Všude stejně! Ve Scale nebo v Ostravě! Ptali jste se sopranistky Maidy Hundeling

Dobrý den, ve Vašem životopisu se píše, že jste se narodila v Tunisu, ale že máte německou národnost. Můžete prosím něco o svém původu prozradit a také říci, co Vás přivedlo do českých a moravských divadel? A kde trvale žijete? (Václav)

Dobrý den, Václave, moji němečtí rodiče pracovali v několika zemích světa – proto Tunis. Můj manžel je Čech, ale pan režisér Heinz Lukas-Kindermann si mě vyžádal do role Marty (Nížina, Tiefland – Eugen d’Albert). A díky tomu začala spolupráce s Národním divadlem Praha, Státní operou Praha, Národním divadlem moravskoslezským, Národním divadlem Brno a tak dále.

Dobrý den, proč už nezpíváte v Praze? Měli jsme Vás velmi rádi. Neplánujete v Praze alespoň nějaký koncert? (Klimkovičová, Praha)

Dobrý den, čas přináší změny a nové vedení Národního divadla neprojevilo patřičný zájem. Má operní cesta mě vede vždy za dirigenty či režiséry, se kterými si po stránce interpretace a zachování záměru autora rozumím, a proto Ostrava, Ústí nad Labem, Bratislava, Brno a tak dále! Dirigenti jako Robert Jindra, János Kovács, Ondrej Lenárd a další mi pomáhají se rozvíjet, stejně jako režiséři Jiří Heřman, Jiří Nekvasil, Martin Bendik a další.

Máte na svém repertoáru řadu českých rolí – jak se Vám zpívá v češtině? Moc vzpomínáme na Vaši Kateřinu v Řeckých pašijích. Nechystáte nějakou novou českou operu? Zajímala by Vás třeba Smetanova Libuše? (Veronika V.)

Dobrý den, Veroniko, není to pro člověka nenarozeného v Čechách jednoduché. Díky pobytu v zemi, hudebnímu sluchu a pomoci dobrých repetitorů – a hlavně píli interpreta samotného – to přináší potěšení jak mně, tak i divákovi. Libuše by mě zajímala velmi (také Dalibor, Káťa Kabanová, Věc Makropulos) – zatím jsem nabídku neobdržela.

V Ostravě je Vaší nejnovější rolí Desdemona v Otellovi. Jak se Vám zpívá a jak obtížná pro Vás je? Již jste ji někde před tím ztvárnila? (Honza)

Dobrý den, Honzo, byl to můj debut – zpívám Verdiho ráda a často; Desdemona není lehká role, jak by se na první pohled mohlo zdát – pensum dramatu je obrovské a pěvec si musí zachovat chladnou hlavu, aby mohl všechny zkomponované hudební prvky hlasovou dispozicí vyjádřit. K tomu, aby soprán působil na publikum věrohodně a přirozeně, je potřeba porozumět slovu „láska“ – mám to štěstí!!!

Dobrý den, je mi líto, že už jsem Vás dlouho neviděl v pražské inscenaci Turandot. Je nějaká šance, že se tak ještě někdy stane? Díky moc a přeji hodně úspěchů! (VR)

Tuto otázku kladete na špatném místě – jak jsem uvedla výše – vedení Národního divadla mě neoslovuje, a tak zpívám tuto roli po světě – vždy s velkým úspěchem – mám ji velmi ráda.

Dobrý den, paní Hundeling, občas si doma připomeneme Vaše vystoupení na Hudebních slavnostech Emy Destinnové v Českých Budějovicích. Pokud se nemýlím, to byl Váš debut v České republice, že? Neměla byste chuť se vrátit, třeba na českokrumlovský festival? Přejeme Vám hodně pěkných rolí a spokojených posluchačů! (Brázdovi, České Budějovice)

Milí Brázdovi, ano, bylo to prvně, kdy jsem zpívala v Čechách, a myslím, že bych si vystoupení v Českém Krumlově již pomalu zasloužila! Bohužel to nezáleží na našich anebo Vašich přáních. Určitě je to pro umělce silný zážitek.

