Salcburk 2017: program odtajněn. Vše podstatné v Operním kukátku

Lulu nadchla i Londýn
Skvělá inscenace Bergovy opery Lulu výtvarníka a režiséra Williama Kentridge, která nadchla Amsterdam i New York – naši recenzi z New Yorku nejen na tuto operu najdete zde (čeští diváci ji viděli v přenosu z Metropolitní opery) – teď vyvolává velký ohlas i v londýnské English National Opera. Inscenace je na londýnské jeviště přenesena takřka beze změn, jedinou, ale zásadní výjimkou je anglický překlad Richarda Stokese. V hlavní roli vystupuje americká koloraturní sopranistka Brenda Rae, známá z nejtěžších úkolů svého hlasového oboru, především jako Zerbinetta a Aminta ze Straussových oper Ariadna na Naxu a Mlčenlivá žena.

Brenda Rae zpívá ale i italský obor, například Aminu z Belliniho Náměsíčné, Gildu z Rigoletta nebo Donizettiho Lucii z Lammermooru. Zdatná představitelka (a není jednoduché být porovnávána s fenomenálním výkonem německé sopranistky Marlis Petersen z předchozích představení v New Yorku) dává partu nejen vokální jistotu, ale přes inteligentní uchopení role ji část kritiky považuje za poněkud chladnou v celkovém vytvoření animálního stvoření, jakým je dívkožena Lulu z Wedekindova dramatu a Bergovy opery. Jejími prvotřídními partnery jsou mladý skotský tenorista Nicky Spence (Alwa), britská mezzosopranistka Sarah Connolly (Baronka Geschwitz), David Soar (Gymnasta) a dnes již veterán Metropolitní opery – basbarytonista James Morris (Schön). Kritika oceňuje i dirigentský výkon Marka Wiggleswortha a za naprosto strhující považuje celou inscenaci, která svou výtvarností ohromila operní svět.

Hledá se nový ředitel Wiener Staatsoper
Rakouský ministr kultury Thomas Drozda vypsal výběrové řízení na funkci generálního ředitele první vídeňské operní scény. Současný úřadující ředitel Dominique Meyer by přitom rád pokračoval ve své funkci, má řadu dalších plánů.

Vídeňská státní opera pod jeho vedením umělecky vzkvétá, ekonomicky se konsolidovala a posunula se k lepšímu hospodářskému výsledku. Meyerova smlouva končí 1. září 2020 a dosavadní ředitel by mohl pokračovat ještě v dalším pětiletém funkčním období. V úvahu ale přicházejí i další kandidáti. V roce 2020 končí kontrakt generálního ředitele Theater an der Wien Rolanda Geyera, který v rozhovorech nenaznačil žádné možnosti dalšího působení, ale také nic nevyloučil. V okruhu zájmu současného ministra kultury stojí také Nikolaus Bachler z Mnichovské státní opery. Vídeňský tisk také spekuluje o možnosti angažmá Drozdova předchůdce – politika Josefa Ostermayera, padá i jméno Elisabeth Sobotka, tedy současné ředitelky bregenzského festivalu.

Ministr Thomas Drozda svolává k tomuto výběrovému řízení speciální komisi, která rozhodne po uzávěrce přihlášek (9. prosince 2016) a doporučí kandidáta. Na začátku nového roku, pokud bude řízení platné a vyhovující, bude nový ředitel oznámen v médiích.

Operní program letního Salcburského festivalu 2017
Intendant salcburského festivalu Markus Hinterhäuser na tiskové konferenci oznámil program budoucího festivalu v roce 2017.

Program vedle řady koncertních událostí obsahuje i pět operních premiér včetně opakovaných inscenací z Letnicového festivalu, tři tituly lze označit za významné mezníky opery dvacátého století. Celková dramaturgická linie sleduje letošní festivalové heslo Die Strategien der Macht (Strategie moci).

