Rusalka, Bystrouška, ale i Waltraud Meier v Operním kukátku
Rusalka v Saarbrückenu
Sobotního večera 23. dubna 2016 měla premiéru Rusalka Antonína Dvořáka v Theater Saarbrücken. Inscenační tým tvoří dirigent Christopher Ward, režisér David Hermann a scénografka Magdalena Gut. Obsazení je mezinárodní, z větší části členy domácího souboru: Paul O’Neill (Princ), Susanne Braunsteffer (Rusalka) a Jane Irwin (Cizí kněžna), v roli Vodníka se střídají Hiroshi Matsui a Markus Jaursch.
Liška Bystrouška ve Frankfurtu nad Mohanem
V nové inscenaci Janáčkovy opery ve frankfurtské opeře režisérka Ute M. Engelhardt propojuje svět zvířat se životem a pocity dnešních mladých lidí.
Opera je uváděna v češtině s německými titulky. Dirigent Johannes Debus je odpovědný za hudební nastudování. V hlavní roli se střídají sopranistky Louise Alder z Velké Británie a Elisabeth Reiter z USA. Finsko-švédská mezzosopranistka Jenny Carlstedt zpívá Lišáka. Premiéra — 24. dubna 2016, do konce sezony se titul bude hrát ještě v sedmi reprízách.
Cena Richarda Wagnera 2016 pro Waltraud Meier
Německá mezzosopranistka Waltraud Meier obdržela Cenu Richarda Wagnera pro rok 2016. Cena je dotovaná částkou 10.000 eur. Umělkyně byla oceněna za celoživotní interpretaci a propagaci operního díla Richarda Wagnera. Cena jí bude předána 22. května 2016 na slavnostním aktu při příležitosti skladatelových oslav, takzvaných Richard-Wagner-Festtagen v lipské opeře. Cenu pro mladou naději ve wagnerovském oboru obdržel mladý řecký basbarytonista Alexandros Stavrakakis (cena je dotována 5.000 eury).
Charles Workman v jiném oboru
Světově úspěšný americký tenorista, který se takřka tři dekády etabloval v oboru staré hudby a mozartovských partií, hostuje v Staatstheater Kassel v hlavní roli v Korngoldově opeře Die tote Stadt (Mrtvé město).
Jeho kultivovaný projev a nedostižné frázování jsme mohli poznat při hostování v titulní roli Mozartova Idomenea v pražském Stavovském divadle v inscenaci týmu Netopil/Oida roku 2011. Umělec střídá několik posledních let právě barokní a klasicistní party s úlohami z děl vzniklých ve dvacátém století. Nechybí mezi nimi třeba ani Laco v Její pastorkyni (Brusel 2014) nebo Alwa v Bergově Lulu. V létě ho také čeká světová premiéra na Salcburském festivalu s novou operou The Exterminating Angel (Anděl zkázy) podle Buñuelova stejnojmenného filmu, která bude v roce 2017 přenesena i na scénu londýnské Covent Garden. Part Paula v Korngoldově opeře je již dosti vypjatý (a rozsáhlý), ale podobný vokální styl i dekadentní zápletku si tenorista vyzkoušel i jako Trpaslík v Zemlinského opeře Der Zwerg (Paříž 2013), nebo nedávno jako fyzicky a psychicky deformovaný Alviano v Schreckerově opeře Die Gezeichneten (Poznamenaní; Lyon 2015). Workmanovou partnerkou ve frankfurtské inscenaci je irská sopranistka Celine Byrne jako Marietta.
Únos ze serailu jako moderní vztahové drama v Grazu
Pozornost vzbudila premiéra Mozartovy opery Únos ze serailu v Grazu. Německá režisérka Eva-Maria Höckmayr, která byla v několika posledních letech vícekrát oceněna významnými německými divadelními cenami, inscenovala tuto Mozartovu „tureckou“ operu jako krizové drama mladého manželského páru, který je vystaven nebezpečí narušení dosavadního vztahu oboustrannou nevěrou.
Inscenace se odehrává v naší současnosti. Hudebního nastudování se ujal Dirk Kaftan, šéfdirigent grazské opery. Hlavní role Konstance a Belmonteho vytvářejí Sophia Brommer (členka souboru od začátku této sezony) a lyrický tenorista Mirko Roschkowski, který s touto rolí v Grazu debutuje. V roli Selima vystupuje český tanečník a choreograf Martin Dvořák.
