Ptali jste se: Jitka Hosprová

Přední česká violistka odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus 

Dobrý den, rád bych se zeptal, co si myslíte o úrovni českého hudebního školství? Neuvažujete sama o pedagogické dráze? (N. Mára, Praha)

Myslím, že již je velká konkurence díky soukromým učitelům a výměnným stipendiím, jako jsou Erasmus a podobně. Stále však mi přijde přístup některých škol a učitelů příliš konzervativní a pro děti a studenty mnohdy demotivující. Dělala jsem konkurz na pedagoga HAMU, ale bohužel jsem nebyla přijata. Můj přístup je asi příliš osobitý a podložený silnou pódiovou a koncertní zkušeností. Když mám koncert v zahraničí, většinou mám den poté masterclass a studenti jsou vesměs nadšeni. Nyní mě čeká jeden v Santiagu de Chile. V Honkongu mi dokonce nabídli místo na Academy of Art, protože tam sólo violistu postrádají, ale je to daleko. Ráda bych pomáhala mladým a talentovaným českým interpretům, snad ta doba nastane.

Máte moc pěkné webové stránky, navrhla jste si je sama, nebo to je dílo profesionála? Jak důležitá je podle vašeho názoru mediální prezentace v umění? Nemáte taky dojem, že díky tomu se kolem některých umělců vytváří jakási nepravdivá gloriola? (A. Miller)

Dnes bohužel již nestačí být pouze dobrým interpretem; nejste-li viditelný, lidé nemají šanci se k vám dostat. O prezentaci velmi důsledně pečuji a je to samozřejmě také investice. Mám jednoho člověka, který se mi stará o design webu a facebooku, navrhuje plakáty, propagační materiály a tak dále. Mám pocit, že bych bez něho nepřežila, vše, co se týká počítače a techniky, zařizuje pro mne, kdykoli potřebuji. Když nemáte prezentaci připravenou, nikdo dnes nepočká. Lidé jsou zvyklí dostat ihned všechny informace, a když je nemají, hledají jinde. V květnu jsem hrála dvakrát v Itálii a pořadatelé velmi uvítali, že mohou udělat promo ke koncertům, protože měli k dispozici spoustu materiálu právě z webových stránek. Koncerty byly i díky tomu dopředu vyprodané.

Nepravdivých gloriol je dnes opravdu hodně, osobně si hlídám, aby prezentace odpovídala realitě a pravdě. Neinformuji veřejnost o mé účasti na večírcích, na které nemám stejně čas a energii, ale jen o věcech, které souvisejí s mojí prací. Hlavně v zahraničí nikoho nezajímají místní „celebrity“. Bud něco předvedete, nebo není šance, konkurence je velká.

Kolik nástrojů vlastníte a kolik jste jich už vystřídala? A podle čeho si je vybíráte? (Ondra)

Doma mám čtyři nástroje, vystřídala jsem jich již hodně, teď hraji na jedenáctou violu. Ne všechny byly ke koupi, jednu mi ukradli. Interpret, jak říkám, roste s nástrojem, v okamžiku, kdy nástroj přerostete, hledáte lepší. Jsme posedlí touhou vyjádřit co nejlépe pocity – některé nástroje vám to umožní a jiné ne. Když bojujete o to, aby se vůbec tón ozval, není prostor na to řešit, co jím chcete vyjádřit. Pak vezmete jinou violu a zjistíte, jak jde vše snáz, a radujete se. Po třech letech se můžete dostat do stejného bodu, protože jste se posunul a cítíte opět limit nástroje. Je však zajímavé, že když budete mít skvělý nástroj rovnou od začátku, hrát vám dobře vůbec nemusí. Například na Stradivariho nástroje se opravdu musí umět hrát, to je právě ta alchymie a spravedlnost. Pro laika je to asi tak, jako když si coby začátečník pořídíte nejprofesionálnější foťák a uděláte s ním stejnou fotku jako z mobilu, ale z rukou profi fotografa vyjde zázrak.

Dobrý den, kolik hodin denně cvičíte? Myslíte, že u desetiletého dítěte není pozdě přejít z houslí na violu? Došli jsme totiž k názoru, že s violou jsou pak větší šance se uplatnit. Co o tom soudíte? Děkujeme předem. (J. L.)

