Ptali jste se: Michal Krčmář

Étoile Finského národního baletu odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus

Dobrý den, jsem na vás pyšná, že máte v Helsinkách takové úspěchy. Čekal jste, že vás jmenují Hvězdou Finského národního baletu, nebo to bylo i pro vás překvapení? Ať se vám i nadále daří! (Věrka)

Také vás moc zdravím, Věrko, a děkuji za krásná slova!!! Vaší frázi si budu dlouho pamatovat, jelikož jsem něco podobného dlouho neslyšel. Moc si toho vážím.

Překvapení to nebylo. Umělecký ředitel souboru se mnou mluvil již v březnu toho roku, kdy mě chtěl jmenovat Hvězdou Finského národního baletu po představení Don Quijote, kde jsem tančil Basila, ale byly tam jisté aspekty, na kterých jsme se dohodli a odložili mé povýšení na tuto sezonu. Bylo to hlavně z mé strany a rozhodně jsem na to nespěchal, obzvláště když tento titul dostávají tanečníci ke konci své kariéry a já zatím přestat v plánu rozhodně nemám. Pro mě se tak či tak nic nezměnilo. Práci odvádím úplně stejnou. Je to spíše taková odměna, ohodnocení a prokázání respektu za mé počínání v souboru, ale jak jsem řekl, nic se nezměnilo a jsem pořád stejný „tanečník z Břevnova“ jako před lety.

Jak velký je soubor Finského národního baletu a jaké vztahy tam mezi tanečníky panují? Jak velká je tam mezi sólisty rivalita? (NM)

Celkem nás je zhruba devadesát tanečníků, ale máme velkou skupinu, takzvaný Mladý soubor „Youth company“, kde působí tuším dvanáct mladých tanečníků do dvaadvaceti let. Atmosféra je skutečně výborná a přátelská. Kdyby nebyla, tak už bych zde nepracoval. V létě jsem dokonce pár svých kolegů pozval do Prahy a k sobě na chatu, kde pořádám každoroční fotbalové utkání, kam jsou zváni kolegové z Národního divadla, z Bohemia Baletu, moji spolužáci z Taneční konzervatoře hl. m. Prahy i z mojí základní školy. Musím tedy říct, že vztahy jsou skvělé a já se je snažím udržovat tímto způsobem.

Rivalita je veliká, ale to už je dnes všude. Beru to spíše jako takovou zdravou soutěživost, něco, co tanečníka žene dopředu.

Dobrý den, jak vzpomínáte na své začátky v baletu Státní opery? Už vás jeho zrušení přebolelo? (Hana)

Děkuji za otázku, Hano. Na začátky ve Státní opeře Praha vzpomínám moc rád. Byli jsme skvělá parta a byla to důležitá etapa mého vývoje. Tak i mé první angažmá v Bohemia Baletu, souboru Taneční konzervatoře hl. m. Prahy. Určitě mě to přebolelo. Jen mě nikdy nepřestane udivovat, jak se takové věci jen tak přejdou a jak to bývalému ministrovi kultury panu Besserovi prošlo. No… Můžu být rád, že o mé budoucnosti profesionálního umělce už nemusí rozhodovat stomatolog, nýbrž také umělec. Státní opera pro mě vždy bude domovskou scénou a kdykoliv se mi naskytne nabídka zde tancovat, tak se vždy snažím vyhovět, jelikož to jeviště miluji!!!

V Helsinkách je kromě vás a Edity Raušerové prý také Rebecca King a další tanečníci, kteří přišli z Čech nebo ze Slovenska. Můžete napsat, kdo přesně? Držíte nějak víc pospolu? A nestýská se vám po domově? (Linda K., Praha)

Zdravím vás, Lindo, dále jsou tu mé dvě spolužačky z Taneční konzervatoře hl. m. Prahy přímo ze stejného ročníku – tanečnice Jevgenija Plešková a Lucie Rákosníková. Dále tu máme dva tanečníky z Bratislavy, Samuela Števika a Olivera Jahelku. Jako jeden z baletních mistrů zde pracuje Češka Ingrid Němečková, která je veliký profesionál a našemu oboru velice rozumí. Mně osobně hodně pomohla. Samozřejmě držíme pospolu. Je to přirozená reakce v cizí zemi. Jsme dost silná komunita. Známe se i s jinými Slováky a Čechy, kteří žijí ve Finsku. (Pro zajímavost, mám v Helsinkách kamarádku z Čech Niki, která je také fotografka. V minulosti mě kontaktovala, a tak jsme začali udržovat kontakt přátelský i pracovní.)

