Z ředitelny České filharmonie. Ptali jste se Davida Marečka

Generální ředitel České filharmonie odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus

 

 

Dobrý den, jak to vypadá s prodloužením šéfdirigentské smlouvy pro pana Bělohlávka? Slyšel jsem, že má nějaké podmínky. Jaké a co z nich už bylo splněno? (Jan Hloudek)

Dobrý den, pane Hloudku, šéfdirigentskou smlouvu Jiřího Bělohlávka máme připravenou k prodloužení. Dohodli jsme se na pokračování spolupráce až do roku 2022. Díky tomu bude mít Česká filharmonie zase dlouhodobě stabilní umělecké vedení jako za dob Václava Talicha, Karla Ančerla nebo Václava Neumanna. Máte pravdu, že pan šéfdirigent má určité podmínky, do jejichž splnění nemůže být smlouva podepsána. Tyto podmínky se týkají rozvoje orchestru v oblasti edukací. Stručně by se dalo říci, že v prvním období mu šlo především o narovnání platů hudebníků a v druhém mu jde o zajištění budoucnosti orchestru. Pod rozvojem v oblasti edukací si představte jednak rozšíření počtu akcí pro děti s rodiči a prarodiči, dále práci s dětmi ze základních uměleckých škol a také výchovu budoucích profesionálů: vyhledávání a rozvoj talentů z českých konzervatoří a akademií. Je to komplexní a rozsáhlý projekt, s jehož pomocí chceme získat a vychovat novou generaci posluchačů klasické hudby a především vyhledávat a motivovat nejlepší české hudebníky, aby dosáhli ve svém oboru světové úrovně a zůstali přitom v našem orchestru.

Česká filharmonie je ve světě výjimečná mimo jiné tím, že zůstala navzdory globalizaci národním orchestrem. Je to vzácné dědictví předchozích generací vynikajících a oddaných muzikantů, které chceme chránit a rozvíjet. Pochopitelně to s sebou nese finanční nároky. K rozvoji všech výše zmiňovaných aktivit potřebujeme získat zhruba šedesát milionů korun ročně. O polovinu žádáme ze státního rozpočtu, druhou polovinu umíme získat vlastními silami. Jednání s Ministerstvem kultury ČR probíhají konstruktivně a otevřeně, ale pochopitelně je těžké takového navýšení dosáhnout. Proto zatím smlouva nemohla být podepsána. Důležité je, že Jiří Bělohlávek zůstává v čele České filharmonie a nastoupí do příští sezony. Naše jednání se zřizovatelem budou probíhat paralelně a až dosáhneme dohody, dojde k podpisu smlouvy na dalších šest let a jejímu slavnostnímu zveřejnění. Musíme to stihnout do konce tohoto roku.

Dobrý den, jaká lidská vlastnost je důležitá pro vedení České filharmonie jako instituce? (Barbora Flessigová)

Dobrý den, paní Flessigová. To je těžká otázka, lépe by vám na ni asi odpověděli kolegové, kteří mě dobře znají. Sám sebe člověk vždycky posuzuje obtížněji. Z mého subjektivního hlediska jsou důležité dvě věci: dobrá schopnost komunikace a hudební odbornost. Hodně se diskutuje o tom, zda manažer musí být odborníkem v daném oboru. Občas se setkávám s názorem, že nemusí, ale jsem přesvědčen, že je to omyl. Manažer se musí umět samostatně a rychle rozhodovat. Má kolem sebe tým schopných a kompetentních lidí, ale svému týmu musí předložit nějaký názor, vizi. Tu bez hluboké znalosti oboru předložit nelze. Pak by nebylo o čem diskutovat, o čem se přít, na čem pracovat. Totéž platí pro jednání s hudebníky v orchestru, agenturami umělců, politiky nebo obchodními partnery. Základní podmínkou všech těchto jednání je jasná orientace v oboru. Znalost oboru asi nelze považovat za vlastnost, uvádím ji spíš jako nutnou podmínku, bez které je orchestr skoro nemožné řídit. Jako vlastnost, na kterou se ptáte, bych tedy na prvním místě uvedl komunikaci. Všechny vize, plány a představy musíte především umět dobře vysvětlit a obhájit. Nadchnout pro ně politiky a obchodní partnery, přesvědčit svůj manažerský tým, vysvětlit je hudebníkům. Schopnost dobře vysvětlit svůj záměr je naprosto klíčová, stejně jako schopnost tento záměr upravit, pokud o něm nedokážete přesvědčit své kolegy. Je to nekonečný proces, který se vlastně pořád učím.

