2x Káťa Kabanová: jedna v americkém maloměstě padesátých let, druhá pod sněhem

Operní kukátko (80). Týden od 6. do 12. února 2017. Káťa Kabanová na americkém maloměstě v inscenaci v Seattlu. A Káťa se také vrací do Petrohradu. Peer Gynt jako opera ve Vídni. José Cura bude debutovat jako Tannhäuser a Peter Grimes. Monteverdiho Penelopa a Odysseus: Magdalena Kožená a Rolando Villazón v Paříži. Opera na ČT art: Magdalena Kožená na festivalu ve Valticích. Objevná nahrávka anglické opery předhändelovské éry. Operní úsměv.

Káťa Kabanová v Seattlu a Petrohradu
Seattle Opera připravila premiéru Janáčkovy opery na 25. února 2017 v McCaw Hall v nejlidnatějším městě státu Washington. Opera je nastudována v češtině s anglickými titulky a tradičně se hraje s jednou přestávkou. Hudebně dílo studuje Oliver von Dohnányi (psáno se šlechtickým přídomkem na oficiálních stránkách divadla), který zde na scéně Seattle Opera stejně jako ostatní členové tvůrčího týmu debutuje. K dalším dvěma debutantům patří australský režisér Patrick Nolan a jeho častá spolupracovnice, v tomto případě autorka scény i návrhů kostýmů, Genevieve Blanchett, která se podílí i na tvorbě projekcí. Třetím Australanem v produkci je Mark Howett, spolutvůrce projekcí a světelný designér. Podle dostupných materiálů a rozhovorů přenáší tvůrčí tým zápletku z ruského prostředí do amerického maloměsta padesátých let, s odkazem na postavení žen v tomto období, kdy se očekávalo, že naplněním ženy je péče o manžela a domácnost.

Režisér chápe Kátinu vzpouru jako výraz emancipace moderní ženy v šovinistickém prostředí. Setrvávající záliba současných scénografů v estetice padesátých let dvacátého století se tentokráte promítá především do návrhů kostýmů, které využívají linie úzkého pasu s rozšířenou sukní do půli lýtek (u postavy Káti). Naopak Kabanicha je charakterizována retrolinií čtyřicátých let dvacátého století s použitím atributů měšťáctví (kožešinová štola nebo kožešinové paleto). Mužské kostýmy jsou střízlivě pojaté civilní mužské obleky pro volný čas s dobově oblíbenou úzkou kravatou nebo vázačkou. Ve vizuální podobě této inscenace zcela chybí ruské prostředí nebo odkazy na něj.

Série sedmi představení disponuje dvěma představitelkami Káti. Prvou je Američanka Melody Moore, která zatím zpívá převážně na amerických scénách velmi různorodý repertoár (Donna Elvira, Senta, Tosca, Dorabella /!/, Lady Macbeth, Čo-Čo-San nebo Turandot). V seattleské inscenaci Wagnerovy tetralogie loňského roku ztělesnila Freiu a Ortlindu.

Mnohem známější je druhá představitelka nešťastné Káti, rodačka z Marylandu Corinne Winters, jejíž operní hvězda na evropských i zámořských jevištích rychle stoupá. Ta již má za sebou několik velmi úspěšných vystoupení v Covent Garden. V roce 2014 zde zaujala jako Teresa v Berliozově Benvenutu Cellinim, o rok později jako Mimi a loni jako Alice Ford. Svoji parádní roli, Violettu Valéry z Verdiho La traviaty, zde poprvé zpívala již na jaře 2013 a do nové série představení se vrátila v letošním lednu. Její Violettu ale poznalo i další publikum, především v USA. Má však za sebou i významné evropské debuty jako Donna v Antverpách (2015) nebo jako Melisanda v Curychu (2016).

