Tanec Praha 2016: lehce politické zahájení tanečního festivalu

Festival Tanec Praha letos vstoupil již do svého 28. ročníku a jeho program odstartoval poprvé v prostoru holešovických Jatek78. Zatímco úvodní týden patřil již tradičně dětem a mládeži, první inscenace hlavní částí přehlídky nastolila vážné a aktuální společenské téma – a spolu s ním také spoustu otázek.

Inscenace Europium z dílny českým divákům nikoli neznámého tandemu RootLessRoot Company Lindy Kapetaney a Jozefa Fručka je multižánrovou podívanou, která je daleko více divadelním než tanečním zážitkem.

Je trochu symbolické, že taneční festival zahajuje inscenace, která ke svému sdělení potřebuje mluvené slovo. Čistý tanec je médium, kterému v poslední době věří stále méně a méně choreografů, jevišti často vládne slovo – promluvy předtočené i na jevišti vyřčené, stejně jako nápisy a projekce. Tanec je uměním emocí, pocitů a energie, jeho vnímání leží hlouběji za intelektuální sférou rozumového chápání. Avšak chtějí-li tvůrci uchopit intelektuální téma a vyřknout názor, přidávají další výrazové prostředky. Není to vždy šťastné řešení, neboť tanec jako svébytný umělecký prostředek stále často bojuje o své místo na slunci, a takto tvůrci nevědomky naznačují, že se jím cítí limitováni a musí si vypomoci jinými prostředky.

Jaké názory předkládá RootLessRoot Company? Celou inscenaci uvedou Linda Kapetanea a Jozef Fruček scénkou, v níž jeden z jejich performerů Manuel Ronda v krátkém monologu relativizuje umění a jeho smysl a s vidinou toho, že všichni umělci si vlastně hrají, můžeme pak jen stěží brát následující sdělení vážně, ačkoli nás scénka jistě pobavila. Není to tak trochu alibismus? Proč předem znevážit svůj vlastní postoj? Tématem inscenace je Evropa a její hodnoty, které je v chaosu doby, jež překonala i postmodernu, obtížné bránit a snadné ničit. Tyto hodnoty – doslova pilíře – jsou symbolizovány skutečnými pilíři, vysokými hranoly sbitými z úzkých prken, které postupně jeviště zarostou jako les.

Můžeme je jednoduše vnímat i jako symboly křížů, které perfomeři přinášejí jako na kalvárii. Naznačují tím, že se právě dostali ke kořenům? Jenže křesťanství je jen jedním z mnoha pilířů evropské civilizace. Ve skutečnosti je jejím hlubším a mnohem důležitějším pilířem myšlení antiky a jeho dědictví – osvícenství, humanismus a racionalismus. Možná se tento vývoj jednou ukáže jako chybný, ale je to fakt, který nelze pominout.

Inscenace ale v zásadě nedovoluje, aby se s jejím „poselstvím“ dalo polemizovat, protože samo není jasné. Po symbolech kříže a kritice odvržení duchovních hodnot, která je vyjádřena rozbíjením jednoho z artefaktů, se objevují také symbolické postavy v kápích, ve kterých můžeme vidět nerozhodné politiky, kteří se radují ze zdánlivé moci. Groteskní figurky nedokáží vzbudit ani lítost, ani odpor. Když v závěru inscenace vyroste na scéně vor a na něm se uvězněn v dřevěné konstrukci ocitá jeden z performerů freneticky vykřikující hesla o pokroku, překonávání překážek a svornosti, vidíme metaforu Evropy řítící se do katastrofy. Pod vedením neschopných kapitánů se potápí naše ideové vory stejně jako lodi uprchlíků, kteří netuší, že směřují k ráji, který se už rozkládá. Vor v inscenaci každopádně není variací na uprchlické téma, ačkoli je to první asociace po ruce. Tvůrci se totiž inspirovali námořním neštěstím z počátku osmnáctého století, při němž většina obětí přišla o život ne kvůli rozbouřenému živlu, ale nekompetentnímu vedení a vlastním zvířecím pudům.

Taneční pasáže se soustředí na témata manipulace. Do paměti se divákům dokáží zapsat dva duety, kontrastní v pojetí kontaktu. V jednom z nich, který se v inscenaci opakuje a podruhé slouží jako coda, je tanečnice uvězněna ne v partnerových pažích, ale v pruhu černé látky, kterým muž ovládá její pohyby, smýká po jevišti, brání v odchodu. V druhém duetu zase proti sobě stojí muž a žena a jejich tichý soustředěný boj se odehrává jen vzájemným dotekem rukou na hlavě toho druhého.

Poněkud pateticky je do inscenace vpraveno sólo křehké dívky v bílém, která svůj pohyb naopak odlehčuje gesty paží směřujícími volně do prostoru, chtělo by se říci, že jím poletuje. Optimismus tohoto výjevu snad má projasnit temnotu inscenace, jeviště topící se ve stínech a ponuré zvuky nebo řev elektrické kytary, které oba jitří nervovou soustavu posluchače. Tanečníkům v duetech nebo několika sborových scénách není co vytýkat, vkládají do svého vystoupení velkou energii a soustředění, ale choreografií divák propluje jako onen vor mořem, tvarování pohybu není výrazně nosné a snadno je zapomenete. Jiné projekty RootLessRoot Company, mezi které patří nezapomenutelné tituly vytvořené pro pražský soubor DOT504, byly po této stránce daleko více invenční.

Zahájení Tance Praha ukazuje rozháranost nejen Evropy a jejích pochroumaných hodnot, ale i umění a uměleckého vyjádření. Inscenace plná paradoxů se stavem současného světa svým způsobem rezonuje, ale mohla by si dovolit více jasný postoj, a také více tance – když už nám začíná ten taneční festival.

 

Hodnocení autorky recenze: 70%

Festival Tanec Praha 2016
Europium
Koncept a režie: RootLessRoot – Linda Kapetanea, Jozef Fruček
Vizuální koncept a scénografie: Jozef Fruček
Hudební kompozice: Vassilis Mantzoukis
Dramaturgie: Martin Kubran
Zvukový inženýr: Christos Parapagkidis
Světelný design: Sofia Alexiadou
Kostýmy: Isabelle Lhoas
Producent: Onassis Cultural Centre-Athens & RootLessRoot
Koproducent: JoJo-Oulu Dance Centre, Oulu City Theater
1. a 2. června 2016 Jatka78 Praha

Tančí – Manuel Ronda, Jacob Ingram-Dodd, Lee Hyaejin, Paul Blackman, Linda Kapetanea

www.tanecpraha.cz