Dobrý den, jaký režim tanečníci v helsinském baletu mají? V čem je stejný a v čem jiný ve srovnání s tím, co je běžné u nás? Jaké zázemí máte k dispozici? A jaké jsou vaše platy v porovnání s tím, jak to vypadá u nás? Děkuji předem za odpověď. (Michal)

Dobrý den, Michale, režim tanečníků se v takto velkých souborech moc neliší. Velký rozdíl je, že připravujeme každý měsíc nové představení. Některá, co se nehrála pár let, a jiná zase úplně nová, světové premiéry. Hrajeme v blocích, což znamená mnohem více času na sále hlavně pro hlavní páry. V divadle máme posilovnu, sauny, dvě ordinace s týmem fyzioterapeutů a tak dále… Platy jsou dvojnásobné až trojnásobné, ale život ve Skandinávii není nic levného. Jsou zde obrovské ceny nájmů a potravin, na které jsem si dlouho zvykal (půllitr piva si v obyčejné restauraci dáte za 7,40 €).

Kolik představení do měsíce tančíte a kolik rolí a jakých máte aktuálně na repertoáru? Jak často tančíte mimo Helsinky – ať už se souborem na zahraničních zájezdech, nebo při individuálních hostovačkách? Máte stálou taneční partnerku? (baletomanka)

Zhruba čtyři představení do měsíce, nevadilo by mi mít více představení, ale je to velký soubor a hodně hlavních párů. Tuto sezonu jsem připravil Oněgina v baletu Oněgin, Zvíře v baletu Kráska a zvíře. Prince v Malé mořské víle, kde mi partnerkou byla v titulní roli moje přítelkyně, a nyní začínám připravovat Prince do Louskáčka.

V roce 2015 jsem tančil ve Slovinsku, v Praze, ve Velkém divadle v Bělorusku, na Mezinárodním baletním festivalu světových hvězd v jihokorejském Soulu. Rok ještě nekončí, tak třeba ještě něco přibude.

Finský národní balet moc nejezdí na zájezdy z jednoho prostého důvodu. Naše jeviště je tak velké, že se kulisy z našich produkcí skoro do žádného divadla nevejdou.

Bohužel stálou taneční partnerku nemám a poslední dobou mi to chybí. V „partneřině“ jsem dost flexibilní, a tudíž mi šéf dává na každou produkci jinou partnerku.

Jen pro zajímavost: v září se nám na repertoár vrátil Oněgin a s ním také, po třech letech na nemocenské, hvězda Finského národního baletu Salla Eerola do role Tatjany. Salla prodělala několik operací v pánevní oblasti a nakonec i endoprotézu kyčle. Bylo mi ctí ji na jevišti doprovodit jako její partner, kterého si vybrala, při jejím „come backu“, jelikož dokázala lékařský a taneční zázrak!

Jak se vám líbila pražská Bayadèra a kdy vás v Praze zase uvidíme? Moc vás zdravím! (Naďa Pomplová)

Dobrý den, Naďo, Bayadèra je můj druhý nejoblíbenější balet a kdykoliv mám možnost ho někde tančit, dlouho se nerozmýšlím. Na repertoáru mám tři verze a mojí nejoblíbenější je verze Natalie Makarové, která se nám v lednu po čtyřech letech vrací na repertoár, a již teď se nemohu dočkat. Pražská verze je dost podobná, a proto se mi líbila. Je velice srozumitelná pro netrénované oko. Pokud bych přijel do Prahy v budoucnu opět Bayadèru tančit, rád bych měl více času na přípravu a ne pouze dvě zkoušky. Balet se dá na dvě zkoušky zvládnout, ale se svým výkonem jsem spokojený nebyl. Snad brzy dostanu šanci si pověst napravit.

Dobrý den, můžete nám představit svoje zázemí v Helsinkách? Kde tam bydlíte, jestli máte přítelkyni a jak trávíte volný čas, pokud vám zbyde? Jak dlouho ještě myslíte, že tam zůstanete? (K.)