Rozhodně není kam spěchat, sama jsem přecházela až v šestnácti letech. Naopak bych doporučovala vydržet ještě chvíli na houslích, kvůli technice, ta na menším nástroji jde lépe nacvičit a tolik nebolí, když se bude pak pozvolna zvětšovat velikost nástroje s celkovým růstem, bude vše přirozenější. Doporučuji raději vybrat do začátku již kvalitní violu a ne moc velkou. Sama jsem začínala s menšími a dnes mám již nástroj 41,5. Hodin hraji kolik je potřeba, ideální je čtyři hodiny, někdy osm, ale pro mne jako profesionála. Jako dítě jsem hrála maximálně hodinu denně. Je lepší hrát s radostí a těšit se na hudbu, než jí být omezován a zahlcen. Pak to lidem hrozně chybí. Děti musí zažít vše a věnovat se co nejvíce věcem. Když se dítě příliš upne k jednomu, bývá z toho neštěstí. Může se stát cokoli a lidé jsou pak nepoužitelní. Viola je skvělá příležitost, ale uspět s ní není zadarmo. Ono se na ní hraje mnohem obtížněji než na housle.

Koho ze svých kolegyň – violistek nejvíce uznáváte? Měla jste nějaký vzor? (Věra Záleská, Hradec Králové)

První skvělá violistka, která mne zasáhla, je Tabea Zimmermann – německá violistka, a ta kterou jsem již nezažila, jen její hudbu hraji a mám ji moc ráda, byla Angličanka Rebecca Clarke. Vzory obecně nemám, ale ráda se nechávám inspirovat.

Dobrý den přeji, loni jste mě mile překvapila, když jste se zapojila do projektu na obranu lidských práv v souvislosti s Čínou. Jaký vztah máte k podobným tématům? Jste hodně politicky smýšlící člověk? (D. Šťastná)

Zajímám se o spoustu věcí, jak mi to čas umožní. Před lety jsem se dostala ke cvičení Čchi-kung a velmi mi to pomohlo. Naučila jsem se lépe koncentrovat, šetřit energii, správně dýchat, umět vyčistit mysl a celou řadu zdravých pohybů. Byla a jsem z toho nadšena, ze starého čínského umění, jak žít. Pak se ke mně shodou mnoha okolností dostali aktivisté, kteří propagovali český překlad knihy o čínském právníku, Kao Č-šengovi, který popisuje, jak v Číně trpí lidé, kteří cvičí Fa-lun-kung, což je odnož Čchi-kungu, protože se tím prý protiví režimu, jsou nebezpeční a v jednu chvíli bylo cvičících více než členů komunistické strany. Tento právník se sám díky obhajobě těchto nebožáků dostal do vězení, které si krutostí nezadá s nacistickými praktikami. Když jsem tento příběh slyšela na křtu knihy ve Valdštejnském sále Senátu, dívala jsem se kolem a téměř všichni plakali. My zde sedíme v klidu a hrůza, o které jsme si mysleli, že již není, stále na světě existuje. Navrhla jsem uspořádat veřejný koncert se čtením knihy – toho se ujal Jan Potměšil. Právě ve Valdštejnském sále a s hostem – Martou Kubišovou. Napsala se petice, připojili jsme se k celosvětovému hnutí a snad společnými silami pomůžeme nevinným lidem žít svobodný život a ne být živými dárci orgánů.

Dobrý den, paní Hosprová, srdečně vás zdravím a chtěl bych se zeptat, na jaké koncerty sama nejraději chodíte a jakou hudbu ráda posloucháte? (Dušan)

Upřímně řečeno, moc na návštěvu koncertů nemám čas, ale když na nějaký vyrazím, tak buď na kolegu, kterého ráda uslyším, na velké symfonické koncerty, nejlépe když jsem v zahraničí. Ráda chodím na operní galakoncerty v Praze nebo kdykoli a kdekoli na dobrý jazz.

Letos v létě se chystáte do Luhačovic s Janáčkovým komorním orchestrem – pokud bychom si chtěli udělat výlet, jaký konkrétně budete mít program? (VR)

Výlet si určitě udělejte, budu hrát velmi milý a uchu libý repertoár. Dva koncerty pro violu a orchestr, jeden napsal Georg Philipp Telemann a druhý pravděpodobně syn Johanna Sebastiana Bach Johann Christian Bach.