Dobrý den, pane řediteli, můžete prosím říci, jak se vám osvědčilo rozšíření počtu koncertů ze dvou na tři? Netrpí tím kvalita, protože jste zcela zákonitě museli ubrat z doby na zkoušení? A jak na tom v posledních letech jste s vývojem počtu abonentů a jejich věkovým průměrem? A s čísly celkové návštěvnosti? (Leoš Krajník)

Dobrý den, pane Krajníku, rozšíření počtu koncertů se nám osvědčilo. Hrajeme sice třikrát týdně, ale uvádíme méně programů, a tím jsme získali čas na nahrávání, edukační programy, zahraniční zájezdy a mimořádné koncerty. V podstatě jsme jen změnili model z třikrát dva na dvakrát tři. Tedy z původních tří abonentních řad s dvěma koncerty jsme udělali dvě abonentní řady se třemi koncerty. Na počet nabídnutých míst v sále je to stejné, ale počet programů, které musí orchestr nastudovat, se tím snížil. Přitom jsme ze sobotních koncertů řady O udělali svébytné abonmá, v němž se hrají jiné programy než v řadách A a B. Práce tedy máme hodně, ale kvalita tím rozhodně netrpí. Recenze z našich i zahraničních odborných médií jsou v drtivé většině pozitivní a samotný orchestr si kvalitu pečlivě hlídá prostřednictvím šéfdirigenta, vedoucích nástrojových skupin i umělecké rady. Ve skutečnosti jsme dobu zkoušení nezkrátili, ale rozšířili: dříve měla Česká filharmonie po jedné zkoušce v pondělí, úterý a ve středu, ve čtvrtek generálku a koncert. Dnes má v pondělí i v úterý po dvou zkouškách a ve středu generálku a koncert. Z modelu čtyři zkoušky a dva koncerty jsme přešli na model pět zkoušek a tři koncerty. Pro hudebníky je to nesmírně fyzicky i psychicky náročné, ale ve světě je tento model celkem běžný a orchestr si na něj dokázal zvyknout už během první sezony.

Počet abonentů, na který se ptáte, k naší radosti každý rok stoupá. V sezoně 2013/2014 jsme měli 4.430 abonentů, v sezoně 2014/2015 jich bylo 5.106 a v sezoně 2015/2016 dokonce 6.162. Další nárůst nečekáme, protože bychom neměli skoro žádné vstupenky na jednotlivé koncerty. Držíme se tak praxe jiných orchestrů a světových operních domů, které v abonmá prodávají okolo šedesáti pěti procent míst a zbytek prodávají po jednotlivých vstupenkách. Věkový průměr našich abonentů je šedesát jedna let, což odpovídá posluchačům klasické hudby všude ve světě. Nesdílíme obavu ze stárnutí abonentů, protože klasická hudba měla vždycky více posluchačů starší generace. Považuji za nesmírně důležité nadchnout pro hudbu děti – viz moje odpověď na první otázku. Až budou mít vlastní děti a vnoučata, určitě se k nám vrátí a sami dospějí do věku, kdy pro ně vážná hudba bude každodenním společníkem. Ještě vám dlužím odpověď na otázku celkové návštěvnosti. Na koncerty a další akce pořádané Českou filharmonií v roce 2013 přišlo 84.780 posluchačů, v roce 2014 to bylo 100.049 posluchačů a v roce 2015 k nám zavítalo 104.760 posluchačů.

