Kdysi jsem si koupil pod stromeček návěs za kamion. Ptali jste se Marka Štryncla

Dirigent, violoncellista, sbormistr a skladatel, šéf souboru Musica Florea odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus

Dobrý den, na Facebooku jsem viděl fotky z oslavy dvaceti pěti let Vašeho souboru. Jak jste si ji užili a jaký byl program? Nestálo by za to udělat i nějaký veřejný koncert pro vaše skalní fanoušky? Na co z toho čtvrtstoletí nejraději vzpomínáte? (Roman)

Romane, zdravím Vás. Oslava pro bývalé a současné členy i všechny příznivce či fanoušky souboru Musica Florea proběhla 17. září v sále Vinohradského pivovaru. Přišli na ni i ti, kteří s námi naposledy spolupracovali před dvaceti lety, takže si určitě dokážete představit naši radost či vděčnost za chvíle, kdy jsme se opět mohli sejít. Akci skvěle moderoval mnohaletý přítel souboru Pavel Ryjáček, nechybělo promítání fotek, které dokumentovaly celou naši historii. Pokud vím, k dispozici bylo celkem asi pět tisíc záběrů, z nichž jsme vybrali asi tisícovku. Byla u toho legrace i dojetí.

Jádro členů orchestru se v průběhu let postupně obměňovalo, ale nesmírně hřejivé je to, že mnozí v tomto jádru zůstali od samotných počátků. Máme také okruh stálých spolupracovníků, kteří si zaslouží uznání. Vždyť dnes často hrajeme i v symfonickém (romantickém) obsazení o nějakých šedesáti lidech, a přitom se nejedná o nějaké nahodilé „KMČ“ (kdo má čas), drtivá většina hudebníků se souborem v minulosti intenzivně spolupracovala, a tedy prošla i nezbytnou „drezúrou“ takzvané autentické interpretace, která tvoří ideál Musicy Florey.

Na oslavě vystoupila Starobřeclavská cimbálová muzika Veroniky Svačinové či jazzový Zoidberg Quintet Jiřího Tarantíka. I v těchto kapelách působí stálí spolupracovníci Musicy Florey. Celá slavnost především navázala na mimořádné koncerty (den před oslavou v Rudolfinu a 14. září v Jablonci nad Nisou) s Novosvětskou symfonií Antonína Dvořáka a jeho vlasteneckým hymnem Dědicové Bílé hory, na jehož provedení se podílel i námi založený pěvecký sbor Collegium Floreum, který letos slavil své pětileté výročí. Pro repertoárovou výjimečnost a časové propojení s následnou oslavou jsme se tyto koncerty snažili prezentovat jako součást oslav výročí Musicy Florey i pro naše fanoušky. O nějakém dalším veřejném koncertu budu přemýšlet. V každém případě za pět let (při třicátém výročí) bude určitě další příležitost.

Dobrý den, pane Štryncle, jsem letitou fanynkou Vašeho orchestru, trochu mě ale už delší dobu mrzí webové stránky souboru, které by si zasloužily novou podobu a podrobnější informace. Odkaz na Vaše osobní stránky nefunguje vůbec… Prosím, můžete říci, co hlavního v této sezoně chystáte? Jsem ze Středočeského kraje. Ať se Vám daří! (Zdenka)

Moc děkuji za upozornění. V době svého vzniku byly naše webové stránky naprosto dostačující. Nyní je ale nutné je přepracovat a oživit pro současné potřeby. I přesto, že obtížnost této změny naráží na naše personální, časové a hlavně finanční možnosti, je v současné chvíli mnohé připraveno, takže v několika následujících měsících se proměny našich stránek jistě dočkáme. Co se týká mého osobního webu, právě dnes jsem se s webmasterem dohodl na jeho znovuoživení…

Z našich budoucích projektů bych rád vyzdvihl koncert nazvaný Znovuobjevené kantáty Jiřího Antonína Bendy a Jana Václav Huga Voříška, na kterém zazní některé skladby v novodobé premiéře, a to se sopranistkou Irenou Troupovou a sborem Collegium Floreum (29. listopadu v Brně a 30. listopadu v Praze). Sbor se představí také v novodobé premiéře duchovních děl Roberta Führera z první poloviny devatenáctého století v rámci Svatováclavského festivalu v Praze 19. prosince. Další zajímavostí bude Bononciniho oratorium Svatý Mikuláš z Bari v rámci koncertní řady Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK v Praze 5. prosince. V příštím roce bychom rádi oživili unikátní pašijové oratorium Musica in luctu českého (post)barokního skladatele Jana Anselma Fridricha. Nebude chybět „hudební improvizace“ ve spojení s hudbou Claudia Monteverdiho či „koncertantní“ hudba Františka Ignáce Tůmy, symfonická hudba Antonína Dvořáka či dokonce Igora Stravinského (na dobové, romantické nástroje).

