Lípa Musica vyrostla díky lásce k hudbě. Ptali jste se ředitele festivalu Martina Prokeše

Ředitel festivalu Lípa Musica Martin Prokeš odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus

 

Dobrý den, jsem přesvědčen, že prakticky každý úspěšný festival boduje hlavně svojí osobitostí, nezaměnitelnou tváří. Přiznávám, že jsem u vás ještě nebyl, ale všímám si vás čím dál víc. Čím hlavně jste se podle vás etablovali? A jak se vyvíjela návštěvnost a programový rozsah jednotlivých ročníků? Co říkáte současné festivalové nabídce u nás? Hodně zdaru do letošního ročníku! (Jan Babinec, Praha)

Dobrý den, děkuji za vaši otázku. Moc mě těší, že přes to, že jste Pražan, Lípu Musicu registrujete.

Lípa Musica vyrostla ve městě a v kraji, kde nebyl předpoklad, že zakoření a že se jí bude dařit. Vyrostla ale díky lásce k hudbě a lásce k místu, kde žijeme. Aniž jsme na začátku tušili, jak velmi silný a mocný nástroj vzniká… Jak velký má hudba potenciál sbližovat lidi, obce, spolky. Je to velmi naplňující pocit, když se rozhlédneme kolem sebe a zjišťujeme, kolik vzniklo nových přátelství, jak festival rozhýbává a oživuje dávno zapomenutá místa, jak pomáhá pozitivním způsobem poukázat na místa regionu a v neposlední řadě, jak silné je přivážet špičkové umění právě do těchto míst. Vše začalo 14. září 2000, kdy zazněl první koncert, tehdy hudební svátek o pěti koncertech, připravený pouze pro Českou Lípu. Festivalem duchovní hudby vydržel být pět let. Ke svým šestým narozeninám jsme festival nechali pokřtít na Lípu Musicu a tam nám rozkvétá a zapouští kořeny do dnes. Symbolická je k Lípě Musice skutečnost, že pořadatelem je spolek Arbor – z latiny toto slovo přeložíme jako strom, stěžeň, veslo nebo loď.

Lípa Musica má dlouhodobě rostoucí návštěvnost, což je dáno skutečností, že oslovuje čím dál více svých posluchačů a koná se na více než šestnácti místech bližšího i vzdálenějšího regionu. Současnou festivalovou nabídku v Česku považuji za velmi pestrou a kvalitní. Jsem rád, že můžeme stále hovořit o tom, že je Česko kulturní, a že stále může vznikat tolik krásných uměleckých aktivit.

Dobrý den, pane Prokeši, nejdříve vás musím pochválit za to, že na Oybíně bude znít tentokráte komorní orchestr, což vzhledem k prostředí a akustice bude bezesporu zážitek! A teď můj dotaz: Jakou máte vizi pro příští ročníky festivalu? Kam byste ho, jak po hudební, tak po organizátorské stránce, chtěl posunout? Vím, že to není jednoduchá otázka, ale vy jste renesanční muž a určitě už nějakou představu máte. Děkuji za odpověď a mějte se s celou rodinou jarně. (JV)

Hezký den, jsme rádi, že se vám nabídka koncertu na Oybíně líbí. Také my se z ní radujeme a věříme, že se všichni společně potěšíme na tomto překrásném místě, kam se Lípa Musica vrátí již potřetí. Má vize je prostá: udržet vysokou uměleckou kvalitu, nenavyšovat již kapacitu koncertů, ale naopak zachovat pestrost nových míst tím, že dva či tři koncerty budou vždy na novém místě. Přáli bychom si, aby se během následujících pěti let stal z našeho festivalu plnohodnotný česko-německý projekt, který využívá svého posluchačského potenciálu oběma směry. Festival vznikl z mé potřeby věnovat špičkové umění lidem, kteří žijí v našem regionu a nemají možnosti navštěvovat velká kulturní centra. Obohatit tak jejich životy o něco výjimečného. To jsou ty nejkrásnější chvíle…

Dobrý den, pane Prokeši, je mi velmi sympatické vaše spojení interpreta a kulturního manažera. Řekněte prosím, co z vašeho pohledu interpreta obecně vzato chybí dnešním pořadatelům? A na druhou stranu s čím nejvíc coby šéf festivalu „zápasíte“ u umělců? Jak se vám daří obojí skloubit? Je to hodně těžké? Děkuji předem za vaši odpověď, ať se vám i festivalu daří! (Pavel Materna)

