc „politicky“ obtížné. Nalézt přiměřeně diplomatickou francouzsko-italskou rovnováhu v příběhu, který končí zmasakrováním neozbrojených francouzských okupantů Sicilany, byť se tak dálo v rámci boje za národní ideály, bylo pro vlastence Verdiho nesnadné; zvláště pak cítil problém v uchopení postavy vůdce povstalců Procida tak, aby „technologovi revoluce“ ponechal i rozměr osobní cti.

Má-li mít nastudování Sicilských nešpor smysl, nesmlouvavě požaduje především čtveřici zdatných pěvců a kvalitní sbor pro rozsáhlé davové scény často s dělenou sazbou. Po páteční brněnské premiéře lze konstatovat, že brněnský sbor pod vedením Josefa Pančíka potvrdil své prestižní renomé.Mezi sólisty zaslouží uznání především Michal Lehotský. Vysoko posazenou tenorovu roli sicilského povstalce Arriga, který se ukáže být utajeným synem nenáviděného francouzského tyrana, zvládl pěvecky suverénně s pevným dramatickým výrazem smělého vzpurného muže, zmítaného vnitřními pochybnostmi mezi pokrevním poutem k otci a věrností ke vzbouřencům vedle vášnivých milostných vyznání. Jiří Sulženko, který zpíval vůdce povstání Procidu již před sedmi lety ve Státní opeře, staví part zaníceného vlastence, potměšilého zrádce i umanutého revolucionáře především na širokodeché kantiléně. Především hlubokou otcovskou procítěností naplnil roli Monforta španělský barytonista Luis Cansino, méně mu už vycházela tyranská tvrdost tohoto francouzského guvernéra na Sicílii. Adriana Kohútková mohla jako Elena především v závěru uplatnit své zkušenosti z doby, kdy byl její doménou koloraturní obor. Dramatický výraz pro Elenu, zmítanou mezi pomstychtivostí a láskou našla především ve znělé a barevné střední poloze. Předností nejen této čtveřice hlavních sólistů byla sezpívanost v četných ansámblech včetně např. choulostivého a capella kvarteta D’ira fremo all’aspetto (Nenávistí se třesu), v němž se vůči sobě konfliktně vymezují Montforte a Elena, kterou podporují Ninetta Jany Wallingerové a Danieli Petra Levíčka.

Uznání zaslouží tentokrát hudební nastudování Jaroslava Kyzlinka, který dokázal zvukově vyrovnat orchestr a sólisty. Už předehra, nejrozsáhlejší jakou Verdi napsal, která podle konvence obsahuje hudební témata opery, ukázala, že orchestr postihl kontrasty, jemná piana i gradaci do burácivého prestissima a byl po celý večer pěvcům i sboru spolehlivým partnerem.Režie byla svěřena Lacovi Adamíkovi, který se v posledních letech uplatňuje především v polských operních divadlech. Na scéně Jozefa Cillera ale „utopil“ Sicilské nešpory v šedi černobílých projekcí a pouze základním statickém aranžmá situací s konvenčními gesty, které ilustrovaly děj (včetně popisné filmové sekvence letících černých a posléze bílých ptáčků, jak určuje libreto). Výhradně tyto barvy (kromě červených šátků spiklenců) „ctily“ i kostýmy Petera Čaneckého s bělostnými sukénkami pro zdobný balet (choreografie Hana Litterová) a vojenskými uniformami francouzských vojáků, které propojovaly středověký historický příběh se současností v jakémsi neukotveném bezčasí. Intimní polohy komplikovaných a exaltovaných vztahů, vášní, lásky a nenávisti na velkém prostoru jeviště nevyšly. Scénické ozvláštnění přinesl až závěr, v němž se jeviště otevře, a z jeho hloubi se vyhrnou sicilští vzbouřenci vyzbrojení holemi k závěrečnému „masakru“. Na Procidovo gesto však Elenu i Arriga ušetří.