Jako Kabanicha vystupuje americká mezzosopranistka Victoria Livengood, jež se zpravidla objevuje na amerických operních scénách, ale také má za sebou roli Kartářky ve Straussově Arabelle v Metropolitní opeře v roce 2014. Ke dvěma Káťám jsou k dispozici také dva představitelé Borise: Joseph Dennis a Scott Quinn. Oba známe jako představitele například Števy z Janáčkovy Její pastorkyně na americkém kontinentu. První z nich tuto roli vytvořil například v Des Moines Metro Opera, druhý pak v nedávné inscenaci v San Francisco Opera. Cena lístků na Káťu v Seattlu se pohybuje mezi 25 a 142 dolary.

Na scénu Michailovského divadla v Petrohradu se Káťa Kabanová vrací pod názvem Ostrovského původní předlohy jako Groza (Bouře). Tato Janáčkova opera je na ruských jevištích vzácným hostem, a to nejen pro nejméně tři domácí zhudebnění Ostrovského kritické divadelní hry. Druhá místní operní scéna znovu zařadila inscenaci z roku 2010 německého režiséra Niels-Petera Rudolpha (scénografie Volker Hintermayer a kostýmní návrhy Sue Bühler). Domácí režisérka Margarita Kunitsyna-Tankevich přestudovala původní inscenaci pro sérii představení s novou premiérou 19. února 2017.

Obsazení je kompletně zajištěno ruskými pěvci v čele se sopranistkou Tatianou Ryaguzovou, která je jednou z hlavních hvězd Michailovského divadla. Zde vytvořila stěžejní role ruského i verdiovského repertoáru, v zahraničí hostuje jen omezeně, například jako Anna ve Verdiho Nabuccovi v Teatro alla Scala v roce 2013 nebo Micaela ve veronské Aréně o rok později. V roce 2015 zpívala na domovské ruské scéně také Dvořákovu Rusalku.

Petrohradská inscenace je poetická, s mnoha výtvarnými obrazy a velmi jednoduchou scénou, doplněnou atmosférickými projekcemi. Zařízení scény sestává z různě aranžovaných skrumáží židlí (a též několika světelných sloupců) a optickou dominantou inscenace není řeka Volha, ale často padající sníh.

Opera se hraje v češtině (s jazykovou konzultantkou Elenou Kolomiytsevou) a ruskými titulky. Operu diriguje slovenský dirigent Peter Feranec, dlouhodobě v Moskvě i Petrohradu známý.

Peer Gynt jako opera ve Vídni
Již 17. února 2017 uvede Theater an der Wien premiéru opery Peer Gynt Wernera Egka podle známého dramatu Henrika Ibsena. Operní dílo z historicky nelehkého roku 1938 vzniklo sice na objednávku berlínské Staatsoper, ale ideově a hudebně pak ne zcela vyhovovalo nastoupené kulturní linii národního socialismu. Sice mělo rychlý nástup především na německé hudební scény, pak ale bylo uváděno jen příležitostně. Vídeňská inscenace v režii Petera Konwitschného a pod taktovkou Leo Hussaina nabídne vynikající představitele. V hlavní roli Peera Gynta vystoupí Bo Skovhus a Solveigou bude Maria Bengtsson. Dílo bude provedeno jako obvykle pouze šestkrát a Opera Plus se k inscenaci vrátí obsáhlejší recenzí z reprízy 19. února 2017.

José Cura před dvěma debuty
Argentinský tenorista José Cura, dobře známý v Praze i jako rezidenční umělec Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, se chystá na dva významné debuty, a to v rolích Wagnerova Tannhäusera a Brittenova Petera Grimese.

Již 19. února 2017 vystoupí jako Tannhäuser v pařížské verzi opery v Monte Carlu, kde ho čekají ještě tři únorové reprízy. Inscenace skýtá ale ještě další překvapení: za dirigentským pultem stane zpěvačka Nathalie Stutzmann. Tato slavná kontraaltistka na čas opět vyměnila scénu za dirigentské místo.

