Týden s tancem
PULSAR připravuje nový projekt ve spolupráci s běloruskými umělci
Umělecké uskupení PULSAR připravuje novou taneční inscenaci na základě dramatického textu běloruské dramatičky píšící pod pseudonymem noname67. Text vznikl v rámci pražské rezidence festivalu Pražské křižovatky a Činohry Národního divadla Praha. Tvůrčího procesu vzniku díla se kromě českých tvůrců zúčastní sama autorka, autorem hudby bude významný běloruský hudebník a skladatel Jegor Zabelov, který žije v polském exilu. Premiéry inscenace Vyjdu z lesa, vyjmu páteř ze svého hřbetu a budu ji mít místo meče se uskuteční v rámci divadelních festivalů X10 Kutná Hora a Next Wave/…příští vlna… v pražském Divadle X10.
PULSAR z. s. navazuje na aktivity Činohry Národního divadla a brněnské Ambasády nezávislé běloruské kultury, zřízené Centrem experimentálního divadla a prostřednictvím tanečního díla chce opět vyvolat diskusi týkající se stavu běloruské společnosti po potlačení mohutných občanských protestů. Mimo jiné tím chce udržovat dialog s běloruskými umělci, kteří nemají v tuto chvíli příznivé podmínky pro svou práci, přestože jsou součástí elity, která je připravena běloruskou společnost transformovat. Spolupráce a udržování dialogu v svobodném mezinárodním prostředí poskytuje těmto lidem půdu pro to, aby rozvíjeli své úsilí, své myšlenky a tvůrčí schopnosti a zároveň vnímali podporu z venku. Tento umělecký a společenský dialog je však obohacující i pro českou stranu. Projekt však míří i za hranice ČR.
„Cílem projektu je mimo jiné upevňovat umělecké kontakty ve střední a východní Evropě – v jednání jsou spolupráce s divadly v Polsku, na Slovensku a Litvě, potvrzena je spolupráce s dramatikem Ivanem Vyrypajevem, se kterým jsem nyní v kontaktu a který poskytl realizaci záštitu,“ říká dramaturgyně Tereza Krčálová z uskupení PULSAR. „Součástí projektu bude společenská diskuse, chceme se potkávat s umělci, kteří například nemůžou tvořit ve své zemi, nebo se musí skrývat, jako je to v případě autorky hry Vyjdu z lesa…“ dodává Honza Malík. Choreografii k novému projektu vytvoří Kateřina Stupecká.
Na konci března proběhl v prostorách Institutu umění – Divadelního ústavu uzavřený workshop uměleckého kolektivu s autorkou dramatického textu (autorka žije v Bělorusku a z důvodu ochrany si nepřeje zveřejňovat své jméno). Cílem workshopu bylo nejenom do hloubky pochopit společenské a psychologické procesy u občanů Běloruska, vyvolané agresivním potlačením jakéhokoliv svobodného projevu a ve výsledku totální absencí svobody, ale též společná kreativní práce na transformaci dramatického textu do taneční inscenace.
„Osvědčil se nám formát, který nazýváme Setkání s divákem, kdy budoucího diváka – tedy jeho pocity, pohledy, názory – integrujeme do procesu vzniku díla a získáváme tím nové cenné informace pro proces tvorby, který se uskutečňuje jako výsledek dialogu. Na něj vás pozveme 9. 6. v 19:00 ve Studiu TEP39 (Praha) a 16. 7. 15:00 v GASKu (Kutná Hora),“ dodává Honza Malík ke způsobu vzniku nového díla a zapojení diváků. Samotná premiéra se bude konat až v září.