Dobrý den, zaujal mě Váš projekt pojízdného divadla. Jaké nové tituly chystáte a podle čeho vybíráte místa, kde hrajete? Děkuji, hodně dalších úspěchů a invence! (Josef Holoušek)

Převozné barokní divadlo Florea Theatrum bylo vytvořeno z „dobového“, tedy zejména dřevěného materiálu. Jedná se o konstrukci – scénu, která je po vizuální stránce založena na esteticky působivém efektu hloubkové perspektivy, vytvářeném důmyslnou kombinací bočních kulis, prospektů, sufit a také samostatné, zvyšující se dřevěné podlahy, která hloubkovou perspektivu výrazně podporuje. Držáky kulis na dřevěných kolečkách jsou zapuštěny pod úroveň podlahy, což dovoluje změnu celého scénického prostředí (výměnu kulis) prostřednictvím rumpálu umístěného pod podlahou, ovládaného jedním silným člověkem. To se neobejde bez mnoha zajímavých, autentických, nehudebních zvuků, které takový proces přirozeně provázejí. Konstrukce není malá (třináct metrů šířka, šest metrů výška, osm metrů hloubka), na pódium se vejde pěvecký sbor i mnohačlenný taneční ansámbl. Dá se postavit v exteriéru s vlastním zastřešením i v interiéru, například uvnitř stávajících středních a velkých divadel. Vše převážíme v kamionovém návěsu, který jsem si kdysi koupil pod vánoční stromeček.

Projekt převozného divadla se stále vyvíjí. Postupně rozšiřujeme řadu dobových kulis namalovaných na hrubá plátna, prospektů a sufit, vždy podle toho, jaké scénické prostředí je pro tu či onu operu nebo balet nezbytné. Na příští rok chystáme podivuhodnou operu Muzio Scevola, na níž se podíleli tři skladatelé – Filippo Amadei, Giovanni Battista Bononcini a Georg Friedrich Händel. Celé dílo jsme spartovali ze dvou dobových, někdy málo čitelných pramenů, uložených v londýnském archivu. Sám se divím tomu, že tato opera doposud nebyla v celku novodobě provedena, a to ani koncertně. Režie představení se ujme Lorenzo Charoy z Francie. Na prknech Florea Theatrum představíme ještě melodrama – balet Circé Václava Praupnera v režii Heleny Kazárové.

Nechystáte pro některé z kamenných divadel po letech nějakou operu, jako byl třeba Castor? Myslím, že zájem by byl obrovský! (Lenka Jelínková, Praha)

Provedení opery Castor a Pollux Jen-Philippa Rameaua ve Stavovském divadle v devadesátých letech minulého století byl úchvatný počin. Bohužel se u nás potom v tomto původním pojetí už nic obdobného neuskutečnilo. Pokud nějaká snaha byla, tak se častokrát mylně prohlašovalo za barokní něco, co s barokem mělo společného pramálo. Tento neutěšený stav byl jednou z příčin, proč jsem se vrhl do projektu převozného barokního divadla (viz předchozí otázka), které může plně přiblížit i dobový vizuální aspekt oper sedmnáctého a osmnáctého století.

Jak to má Musica Florea s financováním? Žijete jenom z grantů nebo máte také nějaké větší sponzory? Jak hodně tomu musíte přizpůsobovat šíři Vašich aktivit? (PŠ)

Žijeme prostě z toho, že nás někdo někam pozve a posléze (v lepším případě) za koncert zaplatí. Velké sponzory nemáme, i když stále nepřestávám doufat, že se to změní. Zbývají tedy malí sponzoři, či spíše dárci, a grantová podpora. Finanční možnosti pořadatelů ovlivňují velikost obsazení toho či onoho hudebního programu. Není proto divu, že jednou koncertujeme ve čtyřech a jindy nás je celá stovka.

Dobrý den, jaké koncerty v Praze chystá Musica Florea v této sezoně? Zaujala mě před časem také Vaše interpretace Antonína Dvořáka – chystáte něco dalšího z jeho skladeb? Přeji hodně dalších úspěchů! (Veronika)

Veroniko, určitě chystáme! Osobně jsem již jako čtyřletý intenzivně a se zájmem poslouchal Dvořákovy symfonie, a to nemohlo zůstat bez odezvy v mém dospělém věku. Prozatím nám na CD vyšly čtyři jeho symfonie. Do konce roku musíme stihnout vydat ještě jeho slavnou Novosvětskou a každým rokem jednu další symfonii přidáme. V příštím roce chceme natočit Stabat Mater i jiné skladby. Z romantického repertoáru však nezůstaneme jen u Antonína Dvořáka. Nebudou chybět díla Ferruccia Busoniho, Ottorina Respighiho, Jana Bedřicha Kittla a zřejmě i Igora Stravinského. Samozřejmě na dobové romantické nástroje (originály nebo jejich kopie) ve snaze o původní interpretaci, s využitím romantických výrazových prostředků, které byly zejména ve druhé polovině dvacátého století opomenuty. V průběhu času se začalo přistupovat k notovému zápisu tak, že co není v notách, nemá právo na existenci, což je omyl, který omezuje muzikální projev. Navíc se tím vzdalujeme původním intencím samotných skladatelů. V interpretaci romantických skladeb je žádoucí vzkřísit původní romantický ideál, kde v hudbě na prvním místě stál afekt, emoce, charakter, kterému se podřizovala rytmická, intonační a zejména tempová složka hudby.