Jak velký úvazek bude mít v příští sezoně u České filharmonie Semjon Byčkov a počítáte s ním i pro sezony další? (KH)

Když dovolíte, začnu tuto odpověď trochu ze široka. V posledních letech jsme se s Jiřím Bělohlávkem zabývali myšlenkou, jak dále rozšířit repertoár České filharmonie o jiné než české autory. V české hudbě je náš největší poklad a zároveň největší past: máme tolik vynikajících skladatelů, že bychom si při zahraničních koncertech vystačili skoro výhradně se Smetanou, Dvořákem, Sukem, Janáčkem a Martinů. Německé orchestry jsou na tom podobně, ale třeba Poláci nebo Maďaři nemají tolik slavných autorů, a tak hrají i našeho Dvořáka nebo Janáčka a řadu dalších zahraničních skladatelů. Česká identita je pro nás klíčová. Chceme však ukázat, že náš orchestr dovede hrát na světové úrovni i jiný než český repertoár. Sám Jiří Bělohlávek často na zahraničních turné s Českou filharmonií uvádí například Beethovena, Brahmse nebo Čajkovského. S šéfdirigentem natáčíme nyní velký projekt pro vydavatelství Decca, který zahrnuje přes dvacet CD s českou hudbou. Rozhodli jsme se tento projekt rozšířit o hudbu Petra Iljiče Čajkovského, která je zvuku České filharmonie blízká. Za spolupracovníka jsme zvolili Semjona Byčkova, který se narodil a vystudoval v Petrohradu a dnes je jedním nejuznávanějších světových dirigentů. Tím se dostávám k odpovědi na vaši otázku. Jeho úvazek je dán nahrávacím plánem Čajkovského symfonií a zahrnuje dva abonentní programy v každé sezoně až do roku 2020. Počítáme s ním tedy nejen na letošní rok, ale minimálně také na další tři sezony.

Dobrý den, velmi mě v programu příští sezony zaujala Messiaenova Turangalîla a také Pendereckého Concerto grosso. Zcela upřímně: Jak velký zájem našeho publika o podobné kompozice je? Nemáte pocit, že za západní Evropou v tomto stále zaostáváme? Podporuje nebo bude podporovat Česká filharmonie nějakým způsobem novou tvorbu, například vypisováním skladatelských soutěží? (Alice Sojková)

Dobrý den, paní Sojková, zájem publika o novější hudbu jsme si vyzkoušeli už letos na koncertech Petera Eötvöse. Tam jsme zařadili výhradně hudbu dvacátého a jedenadvacátého století: Lutosławského, Ligetiho a Eötvöse. Koncerty byly velmi dobře navštívené a publikum reagovalo nadšeně. Hodně k tomu přispěla osobnost Petera Eötvöse, protože návštěvníci nemají často možnost vidět autora dirigovat svou skladbu. A taky výkon hráče na bicí Martina Grubingera, který byl bez přehánění strhující. Myslím si, že právě toto je cesta k uvádění nové hudby a získání zájmu publika: nejlepší hudebníci, kteří navíc mají ke skladbám vztah a dokáží pro ně nadchnout nejen publikum, ale taky orchestr. Proto jsme k nastudování Turangalîly pozvali dirigenta Davida Robertsona, který se Messiaenem zabývá celý život, a slavného francouzského klavíristu Pierre-Laurenta Aimarda, který byl žákem Messiaenovy ženy Yvonne Loriod. Lákadlem v případě Pendereckého jsou zase naši tři skvělí mladí cellisté Václav Petr, Eduard Šístek a Ivan Vokáč.

Máte pravdu, že za západní Evropou zaostáváme, ale to je dáno i výchovou v uměleckých školách. Hudba druhé poloviny dvacátého století a novější zkrátka není zrovna naší doménou. S Českou filharmonií plánujeme uvádět novější díla pravidelně, vždy jim chceme věnovat jeden celý program v sezoně a do dalších programů zařadit alespoň kratší skladby. Jsme však to, čemu by se moderní anglickou terminologií řeklo „mainstreamový“ orchestr, takže těžiště naší dramaturgie bude vždycky ležet v hudbě klasicismu, romantismu a první poloviny dvacátého století. Novou českou tvorbu, na niž se ptáte, podporovat rozhodně chceme. Jedna soutěž proběhla loni, další chystáme na příští rok a brzy se také dočkáte několika skladeb napsaných přímo pro Českou filharmonii.