V divadle Ponec vystoupí Pražský improvizační orchestr spolu s Julyenem Hamiltonem, ten v Praze dává i workshop pro tanečníky
Představení v Ponci se uskuteční 6. dubna od 20:00 hodin, pořadateli jsou CreWcollective a Prague Improvisation Orchestra. Julyen Hamilton se poprvé setká s Pražským improvizačním orchestrem v rámci večera „plného pohybové, zvukové a světelné improvizace,“ jak slibují organizátoři. Uznávaný tanečník, choreograf a pedagog Hamilton se spojí s PIO, světelným designérem Pavlem Havrdou a tanečníky, aby vytvořili neopakovatelné představení. Od roku 2015 vytvořilo PIO v divadle Ponec desítky takových představení s hostujícími hudebníky a tanečníky z celého světa. S Hamiltonem to však bude poprvé. Vstupenky jsou v prodeji v síti GoOut.
Vystupovat budou Roberta Legros Štěpánková, Tomáš Janypka, Jana Novorytová, Mirka Eliášová, Zdenka Brungot Svíteková, Mish Rais a Hana Polanská Turečková, za PIO hudebníci George Cremaschi (kontrabas), Andrea La Rose (flétna), Elia Moretti (perkuse), Petr Vrba (trubka), Žaneta Vítová (akordeon), Zdeněk Závodný (sax baryton), Michal Zbořil (elektronika).
Ve studiu Contemporary zároveň v těchto dnech probíhá intenzivní workshop s Julyenem Hamiltonem pro tanečníky s tématem Working with Time. V pátek bude pro veřejnost možnost od 15:00 do 16:00 do workshopu nahlédnout, pro ty, kteří chtějí poznat způsobe umělcovy práce. Zájemci se mohou hlásit do 6. dubna na kontaktu ZDE. Kapacita je omezena, proto je registrace nutná.
Balet Gala 2023 v Plzni se blíží
V sobotu 8. dubna se v Plzni na scéně Velkého divadla uskuteční od 19:00 hodin Balet Gala 2023, baletní večer s hosty z českých scén i ze zahraničí. „Účast potvrdil například Ciro Ernesto Mansilla, umělec původem z Argentiny s vynikající technikou a vytříbeným tanečním projevem, držitel zlaté medaile z baletní soutěže Danzamérica a stříbrné medaile z baletní soutěže Julia Boccy, který uplatnil svůj talent v angažmá Metropolitního baletu v Buenos Aires i v Národním baletu v Uruguayi. V současnosti působí pátým rokem jako sólista Stuttgartského baletu,“ uvádí organizátoři. Po boku Cira Ernesta Mansilly vystoupí mezinárodní baletní hvězda Natasha Kusch. Primabalerína původem z Ukrajiny může být plzeňskému publiku známá svojí účastí na večeru Balet tančí republice (2018) nebo hostováním v roli Odetty – Odilie v aktuální inscenaci Labutího jezera.
„Ozvláštněním letošního koncertu bude větší pestrost stylů. Kromě klenotů klasického baletu nabídneme moderní díla, akrobaty nového cirkusu i sloučení zpěvu a tance. Vybíráme hlavně z nejkvalitnějších možností současného dění ve světě baletu, kde využíváme dlouhodobé kontakty vytvořené při hostováních, sledováním na akademiích nebo festivalech jak v zahraničí, tak samozřejmě i u nás doma,“ láká diváky na koncert šéf souboru baletu DJKT Jiří Pokorný.
Dalšími hosty budou mimo jiné první sólisté Národního divadla moravskoslezského Shino Sakurado a Rei Masatomi s ukázkou z baletu Carmen. Tento titul získal Cenu Divadelních novin v kategorii Inscenace roku 2022 a na míru ostravskému baletu ji ušil choreograf Jiří Pokorný, jenž tančil v mezinárodně uznávaném souboru NDT (Netherlands Dans Theater). Dále se diváci mohou těšit na Mai Iwamoto a Františka Vlčka z Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, v jejichž podání uvidí pas de deux z baletu Tristan a Isolda choreografky Aleny Peškové, dále na populární divadelní spolek performerů – herců, akrobatů, mimů a tanečníků Losers Cirque Company se zábavnou akrobatickou show, populární choreografické uskupení DEKKADANCERS, členy juniorského souboru Bavorského státního baletu či Pražský komorní balet, který přiveze choreografii bývalého šéfa baletu Národního divadla Petra Zusky s názvem Ej lásko.