Dobrý den, proč už nezpíváte v Praze? Myslím, že naposledy jste tu měla nastudovat Isoldu, ale to se nestalo a je to už dávno. (SL)

Dobrý den, na otázku jsem již odpověděla. S Isoldou mě to velmi mrzí – každý pěvec si „nechává“ určité části operního díla na scénické zkoušky – protože často dochází k tomu, že interpret zkreslí svou hudební představou režijní záměr a význam dramatického poslání díla. Bohužel to pan dirigent neakceptoval. Isoldu jsem zpívala koncertantně v Bělehradě s filharmonií, pod vedením dirigenta Uroše Lajovice, s obrovským úspěchem. Je to jedna z mých nejoblíbenějších rolí.

Dobrý den, mohla byste prozradit něco ze svého soukromí? Kde žijete, jaké zájmy kromě hudby ještě máte? A něco o Vaší rodině? Děkuji! (Česlav)

Dobrý den, Česlave, žiji v bavorském „lese“, kde po „pódiových“ setkáních s tisíci a tisíci lidmi, městském shonu a jisté agresivitě, plynoucí z nutnosti prosazovat se, upozorňovat na sebe, jsou zahrada, zvířátka a naše kočka relaxací, zábavou a radostí. Základem rodinného vztahu je respekt, tolerance a především láska. To vše mám ve velké hojnosti. Tak tolik o mé rodině.

Dobrý den, vážená paní Hundeling, zajímalo by mě, jak se Vám zpívá a hraje v soudobých inscenacích režisérů, kteří děj často přenášejí do jiného prostředí a kde z původního libreta nezůstane kámen na kameni? Děkuji za odpověď. (Anna Franzová, Ostrava)

Milá Anno, takovým inscenacím se ze zásady vyhýbám! Stane se, že někdo onemocní – zavolají o pomoc a my teprve na místě zjistíme, že inscenace je „znásilněná“! Stalo se mi to zatím jedenkrát – v takovém případě se koncentruji především na záměr hudebního skladatele, a potom mi „nesmyslnosti“ či provokace už tolik nevadí.

Dobrý den, paní Hundeling, máte možnost porovnat jednotlivé soubory v České republice se zahraničními divadly. Jak toto srovnání pro nás vychází? Nejen co se umělecké úrovně týče, ale i v úrovni publika, pracovním nasazení souboru, ale třeba i v podmínkách pro umělce. Děkuji, ať se Vám daří! (Bartoníčková)

Milá paní Bartoníčková, posuzování, porovnávání a kritizování je velký zlozvyk! Ve většině případů se jedná o čistě osobní vjemy a pocity. Mým osobním přístupem je radost z toho, že „jsem“ vždy a všude na tom nej pódiu! Otázka, kterou kladete, nejde zodpovědět. Záleží na struktuře a přístupu politiků všech zemí světa, kteří si velmi často anebo vůbec neuvědomují, že umění – ve všech odvětvích – je součástí vzdělání či vzdělávání se, a my jsme dle našich možností jako interpreti jeho „sluhové“ či sloužící. Jsem zastáncem tradiční formy ansámblového divadla. Ekonomická politická situace na celém světě, kde se vydávají obrovské sumy na zbrojení a kdy jsou sportovci ohodnoceni „stamiliony“ a kultura dostává „na frak“, neumožňuje, aby se za těchto podmínek tvořilo a „hořelo“ pro umění! Například členové orchestru musí mít druhé či více povolání, aby přežili! Samozřejmě vnímáme rozdíly v kvalitě výkonnosti různých orchestrů. Mým krédem ale je: „Všude stejně“! Ve Scale nebo v Ostravě!!! Každý člověk by měl dávat ze sebe to nej!

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.

Mnohokrát děkuji za zájem!

VIZITKA

Maida Hundeling, německá sopranistka, se narodila v tuniské Bizertě. Základy hudebního vzdělání získala u barytonisty Wernera Schürmanna. V roce 1997 se zúčastnila mistrovského pěveckého kurzu pod vedením Waltera Berryho a získala stipendium od Společnosti Richarda Wagnera v Bayreuthu. V letech 1999– 2012 pokračovala ve studiu zpěvu a interpretace u sopranistky Olivery Miljaković ve Vídni. V letech 2001– 2003 začínala v angažmá Zemského divadla v Eisenachu.