Hodnocení autorky: 75 %
***

Franzovo bušení na bránu opery

Opera spojeného Národního divadla představila 10. ledna 2013 ve Státní opeře Praha první uvedení Války s mloky Vladimíra Franze. Dílo si u tohoto pedagoga, výtvarníka, hudebníka, publicisty – i kandidáta na prezidenta  – zadalo ještě bývalé vedení ND, Daniel Dvořák a Jiří Nekvasil. Že současné vedení opery ND po sedmi letech nakonec věnovalo realizaci Franzova pokusu nemalé lidské a finanční prostředky, je rozhodnutím, které bylo ve svém důsledku neuvážené.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Sicilské nešpory (ND Brno)

 

Vaše hodnocení - Franz: Válka s mloky (ND Praha)

 

Vaše hodnocení - Massenet: Don Quichotte (DFXŠ Liberec)

 

Vaše hodnocení - Hanzlík: Voda a vzduch (Ensemble Damian)

 

Související články


Reakcí (17) “Operní panorama Heleny Havlíkové (103)

  1. Ad Válka s mloky. Původně jsem si ji chtěl nechat ujít, ale protože paní Havlíková téměř neomylně funguje coby legendární Gypskopf pana Parkinsona, tedy jako střelka ukazující opačným směrem, musí to být fantastické představení, zejména po hudební stránce; doufám, že ještě není vyprodané.:-) Jinak drobná poznámka – nahlédnutím na Franzův web jsem zjistil, že Válka s mloky je již jeho třetí zkomponovanou operou a druhou realizovanou; nějak tedy nechápu to údajné „bušení“. Ale rozumím tomu, že paní Havlíková by za bonmot, jakkoli blbý, šla světa kraj…

    1. Určitě jděte. Paní Havlíková u mě také opět přesně obráceně. Po vypuštění „reklam“, Zbrožka a Frýdy (Kotvalda ovšem nechat!) bych neměl nejmenších námitek. Ono ostatně o mnohém svědčí to zdejší podezřelé ticho. Před premiérou byl kdekdo chytrý jak rádio. Teď se tu zřejmě nikdo nechce „shodit“ ne zcela negativní reakcí…

      1. Názory diskutérů před premiérou nebyly vůbec daleko od hodnocení kritiků po premiéře.
        Výběr z recenzí: ne vždy přehledná partitura; zbytečně obtížná partitura; podivná, značně zhuštělá, temná a bizarní instrumentace; nepříjemně drásavá instrumentace; zvukový balast; tónová mazanice; nepřetržitá a neforemná hudební látka; hudebně nepříliš zajímavé; triviální libreto; postmoderní guláš; ne moc divácky uspokojivé; nesoulad mezi komediálním inscenačním pojetím a poměrně vážně míněnou operou; naivní choreografie; opera neuchvátila

        1. Když výběr z recenzí, tak úplný (prozatím): „Composer Vladimír Franz matches the maelstrom onstage with a tumultuous, driving score that barely stops for an occasional duet or aria… For a visitor, Newts is at once enthralling and confounding.“ „Nejvíce sil má hudba sama. Zkušený skladatel zkomponoval jednotlivá čísla s dovedností autora, jenž umí komunikovat s posluchačem. Pohybuje se od prostých popěvků přes árie, milostný duet až po muzikálový hit a sbory. Efektní scénická muzika ovšem patří ke špatné hře.“ „Der Komponist Vladimír Franz kennt sich gut aus in den Stilen des letzten Jahrhunderts und der Gegenwart und lässt das auch genüsslich und gekonnt hören. Er mischt spätromantische Melodik frech mit meckerndem Zirkussound, Motiven aus Cabaret und Revue, Schenkelkopfern und Schlagergesäusel. Man vernimmt Chorsätze, als kämen sie aus der Kirche. Es gibt sensible Passagen eines hoffnungslosen Aussteigerpaares, klassischen Orchestersatz und technische Verfremdungen, Zuspielungen, Verstärkungen, das Chaos der Handlung korrespondiert mit Chaospassagen des Klanges. Das ist nicht durchgehend von gleicher Intensität, aber zieht doch immer wieder ins Geschehen und hält als ironische Unterhaltung die Aufmerksamkeit wach.“ „Po hudební stránce opera navazuje na první polovinu 20. století a přidává scény, ve kterých zazní prvky šansonu či popové písně, evokující primitivitu většiny součastných českých „muzikálů“. Hudební struktura není příliš komplikovaná, posluchačsky stravitelná, vychází z rozšířené tonality, vytváří leitmotivy nebo místy nechává zaznít aleatoriku. Partitura klade důraz na orchestrální sazbu a sborové výstupy.“ „Jeho hudba je eklektická, ale motivicky důmyslně propracovaná, skladatel umí napsat velké sbory i záměrně primitivní písničku, parodii muzikálu i symfonicky hutnou plochu, přičemž celku při vší formální diverzitě nelze upřít emotivní působivost a posluchačskou přitažlivost.“ „Jeho eklektická, poučená hudba má silný základ v melodii a ohlíží se především po tradicích symfonické a sborové hudby z 19. století. Patrně by se uplatnil jako tvůrce hudby pro velké hollywoodské trháky.“ „Skladateli nelze upřít některá ryze hudebně působivá místa. Dílu pomáhají i žánrové a stylové průniky.“ „Také na hudbu, jíž je Franz autorem, nejlépe sedí označení postmoderní: je to guláš klasických, tradičních i popových prvků, který divoce přeřazuje na vyšší rychlosti jako závodník vozů formule a romantické melodie co chvíli prokládá bezmyšlenkovitým popem, heavymetalem či nespecifikovatelným, zuřícím hudebním vichrem.“