Vedle dalších baletních umělců ze zahraničí i z České republiky, se představí samozřejmě také sólisté plzeňského baletního souboru, například Afroditi Vasilakopoulou, Justin Rimke nebo Victoria Svetlana Roemer. Domácí soubor zatančí mimo jiné pas de deux z klasického baletu Louskáček, duet z nejnovější inscenace Ferdinand a Filipína, choreografii šéfa plzeňského baletu Jiřího Pokorného – Rossini. Ozvláštněním tanečního večera bude vystoupení muzikálové zpěvačky Charlotte Režné, jež zazpívá slavnou píseň My Way a doprovodí tak tanečnici Victorii Svetlanu Roemer.
Vstupenky mohou diváci zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách nebo v síti Plzeňská vstupenka.
Pozvánka do Brna – projekt Alice Minar
Umělecký kolektiv Alica Minar & col. ve spolupráci s kulturním centrem a tvůrčí nezávislou platformou CO.LABS uvedou 6. dubna od 19:30 v centru CO.LABS v Brně v pořadí druhé taneční dílo People and Machines z dlouhodobého cyklu Woods Won’t Vaporize, tvůrčího týmu Alica Minar & col.
Jednotlivá díla inspirovaná přírodou vznikají v rámci mezinárodního uměleckého výzkumu choreografky a performerky Alice Minar. Cílem výzkumu je připravit zapojenou skupinu studentů a čerstvých absolventů oboru současného tance z Česka a Německa na první profesionální zkušenost před zahájením vlastní kariéry. Projekt vyvrcholí v červnu premiérou v Divadle X10 v Praze, v Uferstudios v Berlíně a vnějším uvedením v Přístavu 18600 v rámci Pražského Quadriennale.
Čerstvým absolventům a studentům posledního ročníku studia tance nabízí projekt jednu z prvních profesionálních zkušeností a hustou síť kontaktů s umělci a s institucemi. „Tvořením za pochodu a prolínáním se s publikem v několika různých výstupech představení, směřujeme k jeho finální podobě,“ uvádí Alica Minar & col.
Třídílný cyklus Woods Won’t Vaporize vytváří surrealistickou krajinu inspirovanou lesním ekosystémem a anatomií stromů. Tanečníci provází pulzujícím znovuobjevením lesa v nás a kolem nás. Složitým a hluboce propojeným systémem, který se ve své vlastní časovosti ocitá mimo naše chápání. Zve diváky k protažení kořenů, vnímání jejich vzájemného dotyku, uzemnění se, představě rozkladu tkání, pocitu proudění mízy a dýchání. Připomíná, že zatímco lidé mezi sebou vedou lesní války, les dál žije své životní cykly daleko od lidské iluze kontroly. „Les se nevzdá, zůstává, přežije nás, nevypaří se,“ dodává choreografka a zakladatelka kolektivu Alica Minar.
„Cesta vstříc přírodě: surrealistická snová krajina přebývající v měkkých vazbách lesního ekosystému. Jeden strom, dva stromy, tři stromy…. les. Složitý a hluboce propojený systém leží mimo naše chápání ve své vlastní časovosti. Zatímco lidé mezi sebou vedou lesní války, les dál žije své životní cykly daleko od lidské iluze kontroly. Les se nevzdává, zůstává – přežije nás, nevypaří se,“ zní celá anotace.
Woods Won´t Vaporize slibuje vytvořit surrealistickou snovou krajinu inspirovanou lesním ekosystémem a anatomií stromů: „Protáhněte si kořeny, vnímejte jejich vzájemný dotek, uzemněte se, představte si rozklad svých tkání, pociťte proudění mízy, dýchejte! Skupina tanečníků spolu s širším uměleckým týmem nás provede pulzujícím znovuobjevením lesa v nás.“
Představení vzniká pod umělecký vedením a v choreografii Alice Minar, na uměleckém výzkumu se dále podílela Dorota Michalak a o dramaturgii se postarala Zuzana Žabková. Performery a spolutvůrci pohybového materiálu jsou Adela Maharani, Eduard Adam Orszulik, Helén Tamaskó, Lenka Vořechovská, Milena Romanenko, Neus Montané a Suze Vonk. Pohybová spolupráce: Breeanne Saxton, text a výzkum Katarína Bakošová, hudba: Vi Huyen Tran, scénografie a kostýmy: Anna Poleteli, Hana Brandejs.