Současný dirigentský novátor v mozartovském repertoáru Teodor Currentzis nabídne Mozartovu operu La clemenza di Tito (sedm představení od 27. července 2017) s Marianne Crebassou jako Sestem a poněkud překvapivě obsazenou Vitellií lyricko-koloraturním sopránem Goldy Schultz. Ta se zatím vokálně pohybovala v rolích typu Sofie z Růžového kavalíra nebo Mozartovy Zuzany a Hraběnky z Figarovy svatby. Režíruje Peter Sellars. Podařilo se přesvědčit lotyšského dirigenta Marisse Jansonse k jednomu z nemnoha vystoupení jako operního dirigenta. Mariss Jansons diriguje Šostakovičovu operu Lady Macbeth Mcenského újezdu (pět představení od 5. do 21. srpna 2017). Operní představení řídí jen zcela výjimečně, na což má vliv i prodělání nebezpečného srdečního infarktu během finále Bohémy v Oslu 1996, který ho na několik měsíců vyřadil z dirigentské činnosti. V režii Andrease Krigenburga vystoupí v hlavní roli Nina Stemme, řada rolí je obsazena ruskými pěvci nebo zpěváky z pobaltských republik. Za zřejmě divácky nejžádanější bude považován debut Anny Netrebko v roli Verdiho Aidy (sedm představení od 6. do 25. srpna 2017) pod taktovkou Riccarda Mutiho. „Božskou Annu“ ve dvou představeních vystřídá Vittoria Yeo, jejich Radamy budou Francesco Meli (v představeních s Annou Netrebko) a skutečný manžel Anny Netrebko Yusif Eyvazov, který bude zpívat kupodivu dvě představení s Vittorií Yeo.

Jihoafrický režisér William Kentridge nabídne po fenomenální inscenaci Bergovy Lulu také svoji verzi první Bergovy opery Vojcek (pět představení od 8. až 27. srpna 2017). Pod taktovkou Vladimira Jurowskiho bude vystupovat skvělé obsazení: Matthias Goerne (Vojcek) a arménská mladá operní hvězda Asmik Grigorian jako Marie v roli, kterou si loňského roku vyzkoušela již na koncertech. Na program je zařazena opera Ariberta Reimanna Lear z roku 1978, která zažila velký comeback na světová jeviště v loňské inscenaci v Paříži v nastudování prvotřídního pěveckého ansámblu v čele s Bo Skovhusem (Lear) a Annette Dasch (Cordelia).

V salcburské inscenaci titulní roli vytvoří britský barytonista Gerald Finley, jeho tři zcela rozdílné dcery budou zpívat Evelyn Herlitzius (Goneril), Gun-Brit Barkmin (Regan) a Anna Prohaska (Cordelia). Franz Welser-Möst bude dirigovat inscenaci (pouhá čtyři představení 20. až 29. srpna 2017) v režii Simona Stonea. Cecilia Bartoli zopakuje svého Ariodanta (pět představení od 16. do 28. srpna 2017) z Letnicového salcburského festivalu, soubor Les Musiciens du Prince z Monaka diriguje Diego Fasolis, režie je svěřena Christofovi Loyovi. Mezi výborným obsazením najdeme i Rolanda Villazóna v roli Lurcania. Dvakrát (11. a 14. srpna) se bude opakovat i koncertní provedení Verdiho operního dramatu I due Foscari (Dva Foscariové) s Plácidem Domingem v barytonové roli Francesca Foscariho, s tenoristou Josephem Callejou v roli jeho syna Jacopa a sopranistkou Mariou Agrestou jako Lucrezií.

Na samém konci festivalu (27. a 30. srpna 2017) bude dvakrát koncertně provedena i Donizettiho belcantová opera Lucrezia Borgia s titulní rolí v podání Krassimiry Stoyanové a s Ildarem Abdrazakovem (Don Alfonso) i hvězdným koloraturním tenoristou Juanem Diegem Flórezem jako Gennarem. K uctění 450. výročí narození Claudia Monteverdiho připravil John Eliot Gardiner poloscénické produkce (ve vlastní režii společně s Elsou Rooke) všech tří operních děl slavného skladatele. Každá z tří oper – Orfeus, Návrat Odyssea do vlasti a Korunovace Poppey – bude provedena dvakrát ve Felsenreitschule na pomezí července a srpna. Mezi obsazením také hrdě září jméno naší sopranistky Hany Blažíkové v dvojroli Euridice / La Musicy v Orfeovi a pěvkyně vystoupí také v další roli v Korunovaci Poppey. Součástí festivalového programu budou i operní programy pro dětského diváka, vycházející z oficiálního programu.