Jejím stěžejním repertoárem jsou role Wagnerovy Alžběty a Venuše (Tannhäuser), Senty (Bludný Holanďan) a Elsy z Brabantu (Lohengrin), kterou ztvárnila i v inscenaci Národního divadla moravskoslezského (2013); Straussovy Ariadny (Ariadna na Naxu), Salome, Elektry a Chrysothemis (Elektra), Verdiho Amélie (Maškarní ples) a Aidy, Pucciniho Tosky, Turandot a Giorgetty (Plášť). Představila se také jako Weberova Agáta (Čarostřelec) a Rezia (Oberon), d’Albertova Marta (Nížina), Cileova Adriana Lecouvreur, Mozartova Donna Anna (Don Giovanni), Beethovenova Leonora (Fidelio) či Offenbachova Giulietta (Hoffmannovy povídky), Čajkovského Líza (Piková dáma), Bergova Marie (Vojcek) a Brittenova Ellen Orford (Peter Grimes).

V rámci českého repertoáru ztvárnila Kateřinu v Martinů Řeckých pašijích či Janáčkovu Jenůfu (Její pastorkyňa), kterou poprvé ztělesnila v Národním divadle moravskoslezském v roce 2011, v roce 2014 v pražském Národním divadle a nyní v této roli účinkuje v Národním divadle Brno. V roli Dvořákovy Cizí kněžny (Rusalka) debutovala v Houston Grand Opera na začátku roku 2016 (inscenace festivalu v Glyndebourne).

Hostuje především na německých, rakouských, českých a slovenských jevištích: v Lipsku, Brunšviku, Wuppertalu, Řezně, Desavě, Oldenburgu, Hannoveru, Norimberku, Mannheimu, Münsteru, Freiburgu, Wiesbadenu, Lübecku či v Salcburku, Vídni, Praze, Brně, Ostravě a Bratislavě. Vystupovala ale také v koprodukci italských operních domů v Bolzanu, Modeně, Piacenze a Ferraře v roce 2010 v roli Straussovy Chrysothemis (Elektra) či v roli Verdiho Aidy v Japonsku (2005) a v Saarbrückenu (režisér Konwitschny). Jako Wagnerova Alžběta (Tannhäuser) pak v milánské La Scale (2010, dirigent Zubin Mehta, produkční tým La Fura del Baus) či jako Leonora v americké Houston Grand Opera a kanadské Edmonton Opera (2011/2012), kde posléze ztvárnila i roli Salome. V následující sezoně hostovala jako Wagnerova Senta (Bludný Holanďan) v kanadské Opéra de Montréal a v Lublani. Roli Turandot ztvárnila v americké Utah Opera v Salt Lake City (2014, produkční tým Barbe/Doucet) – a především v newyorské Metropolitní opeře (2015/2016). V posledních letech se představila na festivalech Biberach-Stuttgart, Thurn a Taxis na zámku Sankt Emmeram v Řezně, Smetanova Litomyšl, Hudba v zahradách a zámku Kroměříž i na brněnské letní scéně Opera na Špilberku či na operním festivalu v maďarském Miškovci.

Věnuje se i koncertní činnosti, kdy vystoupila například s rolí Senty ve Španělsku, na Wagner gala s Janáčkovou filharmonií Ostrava (2013), v komorním cyklu „… mezi řádky…“ v Pasově a Landshutu (Wagnerovy Wesendonck Lieder) a na přelomu let 2013/2014 s orchestrem La Verdi v Miláně (sopránové sólo v Beethovenově 9. symfonii). Ztvárnila také roli Magny Peccatrix (první soprán) v 8. symfonii Gustava Mahlera na Smetanově Litomyšli. Velké ovace sklidila jako Elektra Richarda Strausse se Slovenskou filharmonií pod vedením Juraje Valčuhy.

Nyní ji čeká nová inscenace Tosky v bratislavském Slovenském národném divadle. V březnu roku 2018 se představí jako Straussova Elektra ve Státním divadle Brunšvik, opět jako Tosca na festivalu Thurn a Taxis a také bude od srpna účinkovat v londýnské Královské opeře v inscenaci Wagnerovy Valkýry.
(zdroj www.ndm.cz)