Dobrý den, kdo jiný než vedení České filharmonie s panem Bělohlávkem by se váhou svojí autority mělo zasadit o dotlačení politiků k rozhodnutí postavit v Praze nový koncertní sál? Proč už se tak dávno nestalo? Sami přece musíte cítit, jak je současná situace neudržitelná. (AN)

Nutnost postavit v Praze nový sál samozřejmě vnímáme, ale s přesvědčením politiků to není tak jednoduché. Podívejte se na příklady z ciziny: v Paříži bojovali o nový sál několik desítek let, ačkoli všichni viděli, že Salle Pleyel není ideální a ostatní pařížské sály jsou vyloženě nevhodné pro symfonické koncerty. Londýnské sály také mají k ideálu daleko, a přesto hudebníci toužebně vyhlížejí až příchod Simona Rattlea do čela londýnských symfoniků a doufají, že teprve on silou své osobnosti nový sál pro Londýn prosadí. Problém Rudolfina je malé pódium i malá kapacita sálu. Ale slavný vídeňský Musikverein má pódium ještě menší než Rudolfinum. Vídeňské sály jsou vůbec dobrým příkladem pro srovnání s Prahou: Musikverein a Konzerthaus jsou kapacitně i velikostí pódia podobné Rudolfinu a Obecnímu domu, byť velký sál Konzerthausu je ve srovnání se Smetanovou síní akusticky o několik úrovní výše. Přesto by si Vídeň také zasloužila moderní sál a také ho zatím nemá, dokonce o něm ani neuvažuje. A Brno, které sál nemá vůbec, o něj usiluje už skoro sto let a teprve teď má naději, že se sál skutečně postaví. Nechápejte mne prosím špatně: nechci svojí odpovědí říct, že sál nepotřebujeme. Právě naopak! Skladby ve velkém obsazení je v Rudolfinu problematické hrát a některá díla z kapacitních důvodů dokonce vůbec nemůžeme uvádět. Jiří Bělohlávek dlouhodobě usiluje o vybudování nového koncertního sálu v Praze a současný ministr kultury Daniel Herman zařadil výstavbu sálu do státní kulturní politiky. Pokud dokáže pro své plány získat koaliční partnery, bude mít Praha reálnou šanci, že nový sál dostane.

V komorní řadě koncertů už dlouhá léta postrádám pravidelnější písňové recitály. Vím, že o ně není příliš velký zájem, ale na druhou stranu – není to povinnost České filharmonie i takový žánr pěstovat a zájem publika o něj rozvíjet? Děkuji za odpověď. (Vlasta Bartlová, Praha)

Dobrý den, paní Bartlová, vaši oblibu písňových recitálů sdílím se vším všudy. Jako student jsem často jezdil do Vídně, kde mají dokonce jednu celou abonentní řadu věnovanou písňovým recitálům. Český spolek pro komorní hudbu tyto programy zařazuje, i když asi ne tak pravidelně, jak byste si přála. Nicméně právě v nadcházející sezoně najdete hned tři programy tohoto typu. Recitál basisty Jana Martiníka je „čistokrevným“ písňovým večerem, v němž uvede kompletní Zimní cestu Franze Schuberta. Stejně tak koncert k osmdesátým pátým narozeninám Richarda Nováka, kde s klavíristou Jaroslavem Šarounem provedou písně Mahlerovy, Straussovy, Wolfovy i našich autorů – Jaroslava Křičky a Vítězslava Nováka. Koncert Simony Šaturové sice není složen z písní, ale z árií Mozartových a Myslivečkových, nicméně i v něm si budete moci vychutnat celý večer s jednou pěvkyní. Doufám, že vás moje odpověď aspoň trochu potěšila a slibuji vám, že na uvádění písňových recitálů budeme myslet i v budoucnu.

Pobírá Česká filharmonie také nějaké eurogranty nebo podobné finanční injekce z evropských peněz? (VR, Praha)

S eurogranty to máme těžké. Mnohokrát jsme o ně žádali, ale většinou skončíme tím, že nejsme pro uvedený grantový program takzvaným povoleným příjemcem. Poslední příhodu tohoto druhu jsme prožili letos s Ministerstvem školství. To nejdříve s nadšením přijalo naši zprávu o edukačních programech České filharmonie s tím, že jejich obsah přesně odpovídá grantovým okruhům, které MŠMT z evropských dotací vypisuje. Při přípravě žádosti se však ukázalo, že jako příspěvková organizace Ministerstva kultury nesplňujeme podmínky pro přijetí grantu, ačkoli projekt samotný podmínky splňuje dokonale. Bohužel se do podobné situace dostáváme i u hlavního města Prahy, kde o granty nesmíme ani žádat. Přiznávám, že je to velmi frustrující, protože máme řadu projektů, které by měly reálnou šanci uspět, ale současná legislativa nás bohužel z grantových řízení předem vylučuje. Pracujeme na tom, aby se to v nejbližších letech podařilo změnit. Letos máme alespoň jeden úspěch: získali jsme dotaci jako partner projektu European Orchestra Laboratory, do něhož se spolu s námi zapojilo celkem pět evropských orchestrů.