Opera bude provedena v dobovém francouzském překladu Charlese Nuittera, na kterém se podílel i sám skladatel Richard Wagner. Podle rozhovoru, který poskytl José Cura časopisu Das Opernglas (2017/2), vyhovuje pěvci tato verze jak jazykově, tak tessiturou. Ostatně naprostou většinu Curova dosavadního repertoáru tvoří party v italštině. Režisérem inscenace je Jean-Louis Grinda, velmi pilný režisér a rodák z Monaka, který na této své „domácí“ scéně režíruje často. Curovými partnery jsou Annemarie Kremer (Alžběta), mezzosopranistka Aude Extrémo (Venuše), Jean-François Lapointe (Wolfram) a další.

Premiérovým datem druhého debutu v roli Petera Grimese ve stejnojmenné opeře Benjamina Brittena je 7. květen 2017. A tato inscenace v Theater Bonn opět přináší překvapení – José Cura bude nejen zpívat titulní roli (v angličtině) v alternaci Johannesem Mertesem, ale také představení režíruje a bude i autorem scénografie. Dirigovat bude Jacques Lacombe. V obsazení figurují sopránová opora bonnského souboru Yannick-Muriel Noah (Ellen Orford) a Mark Morouse (Balstrode). Podle výše uvedeného rozhovoru part Petera Grimese Curovi vyhovuje „… perfektní symbiózou hudby, textu a obsahu. Pro představitele, jako jsem já, je to sen …“. V měsících květnu až červenci je naplánováno celkem devět představení.

José Cura bude vedle těchto dvou nových rolí a vedle koncertů (také ve Smetanově síni v Praze) ještě do konce sezony 2016/2017 zpívat pět červnových představení své stěžejní role, Verdiho Otella, v opeře v belgickém Lutychu.

Magdalena Kožená a Rolando Villazón jako bájní manželé
Již 28. února 2017 svede dohromady inscenace Monteverdiho Návratu Odyssea do vlasti českou mezzosopranistku Magdalenu Koženou a mexického tenoristu Rolanda Villazóna v rolích mytického páru dobrodružného a lstivého Odyssea a jeho věrné manželky Penelopy. Théâtre des Champs-Élysées uvede koprodukční inscenaci s operními soubory v Dijonu a Norimberku. Dílo hudebně nastuduje Emmanuelle Haïm se svým souborem Le Concert d’Astrée, se kterým oba sólisté opakovaně spolupracují. Režie byla svěřena Mariame Clément a její častá spolupracovnice Julie Hansen bude odpovědná za návrhy scény a kostýmů. I ostatní obsazení zní více než slibně – Isabelle Drouet, Lothar Odinius nebo Mathias Vidal jsou zárukou poučené a stylové interpretace pěvců s mnoha zkušenostmi v jevištní i koncertní praxi. Inscenace v Paříži zažije pět představení (lístky v šesti kategoriích od 5 do 145 euro), aby se pak přesunula na dvě představení do Dijonu.

Opera na ČT art
Na středu 15. února 2017 (21:40) zařadil program ČT art reprízu záznamu závěrečného koncertu dvacátého ročníku hudebního festivalu Concentus Moraviae 2015. Koncert byl spojen s otevřením nově zrekonstruovaného koncertního prostoru v renovované zámecké jízdárně. Obsahem programu byla francouzská hudba sedmnáctého a osmnáctého století a celý koncert byl věnován příběhu antické Médei.

Pod názvem Podvedená a zrazená Médea zazněly instrumentální skladby, dvorské skladby, kantáty i operní árie Jean-Baptista Besarda, Michela Lamberta, Marina Maraise, Jeana-Philippa Rameaua, Jeana-Marie Leclaira, Marca-Antoina Charpentiera a Louise-Nicolase Clérambaulta. Slavná česká mezzosopranistka tak interpretuje tragickou árii z prvního dějství Tristes apprêts Telarie z opery Jeana Philippa Rameaua Castor a Pollux, která je nářkem nad smrtí Polluxe. Příběh Médei zaznamenal ve své opeře Marc-Antoine Charpentier z roku 1693 a hlavní postavu ztělesnila v inscenaci v Theater Basel roku 2015 právě Magdalena Kožená, která přednese v koncertu několik ukázek z této vrcholné francouzské operní kompozice.

