Týden s tancem

Unfinished System – poslední ze série pohybových instalací u Kamenného zvonu propojí současný tanec a světelný design
Středověké sklepní prostory Domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí tento týden naposledy roztančí představení Galerie hlavního města Prahy z cyklu tanečně-světelných performancí Light Underground. Originální pohybovou instalaci, která propojí současný tanec a světelný design, připravují choreografky Hana Polanská Turečková a Marie Gourdain, light designérka Zuzana Režná a skladatel Jan Bubák. Novou miniaturu s názvem Unfinished System uvedou v tomto týdnu pouze několikrát, a to ve středu 5. a ve čtvrtek 6. srpna, pokaždé od 18:00, 18:45 a 19:30 hodin. Projekt Light Underground je součástí programu Umění pro město.

Marie Gourdain, francouzská výtvarnice, scénografka, režisérka a choreografka a Hana Polanská Turečková, choreografka, která se ve své tvorbě často zabývá propojováním současného tance s výtvarným uměním, připravily společně s light designérkou Zuzanou Režnou neobvyklou choreografickou instalaci, kterou pojmenovaly Unfinished system. Kompozice fungující na principu předem daného kódu a pravidel s navrženými, avšak nikdy přesně předvídatelnými vztahy, v níž vystoupí pět tanečnic a hudebník Jan Bubák, rezonuje s myšlenkami Georgese Bataille a jeho (neukončitelným) systémem nevědění. „Podstatou každé myšlenky je vždy myšlenka někoho jiného, jako je cihla ve zdi zapuštěná do širšího celku. Usilujeme o společnou stavbu, která nikdy nemůže být úplná. Její limity však mohou přinést neočekávatelné,“ říkají v anotaci k představení autorky.

„Naše kompozice se opírá o psaný kód, který vychází z obecných principů pohybu, nosných jak pro pohyb těla, tak pro pohyb světla a zvuku,“ vysvětluje choreografka Hana Polanská Turečková. „Vše, co se v ní děje, tak podléhá redukci možného a náhodě, a zároveň otevírá otázku různých proměnných. Nevztahuje se k tomu, co chci jako individualita, co cítím, jaký mám na mysli příběh či jakou chci navodit atmosféru. Jde o choreografickou instalaci, zkonstruovaný koncept. Stroj, který přesto, že se řídí programem, vyvádí z míry…“

Co by se stalo, kdyby se Julie rozhodla nezemřít, vypráví v nové premiéře brněnský baletní soubor
Poslední uskutečněnou premiérou baletní sezony 2019/2020 bude pro soubor Národního divadla brno i přes všechny těžkosti způsobené koronavirovou pandemií dílo renomovaného evropského choreografa Edwarda Cluga Radio and Juliet. Odvážné spojení Shakespearova nesmrtelného příběhu veronských milenců s neoklasickou choreografií a rockovou hudbou slavné britské hudební skupiny Radiohead je lákadlem pro všechny fanoušky baletního umění s rockerskou duší. Premiéra se uskuteční 8. srpna v Mahenově divadle.

Radio and Juliet je neoklasický balet vytvořený v roce 2005 pro baletní soubor Slovinského národního divadla v Mariboru a je jednou z nejúspěšnějších choreografií mladého tvůrce Edwarda Cluga, který má za sebou i skvělou interpretační kariéru. Jeho práce je v současnosti žádána nejen v Evropě, kde spolupracuje s takovými soubory, jako jsou Balet Bolšoj v Moskvě, Státní balet ve Vídni, NDT 1 a 2 v Haagu nebo s balety v Dortmundu, Essenu nebo Lisabonu, ale je prezentována prostřednictvím jeho tvorby i na tanečních festivalech po celém světě.

Radio and Juliet spojuje tanec s nejslavnějším milostným příběhem všech dob a se skupinou Radiohead, jednou z nejúspěšnějších kapel současné anglické alternativní rockové scény. V tomto smyslu je název Radio and Juliet slovní hříčkou. Možná to vypadá jako troufalé spojení, ale mějme na paměti, že Radiohead se touto shakespearovskou tragédií zabývají v jedné ze svých filmových písní v úspěšném filmu Baze Luhrmanna s Leonardem di Capriem a Claire Danesovou v hlavních rolích. Romeo a Julie hovoří o věčných motivech, které se objevují napříč historií lidstva: láska, nenávist, smrt, netolerance, naděje a násilí. Tento nadčasový příběh prodělal v průběhu staletí četné úpravy a byl oživen v mnohých uměleckých žánrech. Kromě Baze Luhrmana přeneslo tento příběh na plátno mnoho dalších režisérů; Sergej Prokofjev z něj vytvořil balet; Charles Gounod, Vincenzo Bellini a Frederick Delius operu; Čajkovskij z něj udělal koncertní předehru, Leonard Bernstein pak muzikál. V každé z těchto podob se stal nesmrtelným příběhem, který se může odehrávat kdykoliv, v mnoha rozličných formách, aniž by ztrácel na významu, v jakémkoliv období a společenském kontextu, a tedy i v současnosti.