Dobrý den, pane řediteli, rádi bychom vám poděkovali za opravdu nezapomenutelný zážitek z koncertního provedení Janáčkovy Její pastorkyně s Karitou Mattilou jako Kostelničkou. Prosím, budete v koncertním uvádění oper pokračovat? Moc se za to přimlouváme. Přeji vám i vašim kolegům hodně úspěchů! (Ludmila Hašová)

Dobrý den, paní Hašová, děkuji vám za milé přání i slova uznání, která rád vyřídím Jiřímu Bělohlávkovi i všem hudebníkům, kteří se na provedení podíleli. I pro nás to byl mimořádný zážitek. V operním repertoáru je spousta nádherné hudby a pro hráče symfonického orchestru je takový výlet do operního světa nesmírně osvěžující. Koncertní uvádění oper je časově i finančně velmi náročné, a proto musíme každý projekt tohoto druhu velmi dlouho a pečlivě připravovat. Na další operu se můžete těšit nejpozději na podzim roku 2018 a bude jí znovu jedna z oper Leoše Janáčka.

Dobrý den, zajímalo by mě, jak má Česká filharmonie rozjednáno nástupnictví po Jiřím Bělohlávkovi. Zdá se mi, že tímto „korunním princem“ by podle vašich vizí jednou mohl být Jakub Hrůša, aspoň soudě podle toho, že jste ho jmenovali stálým hostujícím dirigentem. Nebo se mýlím? (Miloš B., Praha)

Dobrý den, pane Miloši, nástupnictví po Jiřím Bělohlávkovi zatím rozjednáno nemáme. Hodně to souvisí s mojí odpovědí na první otázku. Jiří Bělohlávek by měl zůstat šéfdirigentem České filharmonie do roku 2022. Otázku jeho nástupce začneme detailně řešit zhruba v roce 2019, kdy si s Jiřím Bělohlávkem ujasníme formu jeho dalšího působení v orchestru. Nelze vyloučit, že bude moci ještě nějaký čas pokračovat jako šéfdirigent, stejně tak je možné že bude chtít svoje dirigentské aktivity omezit, ale zůstat přitom v trvalém svazku s Českou filharmonií. Zároveň víme, že otázka nástupce Jiřího Bělohlávka je pro orchestr naprosto klíčová. S Jiřím Bělohlávkem se filharmonie vrátila na všechna prestižní světová pódia, získala významné nahrávací kontrakty, vzrostl zájem publika o její koncerty v Praze i v zahraničí a došlo k významnému zlepšení platových podmínek hráčů orchestru. Nástupce Jiřího Bělohlávka bude mít těžkou pozici, protože od něj budeme očekávat, že tento trend udrží. Abychom dokázali včas najít vhodného kandidáta, sledujeme už nyní pečlivě dirigenty, kteří se svým uměleckým profilem a naturelem mohou stát budoucími adepty na post šéfdirigenta. Důležité je také to, jak si budou lidsky rozumět s orchestrem. Pro úspěšnou spolupráci v dlouhodobém svazku je totiž zapotřebí, aby dirigent byl nejen vynikajícím hudebníkem, ale dokázal také najít společnou řeč s hráči orchestru a aby vytvářel dobrou a pozitivní pracovní atmosféru. Angažmá Jakuba Hrůši v tomto kontextu znamená tolik, že je podle uměleckého vedení orchestru nejlepším z mladé generace českých dirigentů. On sám stojí na začátku významné spolupráce s Bamberskými symfoniky a těžko lze teď odhadnout, zda ho nejbližší roky přivedou zpátky do Čech nebo stráví delší čas v zahraničí.

