Adam Viktora: Zelenka je pro mne nejvýznamnějším barokním skladatelem

S vaším souborem Ensemble Inégal jste před nedávnem vystoupili v rámci Svatováclavského hudebního festivalu ve Frýdku-Místku. Hrou na dobové nástroje jste posluchače obeznámili s duchovně laděnou hudbou Antonína Dvořáka, mimo jiné i „plzeňskou“ verzí jeho Mše D dur, op. 86 „Lužanská“. Jaký příběh se ke vzniku skladby váže?

Vznikla na objednávku architekta, stavitele a mecenáše Josefa Hlávky k příležitosti vysvěcení kaple na jeho zámku v Lužanech v roce 1887, kde býval Dvořák, stejně jako například i Suk, Nedbal, Mařák, Myslbek, Švabinský, Vrchlický a Zeyer, častým hostem. Celkem existují čtyři verze této Dvořákovy mše. První je pro zpěváky jen s průvodem varhan. V této podobě a za Dvořákova řízení zaznělo dílo poprvé při liturgickém obřadu v lužanské zámecké kapli. V tomto autentickém prostoru a s použitím původních varhan jsme mši nahráli v roce 2001 jako vůbec první CD souboru Ensemble Inégal. Další podoba díla ve zmíněné plzeňské verzi je pro sóla a sbor s průvodem harmonia (nebo dvou harmonií), violoncella a kontrabasů. Vznikla pro první veřejné provedení díla v Plzni roku 1888. Při našem provedení používáme úžasné historické koncertní harmonium značky Schiedmayer z konce 19. století. Další je pražská verze “pro smíšený sbor s průvodem varhan, violoncell a kontrabasů“, tedy v podobě, v jaké ji Dvořák připravil k provedení v pražském Rudolfinu roku 1889 a také k nerealizovanému tištěnému vydání u anglického nakladatelství Novello, a nakonec i její orchestrální varianta, která vznikla na žádost tohoto vydavatele. V Čechách působící americký muzikolog David Beveridge učinil před lety fantastický objev Dvořákova autografního partu pro violoncella a kontrabasy z materiálu připraveného Dvořákem pro nerealizované vydání pražské verze díla. Díky tomuto objevu jsme mohli v roce 2014 právě v Rudolfinu uskutečnit novodobou premiéru Dvořákovy Mše D Dur v této do té doby neznámé podobě.

Zmíněnou „Lužanskou“ mši jste hráli i na dvou dalších místech, v pražském kostele Panny Marie pod řetězem a v kostele sv. Máří Magdalény v Bohutíně. Proč jste zvolili právě Bohutín?
V Bohutíně jsme vystoupili v rámci festivalu Rosa Bohemica a těžko bychom pro Dvořákovu Mši D Dur hledali místo se silnějším géniem loci než právě zde. Od roku 1880 trávil Antonín Dvořák každoročně letní měsíce v zámeckém areálu svého švagra Václava Roberta, hraběte z Kounic ve Vysoké u Příbramě. Odtud chodíval pěšky na mše a také hrát na varhany do kostelů ve Třebsku a v Bohutíně. V roce 1887 se Dvořák nemohl zúčastnit vysvěcení nově zbudovaného bohutínského kostela, protože musel odjet do Lužan nastudovat svou “Lužanskou“ k prvnímu provedení u příležitosti svěcení zámecké kaple v Lužanech. Neuvěřitelným paradoxem osudu je skutečnost, že kostely v Třebsku i v Bohutíně začátkem padesátých let 20. století vyhořely.

Na koncertě SHF se představil i varhaník Vladimír Roubal, zahrál improvizaci na téma Antonína Dvořáka na harmonium. S tímto varhaníkem dlouhodobě spolupracujete, čím je pro vás jako hráč výjimečný?
Vláďa je fenomenální improvizátor, ale také jeden z mých nejlepších přátel. Máme mnoho společného. Oba pocházíme z Plzeňska, Konzervatoř i AMU jsme studovali u stejných pedagogů, totiž u nepřekonatelné prof. Jitky Chaloupkové a obdivuhodného prof. Jana Hory. Také se nám líbí stejné varhany a oba umíme perfektně “plzeňsky“.

I vy jste vynikající hráč na klávesové nástroje. Jedním z vašich učitelů byl významný německý varhaník Christoph Bossert. Co všechno jste se od něj naučil?
Především jsem se od něj nakazil fanatickou láskou k varhanám a je to nevyléčitelné. Christoph má nadpřirozené hudební i mentální schopnosti a je jediný člověk, u něhož jsem si naprosto jistý, že je génius.