Alica Minar & col. si kromě tvorby tanečních děl klade za cíl připravit studenty posledního ročníku a čerstvé absolventy oboru současného tance na jejich budoucí kariéru. Zorientovat je v tom, co přesně je po ukončení univerzity čeká v kontextu uměleckého managementu. „V rámci studia choreografie jsme se věnovali převážně tvorbě. Doplňující kurzy sice reflektují i další činnosti, které povolání choreografa obnáší, ale dle mého názoru je dobré nepodcenit i jeho organizační část. V praxi totiž umělec zjistí, že poměr umělecké a producentské práce vychází zhruba padesát na padesát a někdy není úplně snadné se s tím vším poprat. Proto mě napadlo dát začínajícím umělcům šanci, aby se na svou profesní dráhu připravili se vším všudy dřív, než je začne umění živit. Mám radost, že se nám to společně daří,“ doplňuje Alica.
Alica Minar & col. je umělecký kolektiv založený v roce 2020 slovenskou choreografkou a performerkou Alicou Minar. Minar pracuje na pomezí tanečního, fyzického a objektového divadla. Silná vizualita, v níž jdou narace a abstrakce ruku v ruce, je pro její tvorbu typická. Intuitivně, prostřednictvím bizarních situací, kontaktuje humor a poezii, přitom je odhodlaná zkoumat a společně s divákem pitvat opomíjené aspekty tíživých společenských témat. Alica Minar & col. působí v Česku a Německu. V Česku se kolektiv prezentoval na festivalech Malá inventura (2021 a 2022), Nultý bod (2021), BAZAAR (2021), TEH Conference 93 (2022) nebo Pilsen Busking Fest (2022). V zahraničí Performing Arts Festival v Berlíně (2020) nebo OFF Europa Festival v Lipsku, Drážďanech a Chemnitzi (2021). Letos se poprvé představí na Pražském Quadriennale a podruhé na Performing Arts Festival v Berlíně.
Jihočeské Thálie 2022
Poslední březnový večer proběhl šestadvacátý ročník slavnostního předávání cen Jihočeská Thálie za rok 2022. Koncepci večera připravili členové tanečního uskupení DEKKADANCERS Štěpán Benyovszký, Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát. Večerem provázel Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát, který slavnostní předávání doplnil živým doprovodem na klavír. V tanečních vystoupeních účinkovali členové baletního souboru Jihočeského divadla.
O tom, který umělec získá křišťálovou sošku Jihočeské Thálie za rok 2022, rozhodli členové jednotlivých odborných porot. Jihočeskou Thálii za mimořádný taneční výkon získala Mai Iwamoto za roli Isoldy a František Vlček za roli Tristana v inscenaci Tristan a Isolda. Díky Nadačnímu fondu Jihočeského divadla obdržel každý laureát finanční odměnu v hodnotě 15 tisíc korun. Skleněnou sošku Jihočeská Thálie pro Jihočeské divadlo navrhl designér Karel Jankovský a vyrobila ji sklárna Bomma ve Světlé nad Sázavou.
Kyliánů taneční archív získal do svých sbírek unikátní soubor osobních dopisů a kreseb Marcela Marceaua
Prostřednictvím českého choreografa Jiřího Kyliána získal Kyliánův taneční archív unikátní soubor osobní korespondence, kterou si mezi lety 1962–1974 a 2004–2005 vyměnil světoznámý francouzský mim Marcel Marceau se svou kolegyní, múzou a manželkou Ellou Jaroszewiczovou. Součástí sbírky jsou také Marceauovy kresby, poznámky, krátké texty a další archivní materiály.