Bydlím deset minut chůze od divadla (dvě tramvajové zastávky) v klasickém domě v šestém patře spolu s přítelkyní Lucií Rákosníkovou. Ve volném čase jsem rád s přáteli, mám slabost pro hraní videoher. Pokud je času trochu více, cestuji, jak se dá, někdy mi do mého volna spadne nabídka na galapředstavení nebo charitativní gala, na které se snažím vždy přijet. Nevím, jak dlouho zde zůstanu… Jsem otevřený možnostem pokračovat jinde. O návratu do České republiky jsem neuvažoval.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za vaše odpovědi!

Vizitka:

Michal Krčmář (1990) vystudoval v letech 2001–2009 Taneční konzervatoř hl. m. Prahy a na závěr studií obdržel cenu Nejlepší absolvent roku 2009.

V roce 2006 se zúčastnil Mistrovských baletních kurzů v Praze pod vedením Darii Klimentové nebo Otty Bubeníčka a získal čtvrtou cenu na druhé mezinárodní baletní soutěži v Brně, v roce 2007 se stal laureátem Mezinárodní baletní soutěže ve Vídni, o dva roky později obdržel dvě druhá místa na Mezinárodní soutěži Prix Carpeaux ve Francii, v dubnu získal cenu absolutního vítěze – Grand Prix na soutěži v Polsku, v říjnu vyhrál Grand Prix spolu s partnerkou Lucií Rákosníkovou na soutěži a festivalu Ballet Days Olomouc a v prosinci 2009 první cenu na Mezinárodní soutěži v Brně v kategorii A, kde předvedl i vlastní choreografii „Na Pokraji“.

Vystupoval na festivalech klasického a současného tance v Kolumbii, Japonsku, Portugalsku, Německu, Polsku a Maďarsku a také na slavnostním večeru pro kambodžského krále Norodona Sihamoniho v kambodžském Phnom Phenu. Po ukončení studií byl rok sólistou Bohemia Baletu, s nímž vystupoval na domácích i zahraničních scénách v mnoha klasických choreografiích (Don Quijote, Spící krasavice, Louskáček, Suita v bílém, Laurencia, Raymonda, Le Corsaire). Později s Bohemia Baletem spolupracoval jako host (Esmeralda – Diana a Acteon, Plameny Paříže, Sylfídy neboli Chopiniana). V Bohemia Baletu tančil také současné choreografie světových i domácích choreografů (Jiří Kylián, Dietmar Seyffert, Pavel Šmok, Petr Zuska).

V sezoně 2009/2010 hostoval v Divadle J. K. Tyla v Plzni a v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě jako Princ v Šípkové Růžence. Hostoval také ve Státní opeře Praha v roli Prince a Pas de trois v Čajkovského Labutím jezeře a jako Princ v Prokofjevově Popelce. V sezoně 2010/11 získal ve Státní opeře Praha sólovou smlouvu a stal se jednou z nejvýraznějších osobností této scény. V prosinci 2010 hostoval ve Finském Národním baletu jako Princ v Louskáčkovi. Od sezony 2011/2012 se stal sólistou Finského Národního baletu v Helsinkách a v prosinci 2011 byl jmenován jeho novým Prvním sólistou. Tančil zde například Prince v Popelce a v Louskáčkovi nebo Basila v Donu Quijotovi. V lednu 2012 byl nominován na cenu Thálie za výkon v baletu Giselle v roli vévody Alberta. Vystoupil na výročním galavečeru devadesáti let finského baletu, kde tančil sólo z úryvku baletu Etudes. Později tančil Franze v nové inscenaci Coppelie a Solora v Bajadéře ve známé inscenaci Natalie Makarové a choreografii Double Evil od choreografa bostonského baletu finského původu Jormy Ela. Na konci sezony hostoval ve Státní opeře Praha jako Basil v nové inscenaci Don Quijote – režie Jaroslav Slavický. V nové sezoně 2012/2013 měl svou premiéru Romea v baletu Romeo a Julie – choreografie John Cranko, později tančil Konráda v klasické inscenaci Le Corsaire – režie Ivan Liška. Na začátku této sezony dosáhl bejvyššího postu – byl jmenován Hvězdou (Étoile) Finského národního baletu. 
(Zdroj: webové stránky M. Krčmáře)

www.michal-krcmar.cz
www.opera.fi