Jste propagátorem historických varhan a zakladatelem Českého varhanního festivalu, který se letos koná již po osmnácté. Vybíráte si pro své koncerty vždy varhany, které jsou v dobrém stavu? Stává se někdy, že si naopak zvolíte špatně udržované varhany, které se vám pod záminkou budoucího koncertu podaří nechat opravit?
Ano, ale tak jednoduché to zase není. Špatný a dobrý stav, to je jako černá a bílá. Většinou se spíše jedná o nejrůznější světlejší nebo tmavší odstíny šedi. Drobné závady lze snadno průběžně odstraňovat a varhany udržovat v použitelné kondici. Existuje ale spousta úžasných varhan v tak katastrofálním stavu, že nějaká oprava to vyřešit nemůže. Důkladné restaurování historických varhan stojí běžně několik miliónů a skutečně způsobilých varhanářů máme jen velmi málo. Varhany potřebují pravidelnou údržbu a neustálé používání. Mnoho z nich je ale dlouhodobě bez jakéhokoliv liturgického využití a možnost varhanních koncertů se mnohdy stává jediným a velice důležitým argumentem pro jejich záchranu. V Čechách máme tisíce výjimečně cenných historických varhan a je naší morální povinností se vynasnažit podle svých možností, aby nezanikly.

Se souborem Ensemble Inégal uvádíte polozapomenutá i zcela zapomenutá díla, především se zaměřujete na dílo českého skladatele Jana Dismase Zelenky. Vaše diskografie je obsáhlá. Kolik vám toho ještě zbývá, než nahrajete jeho kompletní dílo?
Nepočítal jsem to, ale současným tempem, to znamená jedno CD ročně, což pokládám za úžasné a jsem za to nesmírně vděčný, je pro nás nahrání kompletního Zelenkova díla projektem na několik desetiletí. Máme vynikající plán a je celkem jedno, že ho možná nestihneme realizovat. Pro všechny milovníky Zelenkovy hudby mám ale jednu velmi dobrou zprávu, ta dosud nikdy nenahraná a úplně neznámá Zelenkova díla začínají pomalu docházet. Poznání Zelenkovy hudby přestává být tušením stínů a začíná mít jasné kontury. Deo gratias!

Objevují se stále nové Zelenkovy skladby? Kde?
Ne, Zelenkovy nové skladby se nikde neobjevují. To, co se podařilo dvěma našim přátelům z Islandu, muzikologům Jóhanessu Ágústssonovi a Kjartanu Óskarssonovi, totiž objevit ve vídeňském Musikvereinu tamější nový přírůstek z pozůstalosti po jednom vídeňském varhaníkovi v podobě ztraceného Zelenkova díla Statio quadruplex, je naprosto ojedinělá a výjimečná situace. Pokládáme si za čest, že oba objevitelé projevili přání, aby se Ensemble Inégal ujal prvního provedení v Čechách a také nahrávací CD premiéry. Statio quadruplex mělo svou novodobou českou premiéru v rámci našeho abonentního koncertu 5. dubna 2024 v Praze. V srpnu jsme dílo nahráli na CD, které vyjde koncem tohoto roku. Statio quadruplex je nejranější Zelenkova dochovaná skladba. Jedná se o naprosto fascinující dílo nesmírné hodnoty a hloubky. Je to dílo z mnoha ohledů nesrovnatelné a nezařaditelné.

Dalo by se říci, že jste hudební archeolog… Jaké poklady, za které jste rád, jste „vykopal“?
Většina Zelenkova dochovaného díla leží v Saské zemské a univerzitní knihovně v Drážďanech, je digitalizována a dostupná online. Není tedy třeba vůbec kopat. Můj přístup v tomto případě odpovídá spíše nedestruktivním archeologickým metodám v podobě povrchové prospekce a sběru. Cítím velkou vděčnost, že nám bylo popřáno sejmout roušku neznáma z velké části díla Jana Dismase Zelenky. V nahrávacích a koncertních premiérách jsme uvedli v život více než padesát jeho skladeb včetně většiny jeho mší a litanií, všech dochovaných žalmů, obou Magnificat, Te Deum, Miserere, oratoria Il serpente del bronzo, svatební kantáty Il Diamante a spousty dalších. Zelenkovo dílo má jako celek mimořádnou kvalitu a posluchačům i nám interpretům imponuje skladatelským uměním, invencí a neobyčejně silným emocionálním nábojem. To, co dokázal Bach na poli protestanském, Zelenka vytvořil a dovršil v prostředí katolickém. Jedná se o výsostně originální syntézu kompozičních technik a stylů 17. a první poloviny 18. století. Pro mne je Zelenka nejvýznamnějším skladatelem barokní doby. Ztotožňuji se s jeho originálními hudebními myšlenkami, které ke mně promlouvají zcela srozumitelnou řečí. Z tohoto porozumění si také vytvářím představu o Zelenkově osobnosti a domnívám se, že se jednalo o velmi vzdělaného člověka s ušlechtilým charakterem a svérázným i sympatickým smyslem pro humor.

Dokonce jste na Zelenkovu počest mnoho let po sobě pořádal mezinárodní konferenci Zelenka Conference Prague. Plánujete ještě nějaké další ročníky? Co bylo možné se na konferencích dozvědět, jací muzikologové na nich přednášeli?
Od roku 2015 do roku 2021 jsme s Ensemble Inégal uspořádali sedm ročníků muzikologického kolokvia Zelenka Conference Prague. Jsem přesvědčen, že jejich konáním jsme dali definitivně sbohem přízraku toho tajemného a zapšklého skladatele a umožnili zrození hvězdy, která nás naučí, jak se přepisují dějiny hudby.