Na počátku cesty ojedinělé sbírky, která dává nahlédnout do jedné z nezmapovaných částí života slavného francouzského mima, je osobní i profesní přátelství mezi velkým českým choreografem Jiřím Kyliánem a tanečnicí a mimkou Ellou Jaroszewiczové. Jiřího Kyliána a Ellu Jaroszewiczovou spojuje také jméno významné české tanečnice, pedagožky mimky a choreografky Zory Šemberové, která byla mimo jiné první světovou Julií ve slavném Prokofjevově baletu Romeo a Julie, nezapomenutelnou Viktorkou v tanečním přebásnění epizody z Babičky Boženy Němcové, a spolutvůrkyní inscenace Otvírání studánek (Alfréd Radok, Laterna magika 1960).
„Toto vzájemné letité pouto vyústilo během covidového období ve společné bilancování a rozjímání o blížícím se konci života (Elle je 84 let a Jiřímu 76). I proto se Jiří Kylián v loňském roce rozhodl získat jedinečnou sbírku z pozůstalosti Marcela Marceaua, pro pražský pro taneční archív, který nese jeho jméno. Tyto dokumenty nebyly doposud nikdy zveřejněny,“ uvádí za Kyliánův archiv Elvíra Němečková.
Vedle záchrany vzácné sbírky pro generace příští má pro Jiřího Kyliána tento akt i velmi osobní rovinu. Rád by tímto krokem splatil svůj osobní dluhu vůči pantomimě prezentované právě Marcelem Marceauem, ze které čerpal v ranných letech kariéry svou tvůrčí inspiraci. Pozůstalost je uložena v Kyliánově tanečním archívu, který sídlí v knihovně Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze.
Ella Jaroszewicz je francouzská umělkyně polského původu, mimka, tanečnice, režisérka, choreografka a pedagožka, držitelka řady ocenění. S Marcelem Marceauem se seznámila v roce 1962, stala se jeho společnicí, jevištní partnerkou, a mezi lety 1966–1973 i jeho manželkou. Přestože byla Marceauovou múzou, spolutvůrkyní i představení i výukových metod, dodnes zůstává neprávem v manželově stínu. Narodila se 5. srpna 1938 v polském Kielci jako Elżbieta Jaroszewicz-Bartnowska. I její dětství stejně jako Marcelovo poznamenala 2. světová válka. Otce, hudebníka, zastřelili nacisté, další členové rodiny byli zmasakrováni bolševiky, nebo zahynuli v koncentračních táborech. Její budoucí kariéra se začala formovat v 50. letech minulého století. Nejprve vystudovala sportovní gymnázium, kde získala základy akrobacie, anatomie a fyziologie, ze kterých čerpala nejen ve své interpretační kariéře, ale i v té pozdější, pedagogické. Studovala také tanec a následně pantomimu u slavného polského mima Henryka Tomaszevského. Stala se významnou členkou jeho souboru a spolu se svým učitelem položila základy gestického jazyka, který čerpá jak z pantomimy, tak z tance. V letech 1957 až 1963 Ella Jaroszewicz cestovala s Tomaszewským po Švédsku, Dánsku, Izraeli, Velké Británii, Itálii, Německu a Francii. V Paříži (Festival des Nations v roce 1962 a v Théâtre de l’Athénée) se seznámila s Marcelem Marceauem a její život se čím dál tím více začal přesouvat do Francie. Nejprve profesionální a později milostný vztah Jaroszewiczové a Marceaua vyústil v bouřlivé manželství, které trvalo necelých sedm let a zůstalo uchováno právě ve výjimečné korespondenci, která nyní našla svůj domov v Praze.
