Carmen v kanceláři, opera a balet v jednom. Aplaus i rozpaky v Plzni

Když Georges Bizet uvedl poprvé svoji operu Carmen v roce 1875, netušil, jaký dopad bude jeho dílo mít. Ohlas publika tomu ani nenasvědčoval. Až po jeho smrti vzrostla její sláva a začala se šířit do celého světa. Jejím španělským rytmům, exotičnosti, živelnosti, příběhu o vášni, žárlivosti, čisté lásce a nespoutanosti i volnosti propadly generace posluchačů. Stala se nejhranější operou vůbec. Bizet vytvořil fenomén. Fenomén, který uchvacuje diváky a láká tvůrce a interprety. Fenomén Carmen. Baletní podobu operního díla s jen lehce upraveným dějem vytvořil pro svou ženu Maju Pliseckou ruský skladatel Rodion Ščedrin v roce 1967. Vzniklo svou koncepcí komornější dílo, které se rychle uchytilo na světových jevištích. V sedmdesátých letech se hrálo hojně i na našich scénách, v Plzni v roce 1976. Nyní se do Divadla J. K. Tyla balet vrátil, nikoliv ve své originální verzi, ale v režii, choreografii a úpravě Mária Radačovského. Baletní soubor jej uvedl na Nové scéně Nového divadla.

Jakkoliv premiérové publikum zahrnulo tanečníky aplausem a jakkoliv skvělý výkon podala Jarmila Dycková v titulní roli s výborným Richardem Ševčíkem po boku jako Donem José, uvedení inscenace u mnohých vyvolalo a nepochybně ještě vyvolá celou řadu otázek. Jejich důvodem patrně nebude ani tak skutečnost, že Radačovský umístil děj do současnosti šedivě kancelářského prostředí byznysu, z Carmen učinil sekretářku, z Josého vedoucího pracovníka podniku a z Escamilla jeho vlastníka.

Carmen – ať operní, či baletní – zažila na své pouti po jevištích podobné posuny i úpravy nesčetněkrát. Celková koncepce a charakter nové inscenace směšuje nahrávky Ščedrinovy baletní hudby s operním originálem Bizetovým i jeho další hudbou. A postavy mají i jiné charaktery, některé jejich činy jsou jinak motivovány a inscenace přináší jiný konec.

Radačovský nechává známý příběh zjednodušený tak, aby odpovídal potřebám inscenace. Micaela je původní Josého milenka, kterou on odvrhne kvůli Carmen. Carmen pak odvrhne Josého kvůli bohatému a schopnějšímu Escamillovi. V závěrečném střetu žárlivý José Carmen nezabije, ale dívka zemře nešťastnou náhodou, když spadne hlavou na hranu stolu. Sbor tvoří pouze úředníci firmy, nikdo jiný nemá v tomto kancelářském dramatu místo. Carmen režisér nevnímá jako divokou, nespoutanou cikánku bez zábran, ale spíše jako ordinérní zlatokopku. José je zprvu tvrdý firemní vedoucí. Čím více se ale věnuje Carmen, tím méně se stará o chod firmy. Až přijíždí Escamillo na obří motorce a za zvuku slavné Bizetovy árie o toreadorovi zachraňuje svůj podnik a získává Carmen.

Základní osu lásky a žárlivosti slavného příběhu lze zpracovat různými způsoby, v různých dobách, v různém pojetí. Aby ale jevištní celek fungoval, musí splňovat jednu hlavní a zcela zásadní podmínku. Musí být v naprostém souladu s hudbou. A to po všech stránkách. Plzeňská inscenace má však jeden základní problém. A tím je Georges Bizet sám.

Jednoduchost až strojová a místy nudná strohost (nikoliv přesnost) sborových choreografií a civilní pojetí sól i duetů jen minimálně odráží živelnost a živočišnost Bizetovy hudby a Ščedrinovy baletní úpravy. Barevnost hudby nereflektuje ani výtvarný rámec. Přísné úřednické oblečení s minimálními odlišnostmi (kostýmy Ludmila Várossová), prázdná neměnící se šedá scéna s červeným stolem jako ústředním bodem (scénograf Marek Holý), s tematickou zadní projekcí, při sexuálních hrátkách Carmen a jejích milenců nasvícená ostře červeně.