Nahrávka týdne

Anett Fritsch – Mozart-Arien. Münchner Rundfunkorchester, dirigent Alessandro De Marchi. Orfeo C 903 161 A, 2016 (1 CD). Mladá německá sopranistka Anett Fritsch (narozena 1986) očarovává publikum svým pěveckým uměním i hereckými schopnostmi stále více a více. Pěvkyně narozená v Plauen studovala v Lipsku a mezi jejími dalšími pěveckými pedagogy najdeme Annu Reynolds, Carol Vaness a zejména Ruth Ziesak, jednu z nejlepších mozartovských interpretek posledních dekád. Půvabná zpěvačka slaví především velké úspěchy v mozartovských partech. Jako jedna z mála světových pěvkyň zpívá všechny tři role ve Figarově svatbě, tedy Zuzanku, Hraběnku i sopránového Cherubína, dále Fiordiligi z Così fan tutte, Paminu z Kouzelné flétny a především Donnu Elvíru z Dona Giovanniho. K těmto Mozartovým partům přidá v červnu 2017 také obtížný kalhotkový part Sifareho v Mozartově ranější opeře Mitridate, re di Ponto v Covent Garden v Londýně.

Minulý měsíc excelovala v roli Mrs. Ford v komické opeře Mozartova současníka Antonia Salieriho Falstaff. Na scéně Theater an der Wien předvedla skvělou pěvecko-hereckou kreaci s velkým smyslem pro humor. Pro současné profilové album soustředila dramaturgicky zajímavý výběr z da ponteovské operní trilogie, který je doplněn předehrou z Figarovy svatby na úvod CD a dvěma známými koncertními áriemi na závěr. Sopranistka je velmi přesvědčivá především v práci s výrazem a při uplatnění jejího opravdu příjemně témbrovaného sopránu se jí daří vytvořit jednotlivé charaktery vokální cestou a umí pracovat s odstíněným humorem u mozartovských postav ženských „šelmiček”. Z postav Figarovy svatby nám nabízí ukázky ze všech tří zmiňovaných rolí, dobře odstíněných jako překotný mladistvý Cherubín, smutná, ale doufající Hraběnka a chytrá Zuzanka, která si ví rady s mužským světem. Skvělou a lidskou Donnu Elvíru pak doplňuje koketní Zerlina, stejně jako Fiordiligi je kontrastně doplněna dovádivou Despinou. Veselé charaktery velmi dobře svědčí naturelu Anett Fritsch. Bez monumentality a tragiky vyznívají ale obě koncertní árie Bella mia fiamma – Resta, oh cara (K 528), Misera, dove son! … Ah! non son io che parlo (Aria K 369), což je dáno i málo proměnlivým a nekontrastním dirigentským pojetím. Ač spolehlivě vokálně interpretovány, výrazově zůstávají trochu fádní. Zpěvačka svým prvním albem dosvědčuje, že její úspěchy na salcburských slavnostech v roli Donny Elvíry a Hraběnky Almavivy ji oprávněně postavily do první řady mozartovských interpretek dnešních dnů.

Kniha týdne

Šustíková, Věra – Vrchlického a Fibichova Hippodamie. Kritická edice libreta cyklu scénických melodramů. Praha, Národní muzeum 2016. 394 stran. Kritická edice původního textu Jaroslava Vrchlického by měla vrátit libretu originální textovou podobu, která byla v průběhu doby v rámci nových vydání i inscenačních zásahů zásadně pozměněna. Přední badatelka v prvé části knihy osvětluje textovou genezi díla i historické pozadí zhudebnění. Fibichova melodramatická trilogie představuje nejrozsáhlejší scénický útvar v tomto žánru v rámci světového jeviště. Ve Fibichově zhudebnění Vrchlického textu se zrcadlí dvojí snaha, jednak vyrovnat se s wagnerovským pojetím vícedílného hudebního dramatu, jednak spojit hudební wagnerovské pojetí mytického dramatu s trvalou středoevropskou fascinací antickou kulturou. Fibichova hudební trilogie, vzniklá v letech 1889-1891, je ostatně také pravým dítětem secese a nastupující dekadentní generace. Monumentální dílo má svoje skalní příznivce i četné odpůrce, kteří nesnesou nadměrný patos textu, jsou ale vždy konfrontováni se silou archetypů a situací, které příběh Hippodamie, Pelopse a rodu Átreovců přináší.

Operní úsměv
Slavná italská sopranistka Rosetta Pampanini (1896-1973), přední zpěvačka rolí veristické generace a oblíbená interpretka Artura Toscaniniho, vzpomínala, jak jednou během závěru Pucciniho Bohémy nahmatala jako umírající Mimi v darovaném rukávníku pořádný kus horké modenské klobásy, kterou tam některý ze šprýmařů kolegů zastrčil. Jen těžko přemáhala smích, když měla zpívat následující repliky  – „Oh, come e bello a morbido …. Sei tu che me lo doni? („O jak je krásný a jemný … To tys mi ho dala?“) (text směřuje k dárkyni rukávníku Musettě).