Kyliánův taneční archív má složitější historii. V roce 1988 byla v nizozemském Haagu založena českým tanečníkem, choreografem, a dlouholetým ředitelem Nizozemského tanečního divadla, panem Jiřím Kyliánem nadace Kylian Foundation. Jejím cílem bylo podporovat nové taneční aktivity, pomáhat mladým interpretům a choreografům při startu do profesního života a povzbuzovat je v jejich kreativitě. V roce 1991 byla v Divadelním ústavu založena Kyliánova nadace v Praze. Její základ zde netkvěl v přímé finanční podpoře jednotlivců či projektů, ale v praktické a morální pomoci z nizozemské strany zastoupené Kyliánovou nadací v Haagu a Tanečním institutem v Amsterdamu, čímž se lišila od jiných nadací, které u nás v té době působily. Po roce 1998 se jejím základem stala rozsáhlá sbírka videozáznamů s taneční tematikou ze zahraničí i z Čech. V roce 2012 videotéka přesídlila do prostor knihovny Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění. Kromě videozáznamů, které byly badatelům k dispozici již dříve, obsahuje také rozsáhlou sbírku knih, audio záznamy, kolekci odborných časopisů, divadelní programy a další materiály včetně pozůstalostí a osobních archívů významných osobností. V roce 2017 se videotéka stala součástí nově založeného Kyliánova nadačního fondu. V současné době působí pod názvem Kyliánův taneční archív a spravuje největší kolekci sbírek věnovaných tanci, baletu a pohybovému umění v České republice.
Avízo: Moravské divadelní léto
Open air festival Moravské divadelní léto, který už tradičně pořádá Moravské divadlo Olomouc, proběhne od 15. do 28. června ve Smetanových sadech v Olomouci. Diváci se mohou těšit na oblíbené hry, muzikály, program pro děti a mnoho dalšího. Novinkou bude divadelní kvíz a vystoupení buskerů. Do 30. dubna lze koupit cenově zvýhodněné vstupenky v pokladně divadla nebo online. Letní scéna bude umístěna ve Smetanových sadech u oranžerie a doplňovat ji bude chillout zóna, kde budou rovněž probíhat doprovodné aktivity. Dvoutýdenní program zahájí ve čtvrtek 15. června Balet gala. Představí se zde sólisté a sbor baletu Moravského divadla společně se studenty Taneční konzervatoře Brno. „Vybraní studenti, kteří tančí v našich baletech Bajadéra, Giselle, Louskáček a Ivan Hrozný, se tentokrát představí v sólových rolích baletu Carmen na hudbu Rodiona Ščedrina, který bude tvořit první část večera. Nutno podotknout, že se nejedná o totožnou choreografii, kterou baletní soubor premiérově uvede letos v dubnu. Ve druhé části pak vystoupí domácí sólisté a baletní sbor v ukázkách z klasického a současného repertoáru,“ prozradil k programu slavnostního zahájení šéf baletu Jan Fousek.
Avízo: Vyrazte do ulic s Pražským Quadriennale 2023
Vedle hlavní lokace Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru, kterou bude poprvé Holešovická tržnice, a dvou vnitřních prostor, Veletržního paláce Národní galerie Praha a DAMU, se festival snaží využít sdílených venkovních veřejných prostor, aby plně zachytil všechny kontexty, v nichž je možné umění performance prezentovat. Mezi 8. a 18. červnem PQ představí více než 30 představení ve veřejném prostoru, především v rámci programových sekcí PQ Performance a PQ Studio Stage.
Performance ve veřejném prostoru vyvolávají debaty, představují progresivní umělecké formy, myšlenky, názory i společenské kritiky. Jednou z rovin tématu letošního PQ – RARE – je přiblížit umění každému a vyzvat všechny návštěvníky k aktivní účasti a interakci. Tento aspekt je ústředním bodem myšlenky PQ; vyjmout performance z divadelních budov a představit ji ve skutečném světě, kde se mohou diváci aktivně zapojit, a kde prostor dostávají méně známí tvůrci.