Jiný hudební pohled na osud čarodějky, matky, milenky a vražednice dává proslulá kantáta Médée Louise-Nicolase Clérambaulta z roku 1710. Vzrušená kompozice s celou škálou vášní je skvělou ukázkou charakterizačního a výrazového umění Magdaleny Kožené. Tu doprovodil renomovaný soubor pro interpretaci barokní hudby Le Concert d’Astrées s dirigentkou a uměleckou vedoucí Emmanuelle Häim. Pořad o stopáži 78 minut režíroval Jakub Kořínek.

Nahrávka týdne

Johann Christoph Pepusch – Venus and Adonis. The Harmonious Society of Tickle-Fiddle Gentlemen, dirigent: Robert Rawson. Ramée RAM 1502, 2016 (1 CD). Johann Christoph Pepusch (1667–1752) byl skladatel a hudební vědec německého původu, který se ale někdy po roce 1700 usadil a posléze proslavil v Anglii. Jeho jméno je především spojováno s aranžmá melodií a písní do Gayovy The Beggar’s Opera (Žebrácká opera) v roce 1728, byl autorem i řady dalších původních, dobově velmi úspěšných kompozic. Jeho krátká opera Venuše a Adonis na anglické libreto, premiérovaná roku 1715 v Theatre Royal v Londýně, v sobě slučuje vlivy anglické tradiční divadelní formy masque a italského operního stylu Giovanniho Battisty Bononciniho a Alessandra Scarlattiho.

Námět milostných dobrodružství bohyně lásky byl populární o tři dekády dříve již s Blowovou operou totožného názvu (1683), jedním z děl Purcellovy doby. Venuše jako hrdinka dvorských masque byla oblíbeným námětem již v alžbětinské době. Pepuschova opera je pak historickou spojnicí mezi přetrvávajícím barokním operním tvarem v Londýně a ranou händelovskou tvorbou, především s operní serenatou Acis and Galatea (1718). Pepuschova partitura zaujme velkou svěžestí a melodickou nápaditostí. Elegantní a živé je provedení specializovaného souboru staré hudby pod taktovkou Roberta Rawsona.

Vynikající jsou obě sólistky, dosud nepříliš známých jmen, ale s vynikajícími stylovými předpoklady: mezzosopranistka Ciara Hendricks (Venuše) a sopranistka Philippa Hyde (Adonis). Hlas tenoristy Richarda Edgar-Wilsona (Mars), pěvce generačně staršího, zní poněkud sevřeně a suše. Všichni tři zpěváci mají zkušenosti s purcellovským a händelovským repertoárem, tenorista pak také často vystupuje v současných operních a vokálních dílech. V případě tohoto pepuschovského objevu nejde o „operní vykopávku“, která zaujme pouze „operní archeology“, ale o dílo nesmírně živé a hudebně bohaté. Zaujme určitě každého posluchače, který se zajímá nejen o barokní hudbu, ale především milovníky Purcella a Händela. Poněkud problematická je ale dostupnost nahrávky, produkty labelu Ramée jsou distribuovány dosti omezeně a cena je poměrně vysoká.

Operní úsměv
Na počátku dvacátého století zemřel v úplné chudobě ve Vídni kdysi velmi slavný operní kritik. Jeden z jeho přátel požádal dirigenta a skladatele Richarda Strausse (1864–1949) o příspěvek 50 rakouských korun (= Kronen) na pohřební výlohy, aby kdysi slavný muž nemusel být pohřben do hromadného chudinského hrobu. Richard Strauss se zamyslel, vytáhl peněženku, vyjmul bankovky v hodnotě 100 korun a řekl: „Tady máte 100 korun a můžete pohřbít hned dva kritiky!“