„Prokofjevův balet Romeo a Julie byl vždy velkým zdrojem inspirace pro mnoho choreografů a jeho poselství je ohromné. Jen když si vzpomenu na Crankovu, MacMillanovu verzi nebo mimo jiné i tu od Valentiny Turcu, tak je mi jasné, co vše už bylo řečeno. Všechny verze přispěly k tomuto příběhu s noblesou a stylem a myslím si, že pro mě už tam nebylo místo, tak jsem se rozhodl vydat se jinou cestou,“ komentuje choreograf svůj přístup. Od roku 2005 bylo představení Radio and Juliet uvedeno v Nizozemsku, Itálii, Singapuru, Jižní Koreji, Izraeli, Kanadě, Spojených státech, Rusku, na Ukrajině, v Srbsku a Chorvatsku.

Radio and Juliet interpretuje Shakespearovu hru z trochu jiného úhlu. Jak také Edward Clug vysvětluje: „Dalo by se říci, že naše představení začíná ve chvíli, kdy Julie spatří vedle sebe ležet mrtvého Romea. Abych to upřesnil, příběh ve skutečnosti dále rozpracováváme pozpátku, skoro jako retrospektivu nějaké nenaplněné lásky. Nicméně, všechny postavy a situace v našem představení jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se Shakespearovým Romeem a Julií je čistě… záměrná, nikoliv náhodná. Dalo by se o této verzi říci, že je poněkud překroucená… Mým záměrem nebylo převyprávět příběh, ale nabídnout publiku zážitek z jiné perspektivy.“

V baletu tančí šest mužů a jedna ženu: „Tohle bylo velmi ožehavé rozhodnutí, obzvlášť když nejbližší premiéru chystáte se souborem, kde je 45 tanečníků a využijete jich jen sedm… Ale v jistém slova smyslu to bylo nutné. Začal jsem s duetem a postupně jsem k němu přidával postavy jednu po druhé, jak to bylo potřeba. Co se týká děje, tak příběh je zredukovaný nebo lépe řečeno zmáčknutý jen do své podstaty a pro diváka představuje výzvu, aby znovu objevil příběh, který je mu známý, ale z jiného úhlu pohledu,“ doplňuje choreograf.

Provokativní je i spojení rockové hudby skupiny Radiohead, klasického dramatu a neoklasického baletu: „Nápad vyprávět příběh Romea a Julie pomocí hudby Radiohead přicházel postupně ve vlnách. Poprvé, když jsem vytvářel duet na mezinárodní baletní soutěž v Nagoji, mě napadl Prokofjev. Ale nakonec jsem choreografii vytvořil na skladbu Life in a Glass House z tehdy nejnovějšího alba Radiohead Amnesiac. Soutěžili jsme spolu s Valentinou Turcu a vyhráli jsme bronzovou medaili v kategorii moderního tance. Duet měl všechny základní „ingredience“ Shakespearovského příběhu, a tak jsem se rozhodl rozvinout tento nápad a vytvořit balet kompletně na hudbu Radiohead. Jsem jejich velkým fanouškem od jejich začátků. Sdílet tuto „intimní“ záležitost s publikem nebylo jednoduché, ale ukázalo se, že se to vyplatilo,“ uzavírá Edward Clug.

Radio and Juliet
Choreografie a režie: Edward Clug
Hudba: Radiohead
Scéna: Marko Japelj
Kostýmy: Leo Kulaš
Světelný design: Tomaž Premzl
Nastudování: Matjaž Marin
Asistent choreografie: Markéta Pimek Habalová, Gustavo Beserra Quintans

Česká premiéra: 8. srpna 2020 v Mahenově divadle, reprízy: 9. a 10. srpna a 19. a 20. listopadu 2020

Tančí:
Se Hyun An / Emilia Vuorio
Arthur Abram / Shoma Ogasawara / Rhynosuke Ishikawa / Peter Vassili
Shoma Ogasawara / Thoriso Magongwa
Peter Lerant / Ilya Mironov
Dillon Perry / Quinn Roy
Manuele Bolzonello / Robert Hyland
Peter Vassili / Martin Svobodník / Salomon Osazuva