Jaké nahrávací projekty a u kterých společností má Česká filharmonie rozjednané? Jak hodně ekonomicky přínosné to pro orchestr je? (V. Nykl)

Dobrý den, pane Nykle, v současné době je naším hlavním nahrávacím partnerem britská společnost Decca. Točíme pro ni českou hudbu s Jiřím Bělohlávkem a Čajkovského se Semjonem Byčkovem. Decca již uvedla na trh komplet Dvořákových symfonií a koncertů, k vydání se chystají Slovanské tance. Z dalších titulů je už natočen Sukův Asrael a Pohádka, Dvořákovo Stabat Mater, Smetanova Má vlast nebo Janáčkova Glagolská mše, které budou postupně vycházet. Připravujeme také Dvořákovo Requiem, Te Deum a Biblické písně, Janáčkovu Sinfoniettu a Tarase Bulbu, Sukovo Zrání, Epilog a Pohádku léta. Z Čajkovského natočíme kromě symfonií také Klavírní koncerty č. 1 a 2, Smyčcovou serenádu a Francesku da Rimini. Na podzim vyjde Patetická symfonie a předehra Romeo a Julie. Ekonomický přínos nahrávek už dávno není motivací pro natáčení CD. Se ziskem lze točit pouze v případě, že si orchestr najme autor nebo producent pro natočení filmové, počítačové nebo soudobé hudby, případně sólista pro natočení instrumentálního koncertu. Nové orchestrální nahrávky považujeme za nezbytné pro zvýšení uměleckého profilu tělesa a taky abychom navázali na vynikající nahrávky předchozích generací hudebníků. Když se podaří vytvořit nahrávka tzv. „na nulu“, při které zaplatíme autorské honoráře a výrobu CD, aniž bychom skončili ve ztrátě, považujeme to za úspěch.

Dobrý den, jak se má a v jaké formě se cítí klavírista David Mareček? (Alfio)

Dobrý den, klavírista David Mareček se má teď pracovně. Mám za sebou koncert se Zemlinského kvartetem v Jablonci nad Nisou a 2. června mne čeká vystoupení v Jihlavě na festivalu Concentus Moraviae s Dover Quartetem ze Spojených států. Musím říct, že jako klavírista se mám teď asi nejlépe za celý svůj profesní život. Vždycky jsem se chtěl věnovat komorní hudbě. Už za studií nejradši vzpomínám na spolupráci se spolužáky – houslisty a na větší komorní seskupení. To byly pro mě nejkrásnější chvíle u klavíru. Nikdy jsem neměl talent ani ambici stát se sólistou, ale komorní hudba mě od začátku bavila, naplňovala a troufám si říct, že se mi v ní i dařilo. Teď mne samozřejmě práce v České filharmonii naplno zaměstnává a nemohu si dovolit hrát moc. Ale na druhé straně mám možnost hrát se skvělými muzikanty a každý rok si pro radost připravit jeden komorní projekt. Loni to byl Dvořákův Klavírní kvintet, který hraji i letos, příští rok to bude Schubertova Zimní cesta s Janem Martiníkem a v roce 2018 společný projekt s Ivo Kahánkem, jehož detaily ještě nemůžu prozradit. Komorní hudba se pro mě stala vlastně koníčkem, který se však snažím provozovat profesionálně a na každý projekt se velmi pečlivě připravuji. Jako způsob trávení volného času je to ideální. 🙂

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.

 

Vizitka:
David Mareček (1976) je český hudební pedagog a manažer, od 1. února 2011 působí jako generální ředitel České filharmonie. Vystudoval brněnskou konzervatoř v oborech klavír (1996) a dirigování (1998), magisterské studium na Janáčkově akademii múzických umění v oboru klavír (2002) a doktorandské studium v oboru interpretace a teorie interpretace tamtéž (2007). V letech 1998 až 2006 se věnoval pedagogické činnosti na ZUŠ, uměleckém gymnáziu a brněnské konzervatoři jako profesor řádného klavíru a kde byl v letech 2005 až 2006 též zástupcem ředitele. Od roku 2005 působil ve Filharmonii Brno nejprve jako dramaturg, o dva roky později se stal jejím ředitelem.
(Zdroj: ceskafilharmonie.cz)

www.ceskafilharmonie.cz