Koncertní nadšení pro Marlis Petersen
Německá sopranistka Marlis Petersen, úřadující nejlepší zpěvačka za rok 2015 podle ankety prestižního časopisu Opernwelt, nadchla diváky i kritiky svým písňovým recitálem ve frankfurtské opeře 19. dubna 2016. Program se sestával z výběru písní Roberta Schumanna, Richarda Strausse a Wolfganga Rihma. Program započal Schumannovým cyklem Frauenliebe und –leben (Láska a život ženy), a tak předznamenal základní téma pečlivě vybraného programu, kterým byl ženský pohled na ženský osud a vnitřní prožitky ženy ztvárněné uměleckými prostředky. Vrcholem straussovské části byl bezesporu třídílný písňový cyklus Liedern der Ophelia (Oféliiny písně) a výběr písní s náměty květin jako symboly citových vztahů. Současný skladatel Wolfgang Rihm byl zastoupen cyklem šesti písní Das Rot (Červená) na text Karoliny von Günderrode z roku 1990, ty napsal skladatel alternativně pro soprán nebo tenor. Němečtí kritikové se předhánějí ve chvále skvělé výslovnosti, unikátního výrazu pro každý zařazený opus a skvělé hlasové prostředky pěvkyně, která je v současnosti jednou z největších osobností světové opery. Na klavír ji doprovázel Stephan-Matthias Lademann.
Škoda, že na českém koncertním pódiu většinou chybí komponované písňové večery, které by byly postaveny na promyšlených tématech.
Golem jako hudební divadlo
Literární látka Golema je úzce svázána s Prahou, přesto Praha dosud nepoznala žádné z významnějších operních zpracování tohoto námětu, v jejichž čele stojí především stejnojmenná opera Eugena d’Alberta (Der Golem, premiéra 1926 ve Frankfurtu nad Mohanem). Česká opera o dvou jednáních Golem Hanuše Bartoně (1992 Praha, Palác kultury) trvalejší stopu v dějinách domácí opery nezanechala. Teď se pokouší další skladatel – Rakušan Bernhard Lang (1957), zpracovat téma umělé bytosti v hudebním divadle o dvaadvaceti scénách s totožným jednoduchým názvem Der Golem. Společně s autorem videotextu Peterem Missottenem ale nevyšli z klasické středověké legendy, ale z mystického odkazu německy píšícího spisovatele žijícího na pomezí devatenáctého a dvacátého století v Praze, Gustava Meyrinka. Jeho mysteriózní román Golem nese nejen mystické, ale i existenciální poselství, poněkud zašifrované, a text patří ke kultovním dílům určitého typu čtenářů a myslitelů. Nová hudebně-divadelní kompozice pro pěvecká sóla, sbor, jazzové trio a orchestr měla premiéru 16. dubna 2016 v Nationaltheater v Mannheimu. Představení, v němž se mísí realita, sen a představy, výrazně využívá možnosti videoartu. Propojení virtuality a reality je také tématem samotného díla.
Výstava týdne
Balthus. Bank Austria Kunstforum Wien. Freyung 8, 1010 Wien. 24. února – 19. června 2016. Rozsáhlá retrospektivní výstava malíře Balthuse (vlastním jménem Balthasar Klossowski de Rola, 1908-2001), v tomto rozsahu první v Rakousku, obsahuje vedle řady velmi známých děl tohoto absolutního výtvarného solitéra také ukázky jeho scénografické tvorby. Umělec se scénografií pro činohru a operu zabýval příležitostně ve třicátých až šedesátých letech dvacátého století. Celkem vytvořil sedm scénických výprav. Výstava obsahuje zajímavé ukázky z jeho scénických výprav k jevištním dílům Alberta Camuse a Antonina Artauda, umělců z jeho přátelského pařížského okruhu. Nejrozsáhleji jsou především zastoupeny scénografické a kostýmní návrhy k opeře Wolfganga Amadea Mozarta Così fan tutte, která byla určena pro známý festival v Aix-en-Provence v roce 1950.