A ty hrátky! Dráždivá erotika a vkus se zde hledá velmi obtížně. V prvním jednání předvádí dvojice Carmen – José několik pozicí ve fitnessu, ve druhém Carmen – Escamillo jejich modifikaci na stole. Především Kámasútra na rotopedu působí nechtěně komicky.

Dalším sporným bodem je spojení baletu s operou. Radačovský ve své inscenaci střídá Ščedrinovu baletní hudbu s rozsáhlými čísly Bizetovy opery. Ze špičkové nahrávky (o níž ovšem v programu není ani slovo) zní árie, duety, ansámbly. Vzniká tak směsice dvou žánrů, v níž jeden potlačuje druhý. Jakmile zazní originální Bizet a vynikající pěvecké výkony, ocitá se tanec okamžitě v druhém plánu. Proti síle Bizetovy opery a zpěvu nemá šanci. Není nic platné, že byste si kvůli tanečníkům přáli opak. Navíc postavit choreografii na operní zpěv s konkrétním textem je obtížné. Duety a árie nejsou určeny k tanci, ale ke zpěvu a hereckému vyjádření, Bizetův tak zvaný Cikánský tanec je výjimkou, jež výše řečené nepopírá. Navíc většina diváků v publiku tato notoricky známá čísla jistě zná, ví, do jaké části opery patří, jakého momentu se týkají, jaký je jejich obsah. Neodpovídá-li pak jejich použití dění na jevišti, působí to pro mnohé rušivě. Zkrátka – Maja Plisecká dobře věděla, proč chtěla vytvořit podle Bizetovy opery baletní hudbu a Ščedrin dobře věděl, jak operu pro tanec upravit.

Přitom Plzeň má pro hlavní role vynikající představitele. Jarmila Dycková je typově ideální představitelka Carmen. Nejen díky svému tanečnímu umění, ale je skvělá i výrazově, má charisma a šarm, který potvrdila již v celé řadě velkých rolí. Zato, že jej dokázala uplatnit i v kancelářské šedi a Carmen vtisknout duši, jí patří velký obdiv. Stejně jako Richardu Ševčíkovi za ztvárnění role Josého s celou jeho rozervaností. Jak velký potenciál v sobě oba pro tyto role mají, bylo plně zřejmé až v poslední scéně žárlivého a zničeného Josého s neoblomnou Carmen. Závěr inscenace přinesl gradující, vskutku strhující duet. Velmi dobře na sebe v roli křehké, dětsky bezprostřední Micaely upozornila Kristýna Piechaczková, která dokázala vytvořit ke Carmen odpovídající kontrast.

Dynamický Escamillo Michala Kováče by však přece jen potřeboval trochu více charismatu, než kolik mu jinak sympatický tanečník, po technické stránce velmi zdatný, dokázal vtisknout. Sborovým scénám by celkově prospěla větší preciznost.

Plzeňská operně-taneční Carmen si i přes svou jevištní schizofrenii své diváky jistě najde. Kdo se těší na oblíbené tanečníky, nebude zklamán. A slavné árie zní z nahrávky se strhující silou. Zkrátka – genialita Bizetovy hudby vítězí.

 

Hodnocení autorky recenze: 65%

Georges Bizet, Rodion Ščedrin:
Carmen
Choreografie a režie: Mário Radačovský
Scéna: Marek Holý
Kostýmy: Ludmila Várossová
Balet DJKT
Premiéra 26. března 2016 Nová scéna Divadla J. K. Tyla Plzeň

Carmen – Jarmila Dycková (alt. Kristýna Potužníková / Lýdie Švojgerová)
Don José – Richard Ševčík (alt. Miroslav Hradil / Martin Šinták)
Escamillio – Michal Kováč (alt. Archie Sladen / Richard Ševčík)
Micaela – Kristýna Piechaczková (alt. Corinne Cox / Anna Srncová)

www.djkt.eu