„Programová sekce PQ Performance shromáždila prostřednictvím otevřené výzvy více než 250 přihlášek. Kurátorský tým vybral 20 představení, která vyvolají vzácná a obohacující setkání, a zároveň poodhalí poetický a kritický potenciál prostoru,“ vysvětluje Carolina E. Santo, kurátorka PQ Performance.
Audiovizuální umělec Pietro Marullo, jehož tvorba se pohybuje na pomezí vizuálního a performativního umění, představí interdisciplinární performance WRECK – List of Extinct Species. Prostorem se pohybuje velký nafukovací objekt z černého plastu. Tento abstraktní tvar – lovec – polyká a vyplivuje lidské bytosti. Performance můžeme vnímat jako alegorii Leviatanů nebo starověkých mýtů o hlubokomořských příšerách. Zároveň funguje jako metafora kapitalismu a stavu lidstva v něm. Představení vznikne ve spolupráci s festivalem Tanec Praha.
Z Media Art and Technology Lab (MAD Lab) Kyperské technické univerzity přivezou Dr. Doros Polydorou, Maria Mitsi a Nasia Papavasiliou participativní, imerzivní zážitek Victor X. Tato performance otevírá diskuzi o současných vědeckých experimentech a poskytuje rámec pro zkoumání etických dilemat, která za nimi mnohdy stojí. Částečně řízená cesta různými prostory a interaktivními body rozvíjí příběh prostřednictvím environmentálního vyprávění a vybízí diváky k volbám, které ovlivňují konečný umělecký výsledek.
Součástí PQ Studio Stage, které spolupořádají studenti pražské DAMU, je také série venkovních představení. Jedna z mezinárodních spoluprací, A Chorus of Immortal Toxins, je site-specific rituál masek, který kriticky nahlíží na vliv škodlivin na náš svět. Kult postapokalyptických učedníků, rozmístěných podél břehu Vltavy, se schází, aby vzdal hold pěti z nejtoxičtějších materiálů lidské existence: chromu, azbestu, olovu, petroleji a formaldehydu. Performance ideově staví tyto znečišťující látky do role objektů uctívání, čímž převrací tradiční náboženská vyprávění a odhaluje ničivé důsledky industrializované chamtivosti a kultu produktivity.
Výstava zemí a regionů, historicky nejvýznamnější programová sekce PQ, se v minulém století spoléhala především na ucelené statické exponáty, které soutěžily o prestižní cenu Zlatá triga. Interaktivita a performativita se v této sekci začala rozvíjet především v několika posledních ročnících PQ. Polská národní expozice na PQ23 vyzývá návštěvníky, aby opustili vnitřní halu výstavy, rozhlédli se a vychutnali si scénografické situace objevené v rámci průzkumné zvukové cesty, kdy jako průvodce slouží mobilní aplikace Echoes. Tato koncepce zohledňuje aktivní účast diváka/posluchače, který spoluurčuje svou vlastní procházku Prahou, přičemž s objekty, situacemi a architekturou zachází jako s ready-made scénografií. Znovu tak využívá již vybudované a přítomné prvky a prostřednictvím zvukového zážitku je uvádí do nových souvislostí.
„Jménem celého Ministerstva kultury ČR mě velmi těší, že PQ opět přivítá vážené zahraniční hosty, umělce a odborníky, stejně jako návštěvníky z celého světa. Se zájmem sleduji expanzi programu PQ do veřejného prostoru prostřednictvím zajímavých uměleckých intervencí přístupných všem, díky kterým festival osloví širokou veřejnost akcemi nejen v Holešovické tržnici, ale i přímo v ulicích Prahy. Věřím, že Pražské Quadriennale 2023 bude jednou z nejzajímavějších kulturních událostí roku,” dodává Martin Baxa, ministr kultury České republiky.
Kompletní program Pražského Quadriennale bude zveřejněn v dubnu. Po zveřejnění programu budou do prodeje nasazeny jednodenní a třídenní Festivalové Passy. Do té doby zůstává v prodeji celo-festivalový 11denní Festival Pass za předprodejní cenu 2 400 Kč a 1 400 Kč pro studenty.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