Hezký den, pane Materno. Děkuji za vyjádření sympatie. Přiznám se vám, že toto je má hlavní deviza. Mohu se na danou věc podívat oběma pohledy a eliminovat tak případné obtíže. Jako interpret si nemohu příliš stěžovat, protože jsem měl tu čest vystupovat u velmi profesionálních pořadatelů. Občas je znát, že pořadatel podcení propagaci či opomine vytisknout program či průvodní slovo ke koncertu, ale obecně si myslím, že si jako interpreti nemáme na co stěžovat. Horší je to ale při obrácené optice, tedy z pohledu pořadatele na interprety. Asi nejfatálnější je, a to se přiznám, že nás společně s kolegy často zvedá ze židle, neprofesionálnost zastupujících manažerů či agentur nebo případně samotných interpretů. Je téměř nadlidský výkon získat od umělců přesný program, který těsně před koncertem nezmění, získat kvalitní fotografie je z kategorie snů, o videích ani nemluvím. Obecně nechápu, jak si interpreti mohou dovolit mít vůči pořadatelům tak velmi neprofesionální přístup, a přitom si říci o profesionální honorář. Podle mě je zásadní, že v této zemi působí jen pár spolehlivých manažerů, kteří odvádějí profesionální práci. Valná většina ostatních výrazně pokulhává.

Dobrý den, loňská Česká filharmonie se Semjonem Byčkovem byla nezapomenutelným zážitkem. Nemáte obavy, že nadlouho v rámci vašeho festivalu nepřekonatelným? Nebo podle vás na podobný zážitek aspiruje něco/někdo i letos? (Hnízdil)

Dobrý den, pane Hnízdile. Setkání s panem Byčkovem a Českou filharmonií bylo skutečně mimořádné. Podobné obavy však úplně nesdílím. Při tomto koncertu jsem si se svými kolegy uvědomil, že právě proto, že to byl zcela mimořádný projekt, tak by měl být do našeho programu festivalu zařazován jako třešnička na dortu při výjimečných událostech, tedy například za pět let při dvacátém ročníku festivalu. Ukázala se totiž zcela zásadní skutečnost, kterou je to, že nemáme v kraji odpovídající koncertní sál, kam bychom mohli beze studu přivézt takové hvězdy, jako je Česká filharmonie a Semjon Byčkov. Naším posláním je oživovat region, a to třeba i prostřednictvím komornějších projektů. Proto věřím, že i malý koncert v kostelíčku uprostřed polí může navodit pro některé posluchače hlubší prožitky než velký filharmonický koncert, ale vše má své… Jsem přesvědčen, že i v letošním roce jsou zde projekty, které neomylně zasáhnou srdce posluchačů…

Dobrý den, pane Prokeši, jak dlouho vám trvalo, než se vám pro letošní ročník podařilo získat pana Plachetku? Výběr repertoáru byl výhradně na něm? A jak jste dospěli k doprovodnému orchestru? Můžete o Pražských komorních sólistech říci něco bližšího? (Eva Hanousková)

Vážená paní Hanousková, přání míti vystoupení Adama Plachetky vyslovujeme v rámci umělecké rady tuším již pět let, měli jsme tedy velkou radost, že se to v letošním roce podařilo. Výběr mozartovského repertoáru byl naším přáním, které Adam vyslyšel, patří totiž podle nás mezi přední světové mozartovské pěvce, a proto jsme si přáli představit ho v tom, co mu opravdu sluší. Pražští komorní sólisté jsou festivalovým orchestrem, který řídí vynikající hráč na lesní roh a zároveň také dirigent pan Radek Baborák, ten je zároveň pro roky 2017 a 2018 uměleckým garantem festivalu, a tak jsme s radostí využili Radkova doporučení spojit naše umělecké plány v jeden společný projekt.

