V zákulisí i na jevišti s Annou Rose O’Sullivan, první sólistkou Královského baletu

V červnu tohoto roku připravil Královský balet v Londýně slavnostní sérii představení k zahájení cyklu Ashton Worldwide. Nadace Fredericka Ashtona koordinuje celosvětové uvádění inscenací Ashtonových děl v letech 2024 až 2028, tedy v letech, kdy si připomínáme 120. výročí narození Fredericka Ashtona v roce 1904 i 40. výročí jeho úmrtí v roce 1988.

Na zahajovací noci Ashton Celebated se baletní sólisté Anna Rose O’Sullivan a Taisuke Nakao ujali hlavních rolí v Ashtonově Rhapsody. Rhapsody byla jedním z posledních děl Fredericka Ashtona, vytvořená v roce 1980 pro Michaela Baryšnikova, a je doprovázena hudbou Sergeje Rachmaninova (Rhapsody on a Theme of Paganini).

Během své kariéry baletní fotografky jsem měla možnost úzce spolupracovat s několika umělci z Královského baletu pro různé dokumentární projekty. Trávit víc času s tanečníky a mít možnost je fotograficky provázet při jejich přípravě na určitou roli je obrovské privilegium, kterého si vždycky velmi vážím. Když se mi otevřou dveře do jejich šatny, do baletního studia, kde nacvičují hodiny a hodiny na jejich další roli, když je fotím při zkoušce jejich kostýmu, při svačině nebo při konverzaci s jejich baletním koučem, snažím se fotograficky zachytit jejich osobnost, kým jsou jako lidé, co je motivuje, jak se vypořádávají se stresem, nejistotou a samozřejmě i s velkým úspěchem.

Vážím si důvěry, kterou mi dají, když je v těsné blízkosti fotografuji, jak se převlékají do svých kostýmů a vydávají se chodbami v útrobách Královské Opery na jeviště.

Annu Rose jsem poznala před několika lety, když jsem fotografovala její kolegyni a kamarádku, Yasmin Naghdi, pro dokumentární projekt o její roli v Labutím jezeře. Anna Rose sdílela šatnu s Yasmin, takže jsme všechny tři spolu trávily poměrně dost času. Už při prvním setkání mi byla Anna Rose sympatická, její energie, smích, humor a velmi rychlá řeč byla příjemným odlehčením v očekávání velmi náročného představení, na které se připravovala Yasmin.

V dalších pár letech jsem ji několikrát fotografovala v rámci různých představeni, ale teprve nedávno se nám naskytla příležitost pro malý dokumentární fotografický příběh o její přípravě na roli v baletu Rhapsody, včetně jejího vystoupení.

Její výkon na jevišti byl úžasný a sklidil extrémně pozitivní kritiky, pro mě osobně byl ale nejsilnějším zážitkem foceni jejího „warm up“ rituálu v baletním studiu, kdy spolu se svým tanečním partnerem procházela nejtěžší choreografické pasáže těsně před samotným vystoupením. Obdivovala jsem její klidný, přátelský a velmi povzbudivý přistup k mladšímu a méně zkušenému Taisuke, a to, že jinak velmi vážného a soustředěného tanečníka dokázala několikrát rozesmát. A to před představením, které pro ni bylo velmi náročné po technické, umělecké i emotivní stránce – vracela se totiž na jeviště po přestávce kvůli zranění.