Dobrý den paní Hosprová, velmi se mně líbí vaše nahrávka Stamicova koncertu, nechystáte něco podobného? Máte raději projekty s orchestrem nebo komořinu? (Jaroslav Paláček)

Komořina je srdcová záležitost, kvartetní hraní bylo to, co jsem musela kvůli budování sólové pozice opustit, a tak se k němu vždy ráda vrátím jako třeba host smyčcového kvarteta. S Kvartetem Martinů jsem nedávno dotočila Tanějevův kvintet a Dvořáka kvintet Es dur jsem hrála téměř se všemi českými kvartety. Právě tohle léto budu hned dvakrát v Čechách hrát koncert Johanna Christiana Bacha – 29. června v Bystřici pod Hostýnem a 15. července v Luhačovicích. V Praze zahrajeme s Václavem Hudečkem 27. října Mozarta, Koncertantní symfonii v Rudolfinu, na to se opravdu velmi těším.

Dobrý den, představte prosím svoji rodinu a prozraďte něco ze svého soukromí. Jaké zájmy kromě hudby máte? (Viktor N., Praha)

Moje rodina je velká, to bych psala asi hodně dlouho, ale mám manžela a dvě báječné nevlastní dcery. Volný čas trávím nejraději s rodinou a v klidu domova. Oba jsme velmi vytížení, a tak krom práce je právě rodina náš zdroj odpočinku.

Dobrý den, hodně jste se nám líbila ve StarDance, i když jste se do finále nedostala. Jste sportovně založená? Soutěživý typ? (Alka)

Vyloženě sportovně založená být nemohu, na to nemám čas a některé sporty jsou pro mne zapovězené. Jediné, co provozuji, je cvičení s osobním trenérem, plavání. Hodiny s nástrojem stojí dost energie, někdy jsem ráda, že dojedu po koncertě domů a padnu. Jsem ráda, že jsem získala vaše sympatie díky tanci. Bylo to pro mne velmi náročné a hodně dlouho jsem se z toho právě fyzicky sbírala. Bohužel jsem musela v průběhu StarDance naplno hrát a to bylo již příliš, ale kdybych to nezkusila, určitě by mě to mrzelo a takhle mám již klid, že vím, co to obnáší!

Jak těžké je pro českého muzikanta prorazit v zahraničí? Přejeme hodně dalších úspěchů! (Jiráčkovi)

To je relativní, kdybych byla v mládí měla takové možnosti, jak mají studenti dnes, asi by to bylo ještě snazší. Když vyhrajete světovou soutěž, agenti se o vás ihned postarají a vy musíte jen vydržet. Bohužel málokdo z českých institucí na světových soutěžích obstojí, já sama jsem byla připravena až po práci s italským virtuosem Luigi Alberto Bianchim, ale to už mi bylo třicet let a soutěže mají dnes věkový limit dvacet osm. Jdu tedy druhou, možná delší cestou, ale zato dobrodružnější. Když mě někdo někde slyší hrát, tak mě pozve, doporučí, a tak se za ta léta vytvořil docela zajímavý okruh zahraničních úspěšných cest, které budují vazby, a na nich již se dá stavět. Mám několik agentur, které mě znají a nabízejí. Samozřejmě velkou roli hraje štěstí a náhoda, ale to vždy zafunguje, jen když je člověk připravený.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za všechny odpovědi.

Vizitka:
Jitka Hosprová (1975), česká violová virtuoska, je absolventkou plzeňské konzervatoře a Hudební fakulty AMU (u profesora Jana Pěrušky). Spolupracovala s legendárním violistou Luigim Albertem Bianchim. Je sólistkou řady českých a světových špičkových orchestrů (Vídeňský rozhlasový orchestr ORF, Orchestre National de Lorraine, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Belgická filharmonie, Orchestre de Pau a další), jako sólistka se představila na řadě světových hudebních festivalů (Présences, Kulturtage Dresden, Rheingau Sommer, Pražské jaro, Pražský podzim, Moravský podzim, festival Andrés Bello Santiago de Chile a další). Na svém kontě má desítky světových a českých hudebních premiér. Na svých CD prezentuje klenoty české violové literatury a světové klasické moderny, pravidelně natáčí pro Český rozhlas a spolupracuje s řadou nahrávacích společností. Mnoho skladatelů inspirovala k novým kompozicím pro violu.

www.jitkahosprova.com

Foto Ondřej Košík, archiv