Slovenský festival současného tance a pohybového divadla Nu Dance Fest od 11. do 26. srpna
Již 15. ročník festivalu současného tance Nu Dance Fest v Bratislavě se měl původně konat na konci dubna, kvůli koronavirové pandemii však byl přeložen a uskuteční se nyní v srpnu. Na festivalu vystoupí mnoho českých umělců. Letošní ročník je zaměřený na dialog minulosti a přítomnosti. Tématu se věnuje např. skrze díla, jako je Dancer of the Future rakouské choreografky Mirjam Sögner, které je inspirované manifestsm tanečnice Isadory Duncan; Medúza hostující Marie Gourdain a kolektivu tYhle (na motivy známého obrazu Vor Medúzy); Faunus slovenského choreografa Martina Talagy, inspirovaný Nižinského Faunovým odpoledne, Generace X Michala Záhory (spojená s projektem Petry Fornayové reflektujícím raná 90. léta). Českou scénu reprezentuje také Markéta Stránská (leŤ) a soubor Wariot Ideal (Hlubiny).

Dialog mezi minulým a současným se odráží i v dramaturgickém výběru děl, většina umělců již na festivale účinkovala, navíc některá z děl jsou přímým pokračováním předcházejících představení (Suvenír I / Suvenír II Nástupišťa 1-12 či Autopilot / Autocorrect Soni Kúdeľové).

Nu Dance Fest se koná v prostoru současné kultury A4, Štúdiu 12, Slovenské národní galerie a Nové Cvernovky. Kromě tanečních představení se budou konat i dílny pro děti nebo workshop o autorském právu pro choreografy. Aktuální program najdete na stránkách festivalu.

Součástí doprovodného programu je E-CHO, online choreografický projekt nejen pro tanečníky. Vznikl v prvních týdnech nouzového stavu a izolace na Slovensku, v čase, kdy se měl konat festival. Ten byl odložen, a tančit se mohlo jen virtuálně. Zúčastnit se projektu E-CHO mohl každý, pravidla byla jednoduchá: natočit pohybovou sekvenci v maximální délce 7 sekund a v online sdíleném dokumentu si vybrat číslo od 1 do 100, pod kterým byla taková mini choreografie řazena do celku. Do tvorby videa se zapojilo 56 lidí. Během festivalu bude ke zhlédnutí jako video instalace v prostoru A4, kterou si návštěvníci mohou prohlédnout mezi vystoupeními.

Říjnová premiéra show iMucha je přeložena na 19. května 2021
Premiéra multimediální show iMucha, která se odehrává na pozadí života a díla autora secesních plakátů i monumentální Slovanské epopeje Alfonse Muchy, se uskuteční v pražském O2 Universum 19. května příštího roku. Plánovaná říjnová premiéra byla přesunuta v důsledku dopadů celosvětové pandemie koronaviru. Vstupenky zůstávají v platnosti. Diváci, kterým nové datum nevyhovuje, si mohou do konce roku požádat o vrácení vstupného.

„Mrzí nás, že nemůžeme premiéru uskutečnit v plánovaném datu, protože na letošní rok připadá 160. výročí narození Alfonse Muchy, kterému jsme tímto projektem chtěli k narozeninám složit poklonu,“ uvedl autor a režisér projektu Michal Dvořák, který chce s programem iMucha navázat na úspěchy dosažené s jeho předchozím projektem Vivaldianno.

Příběh o životní cestě slavného malíře, grafika, designéra a vizionáře stylu secese je vyprávěn očima mladého kreslíře komiksů. Projekt iMucha slibuje projekce, moderní hudbu, tanec, akrobacii i atraktivní jevištní ztvárnění. Tvůrci chtějí ukázat, jak by vypadala tvorba progresivního umělce Muchy, kdyby žil v současnosti. Zatím nabídli zájemcům ukázku v podobě videotraileru.

Život známého výtvarníka chce v nových souvislostech ukázat také režisér Roman Vávra. Jeho snímek Svět podle Muchy, který je kombinací hraného a dokumentárního filmu, bude mít premiéru 28. září v pražském kině Lucerna. Diváci budou moci na snímek o životě Alfonse Muchy přijít do kin od 1. října. Připomene letošní 160. výročí Muchova narození, které připadlo na 24. července.

Muchův věhlas se zrodil hlavně díky spolupráci s hereckou hvězdou Sarah Bernhardtovou, malíř se ovšem na vrcholu úspěchu rozhodl opustit Paříž, aby pro svůj národ doma vytvořil Slovanskou epopej. Jeho dílo, které bylo podle některých historiků umění anachronismem už v době svého vzniku, dodnes inspiruje tvůrce po celém světě. Odráží se zejména ve streetartu, plakátech pro hudební styl psychedelic rock i japonském komiksu manga. Mezi tvůrce, kteří se k Muchovu odkazu otevřeně hlásí, patří například Stanley Mouse, tvůrce plakátů pro skupiny a hudebníky jako Janis Joplin, Grateful Dead či Jimi Hendrix, americký umělec Mear One nebo japonský ilustrátor Jošitaka Amano.