    2. Paní Havlíkova nahrazuje kvalitu svých spisků kvantitou shlédnutých inscenací. A to jak nás učili už ve školních škamnách není moc dobře. O méně věcech psát znamená více (zejména její posudky různých televizních a kinopřenosů mě přivádějí občas v úža tím, že hodnotí něco, o čem nemůže mít ani páru, jak ve skutečnosti zní a vypadá,…) Občas se ale trefí.

      Nicméně recenze nejsou tím, podle čeho se rozhoduji, zda představení zhlédnu či nikoliv. Vkus každého je individuální a co se jednomu nelíbí, může druhého nadchnout (Myslím tím, podobu insceance, hudbu,…) Nikoliv kvalitu provedení. Takže na operu choďte každý podle svého gusta, nikoliv podle doporučení recenentů.

  2. Stále více mám za to, že se autorka v duchu tradic Zdeňka Nejedlého pokusila vypořádat tak nějak po soudružsku zejména s Franzem (o vlastní dílo jde totiž v jejím textu evidentně až ve druhém plánu) a zplodit primárně dehonestační text prostou kombinací dvou známých opusů „Chaos místo hudby“ a „Psovi psí smrt“. Ačkoli lze najít ojedinělé styčné body, zejména co do tchořovitosti některých autorčiných verbálních výkonů (zejména nařčení, že Franzova – a Křivánkova – opera je kompletně tematicky vykradená; ničím jiným totiž jmenovitý odkaz na jiné Čapkovo dílo není), podařilo se jí vytvořit pouze cosi na pomezí projevu mladé Růženy Grebeníčkové a staré Eulálie Čubíkové. Tedy, slovy Gabriela Chevalliera a Václava Černého, cosi na pomezí na odiv stavěné smradlavé počestnosti, která však nikoho nezajímá, natož vábí, a projevem kulturního přicmrdovačství, předpověditelně odsouzeného k doživotní myšlenkové konfúznosti.

    1. Dantic, aniž bych chtěla autorku bránit – o úrovni jejích recenzí si myslím své -, vám se povedlo předchozím textem na ni úspěšně navázat. Takovou snůšku zdvořile formulovaných urážek jsem už dlouho neviděla, jen její smysl mi poněkud uniká, leda snad že chcete „stavět na odiv“ vlastní brilantnost (?).
      Dílo zatím hodnotit nemůžu, jdu na něj zítra. Sama jsem zvědavá, zda budu nadšená nebo otrávená – zdá se, že neutrální názory možné nejsou…

  3. Já zase chcipochválit ústeckou operu- Massenetův DOn Quichotte byl vynikající! Podle mne i podle mnoha dalších milovníků opery, kteří doposud shlédli všechna festivalová představení, to byl nejpelší počin festivalu. Vynikající výkon pana Přibyla, pan Orel dobře sekundoval a paní Wallingerová strhla několikrát obecenstvo k potlesku, opravdu nevím, co by se ústeckému představení dalo vytknout. Zajímavá scéna s přestavbami za pochodu, orchestr i sbor podali výborný výkon a pěvecky byly dobře obsazené i menší role (milovníci Dulciney!). BRAVI!

Napsat komentář