Velmi rád poslouchám CD Ivy Bittové, na kterém jste se podílel. Nechystáte něco podobného? Děkuji za odpověď. (Petr D.)

Pak by vás mohl zajímat druh projektu, který každoročně obměňujeme a který je spojen s uměním improvizace. Vznik mnohé hudby s ní souvisí víc, než si dnes myslíme. Například Jan Václav Hugo Voříšek byl znám jako skvělý improvizátor na varhany. A přitom od něho nemáme jedinou napsanou varhanní skladbu. Mnozí raně barokní skladatelé častokrát upravovali tutéž (například renesanční) skladbu rozdílným způsobem, a to zaváděním nepřipravených disonancí, přidáváním ozdobných postupů či rytmických obměn, které měly improvizační charakter.

Jste spíš známý ve spojení se souborem Musica Florea, nicméně četl jsem o Vás, že také sám komponujete. Je někde možné Vaše opusy v dohledné době slyšet a pracujete na něčem novém? (Aleš, Praha)

Přiznám se, že ze svého životopisu zmínku o komponování brzy vyškrtnu, neboť jsem se mu již několik let nevěnoval. I když po pravdě, nyní se věnuji skromnému komponování v rámci projektu zasvěcenému hudební improvizaci, o kterém jsem mluvil v předchozí odpovědi. Na těchto koncertech je možné tu a tam něco slyšet. V minulosti to byly zejména duchovní sborové skladby s orchestrem, které někdy interpretují moji bývalí žáci. Ale vůbec je k tomu nenutím.

Dobrý den, zajímalo by mě, zdali Castor a Pollux nevyšel ve Vašem podání ze Stavovského divadla na CD nebo DVD. Děkuji. (Barková)

Pokud vím, existují jen privátní záznamy Národního divadla, které nejsou veřejnosti k dispozici. Takže vlastně ani nevím.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi!

VIZITKA
Marek Štryncl (1974, Jablonec nad Nisou), dirigent, violoncellista, sbormistr a skladatel, zastával již během studia na konzervatoři v Teplicích funkci koncertního mistra Severočeské filharmonie. Absolvoval pražskou Akademii múzických umění v oboru dirigování (2002) a studoval violoncello na Dresdner Akademie für alte Musik. Zároveň se zúčastnil mnoha kurzů zaměřených na stylovou interpretaci (Chinon, Mainz, Basel, Valtice…).

Jako dirigent a sbormistr spolupracuje s význačnými komorními a symfonickými orchestry, sbory, ansámbly a sólisty (například Magdalena Kožená, Phillipe Jaroussky, The New Israeli Vocal Ensemble, Boni Pueri, Orlando Consort, Pražský komorní sbor, Les Musiciens du Paradis, Pražská komorní filharmonie…). Jeho repertoár zahrnuje tvorbu od raného baroka až po romantismus a soudobé skladby.

Zájem o dobovou interpretaci ho v roce 1992 přivedl k založení souboru Musica Florea, s nímž oživuje znovuobjevené autory zejména českého baroka a klasicismu. Je dramaturgem pravidelných koncertních řad v Praze a celé České republice a iniciátorem unikátního projektu převozného barokního divadla Florea Theatrum. Vedle sólové a komorní hry na violoncello se příležitostně věnuje kompozici. Účinkoval na prestižních festivalech (například Pražské jaro, Rezonanzen Wien, Festival van Vlaanderen Brugge, Tage alter Musik Sopron, Tage alter und neuer Musik Regensburg, Struny Podzimu, Concentus Moraviae). Nahrál desítky CD, z nichž mnohá získala vrcholná ocenění (Diapason 1994, Zlatá Harmonie 1997, Cannes Classical Award 2003). Nevyhýbá se ani experimentálním projektům, kam patří spolupráce se zpěvačkou Ivou Bittovou (Vladimír Godár – Mater, 2007) nebo provádění romantické symfonické hudby na dobové nástroje (Antonín Dvořák, 2009).

V současné době vyučuje dirigování, sbormistrovství chrámové hudby a barokní violoncello na Univerzitě Karlově v Praze a na specializovaných kurzech a seminářích (například Mezinárodní škola staré hudby Valtice, Bohemia Cantat v Liberci, Convivium, Akademie múzických umění v Praze, Janáčkova akademie múzických umění v Brně…).
(Zdroj: www.marekstryncl.cz)

www.marekstryncl.cz