Celkem šestnáct přednášek jsme vydali v edici Clavibus Unitis a čtyři přednášky byly vydány v Musicology Australia, vše je dostupné zdarma online na stránkách: https://www.acecs.cz/ a https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/08145857.2022.2187988. Za převratný počin a vstup do nové etapy poznání života a díla našeho skladatele pokládám společnou práci Janice B. Stockigt a Jóhannesa Ágústssona prezentovanou v rámci prvního ročníku Zelenka Conference Prague: Reflections and recent findings on the life and music of Jan Dismas Zelenka. S největším počtem příspěvků během sedmi let pořádání konference vystoupila Janice B. Stockigt, se šesti a pěti příspěvky také její bývalí studenti Frederic Kiernan a Andrew Frampton, se čtyřmi pracemi pak Claudia Lubkoll a šéfredaktor muzikologického periodika Clavibus Unitis, kde byly vydány příspěvky, Jiří K. Kroupa. Tři práce prezentovali Jóhannes Ágústsson a Shelley Hogan, po dvou příspěvcích pak Denis Collins, Wolfgang Horn a Václav Kapsa. S jednou přednáškou to pak byli: Ondřej Dobisík, Michael Driscoll, Michaela Freemanová, Clemens Harasim, Thomas Hochradner, David Irving, Tomasz Jez, Maciej Jochymczyk, Pavel Jurák, Peter Martinček, Libor Mašek, Michael Maul, Kjartan Óskarsson, Samantha Owens, Jana Perutková, Alexander Rausch, Sebastian Sanyal, Maria Sawinkova, Jiří Sehnal, Michael Talbot, Karel Veverka, Jana Vojtěšková a Lukáš Vokřínek.

Starou hudbu se svým souborem přibližujete i dětem. Plánujete letos nějaký projekt?
Ano, Loutkando Grando je divadelní představení s herci, loutkami a barokní kapelou. Vytvořili jsme jej spolu s čerkeským režisérem Evgenym Ibragimovem a našimi kamarády z Divadla pod šťastnou hvězdou. Letos jej uvedeme začátkem listopadu třikrát v pražském Divadle MANA a dvakrát ve Vrchlického divadle v Lounech. Barokní hudba je zde přitom spíše v druhém plánu a pomáhá nám v komunikaci s malými diváky o věcech, kterým děti tak dobře rozumí. Smích, fantazie, úžas, kouzlo, láska, krása.

Za několik dní zahájíte již desátý ročník Zelenka Festivalu Praha – Drážďany. Kromě vašeho souboru Ensemble Inégal a sboru Dresdner Kammerchor na něm letos vystoupí i několik zahraničních sólistů a uskupení. Můžete program a interprety letošního festivalu čtenářům a případným posluchačům představit?
Zelenka Festival Praha – Drážďany, ale i jiné naše koncertní produkce, je neodmyslitelně spjat s komendou řádu maltézských rytířů. Programy s duchovní hudbou pořádáme v jednom z nejkrásnějších a nejsilnějších míst naší země, v kostele Panny Marie pod řetězem a světské programy pak v okouzlujícím barokním Rytířském sále. Letošní ročník se uskuteční od 11. do 20. října 2024 v Praze a v Drážďanech. Zahajovací koncert přinese českou premiéru Zelenkova díla Salve Regina ZWV 204 v podání kanadské sopranistky Elisabeth Hetherington a španělského souboru Pérgamo Ensemble. Na druhém pražském koncertě zazní hudba z fascinujícího bohatství drážďanské sbírky instrumentální hudby, jedné z nejvýznamnějších hudebních kolekcí první poloviny 18. století. Sestavil ji Zelenkův přítel a kolega, koncertní mistr drážďanského orchestru, slavný Johann Georg Pisendel, a podle způsobu a místa jejího uložení nese název Skříň II – Schrank II. Koncert s virtuózními díly Vivaldiho, Veraciniho a Pisendela, kteří všichni měli co do činění s Drážďanami v Zelenkově éře, připravil španělský houslista Javier Lupiáñez se svým souborem Scaramuccia Ensemble. Velkolepé zhudebnění žalmů v programu Psalmi Vespertini III. v našem podání spolu s Dresdner Kammerchor bude na programu závěrečného koncertu ve středu 16. října v den výročí Zelenkova křtu. Stejný program bude také proveden v neděli 13. října v drážďanském kostele Annenkirche. Doplněním programu je také 20. října Tradiční mše svatá s doprovodem renesanční hudby z okruhu Zelenkova zájmu obětovaná za Jana Dismase Zelenku. Každoročně tímto způsobem v kostele Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého v Praze na Karlově uctíme památku Jana Dismase Zelenky, jemuž vděčíme za velký díl krásy, jež nás obklopuje.
Děkuji vám za rozhovor!