Zajímalo by mě, jaký je v současné době rozpočet vašeho festivalu, jaké procento pokrývají finance z veřejných zdrojů, jaké od sponzorů a jaké z prodeje vstupenek. A ještě jedna věc – co říkáte současnému grantovému systému a podpoře kultury vůbec? (JK)

Rozpočet letošního ročníku festivalu činí 5,4 milionu korun. Z veřejných zdrojů čerpáme kolem 40 % z rozpočtu, sponzoři a dárci činí 45 %, vstupné kolem 15 % festivalového rozpočtu. Mnohé se podle mého názoru zlepšilo. Zcela jistě je pro větší festivaly přínosný dotační program určený pro financování festivalů, nicméně stále vnímám jako potřebu cílit více finančních prostředků do jednotlivých regionů republiky.

Dobrý den, co z letošního programu považujete za pozornosti obzvláště hodné? Neuvažovali jste, že byste dělali nějaké svozy? Zdaleka ne každý má možnost cestovat vozem a některé z koncertů jsou obzvláště z ruky… Děkuji. (Pavel Kalista)

Vážený pane Kalisto, pokud vám mohu doporučit, tak si nenechte ujít zahajovací koncert unikátního projektu Requiem za růžový měsíc, skutečným zážitkem bude jistě setkání na Oybíně s předním českým houslistou Jiřím Vodičkou, závěrečný koncert zase nabízí mimořádné setkání s hvězdou operního nebe, ale je zde spousta komorních překrásných projektů, například Harlekýn Karla Dohnala bude zcela jistě zážitkem, na který se nezapomíná. Osobně se těším také do nejsevernějšího města Království koruny české 🙂 do Žitavy, kde zazní Mozartův Requiem a tak dále. Svozy posluchačů organizujeme z České Lípy a Nového Boru, netuším, odkud jste, ale třeba bude pro vás tato informace zajímavá. Na našich webových stránkách najdete, do jakých koncertních míst autobusy vypravujeme.

Dobrý den, pane Prokeši, kdesi jsem zaznamenala, že festival Lípa Musica jste založil v sedmadvaceti. Můžete přiblížit, co vás k té myšlence vůbec přivedlo, jak daleko bylo od nápadu k realizaci a co na tom bylo nejobtížnější? Ocitl jste se s festivalem někdy od té doby ve slepé uličce? Přeji vám mnoho dalších úspěchů! (Eva Severinová)

Milá paní Severinová, máte přesné informace, skutečně mi bylo tolik let… Myšlenka vznikla při mých koncertních cestách po Čechách a v zahraničí, kde jsem vystupoval se souborem Schola Gregoriana Pragensis. Měl jsem tak možnost sledovat a poznat, že mnohé úžasné koncertní projekty vznikají díky nadšení místních pořadatelů a že tak mohou vzniknout opravdu nádherné věci.

Jednoho rána jsem se probudil a věděl jsem, že je to právě to, o co se chci pokusit, založit podobnou hudební tradici ve svém městě, v České Lípě. Když jsem o něco později již dokázal projektovat svou myšlenku a opravdu si představit, jak by to mělo vypadat, šlo to snadněji. Na začátku byla i v mé cestě spousta skeptiků, pamatuji si, jak se poprvé hlasovalo na českolipském zastupitelstvu, zda podpořit nově vznikající Festival duchovní hudby. Slova členů Komunistické strany zněla jasně: „Raději podpoříme výměnu zábradlí než takou věc…“. Ve slepé uličce se čas od času ocitnu také, ale vždy poté přijde nějaká světlá chvilka, která mě z ní vyvede. Přes všechny obtíže vím, že toto je můj životní úkol, zprostředkovávat hudební umění ať jako pořadatel či jako interpret. Bez hudby si svět nedokážu představit.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.

VIZITKA

Martin Prokeš (*1973) vystudoval teplickou konzervatoř a poté pokračoval ve studiu v Praze na Hudební fakultě Akademie múzických umění ve třídě profesorky Magdaleny Hajóssyové. Jako sólista vystupoval se Severomoravskou filharmonií Olomouc, Filharmonií Hradec Králové a Janáčkovou filharmonií. Podílel se na provedení Oratoria ke svatému Mikuláši Benjamina Brittena či Matoušových pašijí Johanna Sebastiana Bacha. Spolupracuje se soubory zabývajícími se historicky poučenou interpretací staré hudby jako jsou Musica Florea, Ensemble Inégal nebo Capella Regia. Dvacet let byl členem souboru Schola Gregoriana Pragensis a dvanáct let také jeho manažerem. Jako zakladatel a ředitel již šestnáctý rok stojí v čele festivalu Lípa Musica.

www.lipamusica.cz