Pražská Bystrouška ve druhém obsazení

Malé ohlédnutí

Před časem jsem se v úvaze A zase jedna Bystrouška… (najdete zde) zmínila, že obě premiéry národnědivadelních Příhod lišky Bystroušky a také další dvě reprízy zpívalo (alespoň v hlavních rolích) totéž obsazení a že teprve 29. dubna uvidíme obsazení jiné. Stalo se, a navíc představení dirigoval jeho druhý dirigent Zbyněk Müller. Co se dirigenta a orchestru týče, jejich výkon respektoval (jak jinak) hudební nastudování Roberta Jindry, snad jen lesní rohy, které byly největší slabinou premiéry, zněly, jak se sluší. Ale největší neduh zůstal nevyléčen – orchestr na mnoha místech nemilosrdně překrýval sólisty. Že by za to mohl skladatel? Nemyslím si to. Byl to nerovný boj jeviště s orchestřištěm a hlásky dětských představitelů byly tentokrát velmi slyšitelně zesilovány – bohužel s výsledkem vzbuzujícím značné rozpaky, protože výsledný konkrétní zvuk se s živým orchestrem nepropojil, mrtvě trčel. U ostatních sólistů průběžně probíhala bitva, kdo víc a kdo lépe. Sólisté (pochopitelně zejména představitelky Bystroušky Alžběta Poláčková a Lišáka Kateřina Jalovcová) byly nuceny „nakládat“ do hlasu.Alžběta Poláčková má sice silnější a dramatičtější hlas než Lenka Máčiková v prvním obsazení, ale ani ona na silně hrající orchestr Národního divadla v některých pasážích nemá a nemůže mít. Ten by měl „ukočírovat“ dirigent. (Richard Wagner dobře věděl, proč si musí postavit své vlastní divadlo, v němž akusticky i doslova přikryje orchestřiště a z jeviště pak mohou znít pěvecké výkony volně a svobodně.) Však v divadlech s orchestry otevřenými tu více, tu méně jsou s wagnerovskými díly vždycky potíže. Janáček a mnozí další by kryté orchestřiště neměli potřebovat – ale vlastně je naopak potřebují, není-li dirigent ochoten sloužit pěvcům na jevišti, potencovat jejich výkony a „pustit“ orchestrální zvuk naplno především tam, kde jim neublíží.Bystrouška Alžběty Poláčkové je pochopitelně jiná než Bystrouška Lenky Máčikové. Nemá její kočičí vláčnost, je to opravdu emancipovaná liščí osobnost s téměř mladodramatickým projevem. Jen oběma mladým dámám občas není rozumět. Kateřina Jalovcová doplácí na režijní vedení postavy Lišáka hned v několika směrech. Co však považuji za zásadní omyl je, že Lišák Zlatohřbítek, je tu představen coby pořádný rádoby roztomilý nešika a popleta. Takový „týpek“ by pro temperamentní Bystroušku nemohl být atraktivní. Zlatohřbítek by snad přece měl být svým způsobem „mužný“ a není divu, že například Walter Felsenstein a Miloš Wasserbauer svěřili tuto roli tenoristům. Ostatně proč by měl být zrovna Lišák směšný, když Revírník je v této inscenaci za svůdníka? A tak ani Michaela Kapustová v premiérových obsazeních, ani Kateřina Jalovcová (i při své drobnější postavě) nemohou být příliš respektuhodné ve chvíli, kdy se Bystroušky dospěle a mile ptají: „Kolikpak jsme měli dětí, stará, nevíš?“ Takových výjevů je škoda. Vzrostlá liščata (byť i výborně zpívající), směšný Lišák, Revírník válející se po lesích s němou Terynkou…? Lišák Zlatohřbítek zatím Kateřině Jalovcové příliš nesedí ani pěvecky. Snad k němu dospěje časem, až se jí role víc usadí.Jakub Kettner je postavě Revírníka svým způsobem už díky svému typu od přírody blíž než Svatopluk Sem. Je zemitější, zpívá roli dramatičtěji a přitom také respektuje požadavky režiséra Ondřeje Havelky.Pes Lapák Václavy Krejčí Houskové má své „mužné“ rysy a hlasově je srovnatelný s Lapákem Jany Sýkorové, jejíž hlasová stylizace (ve smyslu nápěvků mluvy) mi připadala na premiéře jako nejvíce janáčkovský výkon večera. Farář a Jezevec Luďka Veleho možná méně vyzpívává noty než premiérový Jiří Sulženko, občasný sprechgesang však právě v Bystroušce zajisté není na závadu. No a Rechtor a Komár Jaroslava Březiny (jediný sólista, který zpíval v obou obsazeních, v zastoupení onemocnělého Jana Vacíka) je hlasově a výrazově velmi dobrý, avšak jeho po stránce výtvarné výrazně komiksovitá figurka Komára se vymyká stylu inscenace (maskované oči, dvě tenisové rakety).

Sečteno a podtrženo: Národní divadlo bezesporu má pro současnou inscenaci Příhod lišky Bystroušky i v menších rolích dvě kvalitativně vyrovnaná obsazení. A to je zpráva veskrze kladná.

Leoš Janáček:
Příhody lišky Bystroušky
Hudební nastudování: Robert Jindra
Dirigent: Zbyněk Müller
Režie: Ondřej Havelka
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Kateřina Štefková
Choreografie: Jana Hanušová
Sbormistr: Martin Buchta
Sbormistr Kühnova dětského sboru: Jiří Chvála
Dramaturgie: Ondřej Hučín
Orchestr Národního divadla
Sbor Národního divadla
Kühnův dětský sbor
Balet Opery Národního divadla
Premiéra 20. března 2014 Národní divadlo Praha
(psáno z reprízy 29. 4. 2014)

Bystrouška – Alžběta Poláčková
Lišák – Kateřina Jalovcová
Revírník – Jakub Kettner
Rechtor / Komár – Jaroslav Březina
Farář / Jezevec – Luděk Vele
Lapák – Václava Krejčí Housková
Revírníková / Sova – Jitka Burgetová
Kohout / Sojka – Jana Horáková Levicová
Chocholka – Michaela Šrůmová
Pásková / Datel – Yvona Škvárová
Harašta – Jiří Hájek
Pásek – Vladimír Doležal

www.narodni-divadlo.cz

Foto Hana Smejkalová