Tehdy ještě mladý festival se ve svém třetím ročníku držel původního zaměření jako Festival Mozart. Balthusuvo výtvarné pojetí vychází z tradic dějin operní scénografie a se zvláštním zalíbením využívá sladký styl francouzského výtvarníka Antoineho Watteaua (1684-1721) i jeho pastelovou barevnost při ztvárnění bohaté výpravy. Malíř opakovaně využívá iluzivní efekty pozdně barokního divadla, principy zámecké iluzivní malby, takže postavy kostýmovaných představitelů jsou součástí kulis a zároveň se živí představitelé pohybovali na jevišti. Znamenitý nápad přispívá k uchopení dvojnických zápletek Mozartovy opery. Balthus ve výpravě široce traktuje jak zahradní prostředí – místo milostných schůzek dvou zamilovaných párů, tak prostředí přístavu, kde se páry loučí. Scénografii vytvořil výtvarník technikou loutkové divadla, nakreslil jednotlivé kulisy, prospekty i boční pohledy a spojil je s čelním jevištním průhledem, aby vytvořil rozkošnou jevištní podívanou. Tehdejší festivalové obsazení soustředilo tehdejší špičkové evropské interprety: Suzanne Danco (Fiordiligi), Eugenia Zareska (Dorabella), Emmy Loose (Despina), kanadský mozartovský tenorista Léopold Simoneau, činný převážně v Evropě, Renato Capecchi (Guglielmo) a Marcello Cortis. Výběr šesti Balthusových návrhů, provedených technikou barevného dřevorytu, byl později vydán jako doprovod bibliofilského tisku libreta Lorenza da Ponteho k Mozartově opeře v limitované edici v New Yorku.
Nahrávka týdne
Wolf-Ferrari, Ermanno – I gioielli della Madonna (Madoniny šperky). Slovenský rozhlasový symfonický orchestr, dirigent: Friedrich Haider. Naxos 8.660386-87 (2 CD).
Nahrávka vznikla díky spolupráci Slovenského národního divadla v Bratislavě a Rozhlasu a televize Slovenské na základě scénického provedení v roce 2015. Nahrávka vychází z provedení ve Velkém koncertním sále Slovenského rozhlasu 29. listopadu a 2. prosince 2015. Tříaktová opera obsahuje něco málo přes dvě hodiny hudby. Námět opery vychází jednak z oslav souvisejících se silným mariánským kultem v italském prostředí, jednak z milostné zápletky a historického, byť trochu romantizujícího pohledu na organizaci neapolské Camorry. S trochou předhánění by se žánr dal označit jako operní psychologická detektivka. Zápletka se ale oproti běžným veristickým operám vyznačuje větší propracovaností charakterů i komplikovaností a také množstvím epizodických postav.
Premiéra opery v roce 1911 v Berlíně sklidila značný ohlas. A protože skladatel byl bilingvní, stejně jako jeho operní dílo, záhy se opera dostala na jeviště jak v německé verzi, tak v italské, ve které byla prováděna již rok po premiéře i ve Spojených státech. Hudba zajímavě spojuje veristické postupy s prvky lidové a církevní italské hudby. Jako v řadě jiných skladatelových partitur se kontrastně řadí temperamentní čísla s lyrickými částmi. Dirigent Friedrich Haider se skladatelskému odkazu Ermanna Wolfa-Ferrariho věnuje soustavněji, nahrál nejen zřejmě jeho dnes nejuváděnější operu – aktovku Il segreto di Susanna (Zuzančino tajemství), ale také výběr jeho předeher a orchestrálních intermezz i chrámové sbory a capella. Hlavní atrakcí nahrávky je představitelka Malielly rusko-rakouská sopranistka Natalia Ushakova, pro kterou byla tato role vedle partu Lízy v Čajkovského Pikové dámě zásadním vystoupením na bratislavské operní scéně. Poněkud ruší špatná italská výslovnost představitelů menších a malých rolí. Obal uvádí nahrávku jako světovou nahrávací premiéru, ale již řadu let je komerčně distribuována nahrávka tohoto operního titulu z londýnského koncertního provedení v roce 1976 (sólisté Pauline Tinsley, André Turp, Peter Glossop; BBC Symphony Orchestra, dirigent Alberto Erede) na labelu Bella Voce (zřejmě poslední edice roku 2001).
Opera na dostupném labelu Naxos je ale významným obohacením operních diskoték znalců i dokumentem o zdařilé inscenaci Slovenského národního divadla v Bratislavě.
Hudební úsměv
Slavný italský tenorista Beniamino Gigli (1890-1957) byl během svého prvního angažmá v newyorské Metropolitní opeře (1921/1931) také pozván, aby vystoupil na večírku jednoho z největších amerických multimilionářských magnátů.
Za vystoupení mu byl přislíben vysoký honorář na tu dobu – 1.000 dolarů. Ale při vyjednávání programu a podmínek mu magnát řekl: „Po vystoupení musíte ale ihned odejít. Moji hosté nejsou zvyklí se stýkat s lidmi … ehm … od divadla.“ Zpěvák zareagoval okamžitě a vtipně slovy: „Ale, vážený pane, pokud nebudu muset zůstat s vašimi hosty, spokojím se s honorářem 500 dolarů!“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
